Nelasp komentáře u knih
Kniha se četla velice dobře, tak oddechově. Rachel a jejím sebedestruktivním sklonům by se dal postavit oltář.... Nejvíc mě štvala postava Megan- připadala mi jako fracek, který už neví, s kým by se ještě vyspal, aby se nenudil. Bohužel ji to také dovedlo až k vlastní záhubě. Anna byla kupodivu tou nejnormálnější ze všech těch psycho postav, které se v knize vyskytly. Za mě povedený pokus o thriller, ačkoliv by bylo fajn dostat se do jádra postav ještě trošku víc.
Příběh o lásce, která člověka navždy změní, ačkoliv neměla dlouhého trvání. Jakým způsobem se John na konci knihy obětoval pro štěstí ženy, kterou stále miloval, ale nemohl ji mít je důkazem, jak moc jej vztah se Savannah změnil. Hrozně se mi líbila i dějová linka Johnova vztahu s jeho otcem. Příjemná romanťárna.
Tato kniha ve mě vyvolala pocit beznaděje,zmaru a smutku. Četla se velice dobře a rychle, ale působila na mě velice smutně a neutěšeně. Příběhy byly velice chytře a nenápadně propojené, až do samotného konce. Knihu rozhodně doporučuji.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih už od dětství. Příběh Staše a mé jmenovkyně Nely (jsem pojmenovaná přímo po této postavě) je mojí srdeční záležitostí a bude mě provázet po celý život. Kniha je velice poutavě napsaná, krásně popsané scenérie i povahy postav... za mě top.
Toto bylo moc milé, pohladilo na duši. Žádné extra zvraty, nebo velké rozuzlení, jen velice citlivý popis příběhu 3 sourozenců, kteří byli každý adoptováni/v pěstounské péči, jejich hledání vztahu jak mezi sebou samými, tak s rodinami, v nichž vyrůstali a celkově jejich hledání vlastního místa ve světě a identity.
Kniha o mojí jmenovkyni, která shodou náhod studovala podobný obor jako já, zamilovala se do chlapce a následně se seznámila s jeho ženatým dvojčetem.... dál si to asi vzhledem ke jménu autorky domyslí.....
Můj první Viewegh v životě, v té době jsem asi knihu kvůli věku úplně nepobrala.Možná někdy přčtu znovu.
Lehká a zábavná kniha s humerem a ironií autorce vlastním...
Moje první Lanczovka, čtena na prázdninách u známých, jejichž starší dcera Lanczovou četla. Od té doby jsem jich přečetla víc
Moje Lanczovské období, četla jsem většinu jejích knih v té době, opravdu mě bavily. Tato byla klasický standard, myslím, že v rámci toho, na jaké publikum je autorka zaměřena, nejsou její knihy špatné.
Dänikena jsem četla někdy ve 14 letech, už si úplně ani nevybavuji, o čem konkrétně pojednávala tato kniha z těch 3 nebo 4 co jsem četla. Vím jen, že se to četlo dobře a připadala jsem si důležitá, že se na některé památky a události můžu dívat i jinak ...
Balzac se i přes svoji obšírnost čte dobře. Jeho knihy mají hloubku a ukazují, co vše je špatně na fungování společnosti ve Francii své doby....
Balzaca jsem na gymplu četla moc ráda, ať už jeho podobné popisy postav a jejich psychiky, tak i prostředí francouzské vyšší vrstvy své doby....
Ztracená generace v celé své nádheře. Klasický Hemingway, ale neměla jsem problém se do knihy začíst a příběh sám má hloubku. Hemingway věděl, o čem píše ....
Chápu, že byla kniha ve své době kontroverzní. Přečíst se kniha dala, ale nějak výrazně mi v hlavě nezůstala..
Ten konec jako fakt nebyl domyšlený, takový anticlimax.... To film to udělal trochu líp a dal nám aspoň okusit. Nemůžu některé části příběhu moc analyzovat (Jacob a Renesmee), jinak bych knihu asi prohodila oknem, ale celkově je fajn, že zazvonil zvonec a pohádky je konec....
Pokračování lásky Belly a Edwarda jsem si nemohla nechat ujít ... Na mě tento díl moc velké melodrama a to i ve věku, kdy jsem knihy četla a byla jsem ve věku Belly...asi mě takhle velká láska nepotkala, tak nerozumím Belliným pochodům mysli.... Mám teda pocit, že chvílemi jim nerozumí ani ona sama. ...
Celou sérii jsem kdysi dávno slupla jako jednohubkou mezi vánočními svátky..... Žádná těžká literatura, nicméně účel to splnilo, Ana je stejný ročník narození jako já, tak mi to bylo asi blízké, ale bez její otravné vnitřní bohyně bych se asi obesla5
Sága rodu Bridgertonů si i ve svém šestém díle drží svůj standard. Příjemné čtení na vypnutí mozku a odpočinek, příběhy jsou sice předvídatelné, chování postav přehnané a velice často naprosto nelogické, ale když to člověk přijme a neočekává od postav úplnou racionalitu, dobře se pobaví.
Jeden z mých oblíbených příběhů ze série. Dobře se čte a Eloise i Phillip jsou mi sympatičtí.