Hrabě Monte Cristo (komplet, třísvazkové vydání)

Hrabě Monte Cristo na mě kdysi zapůsobil především svou silnou atmosférou a mimořádně poutavým dějem. Přestože jsem jej četl už dávno, některé pasáže mi zůstaly v paměti velmi živě, zejména část odehrávající se ve vězení.

Právě pobyt Edmonda Dantese v pevnosti If považuji za nejsilnější část celého románu. Setkání s Abbé Fariou přináší nejen dramatické oživení děje, ale i hlubší rozměr. Jejich rozhovory nejsou jen prostředkem k vysvětlení situace, ale i jakousi školou myšlení, trpělivosti a poznání. Faria zde vystupuje jako učitel i duchovní opora, což dodává příběhu filozofickou hloubku.

Samotný útěk z vězení je pak pro mě jedním z nejnapínavějších momentů knihy. Dumas čtenáře vtahuje do situace tak intenzivně, že téměř prožívá Dantesovu nejistotu i odhodlání. Tato část ve mně zanechala nejsilnější dojem a vlastně určuje, jak si knihu jako celek pamatuji.

Celkově je to samozřejmě velkolepé dobrodružství, které není jen o pomstě, ale i o spravedlnosti, vzdělání a vnitřní proměně člověka. Bohužel mám ale pocit, že se mi dnes kniha v paměti částečně rozplývá v množství filmových a seriálových adaptací. Jasně si nicméně vybavuji, že samotné čtení pro mě tehdy bylo silným a skutečným čtenářským zážitkem.

Hrabě Monte Cristo je právem jeden z největších románů světové literatury. Zná ho i ten, kdo ho nikdy nečetl, a po dočtení chápu proč.
Začátek příběhu odsýpá, střed se může chvíli zdát zdlouhavý, ale jakmile začne všechno do sebe zapadat, kniha se nedá odložit.
Autor nedává čtenáři vše polopatě, nechává prostor pro vlastní představivost, což považuji za jeden z jejích největších kladů. Měl jsem moment, kdy stránky mizely pod rukama tak rychle, že jsem úplně zapomněl na čas.

Opravdu silná, do detailu promyšlená četba, kterou stojí za to vydržet až do konce.
97%

ČV 02/22. Úžasné dielo, ktoré som videla asi vo všetkých filmových spracovaniach, ale predovšetkým som si ho kúpila po štátniciach za odmenu v antikvariáte a celý víkend na oslavu čítala a čítala... Nezabudnuteľné jednak tou spomienkou, ale aj literárnou krásou. Silný príbeh, doporučujem!

Nemůžu jinak, než pět hvězdiček. Už dlouho se mi nestalo, abych se takhle těšila, že budu mít chvíli času a přečtu další kousek. Naprosto po zásluze nesmrtelná klasika, z níž by se dnešní autoři mohli učit - výstavba zápletky, psychologie postav, všechno propracované a ohromně mi to sedělo.
Někdo z komentátorů tu píše, že ho nebavila prostřední část, kde se hlavně chodí po návštěvách a intrikuje, ale mě právě tohle asi oslovilo nejvíc - ty chvíle, kdy Monte Cristo hodnotí a odhaduje své protivníky a jejich povahy, bezchybně najde jejich slabiny a probudí v nich temnou stránku, která už je přítomná. A zároveň se při tom představuje život pařížské smetánky, což mi přišlo ohromně zajímavé.
Chvílemi mi až běhal mráz po zádech, protože Dantesovo jednání je často hodně za hranicí etiky - to, jak ohavně zneužije přátelství důvěřivého Alberta, nebo okamžik, kdy k němu přijde vyděšený Morrel s tím, jaké strašné věci se dějí u Villefortových, a Dantes prohodí jenom něco ve způsob: co je nám po nich, dobře jim tak, to jsou opravdu drsné momenty, kdy už s hlavním hrdinou asi člověk nemůže souznít. Ale v následujícím okamžiku, často hned v další scéně, se projeví jeho lidskost. Vlastně ani žádný z antagonistů není úplně černobílý, což je také přednost románu. Po pravdě, právě Villeforta, jakkoliv je to lump, mi bylo nakonec líto.
Protože jsem knihu nečetla ve věku, kdy člověk obvykle hltá dobrodružné romány, pustila jsem se do toho až v dospělosti a vůbec toho nelituji. Myslím, že v patnácti šestnácti letech by se mi líbila míň než dnes.

Nesmrtelný román a kdo nezná knihu, jistě viděl některé z mnoha filmových zpracování.

Nenalézám pýchu v tom, když tvrdím, že je to tuze dlouhá kniha, jelikož komentáře podobného typu mi často lezou na nervy, ale faktem je, že Hrabě Monte Cristo má skoro 1300 stránek ze kterých by dobrých 300 mohlo shořet. Na podobný defekt trpí i "Běsi", přesto že dílá to jsou velkolepá. Moderní čtenář k dílu musí přistoupit s ocelovou trpělivostí a tolerancí vůči nudě, jelikož ať se vám to líbí nebo ne, v Hraběti se nepřílíš strhujících pasáží najde spousta. A. Dumas byl podobně jako Dostojevský v případě "Besů" vyplácen za stránky. Z mého pohledu tento přístup vybízí autora k nadhodnocování kvantity za cenu kvality, tím ovšem nemíním řící, že je to dílo opovržení-hodné, a člověk by s ním neměl ztrácet svůj drahocenný čas. Přes zmíněné nedostatky je Hrabě příběh ultimátního rozměru od historického kontextu (Francie v období ponapoleonském či v jeho závěru), psychologie postav (jejich nepravosti/nectnosti, jejich vášně, vnitřní konflikty) až po samotnou pomstu, o které tato dílo je. Hrabě je příběh o zadostiučinění, o rozhodnutích a nevyhnutelných následcích, o lidké houževnatosti a smrti. Až po útěk z vězení bylo dílo neuvěřitelně strhující a já se s rozumem v hrsti naivně neoddal představě, že takový bude i zbytek knihy. Abbé Faria, Edmondův intelektuální otec, se velmi rychle stal mojí nejoblíbenější postavou z díla. “You are my son Dantés! You are the child of my captivity. My priestly office condemned me to celibacy: God sent you to me both to console the man who could not be a father and the prisoner who could not be free
Kniha mi velmi připoměla další francouzské dílo, které jsem četl pár let zpátky (Papillon, Henri Charrière).

První třetina byla úžasná, úplně jsem začal nenávidět Danglarse aspol., pak následovala Dantesova proměna a už jsem se do čtení jen více a více nutil. Škoda, že chybí popis jeho postupné proměny, mezi záchrannou firmy Morrel a Římem, která měla trvat 8 let, během kterých se z Dantese stal Monte Cristo. Během tohoto období si pořizoval i kompro, což by možná bylo zajímavější než pomsta v Paříži. Na druhou stranu je na konci celkem slušná pointa ve stylu pro jedno kvítí slunce nesvítí.

Na to jak jsem hltala první dvě třetiny tak poslední čast byla pro mě hrozné utrpení. Příšerný patos. Opravdu mě to mrzí, protože to bylo velmi slibné.

Super knihy, ke kterým se budu ráda vracet. Příběh je napsaný velice krásným jazykem a myslím, že téma je nadčasové - pomsta.

Pomsta.
Kdo z nás se někdy nechtěl někomu pomstít. Edmond Dantes měl k pomstě dobrý důvod a spoustu času a prostředků na plánování.
Příběh je napsaný velmi trpělivým jazykem, a pokud jste zvědavy pouze na příběh, bude se vám to nejspíš zdát rozvláčné. Ale pokud plánujete si vzít knihu, zachuchňat se do deky, do příběhu i do atmosféry, oceníte tu trpělivost. Stejně jako Edmond trpělivě čekal, i vy stejně budete čekat na další posun v příběhu.
Když jsem knihy četl někdy v šestnácti, spoustu témat mi uniklo. Lesbický vztah Evžénie v knize napsané roku 1844? Výčitky Edmonda po dokonání pomsty? Vztah s Haydée? Ano, vyplatilo se to přečíst si to znova.

Košatý příběh o spiknutí, nespravedlnosti a pomstě. Dantesovi fandíte. Ale někdo si odsudek úplně nezasloužil. Bavila mě moc.

Komplet tohoto tří svazkového vydání příběhu zajímavého člověka stojí za přečtení. Hrabě Monte Cristo zažil velikou křivdu a snaží se s ní vypořádat.

V době, kdy se knížky sháněly velmi obtížně jsem měla možnost přečíst pouze dva díly. V antikvariátu jsem objevila toto tří svazkové vydání, které je už přečtené a zařazené v mojí knihovničce :-) .

Román, který drtivá většina lidí zná z filmových zpracování, četl ho ale málokdo. A je to škoda, protože vzhledem k obřímu rozsahu jde Dumas hodně do hloubky a celý příběh vypráví pomalu a z dnešního pohledu zdlouhavě, což je asi jeho největší bolístka. Rozhodně by se vše vešlo do pěti dílů, což je i znát, protože zatímco první a druhý díl jsou čtivé a poměrně strhující, třetí a čtvrtý jsou rozpačité, protože mnohdy stojí na místě, zase tolik se v nich neděje a určitě by se daly pokrátit. Pátý a šestý díl se pak zase vrací ke čtivosti a oba jsou sevřené a nemají takový rozmach. Druhou menší bolístkou je množství postav, které je extrémní, navíc každá z nich si v průběhu příběhu změní jméno a orientace je poměrně těžká a než se čtenář zorientuje, přece jen to trvá. Jinak ale není co vytýkat, protože jednoduchý a z moderního pohledu trochu naivní příběh o pomstě funguje výborně, je skvěle promyšlený a mnohdy strhující. K tomu všemu pak obsahuje i spoustu nadčasových motivů morálních dilemat o tom, zda děti nesou vinu za hříchy svých rodičů a určitě potěší i netuctovým a docela nečekaným závěrem (jak už tu ale někdo psal, v rozmáchlosti celého díla si mnoha motivů a myšlenek spoustu čtenářů moc nevšimne) a naopak překvapí tím, jak rychle je odbyta část, kdy se Dantes dostane do vězení a následně uprchne, protože ta zabírá slabou třetinu celé knihy. Hrabě Monte Cristo určitě stojí za přečtení i v jedenadvacátém století, protože stále má co nabídnout a nad některými stěžejními motivy se dá přemýšlet, jen je třeba mít na paměti, že vyžaduje zkušeného a tolerantního čtenáře, kterému nevadí poměrně dost ryze popisových a bezdějových míst. PS: Vizuálně moc hezká verze s ilustracemi Adolfa Borna je takřka bezchybná, jen se v ní sem tam objeví nějaká chyba a decentní černobílé ilustrace jsou někdy nesmyslně vloženy do pasáží, v nichž se postavy, které na nich jsou, neobjevují. 80 %

Je tam prilis moc postav, plete se to

Nádherný návrat do dětství.

Dle mého názoru podstatně lepší, než slavní Tři mušketýři. Nicméně zde vypíši, proč nedávám plný počet hvězd. Román je napsán tak, aby se dobře četl a dobře prodával. Čtenářům, kteří jsou stržení postupně podávaným příběhem dokonale rafinovaně připravené pomsty, dost snadno utečou myšlenky, které jsou prezentovány v závěru románu. Jsou to myšlenky velmi důležité, ale jsou vylíčeny v příliš krátkém úseku, čímž dochází k jejich výše zmíněnému přehlédnutí. (Proto ta jedna hvězda pryč.) O co jde:
1. Po smrti chlapce Edvarda (který byl zavražděn svou matkou bezprostředně před její nucenou sebevraždou) se výrazně mění povaha Edmonda Dantese. Ten si uvědomil, že svou snahu po pomstě těžce přehnal, že si hrál na Boha a dostal se z toho do depresí. Z tohoto stavu ho (snad) dostala láska Haydeé, a to jakoby trochu nezaslouženě - na své cestě k pomstě totiž jaksi druhotně Edmond pomohl spoustě lidí, a to je mu v jeho závěrečném dost těžkém psychickém stavu pozitivně vráceno. Ale, opakuji - toto je vylíčeno na tak malé ploše celého románu, že si to čtenář (zaujatý příběhem pomsty) vůbec nemusí uvědomit. (Mimochodem chlapec Edvard je velmi smutná postava - všimli jste si, že jediná osoba, která ho skutečně milovala byla jeho matka? Pro všechny ostatní, včetně čtenáře, je to dost odporný nevychovaný fracek. Je to jeden z drobných psychologických nedostatků tohoto románu, jehož postavy jsou hodně černobílé.)
2. Chování Mercedes a jejího syna Alberta v závěru románu je excelentní. Oba chtějí další život žít samostatně, sami takto nalézat svůj smysl a čest nezávisle na tom, jak si osud s nimi do této chvíle hrál. Edmondovo jednání chápou, respektují, ale zachovávají si od něj odstup. I tato myšlenka je ale jen na dost malém úseku románu a čtenář (opakuji, zaujatý mistrovsky vylíčeným a vygradovaným příběhem pomsty) ji snadno může přehlédnout. Nakonec - přehlédli to i filmaři, když v závěru zpracování s G. Depardierem coby Edmondem a O. Mutti coby Mercedes zcela nesmyslně dávají ty dva opět dohromady, což je totální nepochopení poselství románu, který (na rozdíl od Tří mušketýrů, milovníci tohoto čtiva mi tento názor prosím promiňte) v sobě nese i nikoliv nevýznamnou myšlenkovou potenci.

Mimochodem za skvělé pokládám rozhodnutí italské vlády na ostrov Monte Christo pustit jen naprosté minimum turistů a totálně zakázat využívat tamní pláže. Viz zde:
https://ct24.ceskatelevize.cz/3215926-liduprazdny-dumasuv-ostrov-montecristo-pres-pandemii-vzkveta-na-plaze-nesmi-vstoupit-ani

Kniha je někdy mylně představovaná jako příběh lásky a pomsty. Není ale vůbec o lásce. Hrabě, který dlouhých a krutých 14 let trpěl ve vězení a spíše než fyzicky tak psychicky. Jediná motivace, která jej nutila k přežití byla vroucí krev v žilách z pocitu naléhavé pomsty, křivdy ze zrady a intenzivního přemítání na minulostí. Jen díky nenávisti, která mu dává čerstvý vánek do plic, srdce, které pumpuje jen díky ní a mozek, který spřádá dnem i nocí plány se dostává z vězení - a samozřejmě za pomoci Abbé Faria. Každopádně, kniha je dobrodružná a navzdory velkému rozsahu je velmi čtivá. Doporučuji ji jako vhodnou četbu na letní dovolenou. Zajímavá je její podstata, kdy láska je pouze zástupným problémem pro nenávist, která jednu duši pozřela za živa. Také ústřední postava ženy je poněkud, klasická - nasvědčuje to tomu, že v osudu Edmonda nebude mít příliš závratnou roli - spíše než ona sama Edmonda fascinovala představa lásky k ní.

Řekla bych, že nejlepší filmová verze je s Richardem Chamberlainem v hlavní roli.

Krásný příběh o zradě, pomstě a konečném nalezení klidu a vyrovnání se s osudem.