parxel komentáře u knih

Světlo mezi oceány je pro mne velmi silný a působivý příběh. Příběh o důsledcích jednoho rozhodnutí, které zcela zásadně ovlivnilo život několika lidí. Jeho dočtení ve mne vyvolalo celou řadu morálních otázek, na které podle mne neexistuje žádná jednoznačná odpověď. Na jednu stranu chápete proč Tom a Izabela jednaly tak jak jednaly, velmi lidsky a přitom "sobecky". Na druhou stranu soucítite s Hannah, která přišla takřka o vše. Zkrátka vůbec bych se nechtěl ocitnout v kůži někoho ze zůčastněných a činit rozhodnutí, která museli učinit.

Pokud jde o vlastní literární zpracováním mám pouze dvě drobnější připomínky. Jednak mne trochu zklamalo, že se autorka více nesoustředila na vnitřní prožívání postav, neboť příběh k tomu přímo vybízí. A za druhé na mne závěr působil poněkud uspěchaně a nepřesvědčivě. Pro mne je totiž velmi těžko uvěřitelné, aby se všichni, po tom co prožili, tak snadno se vším vyrovnali. Spíše si myslím, že by se s tím vyrovnávali dlouhá léta a velmi by to ovlivnilo zbytek jejich života, což by samo o sobě bylo téma na další knihu a ne na jednu kapitolu.

Shrnutí: velmi silný a "krásný" příběh s trochu uspěchaným závěrem.

3 12.10.2016

Toto je v pořadí již třetí kniha, kterou jsem od Ariely četl a opět mne nezklamala. Ariely se v ní tentokrát zabývá např. tím jak ovlivňuje výše bonusů náš pracovní výkon, jak a proč fungují resp. nefungují on-line seznamky, jak funguje proces adaptace, jak emoce ovlivňují naše rozhodování atd. Tedy spousta spousta zajímavých a atraktivních témat.

Celou knihu asi nejlépe charakterizuje drobný komentář pod čarou na str. 29 , ve kterém Ariely říká: "obávám se, že v naprostou racionalitu podnikání věří jen ekonomové, kteří mimo univerzitu nikdy nepracovali ani den." Bohužel musím s autorem naprosto souhlasit.

Na závěr bych podotknul, že podle počtu hodnocení zde na databázi knih se zdá, že se kniha netěší zdaleka takové popularitě jako "Jak drahé je zdarma", což je velká škoda, protože kniha toho má opravdu hodně co nabídnout. Vše je navíc podané velmi čtivým a přístupným způsobem, takže se v tom vyzná i naprostý laik. Za mě to je jednoznačně plný počet hvězd.

1 03.10.2016

Moc rád bych k tomuto souboru povídek napsal nějaký hezký komentář nebo alespoň něco trochu smysluplného, ale opravdu mě nic nenapadá. Po jeho dočtení si totiž připadám vyprahlý jako poušť Gobi.

Povídky postrádají jakékoliv napětí a na můj vkus jsou navíc děsně utahané. Na někoho to možná funguje, ale na mne ne. Doopravdy nedovedu napsat jediný důvod, proč bych se k této knize někdy v budoucnu vrátil.

2 02.10.2016

Dočteno a jsem rád, že to mám za sebou. Hlavní postav, muž opuštějící svou rodinu, se neustále motal v kruhu rádoby intelektuálních keců, ale z pohledu vnitřního cítění a prožívání na mne působil jako vyprahlá poušť. Jako by už ani nebyl schopný nic cítit. Jakoby by ho vztah s matkou poznamenal natolik, že nikdy nebyl schopný dozrát do své celistvosti a stát se plnohodnotným mužem.

Celkově se mi tato kniha četla velmi obtížně. Absolutně nejhorší mi přišla absence pocitů u hlavní postavy. Jakoby příběh vyprávěl někdo, koho se to netýká. Zkrátka vůbec jsem se v této knize nenašel a proto jí ani nedovedu nikomu doporučit.

3 25.09.2016

Dočteno a celkové vyznění a to kam se příběh nasměroval mi přišlo dobré a zajímavé. Na knize se mi nejvíce líbila skutečnost, že se Clark opírá o různé studie a výzkumy (odkaz na ně najdete v doslovu). To ve vás pak vytváří pocit, že tak nějak by se to mohlo klidně stát. Jenom se nemohu zbavit dojmu, že to celé mohlo být o trochu méně užvaněné.

5 23.09.2016

Michio Kaku je vynikající fyzik a populizátor vědy, což dokazuje i v této knize. Vzhledem ke svému profesnímu zaměření píše většinou o fyzice a tato kniha je tudíž takovým odbočenín do jiného fascinujícho oboru, který se zabývá zkoumáním lidského mozku.

Oproti Koukolíkovi, který píše podobně laděné knihy, jde však Michio Kaku mnohem dál. Zabývá se např. vytvořením tzv. brain-netu, což v jeho podání je jakási obdoba internetu, jehož prostřednictvím lidé sdílí vlastní emoce. Dále se zabývá tím, zda je možné lidem implantovat vzpomínky nebo je naopak smazat. Zda je možné přenést vědomí do robotického těla a soustou dalších zajímavých témat. Jeho hlavní přesvědčení totiž spočívá v tom, že pokud něco neporušuje fyzikální zákony, tak je to v principu možné. A je pouze otázkou času a dostatečně vyspělé technologie, než se to lidstvu podaří dokázat.

Kniha je navíc napsaná velmi čtivě a pokud máte rádi populárně naučné knihy o vědě, tak je to kniha přesně pro vás. Dá vám spoustu zajímavých náhledů a podnětů, které by vás třeba ani nenapadly a technicky budou řešitelné až ve velmi vzdálené budoucnosti.

Shrnutí: velmi povedená kniha o lidském mozku a o všem co s ním souvisí, která v mnoha ohledech překračuje zaběhnuté představy o tom co je a co není možné. Čtyří hvězdy dávám proto, protože v porovnání s jinými knihami od tohoto autora mi tato přišla o trochu slabší, ale pořád se podle mého názoru jedná o velmi nadprůměrnou knihu.

P.S. Doufám, že se nikdy nedožiju vytvoření brainetu.

4 18.09.2016

Tato kniha se do mne nezapomenutelně zapsala až v dospělosti. A to díky mému synovi, který si po jejím přečtení chtěl stále dokola hrát na Brouka Prskavce a Kazbundu. Kdykoliv si na to vzpomenu, tak se mi vybaví jeho radost a čertovské plamínky v očích. Doporučuji všem dětem a jejich rodičům. Moc krásný soubor pohádek.

4 13.09.2016

Knihu jsem četl poté co jsem viděl film a musím říct, že film mne oslovil o něco více. Lépe jsem totiž rozuměl vnitřní motivaci postav a tomu co se v nich odehrává. U postav v knize tomu tak zdaleka nebylo. Doteď mi například není jasné, proč by se měl někdo pokoušet spáchat sebevraždu kvůli tomu, že se s někým vsadil o to, zda je jeho práce "důležitější". Dále jsem nepochopil, proč hlídač č. 47 ohluchl. V knize mi to takřka nedává žádný smysl.

Jinak mi kniha a film připadají jako dva propletení hadi. V některých pasážích se setkávají a v jiných naopak oddalují. Celkové vyznění je dost odlišné. V knize mi přišlo o hodně drsnější, neboť pravda nakonec zůstala neodhalena.

Osobně na mne příběh působil velmi silně a nejvíce asi v pasáži, kdy všichni lidé považují hlídače č. 47 za hluchého a dozvídá se co si o něm lidé skutečně myslí. Doporučuji knihu i film. Obojí má i přes svou odlišnost něco do sebe.

1 13.09.2016

První a asi nejlepší kniha z celé série. Hlavní hrdina Zane při pokusu o sebevraždu omylem zastřelí Smrt. Poté musí nastoupit na její místo, cestovat světem a převážet duše zemřelých do očistce. K dispozici má nejrůznější vychytávky jako například koně Mortise, který se v případě potřeby může proměnit na auto apod. Do toho všeho se připlete vtělení zla Satan, který se snaží Zaneho zkorumpovat a získat ho na svou stranu. Při střetnutí s pánem lží však není nic takové jak se zdá a Zane musí pochopit podstatu smrti, aby v tomto boji zvítězil.

Na knize se mi nejvíce líbil nápad. Smrt je zde chápána jako jakýsi úřad, který vykonává člověk do té doby, než ho někdo zabije a stane se jeho nástupce. Jako vedlejší postavy vystupují v knize vtělení Času, Osudu, Války a Přírody. Jejich příběh je pak obsahem dalších knih. Rovněž svět ve kterém se vše odehrává připomíná současnost, ale navíc zde působí magie a vše do sebe pěkně zapadá.

Knihu bych doporučil všem fanouškům fantasy. První díl Na bledém oři lze číst samostatně. Od druhé knihy začne postupně vycházet najevo, že je vše o něco komplikovanější. A příběh Zaneho byl pouze jedním kamínkem v mnohem větší mozaice. Podle mého názoru se jedná o jednu z nejoriginálněších fantasy sérií.

Dodatek: v angličtině vyšli ještě tři další knihy: For Love of Evil, And Eternity a Under a Velvet Cloak, které bohužel nebyly přeloženy.

3 13.09.2016

Po sto stránkách prozatím nedočteno a odloženo. Není to ani tak o tom, že by mi kniha přišla náročná, ale spíš o tom, že se na ní v současné době necítím správně nastavený. A tohle prostě není kniha do které by se měl člověk nutit. Prozatím si ji nechávám v hledáčku a jednoho dne se k ní možná vrátím.

Zpěv drozda je pro mne kniha, která má velmi zajímavou pointu. Nicméně samotné čtení mě moc nebavilo. Proč tomu tak bylo vlastně ani nedovedu přesně vyjádřit. Je za tím jenom takový neurčitý pocit, že mi v knize něco chybělo. I přesto si však myslím, že Zpěv drozda stojí za přečtení.

3 05.09.2016

Dočteno a asi jako jeden z mála čtenářů musím konstatovat "nic moc". Způsob vyprávění je odlehčený, takže se kniha čte celkem dobře. Rovněž ústřední nápad je poměrně zajímavý, kvůli němu jsem se do čtení Posla konec konců pustil. Nicméně naivita a povrchnost této knihy je na můj vkus prostě moc okatá. Místy to na mne dokonce působilo, jakoby se mi autor snažil za každou cenu zalíbit a to na mě prostě nefunguje. V každém případě dvě hvězdy.

6 05.09.2016

Ani s odstupem času nedovedu říci, zda mě tato kniha bavila či nikoliv. Lem, jak je pro něj obvyklé, servíruje zdánlivě banální příběh o setkání dvou forem života. Avšak jejich naprostá odlišnost vede k totálnímu fiasku, což je mimochodem název jiné z Lemových tématicky velmi podobných knih, kde to také nedopadne zrovna nejlépe. Skoro jako kdyby odlišnost a neochota usilovat o vzájemného pochopení a porozumění byly v Lemově pojetí nepřekonatelnou překážkou.

V každém případě se určitě jedná o knihu, kterou stojí za to si přečíst a ne jenom jednou. Filmové zpracován bych rovněž doporučil.

5 04.09.2016

Po Spánku druhá kniha, kterou jsem od tohoto autora četl. Oceňuji především způsob, jakým Murakami udržuje ve čtenáři napětí. Navenek se totiž zdánlivě neděje nic. To hlavní se odehrává uvnitř postav a mezi nimi navzájem. A to je na této knize asi to nejkrásnější.

Interpretace díla jako pouhý milostný trojúhelník mi přijde značně zjednodušící. Pro mne totiž hlavní otázkou zůstává, zda byla postava Šimamoto reálná. Vůbec bych se nedivil, kdyby byla pouhou představou hlavního hrdiny. Jakýmsi obrazem ideální ženy, po které celý život touží. K tomuto symbolickému chápání mne vede i to co se stane v závěru knihy mj. záměna s Izumi.

Shrnutí: moc hezká a velmi citlivě a čtivě napsaná kniha, ke které se jednoho dne určitě vrátím.

12 04.09.2016

Kniha pro všechny milovníky populárně naučné literatury zabývající se matematickou logikou. Tentokrát v trochu netradičním - komixovém podání.

Rozjezd mi přišel poněkud pomalý, ale budiž. Nicméně co mě od začátku do konce vyloženě štvalo, to byly vstupy autorů, které narušovaly kontinuitu a plynulost děje. No a potom ten závěr přirovnávající příběh k řecké tragjédii, tak to už prostě neberu. Pointa tohoto příběhu přitom spočívá podle mého názoru v tom, že extrémě jednostranný přístup k životu vás přivede tak leda do blázince, ale nikdy vám nedá vám odpověď na ty nejzákladnější otázky lidské existence.

Shrnutí: velmi zajímavé a poutavé téma, netradiční pojetí, avšak podle mého názoru lze najít jiné knihy ve kterých je tato problematika zpracována mnohem lépe (např. v knize Velká fermatova věta). Za mě tři hvezdy tedy průměr.

1 04.09.2016

Knihu jsem se rozhodl číst poté co jsem shlédl film. I ten bych označil za béčkový a kniha mi bohužel přišla ještě o trochu horší. Osobně mám tématiku cestování v čase velmi rád a zde se mi navíc ještě líbilo, jakým způsobem se hlavní děj odehrávající se ve středověku prolíná se současností.

Celkově bych knihu doporučil pouze pro odpočinkové čtení a nebo pokud jste viděli film a chcete si ho porovnat s knižní předlohou. V druhém případě se však podle mého názoru mnoha překvapení nedočkáte. Film se totiž od své předlohy v mnoha situacích odklání, avšak celkové vyznění a zakončení zůstává víceméně stejné.

1 02.09.2016

Původně jsme chtěl o Galgadovi napsat moc ošklivý komentář, ale pak jsem si to rozmyslel, protože nemám zapotřebí, plivat tady po ostatních lidech nějaké hnusné komentáře.

Faktem je, že Galgad není moc dobrá kniha. Důvodů je spousta. V knize je kladen velký důraz na děj, ale přitom postrádá pořádný nosný příběh. Postavy jsou až na pár drobných výjimek jedna jako druhá. Některé dialogy na mne občas působily, jako když se spolu baví dva puberťáci atd.

Nicméně uznávám, že napsat knihu dá práci a v případě mladého člověka to určitě stojí za určité uznání, za to ta jedna hvězda. Na druhou stranu hypovat tuhle knihu kecama o tom, že se neveze na žádném z provařených vln žánru a do světa fantasy může vlít čerstvou krev, to je marketingový hnus, protože ta kniha prostě taková není. Navíc se tím autor dopouští toho co sám odmítá. Je tendenční a provařený.

2 29.08.2016

Pro mě zatím první seznámení s Murakamim a spokojenost. Nejvíce se mi líbil způsob, jakým autor pracuje s jemnými náznaky. Nic není řečeno přímo, ale pouze jemně nastíněno a dohromady to vše dává smysl. Konec sám je podán velmi symbolický.

Ještě bych dodal, že podle mého názoru je k lepšímu pochopení této knihy vhodné znát Annu Kareninu, neboť autor se na ní v textu několikrát odkazuje a paralela mezi hlavní hrdinkou a Annou Kareninovou se tak přímo nabízí.

4 25.08.2016

Toto je jednoznačně nejšílenější a nejnáročnější gamebook, jaký jsem kdy hrál. Myšleno v dobrém slova smyslu. Vše začíná poměrně banální zápletkou a prozkoumáváním jednoho starého a zdánlivě opuštěného hradu. Nicméně velmi rychle zjistíte, že to bude chtít mnohem víc, než jen náhodné otáčení stran a doufání, že se dostanete k cíli. Příběh totiž skrývá nejedno překvapení a tak se vám klidně může stát, že zůstanete stát na rozcestí se sochou goblina a nebudete vědět, kam se máte dát dál.

Samozřejmě nemohu autorovi zapomenout a odpustit tu šipkovou torturu, po které jsem byl zralý na léčbu thorazinem a pobyt v gumové cele. Ještě dnes mi cvakají zuby hrůzou, když si vzpomenu na: cvak, šipka, jdu na západ, cvak, dvě šipky, jdu na západ, cvak, tři šipky, jdu na západ, cvak, čtyři šipky, jdu na západ, cvak, pět šipek, jdu na západ, cvak nic se nestalo (hurá, že by konec), jdu na západ, cvak, šest šipek, jdu na západ, cvak, sedm šipek, jdu na západ, cvak, osm šipek, jdu na západ, chodba končí (uáááá, já někoho zabiju). Cestu zpět radši nebudu popisovat. Stačí, když si přetete přecházející větu od konce. A to nezmiňuji, že každé setkání se zběsilými šipkami musíte házet kostkami a pokud máte smůlu, tak své kosti najdete při následujícím pokusu o průchod. :-)

Naopak s hřejivým pocitem vzpomínám na povídání jednoho milého starého goblina, které začíná slovy "To bylo ještě tehdy, když jsme byl malý, světlounce zelený a kdo by si byl jednou pomyslel, že má kůže zmatoví ... Tak pokud se s ním někdy setkáte, nezapomeňte si s ním popovídat. Dozvíte se spoustu zajímavých věcí.

Shrnutí: velmi náročný gamegook, po jehož zdolání budete mít pocit, že jste vylezli na gamebookový Mount Everest. Jedinou otázkou zůstává, zda se vám ho ještě podaří sehnat.

1 24.08.2016

Velmi obtížně nacházím slova, kterými bych tuto knihu okomentoval. Naprosto souhlasím se zdejšími komentáři, že na knihu je potřeba dozrát. A nejenom dozrát, ale mít za sebou nějakou životní historii. Teprve potom totiž náležitě oceníte, jak přesně dovedl autor vystihnout nejniternější lidské pocity a pohnutky. Tolstého popis situací a toho co se v postavách odehrává je totiž tak výstižný, že občas máte pocit, jako by vám autor vlezl do hlavy a napsal na papír to co sami cítíte a prožíváte.

Osobně si myslím, že v postavách tohoto románu se dříve nebo později najde více méně každý. Tolstoj totiž v Anně Karenině zachytil neustále se opakující příběh, který každodenně zažívá spousta lidí. Příběh o tom, jaké svízele doprovází láska a že na ně neexistuje žádné univerzální řešení, které by se obešlo bez velkého utrpení všech zúčastněných stran. To hlavní co ve vás po přečtení této knihy zůstane, je vědomí toho, že v tom nejste sami.

6 24.08.2016