negramota
komentáře u knih
Den Trifidů
John Wyndham (p)
Ve školní lavici přestrojeno falešným obalem za učebnici přečteno za jediný den. Kritický náhled na společnost a její nešvary, zabalený do čtivého příběhu.
Řbitov zviřátek
Stephen King
No.., knížky jsem se chopil nejen proto, že je notně vychvalovaná v žebříčcích, nýbrž i kvůli tomu, že mi bratr popisoval, kterak se v noci budil hrůzou. Stručně řečeno: První polovinu se nic neděje, další čtvrtinu ano a v poslední čtvrtce konec jaksi chybí. Opravdu slabota, ze které si nejspíš nezapamatuju nic.
To
Stephen King
Bylo mi doporučeno jako Kingova nejlepší kniha. Upřímně řečeno mě to ani na okamžik nechytlo. Stejně jako jsem nepociťoval sebemenší napětí nebo chuť se večer opět začíst, nebyl jsem s to se ztotožnit s postavami a jejich pocity.
Hyperion
Dan Simmons
Když jsem se doslechl, že nějakej ňouma přejmenoval Shrika v českým překladu na "štíra", málem mě vzaly mrákoty. Shrike, slovo který už samo o sobě svým zvukem vzbuzuje nepříjemný pocity, označuje ptáka, jenž svou kořist napichuje na trní keřů nebo ostnaté dráty...
Atlasova vzpoura
Ayn Rand (p)
Knize dávám nejvyšší hodnocení pro hodnoty, které reprezentuje. Měla by být povinnou četbou a zasloužila by si důstojné (opravdu myslím důstojné) filmové zpracování. Tragikomické je, že kniha předpověděla vývoj východního bloku, stejně jako EU.
Na knize mi vadilo několik věcí. 1) Přebujelost. Autorka se megalomansky utápí v třicetistranových monolozích. Kniha by šla zkrátit na 250 stránek, což by navíc prospělo k rozšíření filosofie, jíž představuje. 2) Dětinský jazyk nestačící držet krok s eposem rádobyvysoké literatury. Neustálé omílání týchž výrazů ("he/she shrugged and laughed"), k tomu všechny postavy používají dokola tytéž věty a obraty (tedy ani jejich charaktery nejsou pořádně odlišené) 3) Absolutní plochost postav 4) Naivita děje.
Pozn.: To právě skutečně pravicově smýšlející politik provádí sociální opatření. Spokojený zdravý člověk bude víc pracovat a odvádět víc daní. To věděl už Baťa.
Růže pro Algernon
Daniel Keyes
Hodně předvídatelné, nicméně velmi čtivé. Dojemná sonda do duše člověka popisující propasti mezi vrstvami různého lidí intelektu, stejně jako zoufalství člověka, který si je plně vědom, že se řítí....
Vzestup Endymionu 2
Dan Simmons
Příšerné utrpení. Byla to taková obtěžující nuda, že jsem vydržel do poloviny jen proto, abych se dozvěděl odpovědi na otázky položené v předchozích dílech, ovšem dál to bohužel nešlo.
Nekonečně suchopárné popisy krajinek, fresek, oblečení... Nějaký čas jsem přeskakoval stránky a četl jen veškeré přímé řeči. Nakonec ani to už se nedalo.
Raději jsem si přečetl na wiki, jak to celé dopadlo a jsem rád, že to mám za sebou.
Aenea je přechytřelý spratek, který se ukájí typickým "já všechno vím, ale nic vám neřeknu" a zcela určitě si z toho každý večer sahá na přirození.
Raul je nekompetentní hlupec, který byl do příběhu vpodstatě vmanipulován ostatními protagonisty a nechává se s tupostí sobě vlastní unášet událostmi.
Na zásadní otázku Kdo je shrike a kde se stakra vzal, jež byla položena asi o čtyři tisíce stránek dřív, dostaneme odpověď pouze velmi vágní. Obecně toho autor moc neosvětlil. Jednoduše sám nevěděl jak to uzavřít. Mnoho linií příběhu se ukázalo jako slepých a úplně zbytečných.
K tomu všemu opět nevěrohodně mnoho Deus ex machina záchran v posledním momentě...
Sedm let v Tibetu
Heinrich Harrer
Film se mi moc líbil, knížky jsem se tedy chopil s chutí. Asi čtyřikrát jsem musel přečíst jak autor s kamarádem uprchli z Indie do Nepálu (nebo kam tentokrát) a byli opět chyceni a převezeni zpět, abych se konečně prokousal k tomu slíbenýmu Tibetu, historky z něhož jsem už viděl hezky zhuštěné ve filmu. Kolem a kolem nic moc, přehnaně faktografické.
Chyť mě, jestli to dokážeš
Frank W. Abagnale
Neuvěřitelně krásně napsaná legrace. Minimálně tedy anglický originál je psaný skoro básnickým jazykem. Příběhy Franka Abagnala, jednoho z nejslavnějších novodobých hochštaplerů, jsou ještě bohatší než v jinak výborné filmové adaptaci. Hned mám chuť "vypůjčit" si auto a sehnat nějakou roštu, které nakecám, že jsem chirurg.
Hrabě Monte Cristo (komplet, třísvazkové vydání)
Alexandre Dumas, st.
Na světovou klasiku překvapivě málo rozvláčné a nabubřelé. Naopak napsáno se spádem. První a zatím poslední kniha, která mě tak vtáhla, že jsem opakovaně přejel zastávku. Smutně dokládá, že lidé a jejich intriky jsou pořád stejní a jen kulisy okolo nich se mění. Hezky popisuje i vývoj hlavní postavy a její přerod z naivního mladíka v temného krále zkázy a msty.
Elon Musk
Ashlee Vance
Báječné čtení, krom toho velmi inspirativní. Vzbuzuje touhu po vědění, vzdělávání se a podnikání.
Total Recall: Můj neuvěřitelný životní příběh
Arnold Schwarzenegger
Úžasná kniha napsaná s neuvěřitelným spádem. Ač nejsem Arnoldův fanoušek, jeho příběh mě okamžitě strhnul natolik, že jsem ji přečetl jak anglicky, tak německy (nutno dodat, že německý překlad je stejně mdlý a zahlazený jako němci sami). Kdybych něco takového četl v patnácti, můj život by byl ještě o kus jinde. Každý dospívající člověk by toto dílko měl přečíst a to bez ohledu na to, nakolik je přikrášlené, aby "autora" vykreslilo v lepším světle. Škoda, že na konci při popisu Arnoldovy politické dráhy ztrácí tempo.
Einstein: jeho život a vesmír
Walter Isaacson
Zdálo se, že s něco dozvím o životě jednoho z nejpozoruhodnějších lidí dvacátého století, ne-li celé historie moderního lidstva. Omyl. Suchopárné těžkopádné popisy, nuda, ba přímo otrava. Ani na třetí pokus nešlo dočíst.
Čtyři roční doby
Stephen King
Kolem a kolem mám pocit, že autor prostě jen potřeboval příběhy, na které by navěsil hezké šokující alegorie, jež se mu momentálně nakupily v šuplících. Celkově prázdné, bez děje a poselství. Velké nic.
Marťan
Andy Weir
Na rozdíl od filmu, jenž byl feministicko-rasisticko-nacionalistickou agitkou, příjemně robinsonovské čtení, které rozeznívá v hloubi člověka ukrytou strunu touhy po troše osamění podobně jako Into the wild nebo prý třeba hemingwayovky. Protagonistovi jsem záviděl nejen samotu, ale i sebezáchovou motivovanou, tedy tu nejupřímnější, činorodost.
Pasáže ze Země nebo o komunikaci s ní mě obtěžovaly, protože tuto hezky vybudovanou intimitu bořily. Nadto hezká exkurze do trochy techniky, jíž nepovažuju za sci-fi, neb vychází z reálných a zanedlouho současných poznatků. Mimo to vtipně a odlehčeně napsaná.
Kantos Hyperionu
Dan Simmons
Tak tedy..,
K nevydržení nudná a přemoudřelá čtvrtá část ve mně nechala takovou pachuť, že mi zkazila dojmy i z první knihy, u níž, tedy v nejlepším, měl autor přestat.
První díl byl zajímavý různými pojetími vyprávění, příběhy byly samy o sobě zajímavé, napsané poutavě a protknuté emocemi tak, že hnuly i se mnou coby cynikem par excellence.
Druhý byl obyčejnou nastavovanou vodou, nicneříkající výplní. Zkrátka suchopárně faktografickou trýzní. Závěr knížky překotným pokusem to všechno zdánlivě smysluplně uzavřít a nadto přehlídkou patosu.
Třetí byl příjemným překvapením. Střídající se vyprávění dvou stran - prchající a pronásledující, u nichž si člověk není jistý, komu vlastně držet palce a jejich eskapády na rozličných světech připomínající road-movie.
A nakonec? ...se série úchýlila k parodii na sebe sama. K uzoufání roztahané nudné popisy, absence napětí, opakovaná zázračná řešení bezvýchodných situací a jako bonus nevysvětlení zásadních otázek, kvůli odpovědím na něž čtenář v tom utrpení vydržel.
Je mi líto, že to musím říct nahlas, ale Císař je nahý.
Pád Hyperionu
Dan Simmons
Už první kniha trpěla neúměrnou rozvláčností. Její rozdělení do kapitol věnovaných jednotlivým postavám ovšem pomáhalo tuto skutečnost kompenzovat.
Druhá kniha, bohužel, vypráví víceméně souvislý, ač vrstevnatý, příběh a i když má napínavé pasáže, bylo i spousta takových, které jsem musel přeskakovat (spoiler: Solovy nekonečné sebelítostivé introspekce, úmorná dějství z generálního štábu nebo jak se ta instituce vůbec jmenovala, duševní pochody té protivné ženské, jež to celý řídila...)
Velké překvapení závěru knihy bylo průhledné tisíc stránek dopředu a deus ex machina konec byl nejspíše následkem autorova přepočtu popsaných stran a snad i hořícího termínu odevzdání. A na samý závěr sentiment tekoucí z knihy po rukou jako nevyhnutelný výsledek obdobné onanie.
Kmen Andromeda
Michael Crichton
Četl jsem to před bezmála dvaceti pěti lety, ovšem tehdy mě to fakt bavilo.
Zelená míle
Stephen King
Převelice čtivé. Děj knihy vpodstatě sleduje film (resp. naopak), ovšem je o poznání naturalističtější a bohatší o vnitřní pochody protagonistů. Bezvadné čtění.