Olafa komentáře u knih

Základní myšlenka této knihy je atraktivní, ovšem mám dojem, že její potenciál nebyl bezezbytku využit. Moc mi nesedl úsporný, skoro až dokumentární styl vyprávění, jako by autor znuděně odříkával něčí životopis. Po přečtení Veroniky jsem byla okolnostmi nucená knihu odložit a v mezičase jsem přečetla Hedvábníka, po návratu k Okamžikům štěstí jsem se přistihla, že mi na dalších osudech Jáchyma ani moc nezáleží a nedokáže mě přitáhnout právě tak jako třeba Hedvábník. Na druhou stranu mi nepřijdou osudy sourozenců zas tak neuvěřitelné, Jáchymovo cestování koneckonců téměř odpovídá mému životnímu příběhu, je ale fakt, že postavy měly občas i nadstandardní dávku štěstí.

03.04.2017

Opravdu typ knihy, který mi vyloženě sedí. Děj příjemně plyne a i když musí člověk knihu odložit, je nakonec rád, protože se má zase na co těšit. Atmosféra Londýna je skvělá, popisy živé a chemie mezi Robin a Strikem lepší než v první knize. O vypravěčských schopnostech snad ani netřeba se zmiňovat. Super.

2 24.03.2017

Bylo to hezké a i bych řekla takové milé, ačkoliv je to detektivka. Plus za typický anglický styl, nemusím mít novou mrtvolu na každé druhé stránce. Občas to bylo takové trochu utahané, ale díky tomu jsem si knížku dávkovala pomaleji, užívala jsem si to. Přemýšlela jsem nad výpověďmi, chováním aktérů, kdo by to asi tak mohl být... Nakonec i rozuzlení bylo přirozenější než na co jsem poslední dobou z knih zvyklá.

3 07.03.2017

Třetí díl je v porovnání s druhým o něco lepší, dočkali jsme se drobného oživení a posunu v situaci na zámku. Jinak styl psaní stále tentýž, žádné velké překvapeni se nekoná.

1 30.01.2017

Kniha sumíruje různé způsoby učení jazyků, mně osobně toho moc nového nenabídla, spíše na mě působila lehce motivačně.

28.12.2016

Neuvěřitelně nadčasová a děsivá kniha.

4 21.12.2016

Jo mi přichystal další překvapení.
Krásné, výstižné a nenásilné popisy finnmarcké krajiny střídal chvílemi až poetický jazyk, který bych rozhodně v tomto žánru neočekávala. Nenápadně přihodit pár reálií, jen tak pro zajímavost. Na druhou stranu se mi to zdálo trošku utahané, což zase ale vytvářelo alespoň špetku toho napětí, které by jinak absentovalo. Na můj vkus příliš dumání nad náboženstvím, což mi tam přišlo vyloženě nepatřičné, a jedna chybička v podobě měsíčního svitu uprostřed polárního dne (vážně, Jo?). Také by mě zajímalo, kde vlastně bylo "víc krve" (ne že by mi to nějak zvlášť vadilo), rozhodně jí bylo méně, než v prvním dílu :) Možná proto byla do češtiny kniha přejmenována..? A konec knihy... no to se těžko komentuje, rozhodně nečekaný. Na závěr doufám, že autor neupustí od původního záměru a přeci jenom si pro nás nachystá něco ze života Toma Johansena :)

P.S.: V Altě svět rozhodně nekončí!

1 04.11.2016

Stručné a úderné. Jsem překvapená, jak si se mnou Jo pohrál, téměř na všechno jsem mu skočila. Na druhou stranu napětí takřka žádné, také mi nesedělo, jak o sobě Olav tvrdí, že nic neví, a pak sype z rukávu moudra. Celkově pro mě asi lepší zážitek než první dvě knihy HH, které jsem doposud četla.

30.10.2016

Toto byla moje první kniha současné literatury od českého autora a já jsem naprosto v šoku. Autorce jsem věřila každé jednotlivé slovo a připadalo mi, že se spíš dívám někomu do oken a sleduji skutečné životy, tak moc to bylo realistické a surové. Jsem na podobné věci lehce přecitlivělá z důvodů osobních zkušeností, ale místo depresivních pocitů jsem cítila pouze fascinaci. Vše umocněno místem děje, zejména první povídky, jakožto Hradečák oceňuji. :) Rozhodně doporučuji přečíst.

7 29.10.2016

Navzdory tomu, že sci-fi není úplně žánr, který vyhledávám, jsem příjemně překvapená. Především autorovou obrazotvorností, povážím-li, jak je kniha stará. Bavily mě narážky, výsměch pozemským nešvarům, které přetrvávají dodnes, i specifický humor.

2 24.10.2016

První dvě třetiny knihy jsem byla celkem nadšená, pak děj na můj vkus nabral příliš "fantasmagorické" obrátky. Jako napínavá četba pro děti asi dobré, jazyk jednoduchý, chybělo mi odlišení dětí od Jacoba co se týče stylu mluvy, přeci jen, každý byl z jiné doby.

3 11.10.2016

Mně se Deník kastelána líbil víc než Aristokratky, kde bylo toho nuceného humoru chvílemi až přespříliš. Nevysvětlené jevy mi nevadily, stejně tak i nespisovné a vulgární výrazy, rozhodně nepůsobí nijak nepřirozeně a podle mého názoru trefně dokreslovaly atmosféru.

8 23.09.2016

Zase ta Moyes... Jedna příhoda méně pravděpodobnější než druhá, klišé pro zpestření skáče na čtenáře z každé stránky... Doufala jsem, že pokračování bude vylepšením prvního dílu, který se zoufale snažil hrát na city, ale byl to jen pokus vytřískat něco víc z prvního (pro mě nepochopitelně oblíbeného) dílu.

2 19.09.2016

Obrovská ztráta času.

Nemastná, neslaná, rozhodně ne napínavý thriller. Názorný příklad toho, jak marketingová nálepka "bestseller" zblbne lidi a z knihy udělá o dost víc, než ve skutečnosti je.

18 10.05.2016

Celkově hodnotím knihu jako velmi dobrou. Slovní zásoba je až na drobné výjimky použitelná v praktických každodenních situacích, cvičení s klíčem jsou perfektní pro samouky. Bohužel, na můj vkus bylo v učebnici spíše méně poslechových cvičení, v posledních několika lekcích nejsou dokonce namluvené ani úvodní texty, což je opravdu škoda. Za největší nedostatek považuji absenci označení jednotlivých gramatických jevů norskými termíny, samouk bude mít při následném studiu s norskou učebnicí trochu problém.

05.04.2016

Po celou dobu čtení mi hlavou probíhalo jedno slovo neustále dokola. Otřesné.

Toto byla moje třetí Moyes a zatím absolutně největší zklamání. Nejvíc přeceňovaná kniha, co jsem kdy četla. Jen díky tomu, že jsem si Louisu představovala jako Emilii Clarke, jsem se tím dokázala prokousat. 400 stránek plných klišé, učebnicových frází a obratů. Celou dobu jsem si připadala, jako když čtu slohovou práci žákyně sedmé třídy: "Uvědomila jsem si, že kloubky prstů, jimiž jsem svírala tašku, mi zbělely." nebo "Možná jsem si to jen namlouvala, ale Patrickovy nohy jako by náhle dopadaly na cestu jaksi pochmurně a rozhodně." To jako vážně?? Patrikovy nohy dopadaly na cestu pochmurně?? Na každé stránce je čtenáři předhazováno ušlechtilé poselství - nemrhejte životem, užívejte si atp. Autorka si vybrala velice citlivé téma, snad ve snaze zajistit si plačtivé a dojaté čtenáře. Zpracování je však příšerné.

12 11.03.2016

Podstatně slabší než první díl, opravdu vtipné momenty by se daly spočítat na prstech jedné ruky, žádný vývoj děje ani postav, stále se plácáme na jednom místě. Škoda.

3 29.02.2016

Parádní smršť. Až jsem se tady v severním Norsku skoro bála jít spát.

4 27.02.2016

A mně se to líbilo, příjemná oddychovka. Záchvaty smíchu se nekonaly, občas to bylo trochu moc vynucované, opakovaly se dokola stejné problémy, ale účel splnila.

2 11.02.2016