Petrush
komentáře u knih
Medvídek Míša a cesta kolem světa
Katja Reider
Knížka obsahuje hlavně obrázky, textu jen málo. Je to hodně na představivost. Četli jsme rovnou několikrát za sebou.
Pět jazyků lásky
Gary Chapman
Obsah knihy bych shrnula asi takto: láska je volba, je to rozhodnutí (zamilovanost ne, ale láska ano). Pokud se rozhodneme pro lásku, může tato kniha pomoct v tom, jak dávat partnerce/partnerovi najevo lásku tak, aby to chápal, tj. v jeho primárním jazyce lásky. Pokud je pro manžela důležité a považuje za projev lásky to, že má navařeno a je uklizený botník, tak manželka mu bude vařit (ač vaří nerada) a uklízet botník (ač jsou jí rozházené boty úplně jedno). A pokud je pro manželku důležité a považuje za projev lásky to, že si s ní manžel bude povídat a pozorně jí naslouchat, tak manžel jí věnuje denně třeba čtvrt hodinu plné pozornosti a půjde kutit do garáže o něco později (ač by se svému kutilskému projektu nejraději věnoval 24 hodin denně).
Autor rozebírá jednotlivé jazyky lásky vč. jejich dialektů - slova ujištění, pozornost, přijímání darů, skutky služby a fyzický kontakt. V závěru knihy dává tipy, jak poznat svůj a jak partnerův primární jazyk lásky, krátce se věnuje také tématu rodičů a dětí.
Hlavní poselství knihy je v tom, že máme sami možnost zlepšit vztah a atmosféru ve vztahu. Po změně našeho přístupu je velká pravděpodobnost, že partner zareaguje ve stejném duchu. Podobnou myšlenku rozvíjí např. kniha Vztahy bez stížností.
Kniha je celkem útlá, ale klidně mohla být ještě stručnější. Způsob psaní mi moc nesedl.
Jak si Fiškus sbalil saky paky
Sven Nordqvist
"Bong-kchrrr-bong-kchrrr-bong-kchrrr." Opravdu moc povedené, líbilo se.
Cesta k plnému vědomí
Thich Nhat Hanh
Kniha pro mě byla příjemným překvapením. Autor považuje za nejdůležitější vědomé dýchání a úsměv. Můžeme tak prožívat radost a vnitřní mír. A pokud v sobě má člověk mír, může mír předávat dál, svému okolí.
Autor ukazuje, jak využít běžných situací (mytí nádobí, jízda autem apod.) k praktikování pozornosti a vědomého způsobu života. Věnuje se také emocím, např. tomu, jak je pozorovat.
Na to, jak je kniha útlá, má docela široký záběr, od vnitřního prožívání, přes vztahy, výchovu až po ekologii.
"Zlost a nenávist jsou kameny, z nichž je vybudováno peklo."
"Pochopení a láska nejsou dva pojmy, ale jeden."
Kam se poděl můj sýr? Pro děti
Spencer Johnson
O příběhu se dá dobře popovídat, dětem se kniha líbila.
Díky - Příběh o přátelství
Rocio Bonilla
Hlavně obrázky, méně textu, přiběh mohl být klidně delší a mít trochu propracovanější vývoj. Ale líbilo se.
Přírodní hormonální léčba
Anne Hild
Stručný přehled hormonů, vlivu hormonů na zdraví, velmi nezáživně napsáno, pořád dokola opakování téhož: udělejte si test ze slin, odhalíte nerovnováhu hormonů (jelikož ta stojí za velkým množstvím zdravotních problémů) a hormony doplňte ne umělými, ale tzv. přírodně identickými hormony (na předpis vyrobí v lékárně, ale ne v ČR). Kdo jako já čeká téma o vlivu stravy či cvičení na hormonální rovnováhu, tak se v podstatě nic nedozví.
Pravda o cukru
Jessie Inchauspé
První část knihy vysvětluje, co je glukóza, jak vzniká, proč je důležitá. Druhá část popisuje, proč jsou prudké vzestupy a poklesy glykemické křivky škodlivé. Často je řeč také o fruktóze a o tom, že škodí víc než glukóza (což neznamená, že nemáme jíst ovoce, ale že ho máme jíst celé a ne ve formě smoothie, džusů a fruktózových sladidel). Třetí část představuje 10 triků, jak glykemickou křivku zploštit a vyhnout se tak negativním následkům nevyrovnané glykémie jako jsou neustálý hlad, neodolatelné chutě, chronická únava, špatný spánek, akné, artritida, deprese, srdeční onemocnění, cukrovka atd. atd.
Autorka doporučuje např. jíst jídlo v pořadí vláknina, pak bílkoviny/tuky a až nakonec sacharidy, hlídat si vyrovnanou glykemickou křivku především ráno, sladkosti připojit k jídlu jako dezert a nejíst je jako samostatnou svačinu, hýbat se po jídle, dát si před samostatnou sladkostí sklenici vody s lžící octa, sacharidy konzumovat v kombinaci s bílkovinami a/nebo tuky apod.
V knize je spousta příběhů posbíraných na instagramu autorky a spousta grafů. Kniha je čtivá, místy vtipná a velmi srozumitelná (někdy se mi zdálo zjednodušené vysvětlení na úkor přesnosti). Autorka se odkazuje na studie, takže koho zajímá víc, může si dohledat další zdroje.
Faktem je, že nejvíc glykemickou křivku zploštíme, když vynecháme sacharidy. Ale toto doporučení by většina lidí nestrávila. Takže jde autorka mírnější cestou, snaží se o relativní přístup (zda je dané jídlo pro nás vhodné nebo ne záleží mj. také na tom, co bychom si dali jiného místo něho) a říká, že i malá změna je lepší než žádná změna.
Kniha je vhodná hlavně pro ty, kdo chtějí pro své zdraví (a obvod pasu) něco udělat, nechtějí svůj životní styl ani stravu nijak zásadně měnit a jsou ochotní k malým změnám. Některé z doporučovaných triků jde skutečně zařadit velmi snadno. Většina triků je vlastně v souladu se současnými výživovými doporučeními - zařadit zeleninu, nebát se tuků, jíst pestře, sportovat.
Tuk - velké překvapení
Nina Teicholz
Kniha se nevěnuje tuku z pohledu výživových doporučení nebo receptů. Autorka ani nezmiňuje např. kontaminaci tuků nebo jejich vliv na mikrobiom. Kniha je o něčem jiném. Víc jak polovina se věnuje velmi podrobnému popisu vědeckých dohadů o škodlivosti nasycených tuků pro srdce - výběry vhodných subjektů do studií, aby mohla být hypotéza potvrzena, zamlčování závěrů, které hypotézu vyvracejí, zavádějící interpretace výsledků, zesměšňování nebo ignorování vědců s jiným názorem, následné zapojení státních institucí do tohoto tématu a nakonec institucionalizaci většinového, byť vědecky vlastně dostatečně nepotvrzeného, názoru, že nasycené tuky zvyšují cholesterol, a proto škodí.
Autorka dál popisuje, jak potravinový průmysl nahradil nasycené tuky hydrogenovanými, o kterých se tušilo, že obsahují pravděpodobně škodlivé trans-tuky, ale průmysl se pečlivě staral o zpochybňování těchto poznatků. Když se ale stejně nakonec kvůli transmastným kyselinám přetaly používat ztužené tuky, nastoupily místo nich rafinované rostlinné oleje. O těch se toho zatím moc neví, ale už se ví, že při jejich rafinaci a pak při zahřívání vznikají škodlivé látky - autorka tuto kapitolu nazvala "Transmastné kyseliny odchází, přichází něco horšího?".
Docela neuvěřitelný byl popis propagace středomořské stravy. Podle autorky se tato strava stala tak známou a doporučovanou hlavně díky marketingovým schopnostem jejich zastánců, nikoli díky vědecky podložené prospěšnosti.
Závěr knihy je věnován výsledkům studií o nízkosacharidové stravě a popisu zajímavých zjištění ohledně cholesterolu. Ukazuje se, že výskyt civilizačních nemocí koreluje se spotřebou sacharidů (především cukru a mouky), nikoli se spotřebou nasycených tuků, jak se to už několik desetiletí traduje. Tento mýtus je díky svému dlouhodobému působení zakořeněný velmi silně.
Kniha je zajímavá, četla se dobře. Co do popisu událostí, konferencí, článků a studií mi přišla často moc podrobná, ale chápu, že autorka chtěla podat co nejucelenější pohled. Místy se autorka dost opakuje (např. tvrzení, že nasycené tuky zvyšují LDL cholesterol, ale také HDL cholesterol, nebo že se nikdy neprokázalo, že celková hladina cholesterolu koreluje s vyšším rizikem).
Kdo hledá spíše výživová doporučení, nebude pro něj tato kniha vhodná. Je víc pro nadšence do oboru výživy jako takového.
Hypotéza štěstí
Jonathan Haidt
(SPOILER) Úvahy na téma smysl a štěstí v životě. Autor vychází ze starých mouder i z moderních poznatků. Odkazuje se na několik stovek různých zdrojů, výzkumů a studií. Nicméně není to vědecká práce jako taková, jde o úvahy, ostatně slovo hypotéza je v názvu. S některými věcmi souhlasím, s jinými ne a někdy podle mě příliš zobecňuje. Nejzajímavější mi přišla poslední cca třetina knihy o morálce a o náboženství. V závěrečné kapitole autor dospěl k tomu, že je potřeba soustředit se jak na sebe (jsme sobecké bytosti), tak na vztahy s ostatními (jsme ultrasociální bytosti). Základem je podle autora vytvořit správné podmínky - dobré vztahy s ostatními, smysluplnou práci (pocit zapojení, poslání apod.) a také spojení s něčím, co nás přesahuje (potřeba spirituality, pocit povznesení např. ze spojení s bohem nebo s přírodou).
"Rozhodně stojí za to usilovat o vybudování správných vztahů mezi námi a druhými lidmi, mezi námi a naší prací a konečně také mezi námi a něčím nad námi."
Lidstvo: Dějiny naděje
Rutger Bregman
Těžko se mi hodnotí. Autor bohatě cituje a je vidět, že si dal práci s dohledáváním informací. Nicméně se nemůžu zbavit dojmu, že je to hlavně o vybrání těch správných argumentů a správných zdrojů. Když přímo napíše "Vím, že existují četné studie, z nichž vyplývá, že... Přesto se domnívám, že těmto poznatkům nesmíme přikládat příliš velký význam.", tak to opravdu působí jako cherry picking.
Nicméně i přesto je to zajímavá kniha, která podle mě stojí za přečtení, už jen kvůli tomu druhému, méně obvyklému, pohledu.
"Zpravodajství je v současné době jedním z hlavních zdrojů odstupu mezi lidmi. Člověk, který se dívá na zprávy, získává pocit, že se přibližuje realitě, ale ve skutečnosti dostává její pokroucený obraz."
Odvaha být šťastný
Koga Fumitake
Trochu netradiční kniha o výchově. Jak viděl výchovu Adler. Druhým hlavním tématem knihy je láska. Rozhovor mezi filozofem a mladíkem nepůsobil vůbec přirozeně, účelovost byla zřetelná.
V závěru autoři vybízejí, ať si Adlerovy myšlenky každý přebere a přizpůsobí je, aby odpovídaly současné době.
Překvapilo mě, že kniha je překladem z angličtiny, ne z originálu. Myslím, že s překladem překladu se z originálu víc ztrácí.
"Odpovědi nemůžeš získávat. Musíš k nim sám dospět."
Nutriční kompas
Bas Kast
Ačkoli autor upozorňuje na nedostatky pozorovacích studií (nejasná korelace vs. kauzalita) a na nespolehlivost účastníků (nedodržování přiděleného způsobu stravování), tak z těchto studií vychází a dělá závěry (ale co zbývá, když kvalitnější studie nejsou). Navíc sám kritizuje (např. u knihy Život bez pšenice), když někdo vybírá jen studie podporující jeho názor, ale občas mi přišlo, že k tomu má sám sklony (např. ohledně suplementace vit. D). A zrovna v kapitole s touto kritikou v poznámce doporučuje stránky nutritionfacts.org (propagace vegetariánství/veganství a výběr jen takových studií, které toto podporují).
Závěry, ke kterým autor Nutričního kompasu dochází, většinou odpovídají závěrům prezentovaným v jiných soudobých knihách o výživě, které jsem četla.
Autor postupně probere bílkoviny, sacharidy, tuky, doplňky stravy a věnuje se krátce i půstu. Popisuje např. princip vzniku inzulínové rezistence (mohou za ni v první řadě rychlé cukry, ale toto už dnes není nová informace), prospěšnost jogurtu, omega-3 mastných kyselin atd.
Doporučuje minimalizovat cukr a další rychlé sacharidy (brambory, těstoviny, chleba ad.), minimalizovat konzumaci masa (hlavně červeného), pravidelně jíst zeleninu, jogurt/kefír, ořechy a semínka, ryby, celé ovoce (ale ne džusy nebo smoothie), časově omezenou konzumaci jídla, nebát se tuků ad.
Zajímavý je přístup autora k otázce tuky vs. sacharidy. Kloní se k tomu, že neběží o to, zda (kromě bílkovin) jíst hlavně tuky NEBO sacharidy, ale že jde o to, jaké tuky A jaké sacharidy. Navíc, a podle mě zcela správně, tvrdí, že strava je individuální záležitost a nelze plošně doporučovat jeden způsob stravování. Lidé, kteří potřebují zhubnout a mají inzulínovou rezistenci, reagují výborně na nízkosacharidovou stravu, kdežto lidé bez inzulínové rezistence dlouhodoběji snáz udrží nízkotukovou stravu.
Líbilo se mi, že podrobně popsal, co vlastně znamená středomořská strava. Součástí je tabulka s otázkami, kde si každý může zjistit, jak moc "středomořsky" jí. Užitečný počin je taky graf s přehledem výsledku analýz na téma výživy z let 1950-2013.
Celkově je to doporučeníhodná a docela čtivá kniha, to ano, ale chyběla tam některá témata jako fytoestrogeny v (autoru často doporučovaném) lněném semínku, obecně fytolátky v ořeších, semenech, luštěninách (a pokud fytolátky neřeší, mohl to aspoň explicitně zmínit a vysvětlit), problematika rafinovaných rostlinných olejů nebo např. vliv kombinace potravin na glykemický index. Je vidět, že autor se změnou stravy udělal ve svém životě velkou změnu k lepšímu, takže knihu psal se zvídavostí a nadšením. Ale kdyby s knihou počkal ještě pár let a postupně ji doplňoval, byla by podle mě lepší.
Kocour Fiškus a vánoční skřítek
Sven Nordqvist
Pohádkové, milé, vtipné, pěkné ilustrace. Líbilo se.
Nezvaný host
Nora Roberts
Romantická oddychovka s detektivní zápletkou. Splnila účel, četla se dobře, nenáročná. Tematicky dost podobná příběhu Správná cesta v knížce Pravidla lásky.
Citlivost jako výhoda
Kathrin Sohst
Autorka uvádí různé oblasti, ve kterých mohou být lidé vysoce citliví. Přesná definice vysoké citlivosti neexistuje. Není se čemu divit. Vnímání toho, kdy už je pro někoho něčeho moc, se špatně škatulkuje.
Myslím si (ale možná se pletu a jen chybně zobecňuji na základě své zkušenosti s touto knihou), že snad každý se v určitém aspektu v té knize najde, tj. může být v některém ohledu vysoce citlivý.
Kniha je trochu rozvláčná, ne moc čtivá, část se věnuje osobním příběhům. A občas mi některé pasáže přišly, s prominutím, jako prázdné řeči. Kniha může být dobrá na seznámení se s konceptem vysoké citlivosti.
Kdybych měla shrnout hlavní myšlenku: neporovnávejte se s ostatními, vnímejte své hranice, potřeby a priority a berte na ně ohledy.
Chlapec, krtek, liška a kůň
Charlie Mackesy
Kniha citátů a úvah, jen náznak příběhu. Není to tedy moc na čtení od začátku do konce, spíš jen tak zalistovat a popovídat s dětmi o pár stránkách. Ilustrace se líbily, hlavně jejich množství. Mě příliš nezaujala, i když s mnoha moudry souhlasím.