Ztracené iluze

Ztracené iluze https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/5527/ztracene-iluze.jpg 4 165 165

Ústředními postavami románu jsou Lucien Chardon a David Séchard. David přichází ze studií a vyplatí, draho, otce z tiskárny. Moc se mu nedaří a v té době potkává spolužáka Luciena. Stanou se z nich nejlepší přátelé a David se zamiluje do Lucienovi sestry Evy. Lucien se stává milencem paní de Bargeton, která obdivuje jeho básně, ale později se s ní rozchází a odejde realizovat svůj talent do Paříže. Tam se seznámí s D'Arthezem a stává se členem kroužku - skupiny spisovatelů a básníků, přátel, čestných lidí ochotných strčit jeden pro druhého ruku do ohně. Zde setrvá, než zjistí, že se psaním básní a románů neuživí. Proto se seznámí s Lousteauem, který jej zasvětí do novinařiny, a nastupuje jako literární kritik. V divadle potkává svou lásku, herečku Coralii. Dále je děj velice složitý, telegraficky: Lucien stále více zabředává do nemorálního světa, kde opět jako v Otci Goriotovi vládnou peníze a kde může síla pera snadno ztrhat dobré či vyzdvihnout špatné dílo. Stoupá po společenském žebříčku, zvyká si na rozmařilý život, ale ve chvíli, kdy se zdá, že opět získá ztracené šlechtické jméno po matce, de Rubembré, přichází pád. A hodně tvrdý, protože kromě sebe zničí prostřednictvím svých dluhů, respektive dvou směnek, i Davida. A navíc Coralie umírá. Davidův příběh tvoří druhou méně výraznou linii děje. David vede s Evou tiskárnu, ale vlivem tvrdé konkurence krachuje. Vymyslel nový způsob výroby papíru z mnohem levnějších surovin, ale nemá peníze na to, aby jej uvedl do praxe. V tu dobu se objevují na scéně směnky, pomocí kterých David Lucienovi vypomohl v nouzi. David je vinou dluhů (vinou těchto směnek) nucen podělit se s konkurencí, bratry Cointety, o svůj vynález a když se po několik měsíců výroba kvalitního papíru nedaří, je z něj vyplacen. Ten ale opravdu funguje a bratři Cointetové na něm nesmírně zbohatnou. Lucien uvědomující si důsledky svého jednání se chce utopit, ale kolemjedoucí diplomat mu to rozmluví a přijme jej do svých služeb. Vydavatel: Odeon - Praha ... celý text

Literatura světová Romány
Vydáno: , Odeon
Originální název:

Illusions perdues , 1839


více info...

Přidat komentář

plačkynadheglem
21.05.2024 4 z 5

Klasika od kofeinového ďábla v rouše zemitého francouzského vesničana. Místy se to tak vleče, že během čtení přečtěte ještě čtyři další knihy. Pardon mistře! Hodnota (nebo kouzlo, chcete-li) Balzaca pro mě nespočívá v jednotlivých knihách, ale ve spojeném světě jeho Lidské komedie a neuvěřitelně detailním a komplexním panorámatu společnosti, kterou zobrazuje. Balzac po vás nechce, abyste brali jeho postavy jako postavy, ale jako osoby v reálném světě, o nichž referuje, aby ilustroval celou šíři typologie společnosti. Svým způsobem je hlavním hrdinou právě společnost, která je sama o sobě živoucím organismem.
A Lucien se mi v téhle knize vážně hnusí.

dalia1769
21.04.2024 4 z 5

Tento díl mi z trilogie přišel nejlepší. Navíc je určitě zajímavější, když už čtenář má některé knihy z Lidské komedie přečtené, protože si více vychutná, jak se celý příběh a postavy vzájemně proplétají. Není už tolik zavalen postavami, jako při čtení první knihy z cyklu, kdy je množství postav a dějových linek matoucí. Takto působí kniha jako návrat do známého světa.


Nelasp
03.09.2023 5 z 5

Balzac se i přes svoji obšírnost čte dobře. Jeho knihy mají hloubku a ukazují, co vše je špatně na fungování společnosti ve Francii své doby....

Phyl
07.03.2022 4 z 5

Papír v době vydání románu musel již nalézt levné suroviny ve výrobě, neboť se pisatel vskutku nebál jej použít. Nakonec i příběh o středobodu lidského vesmíru (vnímal se tak hlavní hrdina), prošel skrz brutální kritiku žurnalistických zmrdů, kteří se rozhodli nestrhat dílo a nechali jej projít s ovacemi. Nebo možná bylo všechno jinak a nejdřív dílo zničili, aby jej posléze vynesli do nebes, když se to hodilo. Čert ví, ale je krása sledovat úpadek zjištného uplakánka, který se nechá naivně drtit hladkými a promazanými koly falešné naděje v dobrotu a jeho iluse se tím rozplývají, aby jej další narafičená past opět zaslepila ilusí novou. Lakomec zemřel se strachem o svůj majetek a slepý snílek zaprodal duši. Takže vše dopadlo jak mělo.

jitrnic
12.11.2021 3 z 5

Je tvrdým oříškem zformulovat, co se mi vlastně na této knize nelíbilo. Je jasné, že Balzac zamířil proklatě vysoko a hluboko, snad mi jen nevyhovovala šíře záběru – další a další postavy plus jejich hlavní a vedlejší motivy. A příliš zjevné osobní vyřizování účtů s aristokracií, novináři, kritiky, obchodníky. Závěr pro mě nebyl vyvrcholením, nýbrž tak nějak spíchnutým zakončením s odkazem na další díl Lidské komedie.

Ale v mnoha dílčích ohledech mě kniha velmi oslovila a zasáhla – hlavně ta šalba a mam pozlátkového světa na výsluní, ta nevyhnutelnost pádu do propasti opojení sebou samým... V tom je Balzac zcela mimořádný.

Neznám ostatní části Lidské komedie, třeba mé výhrady jsou liché a vše dává jako celek dokonalý smysl, kdo ví.

666Jitka
03.09.2021 5 z 5

Mám moc ráda Balzacovy knihy, ve kterých čtenáři přibližuje život na francouzském venkově a život zkažené, pokrytecké a neřestné pařížské smetánky, kde mají největší váhu peníze a moc. Hlavní postavou románu je Lucien krásný, mladý, rozmařilý, povrchní a vypočítavý mladík, jemuž opakem je jeho sestra a její manžel, kteří tvoří skromný, upřímný, oddaný a obětavý mladý pár. Tato Lidská tragikomedie, kterou tvoří knihy Otec Goriot, Ztracené iluze a Lesk a bída Kurtizán, mě vskutku nadchl a četla jsem ho jedním dechem.

Jaruš7
10.03.2021 5 z 5

Klasické dílo své doby od mistra.
Je v této době - dnes jaksi osvícením prožít si s hrdiny příběhu jejich nelehkou životní pouť; porovnat si naše a jejich jistoty by měly dát dnešním nespokojencům tak akorát právo na strach z budoucnosti.

Strach z bídy, v němž se mění a kazí charaktery, nadutost šlechty a podrazy ve společnosti v honbě za bezpracným ziskem jsou v přesile k čestnému jednání, které je v autorových románech vždy jen to, co nevítězí.
Audiokniha - skvělá.

lampernaqui
06.03.2021 4 z 5

Lucien má sen a jde si za ním stůj co stůj. Je však jasné, že reálná Paříž, kterou tak toužil dobýt, má k jeho vysněné verzi daleko. A sotva si užije svých pár minut slávy, nechává se strhnout dolů. A spolu stáhne i všechny, kteří mu pomáhali dostat se na vrchol. Přátele, rodinu. Další kousek skládačky z Balzacovy Lidské komedie funguje i po tolika letech.

Derville
05.03.2021 5 z 5

Naprosto skvostný román, který je pro mě klasikou všech klasik, téměř bych řekl že to jest Balzacovým nejpovedenějším dílem.

laura
20.10.2020 5 z 5

Vy byste to řekli jednou větou, Balzac o tom napíše román :) Ano, bylo to mučivě nekonečné, ty jeho popisy, ale nebýt jich - nebyl by to Balzac.

Líbilo se mi to. Vážně jo. Nevím, jestli bych na to měla stejný názor i teď, po všech těch letech, ale tomu příběhu se nedá nic vytknout.

Syrové, hrubě obnažené až na kost, bez naděje, víry i lásky, prodejné a přesto tak hluboce lidské. Tápeme, chybujeme, ubližujeme, milujeme. A nepoučíme se.

Nebo jo?

Knišíl
05.05.2020 5 z 5

Realistický román v nejlepší formě. Balzakův literární svět je živý, a proto spletitý, intrikářský, ctižádostivý, milovaný i nenáviděný, zcela prost ohledu na mravy politické korektnosti odkrývají Balzakovi postavy tajemství přetvářky či naopak napomáhají, ať přímo či skrytě k moci tajemství, manipulování jinými lidmi. Balzaka budete nenávidět pokud nemáte rádi román s detaily, protože těch u Balzaca naleznete nespočet, ať již popisuje technologii soudobého tisku, peněžní transakce či oděvy svých postav. Chcete-li se však ponořit do Francie první poloviny 19. století, stěží naleznete lepší literaturu. Balzac je sociolog dané doby. Jeho příběhy jsou provrtány sociálními vazbami a vlivy, kde i nejnepatrnější a okrajová postava může mít ve výsledku nemalou roli, což mi připomíná šachovnici, kde i pěšák může sebrat královnu. Tedy jinými slovy, Balzac patří mezi nejlepší autory 19. století, pokud prózu oné doby nemáte rádi, těžko vám Balzac přiroste k srdci, naopak toužíte-li si přečíst nějakou klasiku 19. století, není příliš lepších románů než Balzakovi Ztracené iluze.

Palorizek85
17.12.2018 4 z 5

Zajímavé, pravdivé ale poněkud zdlouhavé. Příběh je obrazem tehdejší (a řekl bych že i dnešní) pokrytecké a dravé společnosti a jako takový je velmi poutavý... ale to obšírné popisování naprosto zbytečných detailů je otravné.

los
02.11.2018 5 z 5

klasika, ale jak aktuální!

puml
01.09.2018 3 z 5

Bohužel jedna z těch knih, která tak nějak odpovídala mé představě " kritického realismu". Spousta puntičkářských popisů, které šustí papírem. Vše působí tak nějak groteskně ale přitom jalově. Ironii a humor aby jeden hledal lupou mezi řádky. Balzac psát umí, o tom žádná, ale toho času kolik jen četbou trávíme v různých salónech ve společnosti od počátku nesympatických a nudných postav; a těch těžkopádných úvah... Není to vyloženě špatný román, jen je to román, který mi přišel příliš popisný a těžkopádný.

JeKa
02.04.2018 5 z 5

Drtiva sonda do fungovani francouke spolecnosti druheho cisarstvi. Zejmena pasaze o fungovani tehdejsich medii povazuji za velmi povedene a desive autenticke.

ziriant
13.01.2018 3 z 5

U této knihy jsem se tolik navztekala, že jsem jsem si teď na konci opravdu oddechla. Lidská blbost, vypočítavost, marnivost, narcismus, touha po moci a penězích... ale také důvěřivost a naivita - to zde opravdu nemělo mezí. A proto, že jde o realismus a čtenář veškeré tyto pohnutky vidí i kolem sebe, nebo dokonce v sobě samém, nabývá vliv tohoto příběhu ještě mnohem větších rozměrů. Po tom šíleném ději jsem potřebovala dobrý konec, to u mě nebývá zvykem, ale nebyl to závěr ani jako z pohádky, ani jako z hororu, prostě ze života. Což jen ještě více podporuje marnost jakéhokoli našeho snažení. Bez štěstí to nejde, ať už záludní jsme, nebo ne. Ovšem bez iluzí by byl život také skličující. Realismus není úplně můj šálek kávy, ale v rámci literárního přehledu nemůžu Balzaca nedoporučit. Ale tedy popravdě... jsem docela vyřízená :)

vlkcz
08.10.2016 4 z 5

Tempo vyprávění je samozřejmě poplatné době, některé kapitoly vypadají, jako kdyby to Balzac psal jako román na pokračování, a některý týden neměl co napsat, tak vložil popis bankovního systému, výroby papíru apod.
Ale celkově je člověku smutno, když si uvědomí, jak málo se v některých ohledech za těch skoro 200 let změnilo.

Nestorkea
28.09.2016 4 z 5

Uff. Pro mě velmi, velmi náročná kniha. Po Evženii a Goriotovi jsem se na Iluze těšila. Nakonec se ale jejich četba poměrně protáhla. Musela jsem ji louskat po několika stránkách denně. Zejména popisné části byly sice výstižné, ale náročné na soustředění. Dialogové části naopak ubíhaly krásně. Lucien by zasloužil pár výchovných, spratek jeden. Starý otec mi trochu připomínal starého Grandeta. Kniha celkově měla takovou ponurou atmosféru, radostí pomálu, spíše samá úskalí pro hlavní hrdiny, jedno neštěstí stíhající druhé. Jsem ale ráda, že jsem jí ten čas věnovala a ještě radši jsem, že se mi do ruky dostala až později, ne jako povinná četba na střední škole. Tenkrát bych to totiž asi nedala...

wery87
04.05.2016 5 z 5

Velmi čtivá kniha:)

mamadli1922
16.01.2016 5 z 5

Možná bych si troufl říct: Modernější než řada moderních románů. Čtivé, vtipné, pravdivé. Lepší než Lesk a bída kurtizán. Skvost realismu a celé světové literatury. Je neskutečné jak čtivý může být román starý 150 let. Čteno podruhé a jistě ne naposled .