Priepasť

ako neviem, čo si mám myslieť. Čítala sa rýchlo, lebo som bola zvedavá, že čo....? pre mňa tam to napätie bolo, ale čakala som iný záver? Alebo ma záver knihy prekvapil? Niečo mi tam chýba, ale neviem vôbec definovať čo.

Tohle by asi lépe fungovalo jako film - díky dynamickému střihu a sugestivní hudbě by to mohlo být napínavé a místy i děsivé. V knižní podobě to bohužel moc nefunguje. Námět dobrý, konec ale dost brzo předvídatelný a mezitím spousta filozofování a rádoby děsu. Nějak mě to nedokázalo doopravdy vtáhnout do děje. Vlastně mi bylo úplně jedno, co se s hlavním hrdinou nakonec stane. Ty tři hvězdy jsou za zajímavý námět, historky z minulosti a pěkné popisy přírody.

Utrpení... já vůbec nevím, proč si to dělám, že Karikovi dávám stále a stále další šanci. Líbila se mi zatím jen Trhlina, jinak Strach, Smršť, Tma a teď i Propast (ta teda nejvíce) pro mě znamenají neustálé přemáhání se ke čtení, protože přece když už jsem začala, tak tu knížku neodložím. Rozhodně autorovi neupírám um, nejsem prostě jen cílová skupina, takže pochybení na mé straně.

Zatímco Trhlina byl napětím nabytý thriller a Tma nebo Smršť spouštěly mrazení v zádech alespoň v některých částech, tady místo napětí panovalo spíše něco jako blouznění. Holt se do toho zamotá i čtenář, který pak neví, čemu má v díle věřit a každá scéna pak může být jen výplodem protagonistovi čím dál chořejší mysli.
Tam to přestává být zajímavé, bohužel.

Mrazivá sonda do duše sebevraha - anebo vraha? Aneb příběh, který člověka naučí, že ne vždy je nejlepším řešením fóbie postavit se jí čelem.

Slavkovská dolina - nyní odlehlá končina Vysokých Tater, dříve však běžná součást turistických tras. Dostala "Černého Petra" kvůli ochraně tamní přírody, anebo díky narůstajícímu počtu úmrtí jejích návštěvníků? Co přimělo různorodou směsici jejích obětí lézt na skalní plošinu? Mladí, staří, 4členná rodina, dokonce i pes? Rozhodli se snad všichni ukončit svůj život? Anebo za ně toto rozhodnutí udělal někdo jiný... třeba sprunggeist?

Kniha svou strukturou velmi podobná románu Tma - minimum postav, maximum napětí a mistrovský rozbor postupného rozkladu lidské psychiky. Pan Karika opět předvedl, že zdánlivě banální zápletka může vydat na famózní román, od kterého budete mít problém se odtrhnout.

Na druhou stranu, PRIEPASŤ je první autorovou knihou, která mě svým závěrem zklamala. Ne snad proto, že by zase nebyl úderný, šokující - ale proto, že jsem jej předem prakticky do detailu uhodla. A to mě docela zamrzelo. Nic to však nemění na tom, že i čtvrtý Karikův román rozšířil řady mnou vysoce ceněných knih v mé knihovně.

S komentáři lze souhlasit, ano, asi nejslabší Karika, ale...Pořád to je velmi slušně zvládnuté, literárně u Kariky prostě problém nikdy nebude, spíš to zrpacování nesedne každému. Není ani moc k čemu Propast přirovnat, je to něco jako kdyby Huxley potkal Blair Witch a vyrazili na výlet do Tater. Sice námět je známá legenda, ale děj se pak už spíš točí kolem vnitřních démonů a psychologických (psychedelických) úvah o strachu a smrti. Ale i přesto za přečtení určitě stojí, protože ten Karikovský nádech tajemna tam i tak je.

Za mě velmi slibný začátek, ale někdy v polovině té "nosné" části jsem v pozornosti povolovala. Obecně - chápu a oceňuji skvělý popis toho, jak se mysl hlavního hrdiny propadá do nicoty a pomalu mu začíná šplouchat na maják. Ale na mě toho už bylo místy asi moc.
Oceňuji ale konec s mini zvratem a to, že ve mně určitě kniha zanechala spoustu emocí. Taky zde bylo zahrnuto spoustu zajímavých psychologických a historických témat, o kterých si ráda dohledám víc. Celkově, silné 4 hvězdy. A pokud právě tohle dílo je od autora považované za slabší kousek, už se těším na další jeho libovky.

Já jsem velice nadšená. Od začátku to mělo výbornou atmosféru a vždycky mi bylo líto, že jsem musela knihu odložit. Je to velice současné, protože zde není děj, ale prostě sledujeme existenciální hrůzu a snahu přežít. Líbilo se mi, jak čtenář pořád váhá co je realita a co halucinace. Ale věřím, že tohle nemusí sednout každému

Po dočítaní tohto Karikovho existencionálneho horroru som uviazol niekde v medzipriestore, neskutočné mi splýva so skutočným. Hranice sa rozostrili. Príliv a odliv, vzájomné prelievanie sa. Praskliny sú všade a vo všetkom. Všetko sa trhá, aj ja sám. Sprunggeist prichádza, cítim ho. Priepasť ma pohltila.

Tak nějak slabší

Prvotní nápad - legenda o Sprunggeistovi je solidní. Trauma hlavního hrdiny taky. Ale pak mi přišlo, že se to pořád opakuje a začalo mě to nudit. Trhlinu to bohužel nepřekonalo.

Za mě dobrý. Sice bych to zase tak o padesát stran (hlavně ke konci) pokrátil, ale i tak si kniha poměrně dobře udržuje spád a sem tam přijde i nějaký ten zvrat. Není to tedy čistokrevný horor, thrillerových prvků je tam dost, ale i tak to místy vyvolá nepříjemné pocity. Ještě, že žiju v bungalovu bez patra. Druhá Trhlina to tedy rozhodně není, ale má to k ní dle mého názoru blíž, než Tma. Naturalistických popisů zranění a fyzické devastace člověka je tu zase víc, než potřebuji, to samé s psychologickými pasážemi a flashbacky do minulosti, ale přesto...dobrý. Ideální na jeden až dva odlehčené večery.

Miestami som takmer nedýchala a často som mala pocit že mám oblečenú veľmi utiahnutú a ťažkú železnú košeľu. Začiatok bol taký ešte celkom v pohode. Zaujímavý, tiež som si pritom googlila informácie o tom mieste. Ale ešte nič strašné. No asi od polovice, snáď aj skôr, som sa od knihy nemohla odtrhnúť, mala som tie pocity stiahnutej košele a ovládol ma stres z toho, ako sa cely dej vyvinie. Koniec ma šokoval. Výborná kniha, moja asi 3.od autora a zatiaľ sa mu vždy podarilo vtiahnuť ma do deja na maximum. Úžasné ako vie opísať tie emócie, vnútorný boj, celá psychika hlavnej postavy. Myslím že do tých miest, kde sa väčšina deju odohráva, sa nikdy nevyberiem.

Mno, nezačalo to špatně, odhalování prapodivných úmrtí, zahloubání se do minulosti a následně výprava s nejlepším kamarádem na inkriminovanou skalní plošinu, dobrá. Ale poté až do konce knihy samá psychologická rozborka, návraty do vlastní minulosti, no prostě nuda, ačkoli musím ocenit autorovu slovní zásobu a obraty, v tom bezesporu vyniká. Jinak opravdu vyčerpávající.

Třetí kniha od Kariky – a trochu zklamání. Musím souhlasit s Filomenou. Příliš dlouhé, příliš tápání mezi snem a realitou, vyčerpávající. Nelíbila se mi postava Sprunggeista, toho bych odeslala raději někam mezi skřítky a permoníky.
Oceňuji jako velmi zajímavý okamžik, kdy za Igorem přijdou záchranáři, to jsem opravdu nečekala.
Kariky se však nevzdávám, nyní čtu jeho povídkovou knihu Hlad a zase jsem nadmíru spokojená.

Mám ji jako audioknihu. Asi po první třetině jsem přeskočila skoro na závěr. Už tak pro mě bylo nekonečně únavné se s hlavním hrdinou potácet na hraně. Až budu mít chuť, pustím si prostředek.

Je to druhá kniha od autora, kterou jsem přečetla. Trhlina se mi daleko víc líbila. U Propasti se všechno odvíjí z legendy místa v Tatrách, kde neznámé síly nutí lidi skočit a zabít se. Otázkou je, co je realita a co je fáma. Příběh mi nějak nesedl, takže na dalšího Kariku si nechám oddech.

Na jednu stranu to bolo zaujímavé, aj tá investigácia a prípravy na "výpravu", na stranu druhú - bolo to prekliato pretiahnuté, ako keby Karika podpísal dohodu o počte slov... Úplne zbytočne pretiahnuté, ponaťahované, rozťahané, a to som si všimla aj v jeho knihe Hlbina - citoslovce pri jednej situácii na veľa strán...

(SPOILER) Obrovské zklamání. Kniha v podstatě nemá žádní děj. Asi 70-80% příběhu se odehraje na jednom jediném místě, kde hlavní hrdina svádí vnitřní boj s mystickým voláním ducha skoku/sám se sebou/přírodou - tedy zda skočit do propasti nebo neskočit. Neustále dokola se opakují podobné motivy jen jinými slovy nebo v jiných duševních kulisách a občas se v rámci jednoho kolečka přidá nějaká nová informace. Autor se snaží z toho jediného okamžiku ždímat nové a nové emoce, ale je to k uzoufání nudné.