pedroK komentáře u knih

Tak tohle bylo dobré! Bavilo mě to, čtivě napsané, žádný krvechrlič. Když už máte dramat a psychodryjáků příliš, toto jako oddechovka byl dobrý nápad. Příběh se odehrává v Anglii, furt tam prší, stejně jako zde, takže atmosféra jak hrom. Doporučuji a vezmu od madame Bolton zase další kus.

8 03.08.2023

Chvílemi čtete filozofii, chvilemi YA. Úplně mě to nechytlo, s názory hrdinů jsem se neztotožnila. Možná více filosofie než psychologie v příběhu o šikaně dvou dospívajících , tak to mi úplně nesedlo. Další Mieko už asi nemusím.

4 27.07.2023

Tak to byla pecka! Tři páry, šest hráčů a každý z nich originál na slovo vzatý. A Alenka, která všechny spojovala, perla největší, byla za osmnáct! Jožín, skřet, byl bez dvou za dvacet! Závěr jsem tedy nečekala a nedivím se, že spoluvypravěč Osud byl na infarkt zrovna tak. Brilantně vyprávěný propletenec lidských slabostí. Zasmála jsem se u některých komentářů, ale v pravdě to byl příběh mrazivý, protože byl skutečný..

12 17.07.2023

Letní čtení..trochu vážnější než jiné díly, řekla bych. Je dobře, že i takové knihy vychází a odhalují, jak komplikovaný coming out může být.

5 09.07.2023

Svižná, poutavá duchařina. Bavilo a nedalo se odtrhnout! Za mě dobrý, šampione!

13 03.07.2023

Systém udavačů, bídy a nesbovody..poutavě napsaný román, který nám připomíná i naši vlastní minulost. Smutné čtení, ač s dobrým koncem. Tohle se Rutě povedlo. Uff..ještě bude doznívat. Zejména generace, která minulý režim nezažila, by měla mít takové knihy na seznamu, aby věděla, jaká sebranka byla (a je) komunistická strana.

14 26.06.2023

Od první stránky mě příběh chytil a do konce nepustil. První část jako by vyprávělo radostné rozdováděné kůzle. Ta mladistvá radost, bezstarostnost, leckdy až ignorantství či nezodpovědnost vám ale učarují tak, že taky chcete, aby vám zas bylo devatenáct. Druhá část je ovšem realita sama. Naznačuje, že život nebude směřovat do růžových obláčků a i sebezamilovanější kůzle se musí podívat pravdě do očí a přijmout ji v celé své podstatě. Třetí část je vzpomínání a bilancování starého muže, jehož láska vzala za své a urvala i kus jeho samotného. Není to drama, kdy z vás stříkají slzy, ale do smíchu vám taky není a zůstává ve vás tisíc otázek, co byste si s takovou láskou počali vy??
"Zamiloval se jako muž, který páchá sebevraždu. "

9 14.06.2023

Opět sonda do nitra deprese. Dokáže stavy vyčerpání a rezignace vykreslit tak realisticky, že už ten sešup do beznaděje začne chytat i vás samotné, obzvláště máte-li s těmito stavy své zkušenosti. No, po pár dnech s Mathildou, kdy se permanentně strachujete , že to s ní buď praští nebo skočí pod vlak, si dám od Delphine pauzu. Psát umí, ale jestli se ta ženská někdy u práce zasmála? Pochybuju.

12 09.06.2023

Zní to jako, no dobře robot, umělá inteligence, stokrát ohrané téma. Jenže je to McEwan. A to je, přátelé, jistota originálu! Ten chlap vždycky vymyslí něco, co jste nečekali, další úhel pohledu, další problém, který se stát neměl!! A tak čtete alternativní historii, hlavní hrdina takový nejistý, nevyhraněný týpek, jeho holka, která asi nehraje úplně čistou hru a výstřelek v podobě domácího robota. Jasněže se věci musely zamotat, ale jak..a zase se pan McEwan dostal až k jádru věci. Jak soudíme sebe a jak druhé. Kdy je lhaní obdivuhodné a kdy zavrženíhodné? A jsme u toho. Robot versus člověk. Chtě nechtě se opět dostáváme k tomu, že svět není černobílý, ideál neexistuje a kdyby se ho snažil robot dosáhnout, dostane kladivem po hlavě. C' est la vie. Jsem člověk, nic lidského mi není cizí.

13 01.06.2023

Užitečný, poutavě psaný průvodce. Hojně informací pro sólo cestovatele. Spokojenost.

5 25.04.2023

Tak to bylo něco. Po Očistě toto jakoby psala jiná Oksanen. Niterná zpověď zamilované bezejmenné o vztahu s psychicky nemocnou Piky. Nemohla jsem se odtrhnout. Zůstává ve mně spousta myšlenek, otázek a emocí. Velmi neobvyklý trojúhelník vypravěčky, Piky a její bývalky Bossy, která je už od první stránky nechutná osobnost. Od začátku tušíte, že cosi bude hromsky v nepořádku. Na své si přijde každý fanda psychologie a psychiatrie. Šla jsem do knihy trochu s nedůvěrou a po dvou dnech zůstávám paf..Odeon jak vyšitý. Doporučuji.

6 23.04.2023

Rozhodně poutavé téma, poutavé psaní, jen jak už tu někdo psal, příběh klouzal po povrchu. Umím si představit, že má tak složitý příběh 500 stran. Dnes si v naší zemi už takové bezpráví na ženách už ani neumíme představit, naštěstí. Postavení žen ve společnosti konce 19. století bylo ubohé, ať už šlo o pradlenu či dceru z vyšší společnosti. Jejich životy patřily mužům a byly vydány napospas jejich bigotnosti, tmářství či pozérství, které byly více než láska k dítěti.

10 20.04.2023

Jak sám autor říká, málo se o poválečné situaci v Pobaltí ví. Je třeba si i ty smutné kapitoly dějin připomínat a v maximální míře usilovat o jejich nezopakování. Tato kniha je veskrze smutná, my si neumíme ani představit, že by naše děti musely prožívat to co Heinz či Renata. Nevýslovný smutek nad dětmi, které opuštěné a vyhladovělé zmrzly kdesi v poválečných rozvalinách.

5 16.04.2023

Pouta. Jsme připoutáni k tomu, co nás trápí a sužuje. Vnitřní války, které prodělávají čtyři hlavní postavy, prodělává spousta z nás nebo lidí z našeho okolí. Tak palčivé trápení a přitom tak běžné..útlá, závažná kniha.

11 06.04.2023

Příběh vás pohltí. Jste strženi emoční vřavou dvou měst,rivalů. A celou dobu tušíte, že to nemůžu dopadnout dobře, že už to zašlo moc daleko. A když už se aspoň něco trochu povede, zasáhne osud nebo kdo a zas donutí někoho truchlit. Jakoby v Medvědíně nic nemohlo dopadnout dobře jen tak. Musím říct, že maloměšťáckým smýšlením se mi ta městečka už tak zprotivila, že než sáhnu po Vítězích, musím si dát pauzu.

12 03.04.2023

Začátek se zdá pomalý, lidí moc.. jenže přesně tak je to třeba. A pak už se nemůžete odtrhnout. Příběh jednoho hokejem zblblého maloměsta. Ale všude žijí lidé dobří i horší, stateční i srabi, a tak to přecejen podle mne nedopadlo tak zle. A jen co to dopíšu, jdu na druhý díl. Protože se s těmi statečnými nechci rozloučit. Protože takle píše pan Backman.

23 24.03.2023

Kdybych mohla, dám 10/5*. Dočetla jsem a ihned se vracím na začátek a čtu znovu. Taková ta kniha je. Love story, ukazuje lásku nadějnou, smutnou, naivní, bázlivou i odvážnou. Že nevíme jméno hlavního hrdiny, vypravěče, jsem si dobrých dvě stě stran ani nevšimla, jste stále ve víru emocí, stále prožíváte Larsovy nejistoty a strachy z odmítnutí, opuštění a hned vzápětí euforii z Davidovy pozornosti a blízkosti. Kdo to kdy neprožil, nemůže pochopit, jak moc může být láska všeobjímající.

14 28.02.2023

To byly zase pro jednou dobře utracené peníze. Krásný příběh, který vámi ještě po dočtení bude rezonovat. Prožíváte s Kayou každý den její mizérie i radosti v bažinách, její naděje i zklamání. Posledních osmdesát stran jsem ani nedýchala. Vřele doporučuji!

25 23.02.2023

Bavilo mě to. Svižné a napínavé a vy musíte kruci pořád přemýšlet, kdo to udělal, kdo napsal to a kdo tamto, kdo komu šlápl na kuří oko a proč, kdo šlápl vedle, kdo ho u toho viděl, kdo z toho bude těžit, kdo to napráší, kdo bude mít zlomené srdce a kdo naopak ne. Druhá kniha od Karen a pořád dobrý!

13 16.02.2023

Asi to na mě bylo moc romantika, ale četlo se to dobře. Oddechovka.

9 03.02.2023