nicolettkaa komentáře u knih
Po prvním pokusu jsem knihu na hodně dlouho dobu odložila. Pročetla jsem jen pár stránek a nemohla jsem se začíst. Po letech jsem se rozhodla jí dát druhou šanci a rozhodně jsem toho nelitovala.
Kniha je plná hodnotných myšlenek. Postavy plné předsudků, některé soucitu a empatie, některé vzteku a nenávisti.
Za mě určitě palec nahoru a doporučuji všem, kterým problematika života černochů na jihu Ameriky v období po občanské válce není cizí.
Po shlédnutí filmu, který se mi líbil, jsem se rozhodla sáhnout i po knize. Musím ale říct, že mě zrovna dvakrát nenadchla. Některé pasáže mě vyloženě nudily. Být mladší a narodit se v jiné době, tak si knihu asi užiju víc. Na další díly se nechystám.
Knihu jsem dočetla až na třetí pokus a opravdu jsem se přesvědčila, že Jane Austen není autorka pro mě. Strašně mě to nebavilo a některé postavy mi byly tak protivné, až to hezké nebylo. Navíc číst knihu s vědomím, že od prvních stránek víte, s kým hlavní hrdinka na konci skončí, mi také moc neimponuje.
Za mě určitě ne, ale věřím, že fanoušci Jane Austen zde budou mít velké zastoupení.
Pana Lišáka zbožňuji, jak v knižní tak ve filmové verzi. Je prostě fantastický ;-)
Nejdříve mě trochu mátlo přeskakování děje z minulosti do současnosti a spousta jmen, která se mi pletla. U Nesba holt musí člověk zapojit mozek a plně se soustředit, dokonce se i někdy zasměje. Některé Harryho hlášky mě prostě baví.....doufám, že v dalším díle dotáhne vyšetřování nedořešeného případu do konce.
Když nepočítám Sněhuláka, kterého jsem četla jako první, je tento díl prozatím pro mě nejlepší.
Rudá volavka je pro mě docela zklamání. Čekala jsem něco víc. Více napětí, větší propletenec agentů, hlavně jsem si myslela, že nebudu do konce vědět, kdo je na čí straně, což je vlastně jasné hned od začátku. Podle stylu psaní je poznat, že knihu psal člověk, který se světem CIA a špionáží měl co do činění.
V komentářích je často zmiňováno, že je vám líto rozloučit se s Oskarem. Já jsem naopak nesmírně vděčna za to, že jsem s ním skoncovala. Jeho životní příběh je zajímavý, tragický, zábavný, neuvěřitelný, poutavý, vyvolávající chuť vyvrhnout oběd (koňská hlava a Kleppovo vaření špaget), pro mě ale především neskutečně dlouhý a styl psaní mi také moc nevyhovoval. Některé pasáže jsem musela číst několikrát, abych pochopila, co tím chce autor vlastně říci.
Obdivuji všechny čtenáře, kteří se s Oskarem setkali víc než jednou a přesto je neodradil.
Andersenův svět pohádek je povětšinou hodně těžký, drsný, místy až drastický a ne vždy vše dobře dopadne. Alespoň se to takto daleko víc blíží k realitě.
V pohádkách jsou vykresleny různé lidské povahy, poselství a odnáším si z nich více než z "obyčejných" pohádek.
Některé pohádky jsou skvostné, některé horší a některé alespoň zachraňuje úžasná ilustrace pana Trnky.
Na Černobílý svět jsem se chysala už hooodně dlouho. Vědět, že se bude tak skvěle číst a vyvolá ve mě tolik emocí, přečetla bych ji hned po zakoupení. Člověk se u ní zasměje, popláče, rozzuří.....otázkou pro mě zůstává nakolik by s obsahem knihy souhlasily ženy, které opravdu v 60. letech uklízely, vařily a staraly se o děti v "bílých" rodinách.
Kniha není jen sondou do historie 60. let na jihu Ameriky, ale také ukázkou toho, jací lidé dokážou být, ať už z té dobré stránky (přátelství, láska, porozumění, empatie), tak z té špatné (nenávist, rasismus, potřeba cítit se nadřazení, někoho komandovat a všem velet (ano, to přesně je Miss Hilly)).
Filmovou verzi jsem viděla, když to byla žhavá novinka, líbil se mi, ale zdaleka ve mně nevzbudil tolik pocitů, jako kniha.
Oproti Staříkovi a Analfabetce mi tohle přišlo hodně slabé a hlavně vůbec ne zábavné. Postavy mi přišly všechny nesympatické a vlastně mě ani moc nezajímalo, zda to s němi nakonec půjde z kopce nebo ne. Samotná postava zabijáka Anderse byla opravdu na ránu. Chápu, že většinu života strávil ve vězení, ale že by byl někdo tak hloupý a naivní po propuštění je snad nemožné (pravda, že na tom co je nemožné, jsou postaveny všechny Jonassovi knihy). Snad do čtveřice to bude lepší :)
Nevím, ale asi jsem na tuto knihu už moc stará. Vůbec mě to nebavilo. Alespoň ilustrace pana Buriana mi během čtení dělaly radost. :)
Když se mi knížka dostala do ruky, neměla jsem ani tušení, o jaký žánr se jedna a ani vlastně kdo je pravým autorem. A někdy je možná i lepší podrobnosti nezjišťovat předem. Volání kukačky je sice až moc dlouhé, několik stránek bych ubrala (hlavně ze začátku), ale ve výsledku se četla dobře a rychle. Závěr byl pro mě překvapením, podezírala jsem někoho jiného :) Celkově hodnotím kladně a časem se vrhnu na další díl.
Já se do Dubánků naprosto zamilovala, fotografie a kresby jsou tak nápadité a hlavně originální. Příběhy jsou také moc hezké a dětem se tyhle malé potvůrky určitě budou líbit, už vidím, jak je v našem lese hledají :)
Druhý díl krimi série o Harry Holovi se mi líbil malinko méně než ten první, ale i tak si stále drží vysokou úroveň a člověk se od ní nemůže odtrhnout, protože je zvědavý, kdo je vrah a zda to odhadl dobře. Důkazem je to, že jsem ji dočtenou odkládala ve dvě hodiny ráno. Už teď se těším na pokračování :)
Sbírka pohádek Princezna holubice nepatří určitě mezi top, ale najde se v ní několik kvalitních pohádek, které si dovedu představit i převedené na filmová plátna. Některé jsou pak trochu slabší a u některých jsem si říkala, zda tohle opravdu někdo čte dětem.
Po přečtení několik pohádek se děj začíná hodně opakovat, takže už pak přestávají i bavit. Knihu jsem kupovala kvůli ilustracím Z. Pilaře a to je také jediný důvod, proč zatím zůstává v mé knihovně :)
První kniha od Irvinga, kterou jsem četla. Myslím, že bude trvat dlouhou, než si troufnu na nějakou další. Pro mě byla zbytečně moc zdlouhavá, některé pasáže byly vyloženě nudné a těšila jsem se, kdy už skončí. Třeba povídku Penzion Grillparzer bych úplně vynechala. Tři hvězdy dávám hlavně díky některým scénám, které z hlavy jen tak nevymažu.
Jako většina jsem byla hodně ovlivněna filmovou verzí příběhu (který patří mezí mé oblíbené). Ještě než jsem začala číst, myslela jsem, že kniha skončí, tak jak film. Bude zachráněn svět Fantazie. Jaké překvapení, že svět byl zachráněn a já byla teprve v půlce knihy! Děj druhé půlky byl pro mě tudíž naprostá novinka. Některé pasáže mě příliš nebavily a byly moc zdlouhavé. Navíc mě rozčilovala věta "toto s příběhem nesouvisí, povíme si o tom jindy". Ke konci mi ale bylo smutno, že už příběh končí a já se musím vrátit ze světa Fantázie do realného světa.
Nekonečný příběh určitě není knihou jen pro děti a mládež! I dospělí v ní najdou spoustu zajímavých mouder a poselství.
Nuž, pamatuj, zde platí zákony džungle a pražádné jiné.
Živ bude, kdo ctí je, kdo nezachovává je, ten bídně zhyne.
Kouzelné příběhy z indické džungle. Než jsem ji dostala do rukou, myslela jsem, že je celá o Mauglím a jeho zvířecích přátelích. Jako překvapení se mi ale dostalo několik příběhů navíc. Určitě vede malý hrdina Rikki - tikki - tavi.
Tahle knížečka mě bohužel ničím nezaujala (ani nevím, jak se mi ocitla v knihovně). Sáhla jsem po ní, když jsem potřebovala něco na výplň času na čekání na vlak. Na to posloužila dobře, ale nic mi to nedalo.
Příběh je takový hloupoučký a naivní...
Pokud hledáte kvalitní literaturu, sáhněte po něčem jiném :)
Pro mě trochu nudný a dlouhý úvod, ale během čtení cca druhé půlky jsem si uvědomila, že bez něj by to nešlo. Bylo nutné znát začátek Debureauova života a čím vším si prošel než se stal slavným Pierotem, který rozdával smích všem ostatním, přestože mu samotnému do smíchu nebylo. Loučení s Pierotem bylo i pro mě těžké, i slza mi na konci ukápla....Během čtení jsem si jen říkala, jaká je škoda, že divadlo Funambules už nikdo nenavštíví a Pierot už svým uměním nikoho nepotěší.