pavčape komentáře u knih
Za mě skvělý. Já ty jeho postavy a absurdní situace prostě žeru!Pobavila jsem se, četla se hodně dobře a hlavním hrdinům jsem držela palce . Za pět
Tak jako Jonas Jonasson nepíše špatně. Ale oproti ostatním knihám, které jsem od něj četla, nebyla z nejpovedenějších. Rozjezd super , pokračování skvělé, ale ten konec je teda moc natahovaný.... Méně je někdy více. Ale Jonassovy příběhy dovedené ad absurdum musíte mít rádi.
Jednoznačně skvělá kniha, čtivá, syrová... Příběh třináctiletého chlapce, který to ve svém krátkém životě neměl jednoduché. Pokazilo se vše co se pokazit dalo a lidi, kteří ho minuli v posledních chvílích jeho života by všichni zasloužili pár facek.
Teda to jsem se zase napálila. Po Trhlině, Tmě a Strachu jsem se těšila na další příběh,ale po pár stránkách už jsem se začínala nudit. Začátek slibný, průběh nudný a opakující se myšlenkové pochody našeho hrdiny zdlouhavé, konec vymodlený. Když jsem viděla slovo Sprunggaist potřetí na jedné straně, chtělo se mi brečet
Právě čtu... No čtu, prokousávám se příběhem, který mě vůbec nebaví. Nemám ve zvyku odkládat knížky nedočtené, proto se mořím dál . Dopíšu až dočtu.
Dočtena a názor jsem nezměnila. Kniha mě nezaujala, téma roboti/lidi mě prostě nebere. Vracím se pokorně k osvědčeným tématům
Přečteno takřka jedním dechem. Knížka od začátku do konce nabízí napětí. Zdánlivě velké množství postav zde má opodstatnění, protože každá má v příběhu své nezaměnitelné místo. A nakonec si řeknete - kdo je bez viny? Za mě asi nešťastná Sofie. Kdo má rád spíše thrillery, je to pro něj dobrá volba. Doporučuji
Plřečteno, ale tentokrát nemůžu dát plný počet. Ne že by kniha nebyla čtivá, paní Mornštajnová má dar slova, ale ta beznaděj, ta temnota, která z příběhu čiší, mě málem uvrhla do deprese.
Opět super. Knížka mi dala přesně to, co jsem od ní očekávala. Josefína jako vždy všetečná tam, kde by neměla, ale ona už taková prostě je. A co jako? Těším se na další pokračování :-)
Kniha se mi celkem líbila, příběh z prostředí zapadlé jihočeské vesnice byl víceméně uvěřitelný. Žádnou postavu knihy jsem si příliš neoblíbila a musím říct, že příběhy s Bergmannem se mi líbí mnohem víc...
Sečteno podtrženo, četlo se to velice dobře. Děj má spád a je celkem logický. Jak už psal někdo výše, dějová linka se sektou kdovíkoho tam ani nemusela být a nebo mohla mít více společného s dějem. Jakoby autor chtěl mít v knize co nejvíce pomatenců. Kdo bude jednou z unesených jsem tušila hned na začátku a nespletla jsem se. A také souhlasím s tím, že těch závislých detektivů na čemkoliv je vážně moc. HH už člověk tak nějak bere,tady to byl teda masakr,alkohol, prášky,deprese... No nevadí, další díl série si určitě přečtu.
Ty politické techtle mechtle mě rozčilují a uvádějí do depresí. Knížka se mi líbila ( jako všechny od DD), ale raději mám ty klasické vraždy.
Panebože, po tolika letech a stále skvělé. Pokud si chcete v jedné knížce užít smích i slzy, je tohle ta nejlepší volba. Dojemné i veselé příhody jednoho zvěrolékaře, který žije pro své povolání, pro své pacienty a pro své blízké. Skvělé, doporučuju všemi deseti!
Poslední Aristokratka se mi nelíbila. Za mě sestupná tendence. Snad ani jednou jsem se nahlas nezasmála jako u předchozích dílů. Samozřejmě si přečtu i ten poslední (doufám) avizovaný díl, ale jen z nostalgie a z knihovny. Svoje peníze bych do této série asi nedala... :-( Škoda, ty začátky byly skvělé!!!
Přečteno téměř na jeden zátah. Zpočátku napínavé a tajuplné, dobré. Konec (jako mnohým čtenářům níže) mě trochu zklamal. Taky jsem to nějak moc nepochopila. Ale jinak Karika jak ho známe a jeho postavy také - nenajdete si k nim sympatie. A jejich jednání nedávalo smysl. Že by halný vítr? ;-)
Víceméně jsem je všechny znala, ale i tak se mi líbilo přečíst si je v téhle tématické povídkové sbírce. Některé byly lepší, jiné méně, ale při čtení jsem se nenudila. Moje stará dobrá Aghata nezklamala.
Nevím, co bych měla ke knižkám Dominika Dána psát. Mně se prostě líbí všechny, některé více, jiné trochu méně, ale nenalézám mezi nimi nějakou blbou. Musím hodnotit vysoko už je proto, že je mám vždy přečtené během pár hodin.
(SPOILER) Dostala mě... Měla jsem ji dlouhá léta nepovšimnutou v knihovně, ale až letos díky Čtenářské výzvě přišla na řadu. Nelituju. Poutavě popsaný příběh několika lidí studentů, později lékařů, se všemi jejich starostmi i radostmi. A nutno dodat, že těch starostí a trápení bylo víc. Linka Laury a Barneye vévodí celému příběhu, seznamujeme se s oběma v době, kdy byli ještě dětmi, sledujeme jejich život se všemi úspěchy i přešlapy, které k životu patří až do chvíle, kdy bojují o život svého syna Harryho. Opravdu nadčasový příběh, který stojí za to si přečíst.
Co se stane, když se zvěrolékař ožení? V podstatě nic nového. Jen se usadí o dvě patra výše v novém bytě, tráví méně času se svými kolegy, ale stejně času na pochůzkách po svých zvířecích pacientech. Pečuje o ně se stejnou láskou a pečlivostí jako dříve. Opět se setkáme se svéráznými farmáři, jejich svěřenci a snahou mladého Herriota jim pomoci. Někdy se to podaří, jindy bohužel ne. Čtenář mu ale drží palce, protože nelze než mu fandit. Krásná kniha, kdy se opět smějete z plných plic, ale i zamyslíte nad osudy Angličanů, kteří dobrovolně nastoupili do války. O tom ale už třetí díl ságy.
Po mnoha letech jsem se znovu pustila do Zvěrolékaře a musím uznat, že tato kniha neztratila nic na své kráse. Jednotlivé příhody, které autor tak poutavě vypráví, vás na jednu stranu rozesmějí na plné kolo (a já se mnohokrát smála nahlas a nepokrytě), na druhou stranu přinutí k zamyšlení. A jednotlivé postavy jsou tak skvěle popsány.... Ať už se jedná o farmáře a nebo Jamesovy přátele. Úplně vidím Siegfriedovu asketickou postavu a tvář, vážně se tvářící, když cokoli svému kolegovi vytýká, aniž by tušil, že to co pranýřuje mu právě nedávno doporučil. A také si naprosto živě představuju hezkou tvář jeho bratra Tristana, který svou lehkovážnou nepoučitelností zadělává na žaludeční vředy svému okolí. ...
Krásná kniha, stačí se začíst