otula
komentáře u knih

V rámci mnou přečtených Sandersonových knih je z mého subjektivního pohledu Ocelové srdce zatím tou nejslabší. Proč, proboha, autor nepokračuje ve psaní Bouřné záře? Bere si vzor z GRRM s jeho ASoIaF? To ale není dobrý vzor... :-(
K samotné knize - ano, pointa na konci dobrá, ovšem nikoliv nepředvídatelná, čelist mi z toho nespadla. Příběh až příliš jednoduchý. K tomu ještě spousta pravopisných a jiných chyb (za to autor samozřejmě nemůže, ale předpokládám, že pokud by překladatel očekával o knihu velký zájem, dal by si víc záležet). Dal bych hodnocení tak 50 %, kdyby to šlo.


Po nudné sexuální červeno-duhové multikulti Hranici věčnosti od Folletta mi tato kniha přišla velmi vhod. Sice je to jen fikce, ale stojí za to. Sanderson se asi rozhodl napodobit GRR Martina rozsáhlostí ságy, ale na rozdíl od ASoIaF je příběh přehledný, člověk se neztrácí v postavách a perfektně se to čte. Autor dokonce ani neponechává čtenáře zoufalého tím, že by přerušil kapitolu na vrcholu děje a přeskočil jinam. Prostě dávám samá plus a hrnu se na další díl. Problém nastane, až ho dočtu. Snad potom nebudu muset čekat na třetí díl moc dlouho...


Tak jsem s námahou dočetl poslední díl trilogie. A Ken Follet, kterého jsem měl ve svých oblíbených autorech, u mne propadl o mnoho příček dolů. Je to celé jedna velká sexuální multi-kulti homolobby, ve které nám stále tluče do hlavy, jak všichni homosexuálové jsou bezva, jak všichni černoši mají IQ 190, jsou velmi pracovití, a pokud jim to umožníme, jsou velmi úspěšní, a že kdo je podporuje, je kladný hrdina. Jak na Západě byli a jsou všichni elegantní, kdežto na Východě jsme měli jen hadry pro socky...
Navíc jsem měl pocit, že jsem si možná spletl žánr a namísto historického románu čtu červeno-duhovou knihovnu.
Celé to završil závěr knihy, kdy jsou hrdinové šťastni, že na trůn usedl Obama, jehož v reálu mnozí označují za válečného zločince a jehož armáda pod nálepkou boje proti terorismu svými drony vyvražďuje civilisty na území suverénních států...
A co se samotného literárního příběhu týká, není v něm žádný hrdina, se kterým bych dýchal. Kdyby je autor nechal v rámci příběhu všechny vyvraždit, příběhu by to prakticky nijak neublížilo. Asi bych se měl v četbě vrátit ke klasikům a neztrácet čas s „bestsellerovými“ spisovateli poplatnými současné době.


Skvělá kniha, kterou jsem vzhledem k okolnostem sice četl strašně dlouho po kouscích s časovými přestávkami, ale i přes tyto přestávky jsem nevypadnul z děje a s chutí jsem ji dočetl do konce.


Zcela stručně bych podotknul, že ve světle aktuálního dění získává kniha zcela nový rozměr...


Pěkná kniha mého dětství, jejíž první vydání mám stále ve své knihovničce, a kterou v současné době čteme večer před spaním 4leté dceři. Dnešní ochránci práv dětí by ji zcela jistě zakázali, jí se ale kupodivu líbí a poslouchá ji plna očekávání, co se tam dnes večer přihodí. Kromě našich průvodců autor nikoho nešetří, neidealizuje svět a seznamuje dětského čtenáře s realitou a tvrdostí všedního dne v říši zvířat, ve světě, kde neplatí lidské zákony a bojuje se tam každý den o holý život...
Dle mého je takováto kniha pro děti mnohem lepší, než příběhy o nesmrtelných a nezničitelných hrdinech, které nás dnes obklopují ze všech stran a předkládají nám zcela nereálný svět, zakládající naivní představy mladé generace.


Pěkná kniha, jež čtenáře přenese v čase na exkurzi do 14. století v Praze. Detektivní zápletka je spíše vedlejší, ježto pachatel je znám již v začátku knihy, stejně tak i příběhy jednotlivých postav, to ale na zajímavosti románu nikterak neubírá...


Skvěle zpracovaný dramatický příběh zaměstnanců EDS, ředitele společnosti a jeho přátel, kteří riskovali své životy pro záchranu svých přátel-kolegů, uvězněných neprávem v íránském vězení... Kdyby příběh nebyl dokumentem, říkal bych si, že to autor přehnal se spoustou jak zvratů, tak štěstí, které je provázelo. Výborné čtení.


Zajímavá kniha se závěrem, respektive závěry, které mi vcelku vyrazily dech. Kniha se mi líbila, ačkoliv bych se asi s autory neshodnul v názoru na instituci trestu smrti...


Zajímavá kniha, pro Gordona netypická. Četla se mi hůře, než jiné jeho knihy, tím ale neříkám, že by byla špatná. Jedná se o nahlédnutí do zákulisí života lékařů v nemocnici, jak života pracovního, tak života soukromého. Text na obálce o euthanasii je velmi zavádějící, v celé knize nebyla euthanasie ani jednou provedena, nikdo o ni ani nežádal, ani se tam o ní nediskutovalo. Snad nejvíce se v knize řeší problematika transplantací...
PS: V popisu knihy zde na serveru autor píše, že euthanasie je ulehčení umírání, tlumení bolesti, které ale neurychluje pacientovu smrt - nevím, odkud autor čerpal, tohle je snad běžný postup u všech nevyléčitelně nemocných lidí. O euthanasii se všude píše jako o usmrcení z milosrdenství, ze soucitu, obvykle na její vlastní žádost.


S touhle knihou jsem stran hodnocení trochu na vážkách. Byla napínavá, líbila se mi myšlenka, která byla použita autory pro odhalení vraha... Na stranu druhou čekám od knihy více a navíc mi vadí, když je kniha prvoplánově psána jako námět na zfilmování. U téhle knihy jsem měl chvílemi potřebu se ujistit, jestli jsem si náhodou omylem místo literární knihy nepůjčil filmový scénář. Chybělo jí to, co dělá knihu knihou, právě to, kvůli čemu je vždy mnohem větší zážitek si přečíst knihu, než zhlédnout film. Je to prostě film na papíře... Navíc uměle roztahaný na mnoho listů papíru, aby působil dojmem velkého románu, přičemž jiné knihy o stejném rozsahu zabírají kolem 300-350 stran. A ještě ten zcela zbytečný závěr knihy, který ještě shazuje knihu z kategorie krimifilm do kategorie krimiseriál... Prostě mi to přijde, že autorům vůbec nešlo o knihu jako takovou, jako o peníze, které jim má přinést. Takže příště raději sáhnu v knihovně do jiné přihrádky...
A po té kritice doplním jen tak pro odlehčení - když jsem knihu začal číst a narazil jsem na jméno hlavního hrdiny, okamžitě se mi vybavil Šimek s Grossmannem: Otec zakřičel: „Jóna se chce projet tramvají, tak se s ním projedeš tramvají. Je to host. Maminko, namaž mi chleba se sádlem, nějak mi vyhládlo.“ :-)


Nádherná kniha se strhujícím příběhem, vystavěným na skutečných historických základech.


Tuhle knihu jsem si chtěl přečíst, jenže v knihovně stále nebyla dostupná. A když jsem ji potom jednou uviděl v prodejně knih, nahlédnul jsem do ní ... a chuť mne přešla. Proč musí někdo zprznit knihu tím, že ji celou přeloží do středočeské pamluvy? Rád se podívám na hezká děvčata, ale koukat na hezký děvčata fakt nemusím...

Mlhavý neurčitý příběh, u kterého vlastně ani nevím, co tím chtěl autor říci... Mohl to být příběh týraného dítěte, které se uzavřelo do svého nitra před krutou realitou? Nebo jen noční můra?


Super! Dostal jsem víc, než jsem očekával, a neváhám knihu zařadit k tomu nejlepšímu v Kingově tvorbě. Mám chuť napsat více, ale nebudu to dělat, abych případným budoucím čtenářům zbytečně neprozradil něco z děje, protože tahle kniha má spoustu možností, jak všechno dopadne. Byl jsem celou dobu napjatý, kam to povede... Zachrání Jake Kennedyho, či nikoliv? Vrátí se do své doby? Co je zač muž s kartou? Skončí či neskončí Jake jako jeho následník? A spousta dalších otázek... Budoucím čtenářům bych snad jen doporučil, aby před touto knihou měli přečtený román To, protože se s některými jeho hrdiny opět setkají...


Zatím nejslabší kniha, kterou jsem od autora četl. Nebyla snad v ničem originální, je to spíš takový scénář pro béčkový film...


No, u Pramene povýšení jsem pochválil autora, že se snaží dodržovat alespoň základní fyzikální zákony... Zato tady... Nepřeji nikomu nic zlého, ale Brandon by si měl prožít kulku letící kolem hlavy. Zjistil by totiž, že člověk uslyší výstřel až poté (a psychika působí tak, že je to pocitově strašně dlouho poté), co uslyší hvízdot kulky u hlavy. Pak by střelbu řešil v knize úplně jinak než tak, že Wax pravidelně uhýbá střelám poté, co uslyší výstřel. Po dobře mířené střele by ten vražedný výstřel patrně už vůbec neuslyšel...
I bez ohledu na detail výše bylo pokračování románu slabší, než úvodní trilogie o dívce Vin. Takže dávám se skřípěním zubů 4 hvězdy a zatím se ještě budu těšit na další díl, protože závěr knihy jasně naznačuje, že příběh nekončí...


Fajn čtení. Docela jsem byl zvědavý, jak kniha skončí - uvažoval jsem, že v reálu by to asi mohlo dopadnout právě tak, jak to autor uzavřel, ale podvědomě jsem tomu nevěřil a čekal jsem nějaký typicky románový happy end.


Musím říct, že z mého pohledu má série sestupnou tendenci. Ranhojič byl super, Šaman byl také pěkný, ale přece jen mi až tak úplně neseděl. Lékařka mi přijde už jen jako vynucený závěr série. Gordon píše čtivě, takže nuda to nebyla, ale tak nějak už to bylo dost umělé. Každopádně i tak dávám 80 %.


Kniha měla spád, ale bylo to něco naprosto jiného, než od autora Řeky bohů či Ságy rodu Courtneyů očekávám. Děj byl předvídatelný a dal člověku asi tolik, jako zhlédnutí jakéhokoliv filmového thrilleru. Myslím, že za měsíc už ani nebudu vědět, o čem vlastně kniha byla...
