Ve službách krále Reginalda

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Brzy poté, co tvůj otec, rytíř Branald, zmizel i s výpravou kdesi na severu, ujal se tě podle svého slibu král Reginald a povýšil tě do řad svých pážat. Mezi tvým otcem a králem však byly jakési spory, a tak tě král Reginald neměl příliš v lásce a využíval každé příležitosti, aby tě měl z očí. Jedna taková se naskytla, když bylo potřeba doručit důležitý list svobodnému pánu Na strži. Cesta nebyla příliš nebezpečná, neboť vedla užívanými stezkami, byl to tudíž úkol rytíře nedůstojný, vhodný tak pro páže. Volba padla na tebe. Jako doprovod jsi dostal čtyři knechty s kušemi, pod sebe dobrého koně a jídlo na cestu. Asi o týden později vás cestou k večeru přepadla bouře. Snesla se tma jako v noci, začalo hromobití a průtrž mračen a brzy jste ztratili cestu. Nějaký čas jste bloudili lesními stezkami, které byly stále užší a užší, promáčení až na kost, když tu náhle…...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/30_/30044/ve-sluzbach-krale-reginalda-30044.jpg 4.332
Žánr:
Sci-fi, Fantasy, Gamebook
Vydáno:, Altar
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (8)

Kniha Ve službách krále Reginalda

Přidat komentář
RyonMathrin
07.04.2018

Gamebooky mám rád. A tenhle jsem hrál mnohokrát, rozhodně víckrát, než jiné. Těch 875 bodů (nebo zastavení, nevím, jak tomu správně říct) je úctyhodných a plných úžasného zážitku.
Stále mne fascinuje, jak autorovi podařilo vytvořit z jednoduchého, poměrně nudného prozkoumávání zříceniny čím dál poutavější příběh. I ty trochu nudnější pasáže, kdy nikoho nepotkáváte, k tomu tak nějak patří. Vlastně by to bez nich nebylo ono. Prostředí a atmosféra je zmáknuté do detailu. A když se pak dostanete hlouběji do podzemí, začne to mít teprve šťávu. A ten konec, když se vám podaří splnit úkol... ten pocit zaslouženého vítězství je prostě dokonalý.
Srdeční záležitost, jednoznačných pět hvězdiček.

hanak_v_exilu
10.01.2017

Když jsem tenhle gamebook po dlouhých letech znovu otevřel a začal hrát, mísila se ve mě nostalgie s pocitem mírného zklamání. Je pravda že je nesrovnatelný s jakýmkoliv jiným. Několik výjimečných kusů se mu přibližuje v atmosféře a snad jen Pekelný dům v komplexnosti. Prozkoumávání Orlího hrádku je tak skutečné jak je to jen možné. Stinnou stránkou toho všeho je mírná rozvláčnost a plýtvání odkazy. Co jiné gamebooky vyřeší během jednoho, maximálně dvou otočení stránek, to Michael Bronec popisuje v deseti pasážích. A nemyslím tím jen onu legendární zapasťovanou chodbu. Prozkoumávání křoví u západní stěny je podobně frustrující. Stejně tak dlouhá a zbytečná je cesta po ochozu v prvním patře. Kdyby si ono rozpitvávání každého kroku autor odpustil a ušetřené odkazy použil na variabilnější prostředí, nebo na bohatší slovní výměny, vůbec bych se nezlobil.

parxel
24.08.2016

Toto je jednoznačně nejšílenější a nejnáročnější gamebook, jaký jsem kdy hrál. Myšleno v dobrém slova smyslu. Vše začíná poměrně banální zápletkou a prozkoumáváním jednoho starého a zdánlivě opuštěného hradu. Nicméně velmi rychle zjistíte, že to bude chtít mnohem víc, než jen náhodné otáčení stran a doufání, že se dostanete k cíli. Příběh totiž skrývá nejedno překvapení a tak se vám klidně může stát, že zůstanete stát na rozcestí se sochou goblina a nebudete vědět, kam se máte dát dál.

Samozřejmě nemohu autorovi zapomenout a odpustit tu šipkovou torturu, po které jsem byl zralý na léčbu thorazinem a pobyt v gumové cele. Ještě dnes mi cvakají zuby hrůzou, když si vzpomenu na: cvak, šipka, jdu na západ, cvak, dvě šipky, jdu na západ, cvak, tři šipky, jdu na západ, cvak, čtyři šipky, jdu na západ, cvak, pět šipek, jdu na západ, cvak nic se nestalo (hurá, že by konec), jdu na západ, cvak, šest šipek, jdu na západ, cvak, sedm šipek, jdu na západ, cvak, osm šipek, jdu na západ, chodba končí (uáááá, já někoho zabiju). Cestu zpět radši nebudu popisovat. Stačí, když si přetete přecházející větu od konce. A to nezmiňuji, že každé setkání se zběsilými šipkami musíte házet kostkami a pokud máte smůlu, tak své kosti najdete při následujícím pokusu o průchod. :-)

Naopak s hřejivým pocitem vzpomínám na povídání jednoho milého starého goblina, které začíná slovy "To bylo ještě tehdy, když jsme byl malý, světlounce zelený a kdo by si byl jednou pomyslel, že má kůže zmatoví ... Tak pokud se s ním někdy setkáte, nezapomeňte si s ním popovídat. Dozvíte se spoustu zajímavých věcí.

Shrnutí: velmi náročný gamegook, po jehož zdolání budete mít pocit, že jste vylezli na gamebookový Mount Everest. Jedinou otázkou zůstává, zda se vám ho ještě podaří sehnat.

Boldrick
09.11.2015

Bylo to fajn dobrodružství, ale na gamebook poněkud kostrbaté ovládání.

RimmerCZ
08.01.2014

Jakou atmosféru to dokázalo vyčarovat když člověk prohledával Orlí hrádek a do oken prázdných místností svítilo slunce...
Na rozdil od odstatnich gamebooku je tenhle pomerne specificky pouzitym jazykem, obraty a humorem, je také dost rozsáhlý a také Epistomos...

spdb
04.11.2013

Jeden z prvních u nás vydaných gamebooků.

Psax
15.05.2013

Traktát O nesmyslnosti všeho počínání, Episomos na kolečkových bruslích, kilo a čtvrt prachu a spousty dalších zajímavostí. .)

Petrvs
16.08.2011

I když je to po formální stránce knížka, vlastně se za ní považovat nedá.
Kdož znají, chápou... ;-)

Jako naprostá většina jejích sester sice škvár, ale co dovedla svého času vyčarovat v hlavě a jak dovedla k sobě připoutat. Zlaté světlo prosvítá prach. Nostalgie...