Olafa komentáře u knih
Toto věčné dilema mi je celkem blízké. Navzdory tomu jsem měla trochu problém s dialogy, které mi chvílemi, hlavně zpočátku, přišly hodně násilné, nepřirozené pro danou konverzaci. Konec se mě bohužel nedotkl tak, jak by měl. Popisy cest, míst a přírody byly výborné.
Spoustu let jsem myslela na to, že si taky musím přečíst toho legendárního Hobita. Filmy mě nijak neoslnily a od knihy jsem čekala větší zážitek, ale bohužel přišlo zklamání. Kniha je na svou dobu opravdu geniální, skvěle vymyšlený fantasy svět od prostředí přes postavy, ale styl psaní na mě celou dobu působil, jako by autor vyprávěl jen tak mimochodem, netečně, nezaujatě, nezáživně. Mě to nudilo a unavovalo a do čtení jsem se bohužel musela docela nutit.
Hodně vtipné, díky čemuž se i spousta uvedených vychytávek a triků lépe pamatuje. Víc takových textů a hlavně učitelů. Bývala bych tuhle knížku ocenila, kdyby se mi dostala do rukou v době, kdy jsem se angličtinu učila, ale i dnes, kdy ji užívám denně jako hlavní jazyk, jsem si tam pár chuťovek našla. Jedna hvězda dolů za ne zcela vyčerpávající záběr témat.
spoiler alert
Opakuje se motiv ze Stříbrné zátoky - je mrtvý, není mrtvý. Předvídavost příběhu extrémní. Střídání časových rovin dobré. Stereotypní paralela mezi oběma hrdinkami. Doba a prostředí super. Dopisy paráda. Citové výlevy taky, přesně v to jsem doufala. Ale prostě tomu něco zásadního chybí. A asi jsem jediná, kdo si nemyslí, že promrhaných 40 let života je nějaká výhra, i když následuje happyend.
Samozřejmě, že je jiná, než Ove. Kdo by to pak četl?
Na začátku jsem se moc nechytala, ale jakmile jsem pochopila smysl, už jsem se nemohla odtrhnout. Vtipné, milé, dojemné, ode mě obrovské plus za neustálé narážky na Harryho. Asi nikdy nepřestanu být dítětem, ta pohádková analogie je prostě super. Už se těším na Britt-Marii!
Ano, zpočátku mě Úve pěkně štval. Ale hodně brzy mě začal bavit, zejména v tandemu s mamelukovou ženou. Úsměvné, milé a nahořklé. Po přečtení bych dala 4*, nicméně o dva měsíce později a po poslechu audioknihy dávám 5*.
Čtu popořadě, Švábi mně sedli o něco víc než Netopýr, ale stále se nedostavil ten wow efekt, který jsem podle ohlasů očekávala. Jsem ráda, že Nesbø částěčně upustil od té faktografické přednášky, kterou předvedl v Netopýrovi.
Pro mě naprosto neznámé prostředí, ke kterému jsem si za celou knihu nedokázala vytvořit moc pozitivní vztah. První třetina trochu moc rozvleklá, příběh celkem předvídatelný, happyend nemohl chybět. Lehce nadprůměrná oddychovka, která mi v paměti asi moc dlouho nezůstane. Byla to moje první Moyes a pevně doufám, že ty ostatní jsou lepší.
„Došla jsem k závěru, že když vám Bůh dá hlas, musíte ho využít, i kdyby to mělo být k tomu, abyste řekli prezidentovi Spojených států, že s ním nesouhlasíte.“ Bůh dal Malále hlas a odvahu a taky dar v podobě jejího úplně normálního otce. Názorný příklad toho, proč se despotové bojí vzdělanců. Názorný příklad toho, jak neskutečně škodlivá je stereotypizace a generalizace. Kniha pro všechny, kteří hledají opravdu nenáročný úvod do problematiky Talibánu, potažmo islámu. Vhodná i pro starší děti, vzhledem k tomu, že je psána dospívající dívkou (která je vlastně mnohem vyspělejších než spousta dospělých).