Pavlina50 komentáře u knih

Hlavní hrdinka Riley žije docela obyčejným a nijak zvláštním životem, až do chvíle, kdy zemře její otec a ona se vrátí do rodného domu řešit pozůstalost. Kromě bratra – samotáře, se kterým má navíc dost komplikovaný vztah, už nikoho blízkého nemá…ale když se ponoří do minulosti svojí rodiny, otevře pomyslnou třináctou komnatu a postupně začnou na povrch vystupovat pro ni překvapivé a šokující skutečnosti. Pomalu zjišťuje, že její rodina nebyla vůbec taková, jakou si ji pamatuje z dětství a že před ní ukrývala tajemství, které jí obrátí život vzhůru nohama. Příběh je poutavý, napínavý, dostatečně zvratový a vypointovaný, kniha se moc dobře četla, vlastně se četla sama. Za mě velká spokojenost, určitě se poohlédnu i po dalších knihách této autorky.

6 11.02.2021

Při čtení knihy jsem pořád měla pocit, že ten příběh znám. Až po nějaké době jsem si vzpomněla, že jsem asi něco podobného viděla v televizi (anotaci knihy jsem celou nečetla), takže jsem začala tušit další vývoj děje a konečnou pointu. Nicméně pocit z knihy mi to vůbec nezkazilo, protože byla napínavá od první stránky, děj „odsýpal“ plynule bez zbytečných a zdlouhavých průtahů a překvapivě rozuzlení nakonec bylo úplně jiné, než jsem čekala. Jsem ráda, že scénaristé šli trochu jinou cestou a neukradli mi tak moment překvapení. Kniha mi poskytla přesně to, co jsem od ní čekala – dobrou zábavu.

5 08.02.2021

Moje druhé setkání s Amiši...a stejné nadšení jako poprvé. Podivné amišské prostředí mě fakt baví. Zajímavá zápletka, napětí, gradující tempo, překvapivé rozuzlení. Příběh mě tak pohltil, že jsem měla pořád při čtení pocit, že asi brzo zmrznu. Za mě velká spokojenost.
Trošku mám výhrady akorát k obálce, která je sice hezká, ale vzhledem k ději knihy dost podivná.

12 07.02.2021

Skvělé počtení! Netušila jsem, že čtu až nějaký třetí díl, vůbec mi to k pochopení souvislostí nevadilo. Tato kniha je důkaz, že perfektní a napínavý thriller se může obejít i bez velkého množství sadistických zvráceností a hektolitrů krve. Teď jdu shánět předchozí díly série...

6 07.02.2021

Příběh Kathy - velice smutné a otřesné čtení, ale….
Nemůžu si prostě pomoct, ale i přesto, že se údajně jedná o skutečný příběh, celé toto vyprávění na mě nepůsobilo moc věrohodně. Rozhodně nepopírám existenci Magdaléniných prádelen s jejich nelidskými podmínkami ani děsivé praktiky irských „výchovných“ zařízení či psychiatrických léčeben – o všech těchto institucích jsem si už dost načetla a tato fakta nejednou ve mně vyvolala skoro až noční můry. Ovšem příběh Kathy tak, jak je vyprávěn v této knize, ve mě nahlodal spoustu pochybností. Z této výpovědi mám pocit, že téměř až do konce minulého století pobíhali po Irsku pouze samí násilníci, zvrhlíci a zločinci. Stejně tak každý kněz byl pedofil a téměř každá jeptiška sadistka. O vlastních rodinách nemluvě. Minimálně hlavní hrdinka kromě své maminky a kamarádek stejně postižených téměř na nikoho jiného nenarazila. Rozhodně nechci její určitě neskutečně těžký život zlehčovat, ale sama pro sebe se přece jen trochu ptám: není aspoň nějaká část její výpovědi trochu takový kalkul, jak přitáhnout a šokovat čtenáře? Tak obrovský útok na lidské city je vždy záruka úspěchu. Pokud jsou moje úvahy liché, z duše se Kathy omlouvám. Faktem zůstává, že i přesto, pokud je nějaká část příběhu v rámci dramatičnosti přece jenom trochu přibarvená, určitě jí patří velká poklona a ocenění, co v rámci náprav těchto otřesných křivd z minulosti pro všechny ty postižené dívky a ženy dělá. Ale přesto… na rozdíl od ostatních knih na toto téma, tato kniha, i přes neskutečnou syrovost a výpovědní hodnotu, mě zas tak neoslovila. Kathy se omlouvám.

2 04.02.2021

Novinářka Sally se dočká tolik vytouženého těhotenství, ale současně se tak nevědomky začne zaplétat do boje o bezpečí nejen svoje a i svého dítěte.
Hledání léku na dlouhověkost, vykrádání mrtvých z hrobů, náhlá podezřelá úmrtí, zvláštní geny v rodové linii – to vše slibovalo dechberoucí thriller.
Ale u mě zůstalo bohužel jen u očekávání. Provedení mi přišlo značně pokulhávající. Nevím, zda to bylo stylem psaní autora, který mi moc nesedl, do příběhu jsem se nemohla nějak pořádně začíst, jednotlivé postavy mě nijak neoslovily, a navzdory poutavému námětu mi tam absolutně chybělo napětí a jakékoliv vnitřní emoce.
Škoda toho nevyužitého potenciálu.

1 31.01.2021

Celkem vtipná konfrontace mladého začínajího lékaře Barryho, který je vyškolen teorií a tyto čerstvě nabyté vědomosti je připraven bez jakéhokoliv zpochybňování a přesně podle daných pravidel uplatňovat i v praxi. Proti němu stojí svérázné a zdánlivě lajdácké léčebné metody doktora O´Reillyho, jehož základním pravidlem je „nenechat si pacienta přerůst přes hlavu“.
Barry jako nový asistent doktora O´Reillyho přes počáteční nedůvěru a pochybnosti k jeho praktikám, postupem času začíná chápat, že pod slupkou zdánlivé hrubosti a někdy až neurvalosti se skrývá velká moudrost, soucit, pochopení, dobrácká duše a velké srdce.
Doktor O´Reilly totiž nevládne jen bohatými praktickými zkušenostmi z oblasti medicínské, ale současně je taky velkým znalcem lidských charakterů a často tak pomáhá lidem i mimo ordinaci.
Barry tak postupně poznává, že v mnoha případech dokáže lidský rozum a pochopení udělat větší službu, než jakákoliv vědecká učebnicová teorie.
Je to taková klidná a oddechová záležitost, která sice nevyvolává až tak velké výbuchy smíchu, ale občasné pousmání určitě vylovit umí. Děj kolem dvou hlavních hrdinů je rozšířen o spoustu svérazných a originálních postaviček, a trochu okořeněn i náznakem milostných záležitostí mladého hrdiny. Občas se mi kniha ale zdála trochu rozvláčná, některé kapitoly příliš popisné, až nezáživné, myslím, že to knize trochu škodilo a ubíralo jí na spádu. Proto dávám takové lepší tři hvězdičky, i když k nějakému dalšímu pokračování se určitě ještě vrátím.

4 29.01.2021

Pan Renčín byl a je dodnes pro mě jedničkou v oblasti kresleného humoru. Důkazem je i tato kniha.
Je plná nenapodobitelného, jedinečného, originálního a hlavně inteligentního humoru, který není postavený na žádné prvoplánovitosti a lacinosti. Svými obrázky dokázal Vladimír Renčín neuvěřitelně vtipným a osobitým způsobem přesně vystihnout hlavní znaky, atmosféru a charaktery lidí každé doby. Škoda, že už není mezi námi – docela by mě zajímal jeho pohled na dnešní svět a vše, co se právě děje.
Dodnes mám schovanou krabici plnou jeho anekdot, které jsem si vystřihovala z různých časopisů a pohlednice, které se daly koupit v trafikách.
„Moudra“ Rambouska, Dlabáčka a dalších jsou nesmrtelná...

10 28.01.2021

Klasika – literární skvost. Obrovské protiválečné memento a nádherným způsobem zpracovaná kniha, která ukazuje ničivý dopad války především na duše mladých lidí. Je tu vše – velký příběh, který se dokáže dotknout srdce, velké emoce a k tomu nádherný literární jazyk autora. Remarque uměl psát opravdu velmi čtivě a poutavě. Byla to naše povinná četba ve škole, ale jedna z mála „povinných“, která mě už tenkrát uchvátila. Je to prostě kniha s přesahem, kterou by měl znát asi každý milovník literatury.

„Jsem mlád, je mi dvacet let, ale ze života znám jenom zoufalství, smrt, strach a skálopevnou alianci nejnesmyslnější povrchnosti a propasti utrpení. Vidím, jak národy jsou štvány navzájem proti sobě a mlčky, nevědomě, pošetile, poslušně, nevinně se pobíjejí. Vidím, jak nejchytřejší mozky světa vynalézají zbraně a slova, aby se to dělalo ještě rafinovaněji a ještě déle. A spolu se mnou to vidí všichni lidé mého stáří tady i tam, po celém světě, spolu se mnou to prožívá má generace. Co budou dělat naši otcové, až jednou vstaneme a předstoupíme před ně a budeme žádat počet? Co od nás čekávají, až přijde doba, kdy nebude války? Po celá léta bylo našim zaměstnáním zabíjení – to bylo naše první povolání. Naše vědění o životě se omezuje na smrt. Co se má po tomhletom ještě dít? A co se stane z nás?“

14 28.01.2021

Úžasná publikace plná nádherných fotografií srovnávajících spoustu míst města tak, jak vypadala v počátcích jeho slavné historie v porovnání s nynější moderní dobou. I když tato kniha vznikla asi před patnácti lety a Zlín od té doby opět výrazně změnil svou podobu, neubírá to nic na její zajímavosti a kráse. Fotografie jsou doplněny i bohatou textovou částí, která seznamuje čtenáře nejen se základní historií Zlína, ale i se spoustou dalších zajímavostí, legend, pověstí, výpisků z kronik a vzpomínek pamětníků. Jsou zde zachyceny dějinné události od jeho vzniku až po konec 2. světové války a bombardování Baťových závodů. Kniha se samozřejmě v nemalé míře věnuje i životu nejslavnějšího obyvatele Zlína – T. Bati, který mu vtiskl jeho jedinečný charakter a zasloužil se o jeho originální moderní podobu.
Jako obyvatelka Zlína a velká patriotka považuju tuto knihu za jeden z pokladů ve své knihovně.

1 28.01.2021

„Dědečku, existuje Bůh?“
„Na vlastní oči jsem ho neviděl, ale rozhodl jsem se, že v Něj budu věřit.“

Šokující výpověď jedné z bulharských zdravotních sester odsouzených v Libyi na počátku jedenadvacátého století k trestu smrti.
Jeden lékař a pět zdravotních sester byli ve vykonstruovaném procesu obviněni z mezinárodního spiknutí a záměrného nakažení libyjských dětí virem HIV. Čtení je opravdu šokující - šílené mučící praktiky libyjské policie se směle vyrovnaly středověkým čarodějnickým procesům, absolutní selhání bulharské diplomacie a k tomu devět let ztraceného života šesti lidí. Matně si vzpomínám, že tato kauza před mnoha lety docela hýbala světem, ale dnes už jsem si její podrobnosti moc nepamatovala. Až náhodným setkáním s touto knihou jsem si to všechno připomněla a musím říct, že přečtení této otřesné výpovědi opravdu stojí za to. I když, pro slabší povahy asi opravdu opět není. I tato kniha opět potvrdila, že s lidmi s touto zrůdnou vírou není radno si zahrávat.

„Uvědomuji si, jak málo stačí, aby se společnost přestala chovat lidsky. Jenže ono jen tak slyšet o policejních praktikách a zvůli je jedna věc, ale zažít to na vlastní kůži, být toho obětí, je zcela jiné.“

1 28.01.2021

Asi jsem četla jinou knihu než většina čtenářů tady. Nijak mě netěší psát tento komentář a autorovi se omlouvám, ale tohle byla opravdu slátanina... Anebo druhá varianta - nejsem správná cílová skupina, což mě ale dost udivuje, protože knihy s takovými tématy docela vyhledávám a většinou mě baví. Nevím...nechápu.

Moje první setkání s touto zvláštní komunitou Amišů. Do knihy jsem se pustila náhodně, vysoké hodnocení na databázi jsem brala jako záruku dobrého čtení. A bylo to tak. Kniha se velice dobře četla, děj plynul rychlým tempem díky stylu psaní autorky. Žádná zbytečná „omáčka“ kolem, krásně to odsýpalo až k finálnímu rozuzlení. Na knize mě zaujalo, že vlastně od začátku není vůbec nijak extra napínavá. Základní dramatická zápletka a motiv řetězce následných událostí jsou odhaleny už v úvodu, svým způsobem i osoba pachatele se zdá být docela jasná, kniha se nesnaží čtenáře nijak zbytečně mást a zavádět. Kolikrát jsem na Kate chtěla nejraději zakřičet: „Proboha, nad čím přemýšlíš, vždyť je to tak jasné, kde máš hledat pachatele...“. Takže téměř celou knihu jsem měla pocit, že autorka v tom má jasno, čtenář v tom má jasno, jediná policie tápe... Ale...opět jsem se přesvědčila, že nic nemusí být tak, jak se to celou dobu jeví. O to lepší pak pro mě byl ten překvapivý závěr!
Vůbec jsem netušila, že tato kniha patří do nějaké série, určitě se k ní vrátím a tentokrát úplně od začátku.

10 26.01.2021

„Říká se, že existují jen čtyři lidské emoce a jednou z nich je smutek. Ale smutku existuje několik druhů. Ztráta. Neúspěch. Opuštění. Deprese. Některým z nich se nevyhneme. Některé jsou zapotřebí. Díky některým z nich se stáváme celistvými lidmi.“

Kniha, kde nic není tak, jak se na první pohled zdá. Kde hodní můžou být zlí a zlí zase hodní...
Kniha, kde jste si každou chvíli naprosto jisti pachatelem a přitom je to vždycky jen jeden velký omyl...
Dvě dívky – jedná hodná, druhá zlobivá....jedna živá, jedna mrtvá...
Ale nejvíc mě dostala úplně poslední kapitola – jak nádherně a citlivě napsáno. To bych u thrilleru nečekala. Že by i příslib na pokračování příběhu?
Pevně věřím, že ano, protože toto byla prostě lahůdka.

„Špatnost je absence něčeho dobrého. Není zapsaná do naší DNA ani vynucena špatnými rodiči, neschopnými učiteli nebo krutými přáteli. Zlo není stav, je to
„vlastnost“, a když té „vlastnosti“ někdo má příliš, může ho to začít definovat.“

12 25.01.2021

Já prostě miluju to Hunterovo často se opakující zdůvodnění jeho všeznalostí: „Hodně čtu“.

Po z mého pohledu nepříliš vydařené knize Před pádem jsem potřebovala nějakou tutovku. Volba padla na další „carterovku“, což je moje jistota a ani tentokrát mě nezklamala. Opět brilantně vystavěná zápletka se závěrečnou pointou, která má logiku. Způsob Carterova psaní mě dostává přímo do dění, líčení scén je tak sugestivní a naturalistické, že si připadám, jako bych koukala přímo na film odehrávající se přede mnou.
Čím dál víc mě ale nahlodávají myšlenky – odkud ten Carter bere inspiraci na takové zvrácenosti a zvěrstva? Je to ještě vůbec na hranici normálnosti?
U této knihy to ale bylo poprvé, co mě Carter neobalamutil – na hlavní zápletku a vraha jsem tentokrát totiž přišla vlastní dedukcí docela brzy. Nicméně to nic nezměnilo na tom, že jsem knihu opět přečetla jedním dechem až do konce.

12 24.01.2021

Po přečtení prvních kapitol knihy jsem nechápala její tak nízké hodnocení. Velké drama hned na začátku, pád letadla, boj dvou přeživšich (z toho jedno malé dítě) o život, zrození hrdiny – viděla jsem v tom velký potenciál. Ovšem velice brzy jsem pochopila, že to bylo asi tak všechno. Po takto hektickém začátku totiž nastoupila nuda, nuda a nuda. Rozvleklé a utahané flaschbacky, které se snažily přiblížit život jednotlivých obětí letecké havárie. Při většině z nich jsem se zoufale nudila, protože byly psány nepřehlednou, nesouvislou a zmatečnou formou a přemýšlela jsem, zda jsou opravdu tak podstatné pro další vývoj děje v knize. Spousta neustále nových jmen, ve kterých jsem se totálně ztrácela, nezajímavé střípky z jejich života, zbytečně podrobný a nezáživně zdlouhavý popis finančních aktivit některých postav – to vše zřejmě mělo navodit zvědavost při pátrání příčiny havárie. Tu se sice v závěru knihy dozvíme, ale ani ta mi nepřišla nijak zvlášť zajímavá a zvratová. Snad jediné, co se mi na knize líbilo, byla dějová linka kolem Scotta a chlapce, kterého zachránil. Líbil se mi tento nově vzniklý zajímavý vztah dvou absolutně neznámých lidí, které tragický zážitek takto, zřejmě osudově propojil. Ovšem i ten tady byl zmiňován spíš jen tak okrajově a nedokázal tak výrazně změnit můj neslaný - nemastný pocit z této knihy.

3 24.01.2021

Na začátku byli čtyři mladí lidé, kteří zcela nečekaně a děsivě zemřeli v jednom okamžiku. Společné měli to, že všichni dohromady shlédli tajemnou videokazetu...Ne, to opravdu není spoiler, protože v předloze k tomutu notoricky známému hororu, je spousta okolností úplně jiných, než známe ze skvělého filmu Kruh. Je nezapomenutelné, jaký poprask a kolik vášnivých diskuzí Samara vylézající z televize tenkrát, když se film objevil u nás v kinech, vzbudila. A tak jsem neodolala přečíst si i originál a srovnat obě verze. Kniha není moc rozsáhlá, tak netrvá dlouho ani její přečtení. To jsem uvítala, protože už od první stránky jsem pochopila, že budu mít velký problém zejména zorientovat se v tolika japonských jménech, které si nejsem jako Evropanka schopna zapamatovat a čtení tak bude pro mě docela náročné. Ale nakonec jsem to nějak skousla a ponořila se do pátrání novináře Akasawy a jeho přítele Rjúdžiho po tajemství ďábelské videokazety a snahy zachránit se před svou rychle se bližící smrtí.
Děj v knize mi připadal tentokrát paradoxně daleko méně propracovanější a zjednodušenější než ve filmu, ale potěšilo mě zjištění, že právě z knihy si film vzal pouze tu základní myšlenku videokazety a vlastní příběh už je docela rozdílný. Takže jsem nakonec nebyla ochuzena ani o trochu napětí, ani o pointu. Z knihy se na mě ale bohužel nepřenesla vcelku žádná atmosféra, vnímala jsem to jako takovou obyčejnou povídku i když přímo s geniálním nápadem na zápletku...ale žádný děs, který jsem očekávala, se nedostavil. Moc mi nesedl ani styl psaní, občas jsem dokonce i některé odstavce přeskakovala. Pro mě takový standard, na který asi docela brzy zapomenu.

5 23.01.2021

„Každý člověk holt hraje s takovými kartami, jaké mu život nadělí.“

I já jsem podlehla velké propagaci knihy a pustila do této generační ságy.
Začátek příběhu se točí kolem dvou ženských postav, které se i navzdory naprosto odlišnému životnímu postoji a charakteru stanou nejlepšími přítelkyněmi. Barbora přistupuje k životu s absolutní pokorou, bez jakékoliv snahy něco změnit, bezvýhradně respektuje pevně zakořeněná a daná pravidla. Její pasivita a odevzdanost je později vystřídána až zapšklostí a zahořklostí. Julka je naprostým opakem, její postava mi byla daleko bližší a sympatičtější, zejména svojí snahou o něco bojovat bez ohledu na konvence i navzdory okolí.
Jejich přátelství se dál prolíná celou knihou, postupně kolem nich přibývá spousta dalších postav a z celé knihy tak dělá velký generační román na pozadí dějinných událostí od konce 19. století až po rok 1921.
Kniha je určitě zajímavá, je psaná čtivě, autentičnost jí v nemalé míře dodává i specifický dialekt. Mám zvyk, že zajímavé a hezké úryvky a myšlenky si z knih vypisuju a tady jsem jich našla opravdu spoustu. Našla jsem v ní i několik drobných zajímavých poznatků, překvapil mě například fenomén ulice Stodolní už na začátku 20. století, zajímavá byla i historie vzniku lázní Darkov. Nejzajímavější byl pro mě ale hlavně úsek historie po skončení 1. světové války, protože jsem až do této chvíle vůbec netušila, jaká dramata a dějinné události se v této oblasti odehrávaly. Kdybych ale měla zhodnotit knihu jako celek, jdu tentokrát asi trochu proti davu, moje očekávání s ohledem na recenze bylo asi podstatně větší. V průběhu první poloviny jsem dokonce uvažovala jen o třech hvězdičkách, ale ve druhé polovině se to trochu zlomilo a závěr knihy nakonec velice slušně vygradoval, tak jsem svůj prvotní názor změnila. Ale stejně, jak pasivně přistupovala k životu většina postav, tak pasivní byl i můj přístup k této knize. Měla jsem problém se do postav jakýmkoliv způsobem více vcítit, ani s jednou jsem se v tomto případě nedokázala ztotožnit do té míry, že by ve mně vyvolala jakékoliv hlubší emoce. V případě této knihy jsem tak bohužel upřednostňovala spíš její přínos pro moji osobu z hlediska doplnění historických faktů, než nějaký hluboký pocitový zážitek, který by ve mně zanechala. Nebudu tvrdit, že kniha není dobrá, to bez diskuze je, ale něco, co nedokážu definovat, mi tam prostě chybělo. Daleko víc mě zasáhla například kniha Vykupitel duší. Ale i přesto, že až taková fascinace, jakou jsem očekávala podle recenzí, ke mně nepřišla, po dalším pokračování příběhu určitě sáhnu.

„Lidé potřebují něčemu věřit. A stejně tak potřebují najít viníka. Jakmile v sobě člověk během větrných časů nalezne pevnou víru v jakoukoli pravdu a ve vnějším světě následně vypozoruje jasného nositele viny, hned se mu pevněji stojí na zemi, i když všude kolem ještě pořád zuří vichřice. Víra a vina: dva pilíře, díky nimž si válkou otřesený člověk dokáže snáze představit, že život může jít dál, všemu zmaru navzdory, že je možné vnořit se zas do každodenního pinožení a nechat děsivé prožitky odplynout do zadního koutu mysli, aby tam mohly pozvolna pochcípat. A tak každý věřil tomu, čemu věřit chtěl, a spatřoval viníka tam, kam ukazovaly odsuzující prsty lidí z jeho okolí.“

11 23.01.2021

„Základem bezpečnosti je být o krok napřed.“

Uf...tak to byla slušná jízda s nádechem na začátku knihy a s výdechem teprve až po otočení poslední stránky. Perfektně promyšlený thriller, kde téměř každá z postav má nějakou tajemnou a nevyjasněnou minulost, takže nemůžete vyloučit ani jednoho jako podezřelého. V průběhu děje se neustále objevují nové překvapivé informace a zvraty a naštěstí ani závěrečné rozuzlení nepostrádá logiku a souvislosti do sebe perfektně zapadnou.
Trochu nezvyklé pro mě bylo, že hlavní hrdinka Annabelle někdy v knize mluví v první osobě, tzn. sama za sebe, a z toho následně je pak její příběh vyprávěn v osobě třetí.
Ale celkově...kdo má rád thrillery napínavé od začátku až do konce, vřele doporučuji.

„Problém tkví v tom, že skutečný život nemá žádný hudební doprovod. Ve filmech poznáte, že se co nevidět stane něco zlého, protože vám to prozradí naléhavé basové linka. Na světě nenajdete člověka, kterému se nerozbuší srdce, když zaslechne ústřední motiv z filmu Čelisti, a to je, upřímně řečeno, uklidňujíci pomyšlení. Takové předzvěsti máme rádi. Díky nim svět vyvolavá dojem pořádku. Sice se mohou stávat špatné věci, ale jenom poté, co se v pozadí ozve dramatické da-da, da-da, da-da-da-da-da-da. Skutečný život tak ovšem nefunguje...“

2 22.01.2021

Nestává se mi často, že by mě příběh tak polapil hned od první strany, de facto hned od prvních pár vět. V tomto případě se to ale stalo.
Je to přesně ten typ velmi napínavé detektivky, kdy každá kapitola končí tak, že čtenáře nutí pokračovat dál a dál. Dva detektivové – sympaťáci, jejich občasné špičkování a popichování sebe navzájem mě dost bavilo a aspoň na krátké okamžiky zlehčovalo hutnou a temnou atmosféru celé knihy. Ačkoliv mě osoba pachatele tentokrát nějak intuitivně napadla, nedokázala jsem si jakkoliv rozumově zdůvodnit souvislosti a příčiny jednání tohoto vraha, a tak jsem až do konce nebyla ochuzena o to obrovské napětí. V závěru knihy jsem hodně zrychlovala čtení kvůli nedočkavosti na rozuzlení celého příběhu. Ani pointa mě nezklamala, všechno mělo nakonec logiku a krásně do sebe zapadlo.
Pro mě další potvrzení toho, že Chris Carter prostě umí.

11 21.01.2021