Petrush komentáře u knih

Kniha je jakýsi "katalog nemocí". Autor vysledoval u svých pacientů, že často nemoci odpovídá určitý emocionální postoj nebo světonázor. Zajímavé čtení vč. příběhů jeho pacientů.

"Lidé musí pochopit, že nedokonalý není vesmír, ale jejich světonázor, tedy ne samotný svět, ale jejich model světa."

"Pane doktore, jak se mohu radovat ze života, když je tak mizerný a těžký, když se kolem dějí tak hrozné věci," slyším často od svých pacientů.
Teď také sedí v mé ordinaci starší pán a vyjadřuje svou nespokojenost se životem, s lidmi a vládou.
"V takových případech," odpovídám mu, "vždy lidem říkám, že se mají učit radovat se ze života. V dětství nás učí chodit, mluvit, psát, číst, počítat.
...
Neučí nás tomu, jak máme přijímat život takový, jaký je, bez naříkání a pocitu křivdy. Proto dospíváme nepřipravení k životu."

23.12.2021

Nezajímavá kniha. Kdyby nebyla tak tenká, nedočtu ji. Autorka se často odkazuje na teorii her (E. Berne). Nejde do hloubky. Přišlo mi to celkově jako velmi povrchní přehled tématu.

22.12.2021

Po přečtení skvělé knížky Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly jsem chtěla určitě přečíst i "pokračování" Sourozenci bez rivality. Kniha nezklamala. Spousta tipů, jak podpořit dobrý vztah mezi sourozenci: místo popření negativních pocitů je připouštět, nechat dítě tyto pocity nakreslit nebo napsat, děti nesrovnávat, nepřisuzovat jim role, nevěnovat pozornost agresorovi, ale poraněnému, nechat řešení sporu na dětech, zamezit fyzickému ubližování (děti od sebe oddělit), složité opakující se problémy řešit společně s dětmi (nechat je vyjádřit se, sepsat návrhy řešení - toto je podrobně popsáno např. v knize Výchova bez poražených). Autorky dál doporučují, aby každý rodič s každým dítětem trávil pravidelně čas zvlášť (a v tomto čase nemluvil o ostatních sourozencích), nebát se vyrážet na výlety občas odděleně místo všichni společně atd.
V knize je řada příběhů, příkladů dialogů, četlo se to velmi dobře. Nicméně Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly považuji za přínosnější a zdařilejší.

2 10.12.2021

Knížku jsem si přečetla na doporučení. Ze začátku to bylo trochu náročnější čtení. Na některé myšlenky, které autor uvádí, jsem narazila už v jiných knihách (např. Kniha radosti, Vztahy bez stížností, Proč je bdělá pozornost lepší než čokoláda).
Velice zajímavá byla kapitola o negativních emocích, hlavně o jejich pozitivních záměrech (protože se nutně nabízí myšlenka, proč ty pozitivní záměry nerealizovat lepším způsobem). Podnětné, hutné, čtivé.

"Modely světa, které vytváří každý z nás, se liší. Jinými slovy, každý člověk žije ve svém světě, jenž se liší od kteréhokoli jiného."
"Je zapotřebí se obrátit do svého nitra a změnit určité myšlenky, tehdy se změní okolní svět."

04.12.2021

Krásný nápad, pěkné obrázky, ale zpracování to kazí. Leporela v rámečku nedrží, otvírají se, vše se pořád sype ven a posunuje, takže nelze vyndat jen jedno každý den. Ani dát třeba na stěnu. Dobré na čtení, prohlížení a opětovné skládání do rámečku, ale ne moc jako adventní kalendář.

02.12.2021

Jednoduché odpočinkové čtení, místy vtipné, četlo se to dobře.

29.11.2021

Nenáročné čtení, romantika a drama. Od autorky jsem už četla lepší.

26.11.2021

První příběh (třetí díl série) nezklamal, splnil očekávání. Druhý příběh nic moc.

22.11.2021

Nenáročná oddychovka s dramatickou zápletkou. Celkově spíš slabší a tentokrát i zdlouhavá, ale sérii mám v plánu dočíst.

1 19.11.2021

Romantická oddychovka, dlouhá tak akorát, splnila očekávání.

13.11.2021

Kniha je vhodná spíš pro rodiče starších dětí a teenagerů. Hlavní myšlenka je v tom, že máme dětem předávat zodpovědnost a nechat je rozhodovat ve věcech, ve kterých na to už stačí (tj. jsou schopné vyslechnout pro a proti a zhodnotit to) - i když se rodičům kontroly vzdává těžko, rozhodnutí potomka se jim nelíbí nebo si myslí, že nejlepší by pro něj bylo něco jiného. Autoři nabádají k principu být konzultantem místo být šéfem.
Dále radí, jak nebojovat u domácích úkolů (hlavně konzultujte, nešéfujte), upozorňují na důležitost spánku, doporučují nechávat odpočinout hlavu (denní snění, meditace), věnují se nástrahám technologií (začněte u sebe, snažte se pochopit nová sociální pravidla, podporujte pobyt v přírodě, místo peskování raději informujte atd.), vnitřní motivaci (nastavení mysli, autonomie, kompetence, sociální začlenění, úroveň dopaminu, prožívání stavu flow), systému školy a výuky, přístupu k dětem s poruchami učení, ADHD a autismem, zvládání testů ad. V každé kapitole je bohatě odkazů na zdroje a nejčastější otázky rodičů k danému tématu.
Jde sice o americkou knihu, nicméně gró zůstává použitelné určitě i u nás. Četla jsem ale také výrazně lepší knihy na téma výchova, takže dávám jen tři hvězdičky.

"Myslete na to, jak vašim dětem s vámi je. Jak chcete, aby se cítily?"

2 11.11.2021

Srozumitelně a čtivě napsaná kniha, akorát se informace stále dokola opakují, takže by se dala zkrátit na polovinu. Autor vidí základy zdraví ve třech věcech - kvalitním spánku, časově omezené konzumaci jídla (TRE time-restricted eating) a cvičení. Prvním dvěma tématům se v knize věnuje nejvíc. Doporučuje časově omezené stravování, tj. jíst jen v průběhu 8-12 hodinového intervalu za den a večeřet aspoň 3-4 hodiny před spaním. Pro kvalitní spánek doporučuje vyhýbat se ve večerních hodinách modrému světlu a strávit přes den aspoň 1-2 hod venku na přirozeném světle.
Autor vidí v TRE řešení celé řady zdravotních potíží včetně civilizačních nemocí a průběžně zmiňuje výsledky nejrůznějších studií, které dokazují prospěšnost TRE. Zajímavá knížka, i když je otázka, nakolik jsou obsažené informace nové a převratné. Spíš jsme na ně "jenom" v naší moderní konzumtechnodobě zapomněli.

2 16.10.2021

Kniha se hodně zaměřuje na rodiče. Vyzývá je k tomu, aby analyzovali svoje myšlenky, které jim v situacích s dětmi automaticky naskakují (jako např. v tomto věku už by přece ne/mělo dělat to a to, nikdy se to nenaučí, co když mě nebude poslouchat, co si o mně/něm pomyslí ostatní, nebude mě využívat? apod.).
Autorka popisuje emocionální potřeby dětí a jak je naplnit, konkrétně lásku, svobodu sebevyjádření, samostatnost a moc, emocionální bezpečí, sebevědomí. Každé potřebě věnuje jednu kapitolu. Celá kniha se dá shrnout jako buďte bezpodmínečně milující, laskaví a chovejte se k dítěti tak, jako byste se chovali k dospělému, kterého si vážíte.
Praktické příklady i překlad jsou poněkud kostrbaté. Ale celkově knížku určitě doporučuji. Nečekejte až tak moc konkrétní rady, jde spíš o směr nebo ideál. Nutí k zamyšlení, sebereflexi a motivuje ke změně přístupu.

Namátkově pár citátů:
"Rozlité mléko není výzva ke kritice, ale k pomoci s utíráním."
"Vzdor vyplývá z bezmoci."
"Mnohokrát denně dáváme dětem signál: Nejsi tak důležitý jako něco jiného (telefonní hovor, návštěva, večeře atd.), jsi úplně dole na mém seznamu priorit."

3 06.10.2021

Zajímavá kniha, to každopádně. Dozvíte se podrobnosti z jednoho náročného oboru, historky z ošetřování vrcholových sportovců či prezidentů (bez tohoto bych se v knize obešla), o souvislosti psychiky a těla, o nevýhodách medicíny založené na důkazech a mnoho dalšího. Odbornější pasáže vyžadovaly víc soustředění, ale celkově se kniha četla snadno. Pěkně napsaný úvod.

4 19.08.2021

Nejdřív jsem se pustila do knihy Nejsou stejné, ale poté, co jsem neurčila ani svůj typ ani dítěte a celkově jsem měla pocit, že tomu moc nerozumím, jsem začala číst Ani mámy nejsou stejné. Tady je postup určení typu popsaný daleko přehledněji, srozumitelněji a svůj typ se mi podařilo určit. Celkově jsem teorii typů podle této knihy pochopila lépe než podle Nejsou stejné, ke které jsem se pak vrátila.
Ani mámy nejsou stejné je čtivá knížka, je v ní hodně příkladů, příběhů a popisů. Bylo zajímavé si u jednotlivých typů přečíst charakteristiku, výzvy v mateřství, co spouští stres, jak se stres projevuje a co s tím. Když člověk projde víc typů, zjistí, že se najde trochu také v jiných typech, což je ale vlastně v pořádku.
A není to jen o ženách, podle knihy lze určit třeba i typ partnera.
Už jsem to psala v recenzi na Nejsou stejné a patří to taky sem: největší přínos knihy vidím v tom, že krásně ukazuje, že lidé nejsou stejní a že co vyhovuje jednomu, to nemusí vyhovovat druhému. Vede to k lepšímu pochopení a hlavně přijmutí odlišnosti ostatních.

3 05.08.2021

Nejdřív se mi nepodařilo žádný typ určit, svůj, dítěte ani nikoho jiného. Až potom podle lépe popsaného postupu v knize Ani mámy nejsou stejné se mi podařilo určit svůj typ. A díky této druhé knize jsem tomu i celkově víc porozuměla a potom jsem se vrátila ke knize Nejsou stejné.
První část pro mě byla těžko srozumitelná, asi mi nesedl způsob výkladu. Hlavně kapitola o tom, jak určit svůj typ, mi přijde jako ta nejméně srozumitelná kapitola z celé knihy. Opakovaně jsem se ztrácela v dominantních, sekundárních, tandemových a překompenzovaných funkcích.
Druhá část je čtivější, věnuje se podrobně popisu jednotlivých typů v předškolním věku, v mladším školním věku, v dospívání. A jak podpořit dítě konkrétního typu v učení, co potřebuje a co naopak mu bere energii nebo jaké povolání by mu mohlo vyhovovat.
Ale ono je vlastně jedno, jaký je kdo typ. Ostatně autorka sama píše, že se v průběhu času typ může projevovat různě, že ve stresu/pubertě člověk reaguje "netypově" atd. Největší přínos knihy vidím v tom, že krásně ukazuje, že lidé nejsou stejní a že co vyhovuje jednomu, to nemusí vyhovovat druhému. Vede to k lepšímu pochopení a hlavně přijmutí odlišnosti ostatních.
Dvě hvězdičky ubírám za tu nesrozumitelnost a nutnost vyčíst další věci ze zmiňované druhé knihy.

3 05.08.2021

První část (teorie) byla hodně dlouhá a místy nezáživná (a to s teorií obvykle nemám problém). Hlavně mám na mysli definice, evoluci, funkce hry.
Autoři upozorňují na to, že města jsou více pro auta než pro děti, ve školách mají děti málo pohybu venku a her o přestávkách, současná typizovaná dětská hřiště jsou sice bezpečná (až moc), ale nejsou pro děti inspirativní atd. Autoři sice říkají, že existují také dobré iniciativy (budování přírodních hřišť, lesní školky, oddíly pro děti aj.) a vidí pozitivní trend, ale celkově tato část knihy pro mě vyzněla jaksi neutěšeně.
Při citaci dokumentu z Ministerstva autoři opravili nepřesnost v překladu, kde místo "důležitý" mělo podle nich být "zásadní". Ohledně překladu mají pravdu (essential), ale je to tak zásadní?
Ve druhé části se mi líbily popisy osobních zkušeností a konkrétních situací, např. o herních nahrávkách, odkud se berou natlakované děti, mocenská hra ad.
Třetí (nejlepší) část je překrásnou inspirací pro hry s dětmi.
Celé poselství knihy by se dalo shrnout tak, že máme dát dětem volný čas, prostor, materiál (voda, hlína, písek, kameny, klacky, šišky, pecky, krabice, zátky, kolíčky, hrnce, cihly, židle atd. atd.) a nechat je venku si hrát a skoro jim do toho nezasahovat. A jestli vám vadí, že si dítě při hře zablátí kalhoty, možná vás kniha přesvědčí, že o zablácené kalohoty jde až na posledním místě.
Jednu hvězdičku ubírám za naprosto nepraktický formát, kniha je těžká a v prvních dvou částech obsahuje velké množství zbytečných fotek (ve třetí části jsou naopak fotky nepostradatelné a taky skvělé pro společné prohlížení s dítětem). Váhala jsem mezi 3 a 4 hvězdami, ale díky třetí části si kniha zaslouží víc hvězd.

"Přitažlivost médií pro děti je částečně způsobena i tím, že je to poslední prostor, ve kterém jim zůstává relativní svoboda."

1 16.07.2021

Dobrodružný historický román z let 1900-1919. Bylo zajímavé pozorovat kontrasty mezi stavbou železnice a vlastně celkově životem v norských horách a v afrických tropech, kde se děj střídavě odehrává. Četlo se to dobře. Ale pak ke konci už mi všech těch absurdit, brutalit a mrtvých přišlo tolik, že jsem byla nakonec ráda, když jsem knihu dočetla.

04.07.2021

Kniha plná dat a grafů o tom, jak obtížné je kvůli našim "instinktům" vnímat fakta správně (např. instinkt negativity, lineárnosti, strachu, zobecnění, osudovosti, obviňování ad.).
Pokud vás baví optické klamy, budou vás tyto "interpretační klamy" určitě bavit taky. Trochu mi to připomnělo knihu Myšlení rychlé a pomalé, která je mj. o klamech našeho myšlení ve statistice a pravděpodobnosti.
Anketa, kterou autor pořád zmiňuje, mi vlastně nepřišla až tak zásadní a kdyby v knize nebyla, vůbec by mi to nevadilo. Navíc je otázka, jak objektivní jsou výsledky, když nabídkou konkrétních možností lze ovlivnit zvolenou odpověď (viz Myšlení rychlé a pomalé).
Velmi čtivé byly příběhy z autorova života, např. popisy jeho působení jako lékaře v chudých oblastech.
Kdybych měla knihu vystihnout jedním slovem, řekla bych, že je globální. Neřeší jednotlivce, ale dívá se na svět z celkového pohledu souhrnných dat a trendů.
Kniha podle mě stojí za přečtení, protože rozšíří rozhled. Nejen co do faktů o světě, ale i co do uvědomění si svého způsobu uvažování (protože kdo z nás nemá předsudky, nepodléhá strachu při sledování zpráv, neobviňuje korporace apod.).

18.06.2021

Žádná romantická oddychovka (kdyby si to náhodou někdo myslel, jako jsem si to myslela já). Román z jednoho temného období v dějinách Španělska. Popisy mě nevtáhly, útržky z článků, archívů a rozhovorů tomu kupodivu moc nepomohly. Postavy těžko uvěřitelné. Osudy některých postav dál nezmíněné. Konec zničehonic.
Je to historický román (jak autorka sama píše hned na začátku doslovu). Ale přitom nepřekypuje historickými fakty, spíš se snaží přiblížit atmosféru doby. Nemůžu se zbavit dojmu, že kniha měla daleko větší potenciál.
Trochu mě překvapuje, že téma ukradených dětí, kolem kterého se celá kniha točí, není v anotaci knihy vůbec zmíněné.

2 05.06.2021