Pítrs85
komentáře u knih
HHhH
Laurent Binet
Zvláštní knížka, určena spíše zahraničním čtenářům, které by tato dějinná událost mohla zajímat. Pokud ale o operaci Anthropoid víte víc, než že o tom nedávno natočili film 's tím hercem z Padesáti odstínů šedi', tak HHhH nejspíš odmávnete. O Gabčíkovi, Kubišovi a hlavně o Řezníkovi z Prahy existuje určitě mnoho lepších knih.
Audrey Hepburn: intimní životopis
Diana Maychick
Narozdíl od biografie od Barryho Parise je tato psána docela v bulvárním stylu, až to chvílemi vypadá, že si nějaké pasáže autorka malinko přibarvila. I tak, samozřejmě hlavně díky tomu, že je to životopis právě o Audrey, se četla jedním dechem a i když pro mě už nepřinesla moc nových zajímavostí anebo poznatků, určitě se k ní ještě v budoucnu vrátím.
Jak být dobrý
Nick Hornby
Pravděpodobně nejvtipnější román Nicka Hornbyho, možná trochu paradoxně, jelikož jízlivé a životem malinko zdrblé vypravěče/hlavní hrdiny, které známe z jeho předchozích povídek, nahradila žena-vypravěčka. Cynické, sarkastické, sem tam smutné, ale hlavně velmi zábavné, tak, jak to umí napsat jen sám Nick. Návod na to "Jak být dobrý" jsem sice nejspíš nenašel (Anebo to vězí jednoduše v tom, být sám sebou, přijímat život takový, jaký je a hlavně se z toho všeho nezbláznit?), ale pobavil jsem se vskutku kvalitně.
John Lennon - Ilustrovaná biografie
Gareth Thomas
Knížka plná fotografií Johna Lennona, Yoko Ono, dalších členů Beatles a vůbec lidí, kteří měli tu čest, že se mohli ocitnout v blízkosti tohoto hudebního génia. Ke každé fotce krátký popisek, v závěru knihy pak časově chronologický přehled nejdůležitějších událostí v Johnově životě. To vše na kvalitním křídovém papíru. Povedené, ovšem díky své "šířce" přečteno za den...
Zlý začátek
Daniel Handler
Příjemná pohádka z řádnou dávkou černého humoru, líbí se mi styl, jakým způsobem je napsána, kdy nás celým příběhem provází doprovodným slovem sám Lemony Snicket. Tahle knižní předloha si zasloužila lepší filmovou verzi, než tu z roku 2005. Plusem je i její (ne)délka, člověka to navnadí, aby se porozhlédl po dalších částech. A nezapomeňte, že jsem vás varoval, pokud máte rádi knížky s dobrým koncem, sáhněte raději po nějaké jiné ;-)
Život, vesmír a vůbec
Douglas Adams
Přibylo filozofování, ubylo humoru. Ale pořád je to super knížka, myslím, že svojí zabitou matraci začnu brát s větším respektem, co kdyby chtěla náhodou flurovat nebo dokonce glurlovat ;-)
Poštovní úřad
Charles Bukowski
Klasickej Chuck, na Poštovní úřad jsem se chystal dlouho a po jeho přečtení určitě nejsem zklamanej, přestože kvalit Bukowského nejlepšího románu (Faktótum) určitě nedosahuje. Ale narozdíl od takového Hollywoodu anebo Kapitán odešel na oběd... tu je Henry Chinaski ještě ve formě, i když prací na poště skoro polomrtvej :-) Psát o obyčejných věcech tak zábavně umí asi fakt jenom ten Bukowski...
Švábi
Jo Nesbø
Harry Hole podruhé a o něco lépe než v Netopýrovi. Jestli byl první díl této série teprve rozjezdový (byť ne špatný), řekl bych, že Švábi už ukazují, co se dá od tohoto norského spisovatele, jehož jméno se nikdy nenaučím skloňovat, asi tak čekat- příběh je dobře zamotaný, jeden twist střídá druhý, Harry správně drsnej a na první pohled nezúčastněnej, a závěr? Podobně přestřelenej jak v Netopýrovi, ale to už asi do tohoto světa tak nějak patří. Velkým plusem bylo skvěle popsané prostředí thajské metropole, včetně neustále se potícího a vařícího se Holea a taky několikrát zmíněný nejlepší klub na světě- Manchester United (a ano, ať se to Ibsenovi, Dahlovi, Ullmanové, Amundsenovi anebo i tomu Nesbomu líbí anebo ne, nejslavnějším Norem je bývalá hvězda United Ole Gunnar Solskjaer ;-). Za mě tedy o něco větší spokojenost než minule, těšing na třetí díl, tahle série mě dostala tak, jak jsem předpokládal, Nesbo je šéf.
Červenka
Jo Nesbø
Nesbo potřetí a opět lépe než posledně, Červenka potvrdila stoupající kvalitu příběhů Harryho Holea a Jo se každou další knížkou překonává, uvidíme, jestli zůstane tenhle stav až do poslední části (pokud ano, tak Policie musí být neskutečná bomba :-). Jestli byli Netopýr a Švábi hlavně na konci až zbytečně hollywoodsky přeplácaný, tady se Nesbo už přeci jen drží při zemi (celkem). Navíc velkým plusem tu jsou dvě dějové, vzájemně se prolínající linky, jedna ze současnosti a druhá ze druhé světové, aby na konci do sebe vše pěkně zapadlo. Harry sám je tu takovej zabržděnější, moc nechlastá, ba co víc, i docela poslouchá své nadřízené autority. Nesbo třetím dílem jen a jen potvrdil, že i když má velkou konkurenci (třeba v Olsenovi), tak na poli severských detektivek je on prostě špička, minimálně mně se do vkusu trefil maximálně.
Chinaski poprvé
Michal Malátný
Nemusíte být nutně fanouškem Chinaski pro to, aby jste si tuhle knížku fakt užili, nakonec i já už mám dobu, kdy jsem si dozblbnutí zpíval "ty kurvo zkurvenááá" (znalí vědí), jaksi za sebou, ale minimálně jejich první tři čtyři desky si poslechnu rád skoro kdykoliv. Ona totiž je tahle knížka v první řadě hrozně čtivá, Michal Malátný, frontman a (nejen) tvůrčí duše kapely, mi je co do charakteru v lecčems hrozně blízký, introvert, melancholik, co by se nejednou rád sebral a odešel kamsi do hor, hlavě co nejdál od lidí. Knížka je pak čtivá i pro ty, co by se chtěli dovědět, jak to v takové hudební kapele vlastně chodí a že to, co pak vidíme jako výsledný "produkt" je jen špička ledovce jinak velice komplikovaného procesu. Plusem jsou i rozhovory dalších členů kapely nebo spousta fotek z různých etap Chinasek. Ale jak už jsem psal, nejzajímavější části knihy jsou ty, kdy nám dává Malátný nahlédnout do své rozervané duše (nejlepší část je pak asi ta, kdy se vydal na koncert Stinga :-D).
Můj příběh
Alex Ferguson
Kniha nejen pro fanoušky Manchesteru United, ale hlavně pro ně, protože oni prostě vědí. Vědí, co má nejlepší klub pod sluncem za sebou, když je šestadvacet let vedl Sir Alex Ferguson, a že to byly roky setsakra úspěšné- třináct titulů v lize a dva tituly v Lize mistrů, to je jen krátký výčet toho, čeho tento legendární Skot v barvách United dosáhl. Dokázal odrazit útok Wengerova Arsenalu, Mourinhovi Chelsea i arabských ManCity. Knížka popisuje především poslední sezóny (nejspíš i dílem tím, že Ferguson už jednu autobiografii dříve napsal). Nechává tu nahlédnout pod pokličku, jak to vlastně v tak velkém fotbalovém klubu chodí, že je to zkrátka práce na 24/7. Popisuje svoje vztahy s hráči, včetně největších legend (a že člověk při tom ztratil zepár iluzí :-), ale i to, že jménem znal i posledního trávníkáře nebo kuchařku. A i to ukazuje, jak velkému respektu se mohl těšit. V knize nechybí ani nezbytné statistiky či bohatá fotogalerie. Pro fanoušky United samozřejmě povinnost.
Zabijáci
Jussi Adler-Olsen
Oddělení Q podruhé a opět výtečně. Je až neskutečné, jak Olsen dokáže mísit dramatické okamžiky s těmi odlehčenými, vtipnými (nezřídka kdy na jedné straně). Je pravda, že v Zabijácích toho humoru bylo možná až příliš, narušenej člověk jako já doufal v mrazivé drámo, pořádně vydrsněné vraždičky a hlavně v opravdu brutální vendetu... ale přestože jsem se toho tak úplně nedočkal, i druhý román od páně Olsena mě bavil převelice, Asad je miláček a Rose můj nový oblíbený literární charakter. Jen tak dál.
Útěk do divočiny
Jon Krakauer
Knížka na mě nezapůsobila tolik, kolik bych si byl býval přál, ale i tak je příběh Supertrampa (promiň, Chrisi, ale ta přezdívka byla supertrapná :-) inspirativní, alespoň v tom, že by se měl každej z nás někdy zastavit a popřemýšlet si, co je a co není v životě relevantní. A jsem dalek toho McCandlesse jakkoliv soudit nebo kritizovat, byť asi sotva přemýšlel o tom, že tady nechá minimálně tři zdrchané duše... A Krakaureovi plus za to, že do Chrisova příběhu zapracoval i podobné storky od dobrodruhů, co podobnou cestu podnikli před ním, navíc přímo Krakauerův příběh patřil vůbec k tomu nejlepšímu z knížky.
Levhart
Jo Nesbø
Standardní Harry Hole, ani nejlepší ani nejhorší. Příběh opět zamotaný (pro někoho možná malinko překombinovaný, podle mě si Jo i tentokrát se čtenářem hraje tak, jak on to umí) a závěr klasicky "nesbøovský". Co na sérii o Harrym Holeovi vyloženě kvituju, je provázání děje nejen od poslední knížky, ale napříč sérií, tu se vracíme do Austrálie (Netopýr), tu k odstřelovací pušce na slony (nebo spíš na stromy) (Červenka). Harry zase o něco zdevastovanější (Nesbø ho teda rozhodně nešetří), a to jak na těle tak na duši. Zkrátka čím dál tím stejný Harry Hole. A je to tak dobře.
Přízrak
Jo Nesbø
Standardní Nesbø, což znamená, že jsou v sérii HH horší kousky, ale i lepší. Přízrak se od svých předchůdců liší především v tom, že tu Harry vystupuje pomalu jako vedlejší postava, navíc už nepracuje u policie a celkově mi přijde takovej "mouchy, sežerte mě", i když už moc nechlastá, tak je tím životem už natolik zdrchanej, že už mu je tak nějak všechno jedno. V předešlých dílech byla tahle jeho tvář zábavná, tady mi to přišlo už maličko přes čáru. Ale jestli to pro něj má být něco jako nový začátek, katarze, tak proč ne. Jinak jako krimi thriller funguje i Přízrak parádně, zamotaný děj, spousta postav (ve kterých se ale nebudete ztrácet- velká přednost páně Nesbøho), jen ta Ráchel... ne, tahle postava mi k srdci opravdu nepřiroste. A nevím proč, ale hrozně jsem si oblíbil postavu leváka Beavise.
Lovci hlav
Jo Nesbø
Především první, seznamovací, polovina knížky je strhující, hlavně ten chlad, odtažitost (nejen) hlavního hrdiny způsobuje mrazení v zádech (a nejen tam :-). Druhá polovina už je pak typický Jo s jeho přednostmi i nedostatky- postavy se začnou chovat, že by i Chuck Norris s Macgyverem čuměli, příběh je přitažený za vlasy, ale! Přesně tohle mám na románech od Nesbøho rád. Závěrečné rozuzlení sice nepřinese onu dávku spravedlnosti, ale na to Jo nikdy nehrál. (Je to jiné a přesto stejné jako knížky o Harry Holeovi).
Dlouhý, temný čas svačiny duše
Douglas Adams
Absurdita protkaná absurditou na druhou, inu tak, jak to umí snad opravdu jen Douglas Adams. Nutno však zmínit, že druhý díl Dirka Gentlyho mi už nejednou přišel jaksi překombinovaný, ti bohové z Valhally, nevím, tohle už tak trochu "smrdělo" Pratchettem, což je humor, který já osobně moc nemusím. Ale jinak samozřejmě, jako vždy, Adams skáče od jednoho tématu ke druhému, a to častokrát třeba jen v jedné větě. Jenže je to Douglas, takže o zábavu je zkrátka postaráno. Pokud se vám líbil Stopařův průvodce, bude vás bavit i Dirk Gently. "Chm no."
Gump & Comp.
Winston Groom
Tak já vám teda něco povim on už ten první díl byl jako fakt divnej ono jak o mně natočili ten film s tím hercem tak každej teda čekal kdovíco a nakonec jsem tam byl teda jenom já co si o mně každej myslí že jsem úplnej idijot. Což teda asi jsem protože když nedovedu pohlídat ani prasečí sračky aby jako nevybouchly a nezasvinily tak celej ten zapadákov tak to je jako teda skorem na medajli. Kterou jsem teda už dřív dostal za tu válku proti těm malejm lidem. A co bych vám jako eště povjeděl. Mám syna, na kterýho teda nemám vůbec čas protože musím zajmout Sa Dáma Hu Sejna kterýho teda zasejc musíme hned pustit. Ono s válkama je to na hlavu. A to že na různých částech světa pořád potkávám svýho starýho kámoše (jako poručíka Dana) a dokonce i toho opičáka Sue to teda jako vůbec není divný. A i toho herce co mě teda hrál jako v tom filmu jsem potkal. Ale bonboniéru teda neměl. A pak kdo je tu idijot...
Naštěstí (ne)máme mléko
Neil Gaiman
Gaiman je prostě Gaiman, když se rozdávala fantazie, tak podváděl a došel si nejméně desetkrát. Knížka je taková jednohubka (není problém jí přečíst za pár chvil), ale velmi chutná jednohubka, jejíž doprovodné (a senzační) ilustrace jsou stejně důležité jako psaný text. Být dítě, tenhle příběh si naprosto zamiluju, ale i jako dospělý jsem se pobavil naprosto dokonale. A dostal jsem chuť na čaj s mlíkem...
Tajný deník Hendrika Groena
Hendrik Groen
Tajný deník někoho, kdo si říká Hendrik Groen (nebo je to opravdu skutečná postava?), je natolik lidský a tak krásně "obyčejný", že vám na tváři přistane úsměv a zůstane tam až do poslední, třistadevadesáté strany. Úsměv přes slzu v oku, protože Tajný deník Hendrika Groena je stejnou měrou vtipný jako smutný. Inu jako sám život :-)