Petronelka123 komentáře u knih
Druhý díl mě bavil o trochu víc, už v něm nebylo tolik válečných scén. Baví mě dozvídat se o společenských poměrech ve Francii v 19. století. Těším se na další pokračování
Hezky napsaný příběh, který se velice dobře četl. Ale popravdě byly životní příběhy jednotlivých postav zajímavé sami o sobě. Obešla bych se i bez té utopené holčičky, jejíž původ na konci stejně vyzněl tak nějak do ztracena. Vím, že se díky ní začal celý příběh odvíjet, ale přesto mne více zaujaly jednotliví aktéři a byla jsem zvědavá jak se jejich osud vyvine dál, než příběh holčičky. I tak určitě doporučuji.
Moje první kniha od této autorky. Zhltla jsem ji za tři dny, pohodová historická romance. Napsáno s obdivuhodnou lehkostí, napětí a romantika jsou hezky vyvážené, čte se skoro samo ;).
Kniha mne chytla od prvního řádku, bylo v ní "cosi" díky čemuž mne děj úplně pohltil. Život Bernata a posléze Arnau jsem si skutečně prožívala spolu s nimi. Autorovi se podařilo věrohodně zachytit atmosféru Španělska 14. století...
Doporučuji....názorově s autorkou souzním, jen ta má nedůslednost bude a je velkou překážkou ve výchově. Ale věřím, že se s tím ti naši prckové srovnají a i přes všechny naše chyby ve výchově z nich vyrostou zdravě sebevědomí a upřímní lidé...
Kniha měla jako vždycky příjemný spád, napětí a pro mne spoustu nových faktů. Otázky "Kde jsme se tu vzali?" a "Kam směřujeme?" ve mě dlouho rezonovali. Na knihách Dana Browna mám právě tohle moc ráda, že to ve mě probouzí otázky po základních věcech člověka...jak to v sobě mám já? a čemu vlastně věřím?...
Četla jsem jí hned po Babičce a tolik mne nechytla, ale i tak prima počtení. Začala jsem používat jedlou sodu snad na všechno :D
Bohužel jsem viděla nejprve seriál a teprve poté četla knihu, takže mi chvilku trvalo, než jsem nastartovala vlastní fantazii. Ale kniha nezklamala, je napsaná velice čtivě a těším se na další díly.
Četla jsem ji v těhotenství, takže jsem příběh hodně prožívala :). Krásně čtivá kniha pro dloooouuuhé zimní večery. Určitě se k ní vrátím a přečtu si ji znovu.
Díky krátkým kapitolám se kniha četla rychle, ale...tak nějak mne to nenadchlo a nechytlo. Další díly této série vynechám.
Příběh mne naprosto pohltil. Poté, co jsem přivykla zastaralému jazyku, jsem hltala každou stránku. A i když jsem až v průběhu čtení zjistila, že čtu vlastně poslední svazek trilogie, vůbec to nevadilo. Dlouho ve mně zůstával údiv a obdiv nad lidmi té doby, jako byl pan Wolodyjowski a hetman Sobieski, kteří dokázali tak statečně hájit naše křesťanské hodnoty.
Po prvním dílu Cizinky jsem se těšila na další prima počtení...ale nezvládla jsem dočíst. Intriky královského dvora na mě byly moc rozvláčné a měla jsem pocit, že děj nějak ustrnul. Mám před sebou Mořeplavce, kterému chci dát šanci, ale asi si dám na nějaký čas od Cizinky pauzu.
V současné době moje bible. Je napsaná velice přehledně a srozumitelně. Své si v ní najde naprostý začátečník i mistr sýrař. Obdivuji práci Kláry Hadašové, na této knize odvedla profesionální práci.
Naprosto skvělé. Poutavě napsané a čtivé. Mojí srdcovkou zůstane sice "MUŽ JMÉNEM OWE", ale Babička je taky prima.
Zvláštní exkurze do světa lidí s Alzheimerem...knížka nutí k zamyšlením. Ale čekala jsem jiného Backmana, na kterého jsem si zvykla z jeho předchozích knih. Určitě si ji po čase zkusím přečíst ještě jednou.
čekala jsem náááprosto něco jiného, ale knížečka mě naprosto dostala. Určitě se k ní po čase vrátím a oživím si některé myšlenky, které mne zasáhly. Doporučuji!!!
Dlouho jsem přemýšlela o komentáři k této knize a o pocitu, který ve mně vyvolala. A jsem z ní věru...rozpačitá. Asi jsem čekala něco trochu jiného a i když je obdivuhodné, co Mysha zvládla, měla jsem z jejího životního příběhu spíše pocit, že se někdy až přespříliš s životem pere. Je pravdou, že cesta ke splnění svého snu nebývá jednoduchá, ale v tomto případě mi připadala až neskutečně krkolomná. Ale číst ji ve věku 22 let, kdy Mysha svůj příběh prožívala, asi se na to dívám jinak.
Tak nějak jsem neměla sílu to dočíst. Ačkoliv práci Matky Terezy obdivuji, nějak jsem nezvládala tu její vytrvalost a jistou urputnost...no, možná dozraji a někdy si ji dočtu.