Pítrs85 komentáře u knih

Ke knížkám, jako je To, těžko něco dodávat, páč je To svým způsobem vlajková loď nejen svého žánru, ale i beletrie jako takové. Hned na začátek musím napsat, že je To zbytečně dlouhé. Prostě je. Jsou knížky, které mají podobný počet stran, ale každá věta, každé slovo v ní má své opodstatnění a knížka by bez nich nebyla úplná. No o tomto To určitě neplatí, někdy je nejen text, ale celý úsek příběhu jaksi navíc, zbytečně rozvláčný a až moc popisný, vím, že je King doslovný, ale tady už toho bylo jaksi moc. Ale! Ale To je tak čtivá a hlavně zábavná knížka, že mu To pro tentokráte odpustím :-) Nevím, jestli ještě To dokáže někoho vyděsit, no minimálně pár scén mi na mojí fantazii zahrálo slušně. A ten (skoro) konec? Ano, přidávám se do tábora těch, kteří tvrdí, že toto si mohl Stephen odpustit... Naopak závěrečný epilog byl výborný a celý tento dlouhý příběh krásně uzavírající. Postava Billa aspiruje na jednoho z nejsympatičtějších literárních hrdinů. A postava Bena vlastně také. No a Pennywise? Peklo je mu malé, synkovi! :-)

3 04.05.2022

Nevím, jak to ten Ken Bruen dělá, ale i když píše po sedmé prakticky to samé, tak zase baví (tím zvráceným způsobem, samozřejmě, protože Bruenovi hrdinové toho moc optimistického nezažívají). A možná jsem to už u nějaké jeho předešlé knížky psal, ale tahle série fakt není pro každého, aby jste ji patřičně docenili, musíte být na Kenův způsob vyprávění vyloženě naladěni, páč jestli se dá o nějaké krimi knižní sérii říct, že rozhodně není klasická, tak je to série Jacka Taylora, kde samotné vyšetřování případů, jak bývá zvykem u jiných autorů, není to nejpodstatnější.

3 04.05.2022

Naprosto chápu čtenáře, kteří tyto Poeovi povídky odmávnou- ony jsou si totiž dost podobné, navíc nečekejte kdovíjaký dramatický oblouk, nebo strhující děj (na to, pravda, v povídce o pár stránkách ani není místo), Poe se zaměřuje na hrdinovu mysl, jeho psychické rozpoložení, většinou následované osobnostním rozkladem a končící smrtí. Každá povídka si žádá vaší stoprocentní pozornost, jinak budete jen přejíždět očima po stránkách, ale pod kůži se vám nedostane... Nejlepší, aspoň pro mě, jsou poslední dvě- Jáma a kyvadlo (totální psycho- to se ani jinak napsat nedá) a potom Černý kocour, při které nemrazí o nic méně. A už si chci zase nechat vytetovat Havrana...

3 04.05.2022

Sympatie k hlavní postavě (k hlavním postavám) si budete hledat asi těžko, ale já Davida Zajíce bral jako takový prototyp současného muže, který, i když má všechno, všechno podstatné, stejně pořád hledá a loví. A hlavně ho tíží ta nejtěžší otázka- jaký je vlastně ten smysl života? A jak už to tak bývá, přes to hledání nemá čas na to, co je opravdu podstatné. Protože hledat smysl života je naprosto zbytečné, smyslem života je sám smysl- narození, radování se z dneška a smrt. Zajímavá knížka, u které se člověk i nejednou zamyslí, jaké je na této planetě vlastně to jeho místo. Formánka si budu muset načíst víc.

3 04.05.2022

V první třetině (ať použiji symbolicky hokejovou terminologii) knihy jsem byl docela zklamán, zklamán z toho, že jsem se bál, že Backman svoji sestupnou tendenci Medvědínem jen potvrdí (protože po výtečném Muž jménem Ove jsem se vyloženě protrápil hroznou Babička pozdravuje a omlouvá se). Naštěstí knížka od jistého okamžiku chytne celkem lauf a udrží si ho až do konce, víceméně. Tedy takhle- pořád je to klasický Backman, tedy spisovatel, který se, očividně, snaží být hodně současný a hodně cool. Vážně, na začátku knihy jsem jej podezříval, že si jednoho dne otevřel na jedné kartě Twitter (protože je to moderní člověk a má účet na sociální síti) a tam se dočetl o #MeToo. No a na druhé kartě se díval přes stream (protože je to moderní člověk, co se nedívá na televizi) na NHL... Nejvíce patetický spisovatel dneška, brrr.

3 04.05.2022

Těžko říct, jestli si Hřbitovní hlína vydobude takovou celosvětovou oblibu, jakou jí v doslovu překladatel Radvan Markus přeje. Protože dílem tím, že se jedná o vskutku "regionální humor a folklor", tak dílem tím, že podobně černohumorné a až morbidní dílo asi není pro masy. Hřbitovní hlína toho v sobě samozřejmě obsahuje mnohem více, a, jak i p. Markus radí, zasluhuje si pro plnější pochopení a docenění více než jedno přečtení. Já hodnotím plným počtem hvězd jednak navzdory zdejšímu směšnýmu podhodnocení, jednak že něco takového jsem ještě nikdy nečetl a sotva kdy budu ještě číst. Samozřejmě je namístě poděkovat (a pochválit) český překlad a vůbec českou distribuci, byť pro plné pochopení a užití si Hřbitovní hlíny by člověk asi opravdu měl být Irem, nejlépe z oblasti Connemary :-) "Já puknu! Já puknu!"

3 04.05.2022

Osmý díl, Ďábel, se předcházejícím částem v lecčems odlišuje, Bruen tu používá celkem dost metafor a celkový děj je... těžko popisovat, hrozně mě bavil ten fakt, že ač je knížka na první pohled děsně povrchní, skrývá toho v sobě mnohem mnohem víc. Ne, nečekejte nějaká filozofická poselství, na to je Bruen až moc inteligentní. Ale zkrátka děj, ze kterého si může vzít každý něco. Tedy v případě, když se dokáže naladit na autorovu, irskou, notu. Já mám sérii o Jacku Taylorovi konečně přečtenou komplet a musím říct, že v tomto žánru neznám nic lepšího. Ken Bruen je jak ten panák výborné whiskey, samozřejmě irské. Tak tedy sláinte.

3 04.05.2022

Dnes, v roce 2018, už samozřejmě ne moc aktuální (kniha končí před nástupem Iron Lady k moci), ale jako seznámení s dějinami nejúžasnější země postačí naprosto. Ač hledám dějiny Anglie psané více "románovým stylem", kde se budou popisovat na příkladech konkrétních lidí, a "nejenom" povšechně na politice, náboženství a dobovém uspořádání (ale chápu, že taková kniha by pak neměla stran 500, ale 5000), tak jsem s knihou spokojen, přestože je psaná Francouzem (to neustálé srovnávání Anglie s Francií mi ale posléze začalo lézt trochu krkem). Možná mi ještě trošku chyběla obrazová příloha, ale od toho už jsou jiné publikace. Každopádně se budu ke knize opakovaně vracet, ano, i v době wikipedie :-)

3 04.05.2022

Pokud se zajímáte o britskou královnu, nebo pokud vás svět aristokracie zajímá jako celek, určitě oceníte knížku Můj manžel a já. Ze začátku jsem se bál, jestli to autorka Ingrid Seward nepojme moc jako "červenou knihovnu", naštěstí po pár stranách se text usadí a vy se tak dozvíte spoustu informací o nejdéle sloužící královně a její pravé ruce, princi Philipovi, to vše navíc v úžasně zvoleném stylu, který není ani suchopárný, ani bulvární. Takhle má vypadat současná biografie.

3 28.04.2022

Senzitivní dušinky by se tomuto měly vyhnout velkým obloukem. Vážně, jestli se dá na Heráky použít jediné slovo, pak je to NEKOMPROMISNÍ, román, vedle kterého i slavný Trainspotting vypadá jak Pohádky ovčí babičky. Heráci jsou punk říznutej fetem, chlastem, sexem, hnusem, whitetrashem... Prostě Viva La Irvine Welsh, Viva, že má někdo i v této době koule psát něco takového.

3 28.04.2022

Boris Johnson je díky událostem poslední doby osobou jaksi kontroverzní, tudíž mi zpočátku dalo docela zabrat oprostit se od jakýchkoliv předsudků a vzít životopis dost možná nejzásadnějšího politika všech dob tak, jak byl napsán, ať už byl napsán kýmkoliv. V momentě, kdy se mi to povedlo (a díky faktu, že tahle biografie je sakra čtivá, se mi to povedlo po pár stránkách), jsem si už jen užíval styl, kterým to celé Boris pojal. Zábavně, čtivě, pokud bulvárně, tak jen zlehoučka. Co oceňuji velice, je, že ač autor Churchilla adoruje, adoruje ho v jistých mezích a ke každé adoraci nabízí i druhý, kritický úhel pohledu. Ale i tak, díky tomu, že pro Borise je Winston Churchill (nedostižným) vzorem, vychází z toho muž s doutníkem v ústech a s whisky po ruce jako největší hrdina všech dob. A on jím dost možná i je. Pro mě, jako pro Čecha, kniha o to zajímavější, že v ní Boris Ćeskoslovensko často zmiňuje.

3 28.04.2022

Knížka pro všechny hudební blázny, pro přesně takové, jako je Miro Žbirka sám. Tudíž ani nemusíte být nutně fanoušci "pátého Beatla", abyste si tuto biografii užili. Před přečtením jsem měl, přiznám se, určitý despekt vůči autorovi, pač k práci Honzy Vedrala mám jisté výhrady. Ale v tomto případě nebyly na místě, protože Vedral k biografii největšího sympaťáka na poli česko-slovenské populární hudby přistoupil přesně tak, jak si Miro zaslouží- bez jakýchkoliv manýr, patosu nebo klišé. Miro Žbirka- Zblízka je totiž pohodová, příjemně se čtoucí knížka. Jestli u někoho platí, že je to v první řadě člověk (s velkým Čé) a až potom umělec, pak právě u Žbirky, ke kterému chovám velký respekt nejen pro jeho beatlesovskou obsesi (kterou trpím taky), nejen pro jeho muzikálnost, ale (hlavně) pro jeho empatii a sympatičnost. Ke knize samotné dodám snad jen tolik, že je trefně vystavěná na Mirových deskách, které posouvají (životní) děj kupředu, to vše v kvalitním grafickém provedení... Zkrátka pokud hudbu dýcháte 24/7, pokud je pro vás něčím víc než jen kulisou, budete si tuto výbornou biografii užívat také.

3 28.04.2022

Pro každého fanouška Beatles nebo Johna Lennona jasná povinnost, ani ne tak kvůli textu (pač v něm se toho moc nového nedozvíte), ale hlavně pro doprovodný materiál, a ten je vskutku luxusní, včetně takových kravinek jako je vlajka Utopie, imaginární země Lennona a Yoko (tou vlajkou je btw bílý kapesník, který je v knize taktéž :-). Všechny ty dobové vstupenky, plakáty, samolepky, texty Johnových písní... z tohoto se hnedle stane fetiš :-)

3 28.04.2022

(SPOILER) Bílé kosti trpí klasickým stigma knižní prvotiny (je tam toho všeho moc, hlavně akce), přesto můžu říct, že má tahle série slušně našlápnuto a moji pozornost rozhodně získala, jsem zvědav na další (útrpné) příběhy komisařky Maguierové. Bílé kosti jsou typickým drsným thrillerem, čím se ale liší od všeho, co jsem doposud četl, je za prvé téma- keltská mytologie a za druhé, že hlavním hrdinou je tentokrát... hrdinka :-) Což je po všech těch životem bičovaných Holech, Rebusech nebo Taylorech příjemné osvěžení. Co mi na příběhu docela vadilo, byl ten fakt, že Katie Maguireová vlastně nic nevyřešila, nikoho nezachránila (více méně) a tak nějak se jenom vezla. Případ rozlouskl doktor/profesor, oběti všechny mrtvé, plus ten fakt, že umíraly i osoby komisařce blízké a nejbližší... :-) Jenže ten děj je natolik fajn, čtivý, zajímavý (navíc se odehrávající v mém milovaném upršeném Irsku), že jsem po přečtení zkrátka nadšen a těším se na další díly.

3 28.04.2022

Na knihu Na smrt by se hodilo jediné všeříkající slovo- nekompromisní. Snesu hodně, ať už ve filmech nebo v knížkách, ale tahle kniha byla silný kafe už i na mě. Každopádně Jozef Karika se pro mě stává pomalu objevem roku, Na smrt má totiž parametry světového románu. Samozřejmě to není nic, co by se snad citovalo za padesát let, svým způsobem je to vlastně braková literatura, ale má tak krásný sloh, tak čtivý, strhující... 690 stran? A co, kdyby byl čas, přečtete to za týden, sto stran za večer vám uteče jak nic... A přestože závěr je hrozně přitaženej za vlasy, ten úplnej závěr je naopak přesně takový, v jaký jsem doufal a tento jinak drsný příběh krásně uzavírá.

3 28.04.2022

Mně to zas tak tragický nepřišlo, jasně, Lovecraftovou biografií se to nazývat nedá, kresba není úplně topková (mně osobně se líbila, jediné, co mi trochu vadilo, bylo, že každá stránka byla podivně fialovo-modro-zelená, ale možná to byl záměr), ale jako komiks pro lidi, co od H.P. Lovecrafta (zatím) četli sotva nějakou povídku, to není vůbec špatné. A kdybych poznal všechny ty odkazy na jeho dílo, asi by se mi to líbilo ještě víc.

3 28.04.2022

K biografii Jarka Nohavici od Josefa Rauvolfa nemám výhrad, je to kvalitní životopis, autor se snažil ostravského barda vylíčit s odstupem, nijak ho neadoruje, ani však zbytečně příliš nekritizuje. Takovýto přístup mám u biografií nejraději. Jediné, co mi při čtení přišlo rušivé, bylo neustálé opakování zdrojů, ze které knihy, ze kterého magazínu, ze kterého dokumentu Rauvolf čerpal (když si po dvacáté přečtete "jak se Nohavica zmínil v rozhovoru pro Týden", tak už je to otravné). Naopak vyloženě kvituji závěrečné shrnutí Nohavicovi diskografie, o to spíš, že se v ní cituje můj nejoblíbenější hudební kritik Jiří Černý.

3 28.04.2022

Zajímavé čtení, o Johnu Lennonovi, tak jako o celých Beatles, jsem toho načetl už tuny, ale pohled na tuto legendu od jeho sestry je přeci jen něco jiného. Moc mi třeba až doteď nedocházelo, že nejen svět ztratil hudební legendu, nejen Yoko svého milovaného manžela a nejen Sean s Julianem svého otce, ale že za něj truchlila i jeho docela dost rozvětvená rodina... Příjemné číst si o dětství Johna, o jeho prvních schůzkách se Cynthií atd. Velice dobrým bonusem je pak foto příloha, sice ne moc kvalitní, ale za to s fotkami Johna, které jsem až doteď nikde neviděl.

3 28.04.2022

Strhující knížka, ke které jsem přistupoval s jistými obavami, protože ne vždy dopadne zdramatizování reálných událostí dobře. Tentokrát však nedopadly dobře, ale přímo výtečně. Vácha napsal román o třech králích způsobem, že jak knihu odložíte, budete se k ní chtít zase rychle vracet. Nevím, jak moc je příběh reálný (podle autora věrně), ale úplně na mě z něj dýchla dobová atmosféra (která byla prostě šílená, strach střídala paranoia, nedostatek čehokoliv střídal přehršel násilí a mučení). Navíc ve mně o toto téma vzbudila zvědavost a nutkání doplnit si chybějící informace.

3 28.04.2022

Milý, tak trochu vánoční příběh o čertovi, který díky lásce přestane lidem škodit, ale naopak jim začne pomáhat. A i tu svoji lásku si nakonec najde. Příběh je to pěkný, ale samozřejmě knížku dělají především Čechovi ilustrace, protože jestli je někdo dnes vůdčí osobností české ilustrace, tak právě Pavel Čech, jehož talent stavím na roveň velikánů Josefa Lady nebo Zdeňka Smetany (bez přehánění).

3 28.04.2022