Heráci

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Marku Rentonovi neschází vůbec nic: dobře vypadá, má krásnou přítelkyni, studuje na univerzitě. Ale v Británii 80. let pro něj není místo. Vláda Margaret Thatcherové ničí dělnické komunity po celé zemi, a poválečné jistoty v podobě zaměstnání, vzdělání a sociálního státu jsou minulostí. Když se Markova rodina začne rozpadat, jeho život se mu vymkne z rukou a on se uchýlí k poraženectví. Cestou ven je heroin. Irvine Welsh v tomto románě dopodrobna mapuje události, které vedly k drogovému bezčasí legendárního Trainspottingu....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/204237/big_heraci-uon-204237.jpg 4.5109
Série:

Trainspotting 1.


Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Argo
Originální název:

Skagboys, 2012


více info...
Nahrávám...

Komentáře (15)

Kniha Heráci

Aneliss
12. listopadu

(+ SPOILER) ackoli je tohle prvni dil tak je asi lepsi ho cist jako druhej po druhym. tohle neni uplny zacatek pribehu protoze hosi a holky uz v tehle knize litaji v problemech a do zivota kazdeho nas welsh hodi doprostred jejich zivotnich patalii ale ukazuje nam tu marka rentona jako nadejneho studenta s reprezentativni gf, tommyho jako odpurce tvrdsich drog co touzi po vztahu s Lizzie, spuda co mel praci a simona co se chtel uvazat na jednu slecnu a navlect ji prstynek, tudiz opaky charakteru v pokracovanich knihy. pozitivem teto knizky je ze je dlouha, tudiz umoznuje podrobny popis deje a ctenar poradne pozna charaktery hrdinu. dalsim plusem knihy je ze hodne strida mista deje takze ukazuje ctenarovi vice mist a situaci, chodime s markem na univerzitu v aberdeenu, bydlime s nicksym v londyne, jdeme na odvykacku do Fife a samozrejme delame vsechny mozny lapalie v Leithu. nechybi ani stridani pohledu a er/ich formy. skvela kniha

karol.cadex
10. března

U některých knih jsem ráda, že jsem si je nechala na tu pověstnou třicítku, kdy člověk tak jako dozrává. U Welshe se to říct nedá.
Když jsem ve 14 letech četla Trainspotting, dělala jsem óóó a ááá a Rentona jsem milovala a dala bych mu vše včetně svýho věnečku. Chtěla jsem žít to jejich vzrůšo a cítit tu ostrovní náladu.
No. Teď už ne. Teď je mi líto, co se tam všechno stalo. Marka vidím jako chudáka a zbytek jeho party je banda ubožáků. Working class a nejspodnější spodina.
Úplně mě to tak jako štvalo, že se sami dostávají na ještě větší dno.
Na to nemam nervy. Já se ze všech hoven musela vyhrabat sama a číst si prakticky o tom všem po deseti patnácti letech už asi nemam zapotřebí.


Rudy84
31.10.2020

Na Welsha si asi musí človek trochu zvyknúť...ale ak sa nadstaví na tu správnu vlnu..tá vlna ho zavedie až tam,kam si ani nepraje byť.Po pár stránkach ma kniha celkom vcucla...a ocitol som sa zrazu v 80-tich rokoch v Škotsku a frčal som na northern soule,punku a speede.(na podobnej hudbe frčím tak trochu aj v mojej realite,na speede našťastie nie)K speedu sa postupne pridával herák a iná špina ľudskej špoločnosti,až toho bolo zrazu toľko,že som musel knihu na čas odložiť...a čítať na chvíľu niečo "trošku" viac pozitívne.Do konca mi zostávalo asi 100 strán a začínam sa tešiť,kedy sa ku knihe vrátim.Welsh je totiž ako ten herák...v jeho knihách je samý hnus a nič vám to v konečnom dôsledku nedá..ale aj tak sa k nemu zas a zas vraciate. :)

Metroušek
24.08.2020

Tak to se Welshovi skutečně povedlo. Syrový, výstižný, pravdivý popis skotské drogové scény bez zbytečného moralizování, který nechává na čtenáři, ať si z toho vybere to, co chce, a udělá si svůj úsudek.

Marquis
15.05.2020

(+ SPOILER) Kto by čakal nejaké extra dôvody na potykanie si s drogovou závislosťou, zrejme by bol mimo viac, než hlavní hrdinovia v rauši. Dôvody boli vždy prudko ordinérne a banálne - zvedavosť, nuda, slabosť. A to robí Herákov (a iné knihy z prostredia drog) tak uveriteľnými. Cestujeme so starou dobrou partičkou naspäť do minulosti, kde by sa ich pokusy prestať ešte chvíľami javili ako hodnoverné... keby sme dobre nevedeli, ako to s nimi raz dopadne. Potešili historické okienka, Rentov zápisníček z detoxu, drobnulinké pomrkávanie postáv z Lepidla a najmä svätá trojica Sick Boy - Swanney - Begbie. Ale čo táram, všetci sú "koží"! Ako súkromné plus hodnotím to, že si vždy nejakým zázrakom vyberiem knihu, ktorá čímsi súvisí s mojim aktuálnym duševným rozpoložením - prišiel som o blízku osobu, ktorú som už oplakal; skončil som jednu éru môjho života, ktorá nikam neviedla... Krásny paradox je, keď si čitateľ uvedomí, že nakoniec je z tejto trilógie (?) najslabší práve ten Trainspotting. Za mňa plný počet a už teraz sa teším na Umelca na ostrí noža.

IYv
24.02.2020

Minulý týden jsem dočetla Kalhoty po mrtvém. Trainspotting a Porno už mám pár let za sebou. Opět mě to neskutečně bavilo, sjela jsem oba filmy a klusala pro Héráky a musím začít to kolečko znova.
Pecka. Héráci za pět hvězd.

slečna.k
26.09.2019

Pro mě jsou Heráci jedna z nejlepších knih od Welshe a jedna z nejlepších knih o drogách vůbec. Nezaměnitelné charaktery postav, spousta informací o drogách, hudbě a kontextu doby. Kniha je ucelená, moc se mi líbily i občasné poznámky k epidemii, které jsou zajímavé a děj pěkně doplňují.

sick.boy
06.03.2019

Heráci vyšli bezmála 20 let od Welshovo pravděpodobně nejznámějšího díla, masivního betonového pomníku všech knih o feťácích, Trainspottingu.
Po jeho vydání už o heroinu v podstatě nemuselo být nic napsáno. V Trainspottingu to všechno bylo. Když ne na řádcích, tak aspoň mezi. Spousta knih s drogovou tematikou co vyšla až po Welshovo prvotině (spousta neznamená všechny) to měla sakra těžký a chtě nechtě toto dílo více či méně vykrádala, ať si to autoři přiznávají či nikoli. Vždyť i sám Irvine se v pozdějších dílech tak trochu vykrádá, nebo si snad půjčuje od sebe samého? Je to krádež?
Po přečtení Trainspottingu se mi dostali do rukou Heráci a očekávání se mísilo se strachem, tak jako se krev mísí s drogou v injekční stříkačce (debilní přirovnání, omlouvám se).
Neznamená autorův návrat ke svému nejznámějšímu dílu přiznání se k nápadové vyčerpanosti? Není to trend dnešní doby, všechna díla obestavět tím co bylo předtím, potom, mezitím, co by mohlo být (pořád sem ti neodpustil tu sračku Fight Club II Palahniuku). Tohle byly ony obavy. Nebude Welsh při snaze navázat na Trainspotting ředit kokain práškem do pečení? (tohle přirovnání už bylo o něco lepší)
Pak očekávání. Renton, Spud, Sick Boy, Tommy, Begbie o pár let mladší. Dozvědět se tu část příběhu, co nám zatím byla utajována. Vědět proč a jak přilnula naše milá partička k drogám, chlastu a násilí. Poznat Skotsko 80. let z perspektivy Welshovo postojů k tehdejší politické situaci (a že ten člověk má k politice co říci můžeme vědět z rozhovorů, dal si nějakej rozhovor Irvine, kde by si o politice nehovořil?).
Zase se nechat poblít, posrat, zmlátit, okrást, ušpinit, sjet, znásilnit. Tato vize byla tak lákavá, že předčila obavy ze zklamání tak snadno, jako Sick Boy najde své potrubní žilstvo.
Pamatuju si, když mi přišli Heráci domů, hnusně modrá obálka s klišoidní koláží, uďál jsem si hrnec kávy, ubalil pár cigaret, nalistoval začátek, čtenářská erekce jako blázen.
A pak mě to vcuclo. Jako když jsem poprvé zkusil extázi. Bum. Blaho a slast v hlavě. Energie z těch řádků sálala, nikdo jinej nedokáže svým psaním napodobit zdrogovanost tak jako Welsh. Miluju tě ty talentovanej plešoune.
Welsh se nesnažil sálo dlouze analyzovat propad do drogové závislosti. Sešla se nezaměstnanost, zvědavost, nuda, přístupnost a bylo to. A tak to je i v životě. Žádný romantický představy. A takové jsou Welshovo knihy. Jsou reálný, jsou špína na zdech paneláků, jsou reálný jak smrad z komínů fabrik, jak bezdomovci u dětských parků, jak ten pán, co se mi nedávno pokoušel ve Smetanových sadech prodat pervitin v 7.50 ráno.
Přibližně v polovině knihy mi začalo docházet, že Skagboys mají oproti Trainspottingu něco navíc. Už je to pár let, ale pořád jsem nedokázal přijít na to, co. Možná ucelenější příběh, možná se Irvine za ty roky vypsal, možná jde o náhodu, tak jako jsem náhodou vyzkoušel šalvěj divotvornou a málem zešílel.
Každopádně je tomu tak a až do konce tohoto veledíla se nic nezměnilo. Heráci jsou pro mě s přehledem to nejlepší, co Irvine za svou kariéru zatím vyplodil. Krom Umělce na ostří nože to bylo všechno výborný, ale v Herácích jako by bylo zužitkováno všechno, co autor umí, jako by to vykrystalizovalo (krystaly, hehehe) a umístilo se na prvním místě všech fetoknih.
Jestli mi někdy nějaká kniha dokázala doopravdy pomocí písmenek vykreslit atmosféru tak, že jsem ji cítil v celém těle, pak jsou to Heráci. Dočetl jsem skoro se slzami, ale především s hřejivým pocitem, jaký vyvolávají ezoblbcům Čtyři dohody. A pak bylo nějakou dobu ticho.
Se superlativy jsem poté knihu předal své přítelkyni (skoro stejný nadšení) a pak jsme spolu mohli hodiny prodebatovat každý detail v této bichli. (SPOILER: ji nejvíc dostal potrat nalezený v odpadcích KONEC SPOILERU). A tomu se, vážení přátelé, říká láska.

PS: Pořád nevím, zda ten heroin někdy zkusit nebo ne.

1