nefernefer komentáře u knih

Výtvarně i obsahově zdařilá sbírka lidového humoru vycházející z charakteristické vlastnosti Čechů, ze všeho si dělat srandu, i když to žádná sranda dost často není. Je fakt, že „za komárů“ byla často legrace to jediné, co normální lidi udržovalo při zdravém rozumu. Dovolávat se u takové publikace „badatelské serióznosti“ je holý nesmysl. Nejedná se o odbornou literaturu, ale v zásadě opravdu o sbírku anekdot. Za sebe mohu říci, že jsem si zavzpomínala a náramně se pobavila, i když je pravda, že některé vtipy byly hrubšího zrna. Ale tak to prostě je. Košilaté vtipy byly, jsou a budou oblíbenou součástí lidového humoru a bylo by pokrytecké dělat, že tomu tak není.

14 05.10.2017

Tuhle knížku jsem dostala jako dárek a jako taková svůj symbolický účel splnila. Ale nic víc. Je to klasická ukázka knihy udělané pouze na efekt. Líbivá obálka, ilustrace, jež jsou směsí obrázků jihoamerických indiánů, ornamentů z moravských krojů a animovaných japonských postaviček s obrovskýma očima, a hromada citátů vykuchaných z jiných knížek. Se spoustou z nich jsem nesouhlasila, některé si protiřečily, jiné mi přišly úplně o ničem a některé jsem vinou vytržení z kontextu vůbec nepochopila. Nemohu se zbavit dojmu, že v tomto případě nejde o nic jiného, než o snahu dostat z fenoménu Coelho další vývar bez práce.

12 05.10.2017

Příjemná laskavá knížka napsaná s humorem a nadsázkou, po jejímž přečtení máte neodbytné nutkání vyběhnout do ulic a konat dobré skutky. :o)

16 04.10.2017

Když čtete knížku, jejíž hrdina vám vůbec není sympatický, a přesto vás to baví a chcete číst dál, tak je nejspíš dobře napsaná. Když nad tím tak přemýšlím, tak tohle byla první knížka od Miloše Urbana, kde nebyl žádný nádech tajemna, dekadence, tajemství. A přesto jsem se nedokázala odtrhnout, protože je napsaná stejně sugestivně jako ty předchozí. U jeho knížek mám vždycky pocit, jako bych se dívala na film. Všechno je úžasně plastické. A příběh do sebe zahleděného ubožáka, pro něhož pochybný úspěch na sociálních sítích znamená víc než skutečný život, se nakonec toho happy endu i přes ztíženou možnost dočkal. Jediné, co mi na knížce tentokrát vadilo, byly fotky, které jsou dle mého čistě laického a subjektivního názoru vzhledem k tomu, že to celé bylo o výborném amatérském fotografovi, naprosto jalové.

15 24.09.2017

Tak tahle knížka je pro mě jedním velkým zklamáním. Tolik náhod na jednom fleku se prostě nedá strávit. Měla jsem pocit, že se celá kniha odehrává na nějakém ostrově, kde je poměrně omezený počet obyvatel, takže se mezi sebou buď dříve anebo později prostě musejí potkat. Stylově mi přišlo, že čtu něco na způsob Okamžiků štěstí od Patrika Hartla, všichni se všemi. Ale i na něj tam bylo těch náhod přece jenom příliš a navíc jsou jeho knihy celkově optimistické. To tahle knížka je jedna velká deprese. Všechny hrdinky jsou nešťastné, žijí v nefunkčních nebo rozpadajících se vztazích, mají špatné svědomí, protože opustily svoje děti, a jakmile se v jejich životě objeví jiskřička naděje, že by se to mohlo zlepšit, tak je někdo bací po hlavě. Všechny příběhy jsou zničehonic v půlce uťaté, abychom se v úplně jiném příběhu dozvěděli střípky jejich pokračování, ovšem zdaleka ne u všech. K Patrikovi Hartlovi a jeho poslední knížce jsem byla, co se týče za vlasy přitažených náhod, shovívavá, protože se to nesnaží tvářit jako hlubokomyslná literatura a celkem nezastírá, že má za cíl primárně pouze pobavit. Ale v případě Bábovek dávám odřené dvě hvězdičky, a to jen proto, že přes všechny výtky je to alespoň napsáno čtivě.

29 08.09.2017

Jsem nadšená. Je to díl od dílu stále lepší a lepší. Všechny hlavní hrdiny postupně poznávám víc a víc. Všechna tajemství začínají pomalu vystupovat z mlhy a dostávat konkrétnější obrysy a v dálce už se začínají rýsovat odpovědi na všechny nezodpovězené otázky. Vize postapokalyptického světa je hodně syrová a občas si připadám, jako bych četla něco od Jiřího Kulhánka. Jestli mě předchozí dva díly nutily číst dál, tak teď už jsem nadobro ztracená a tím mysteriózním světem úplně pohlcená. Prostě musím vědět, jak to skončí! :-)

20 06.09.2017

Tuhle knihu vřele doporučuji všem milovníkům zrajících sýrů a jiných nakládaných dobrot, hodících se nejen k pivu. Původně jsem ji koupila jako dárek, ale nakonec si ji nechám a jako dárek koupím novou. :o))) Je skvěle přehledně a navíc vtipně napsaná. A ještě obsahuje i tipy, jak využít sklenice, když sníte obsah, nebo jak pěkně naaranžovat jedlý dárek. Tak mě navnadila, že si budu muset co nejdřív nějaký ten recept vyzkoušet. Třeba nakládaný Romadůžek, hmmmm :o))))

9 28.08.2017

"... Tady v ateliéru kupím své žaly i svá štěstí. Procházejí mou prací. Tady vycházím jako poražený i jako vítěz, cosi tu umřelo a taky se cosi rodí.
Strop je prasklý, mám málo místa, teče mi oknem, ale žiji. Mám svůj čas. Nad ním vítězím, abych se jím opět dala porazit. Nevím, proč tolik vášnivého zaujetí pro práci zdánlivě snad zbytečnou, nepotřebnou, ale vím: zde jsem nejpravdivější. A ta pravda proniká pak zpětně do mého života a já ji musím respektovat."

10 25.08.2017

Výborná knížka, opět vtipná, chytrá a tentokrát opravdu hodně k zamyšlení. O škodlivosti organizovaného náboženství, které se snaží nacpat Boha do přesně definované škatulky. O zrůdnosti spojení náboženství a politiky. O horké půdě na Středním Východě, která nemá šanci vychladnout.

„Každý na to musí přijít sám. [...] Iluze sedmého závoje byl klam, že to někdo udělá za vás. Že za vás bude myslet. Že na vás pověsí váš kříž. [...] Přestože hluboké city a velké pravdy jsou všeobecné; přestože lidská mysl je jen jedna, přesto každý jedinec musí navázat svůj zvláštní, osobní, ojedinělý a přímý vztah s realitou, s vesmírem, s Bohem. Může to být složitý úkol, může to být pořádná makačka a pěkná otrava, a hlavně se při tom můžete cítit pořádně osamělí − ale jiná cesta neexistuje.
Pro každého je to jiné, a přece pro všechny stejné, a tak každý musí řídit svůj vlastní život, určit si svou smrt a vybudovat svou spásu. A až s tím budete hotovi, nebudete volat Spasitele. Spasitel zavolá vás.“

15 25.07.2017

Tuhle knížku jsem dostala před třemi lety jako dárek, a přestože jsem se poctivě snažila, tak jsem jí tehdy nějak nepřišla na chuť. Teď jsem se rozhodla dát jí druhou šanci a dobře jsem udělala. Nejspíš jsem do ní potřebovala dozrát. :o) Neříkám, že jsem se válela smíchy, ale rozhodně jsem se bavila a jdu do dalšího dílu. :o)

28 10.07.2017

Patrik Hartl má nadání psát čtivě a zábavně, takže i tahle knížka se čte v podstatě sama. Ale ve srovnání s těmi dvěma předchozími, které byly naprosto skvělé, se nemohu ubránit lehkému zklamání. Já jsem začala Jáchymem a musím se přiznat, že do Veroničiny půlky už se mi skoro nechtělo. Těch náhod na mě bylo přece jen trochu moc. Ale přemohla jsem se a ta druhá půlka se mi nakonec líbila víc než ta první. Takže shrnutí: na Erotikon a Prvoka to sice nemá, ale i tak patří tahle knížka jako relaxační čtení mezi lepší průměr. S klidným svědomím doporučuji, abyste si ji sbalili do kufru na dovolenou.:o)

12 10.07.2017

Tak odpovědi na většinu otázek jsou i po přečtení druhého dílu zatím stále v nedohlednu. Nicméně člověk už se začíná alespoň trochu orientovat a některé věci mlhavě tušit. Každopádně je to ale skvělá jízda a baví mě to čím dál víc. Když teď otvírám neznámé dveře, říkám si, co za nimi asi bude. :o))

18 04.07.2017

Bez debaty pět hvězd. Musela jsem se od čtení násilím odtrhávat, abych si knížku „šetřila“ a vydržela mi aspoň na tři dny. :o) Ladislavova „totální asertivita“ mě sice dost často nechávala v němém úžasu a nad jeho nehoráznou drzostí jsem jen kroutila hlavou, ale fakt je, že s jiným přístupem by se tak daleko nejspíš nikdy nedostal. A taky by to rozhodně nebylo tak zábavné. :o)))

„ ‚Když potřebuješ laskavost, vydej se za lidmi, kteří jsou ještě chudší než ty,‘ píše se v Hroznech hněvu. [ ... ] Chudé lidi jsem na poutích poznal přesně tak, jak popisuje Steinbeck − se vší jejich laskavostí, ochotou pomáhat, zkušenostmi a nadhledem. Stačí lidem důvěřovat a otevřít se jim. A musím říct, že se má naivní důvěřivost na cestách nikdy neobrátila proti mně. Snad i proto, že lidem dávám příležitost ukázat to nejlepší, co v nich je. Proč to vlastně říkám? Jde mi jen o to, že symbolem poutnictví se pro mnoho lidí stal Paulo Coelho se svou knihou Poutník: mágův deník. Popravdě tomu moc nerozumím. Všem bych doporučil, ať si před cestou raději přečtou Steinbecka. Věřit v lidi mi totiž přijde důležitější než věřit v zázraky a sebe sama. Což ovšem není nic proti Coelhovi − čtou ho příliš hezké dívky na to, abych přiznával, že ho nemám rád. No a tady vidíte, jaké myšlenky se mi na cestě občas honí hlavou. Co jiného taky mám celý den dělat, že?“ :o)

33 03.07.2017

Tuhle knížku jsem si koupila jako mladá holka a od té doby ji četla už několikrát a pořád na mě má stejné účinky. Namlouvám si, že je to tím, že jsem vnitřně stále stejně mladá. :o))) Ale spíš to bude její nadčasovostí. Je to moc krásná poezie, kterou je lépe číst ve dvou. Předčítat nahlas někomu druhému. S kým jste si blízcí. Až se nakonec frekvence, na kterých vysílají vaše duše, vzájemně vyrovnají a splynou.

Přesně jak jsem to vždycky říkal
k lidem v létech nepřichází láska už tak snadno
poněvadž se hnali
po vyježděných kolejích příliš dlouho
a když pak přijde ta záludná výhybka
zmeškají poslední šanci
a zajedou na nesprávnou trať zatímco
veselý vagón s brzdařem v budce letí dál
a strojvůdce parní lokomotivy nic nedá
na tyhle nové elektrické píšťaly
a lidé v létech jedou na zarezlou vedlejší kolej
která končí v suché trávě kde se válejí
rezavé plechovky drátěnky z postelí
staré žiletky a plesnivé matrace
a právě tam kolej nadobro přestává
třebaže pražce ještě chvíli běží dál
a lidé v létech si říkají
Aha to asi bude to místo
kam jsme si měli jít lehnout
A tak si také lehnou
zatímco zářivý salónní vůz odplouvá kolem nich
po vysokém náspu
s okny plnými modrého nebe a milenců s kyticemi
dlouhé vlasy jim vlají a všichni se smějí
a mávají a šeptají si mezi sebou
a koukají ven a dohadují se co je to za hřbitov tam
kde koleje končí

18 27.06.2017

Kdyby nebyla tahle knížka ve škatulce literatura pro dívky, tak bych ji možná hodnotila jinak, protože není napsaná špatně a pro toho, kdo sám už nějaké ty děti má, to může být celkem hezké čtení. Koupila jsem ji však své náctileté dceři v dosud marné snaze probudit v ní čtenářské nadšení. Dostala ji k Vánocům a uložila do knihovny, aniž by ji otevřela. :o) Poté, co jsem si ji přečetla, říkám zaplaťpánbůh a už jí do toho rozhodně nebudu nutit. Na jednu stranu je to sladká pohádka o tom, že všechny problémy se dají vyřešit tím, že si člověk nad vším pořádně popřemýšlí, zamedituje, vyčistí si svůj vnitřní myšlenkový svět a všem okolo sebe odpustí. Jo, kdyby to bylo takhle jednoduché, byla by to vážně paráda. Ačkoli je hlavní těhotné hrdince jen -náct, tak těch problémů, které musí řešit, je minimum, všichni blízcí ji podporují a všechno je vlastně nakonec sluncem zalité. Takže si z toho čtenář (ještě že to není moje dcera) odnese dojem, že otěhotnět ještě na střední škole vlastně není nic tak hrozného. Na druhou stranu je to strašení mladých nezkušených holek. Občas se v některých komentářích píše, že tahle knížka působí jako dobrá antikoncepce. Pokud je tou antikoncepcí míněný téměř hororový popis všech hrůz, ústrků a necitlivosti, které čekají na nastávající maminky v našich porodnicích a gynekologických ordinacích, tak jo. Tohle si přečíst jako náctiletá, tak mě to tak vyděsí, že v životě žádné děti nebudu chtít. A upřímně, vyděsilo by mě to i ve starším věku, kdybych je ještě neměla. Že porod není procházka růžovou zahradou, o tom žádná. Ale tohle strašení nadělá víc škody než užitku, a navíc nelze zevšeobecňovat. Co žena, to jiná zkušenost. Já sama mám například s naším porodnictvím jen ty nejlepší.

16 26.06.2017

Tak tohle je přesně jedna z knížek, u které mě mrzí, že můžu dát jen pět hvězd. Vtipně, poutavě a krásnou češtinou napsaný cestopis, ze kterého se dozvíte, jak lidé v Nepálu a Číně skutečně žijí. Pro klasické turisty obrážející historické a jiné zajímavosti asi nic moc, ale pro zvídavé čtenáře bažící po poznání, jak se žije jinde, moc pěkné čtení. Princ Ládík je sice, co si budeme povídat, v zásadě pěkně odrzlý spratek. Ale při té jeho bezprostřednosti a bezelstnosti se na něj prostě nikdo nemůže zlobit a všechno mu prochází. Vlastně mu ten jeho přístup k životu závidím. Ono vůbec není na škodu nebrat sebe a svět okolo příliš vážně, i z nezdarů a nepřízně osudu vytěžit něco pro zasmání a proplouvat životem s nezdolnou vírou, že všechno dobře dopadne. Pak aspoň člověku nehrozí, že skončí na pilulkách proti depresi :o)

„Až na pár problémů jsem celou cestu proplul s takovou lehkostí, až mě to samotného překvapilo. Myšlenka ujít stovky kilometrů napříč chudým a neprobádaným Nepálem a nevyzpytatelnou Čínou se totiž pohybuje na hranici mezi zajímavou expedicí a naprostým bláznovstvím. Vyrazit na cestu v rozpadajících se botách, bez jakékoli přípravy, funkční pláštěnky či stanu a pořádného slovníku, pak tuto hranici ještě posouvá. A přesto to šlo. Ono totiž jde všechno na světě, když je člověk pro svou myšlenku dostatečně odhodlaný a není na ni sám. Já na svou cestu nebyl sám ani jediný den. Nemyslím si, že by snad úplně všichni, které jsem na ní potkal, byli v jádru vstřícní a čestní. Já ale přesně na tyto hodnoty apeloval a dal jim najevo svou důvěru, kterou nezklamali. Přístup je to lehkovážný a nepochybně na něj jednou doplatím. Už teď mi ale přinesl tolik dobrého, že až jednoho dne skončím okradený a nahý uprostřed lesa, pořád se mi to bohatě vyplatilo. Dost možná se u toho budu i smát. Smát se je totiž vždycky dobrý nápad, protože si svět kolem můžeme vykládat tak, jak se nám zachce. Utváříme si ho sami. Právě díky této interpretační svobodě pro mě náročná a fyzicky vyčerpávající cesta obyčejně představovala hezký výlet a mnoho problémů se mi podařilo obrátit v celkem legrační záležitost.“

32 24.06.2017

Pistolník je neuvěřitelně zvláštní kniha o zvláštním světě. Světě, kterému vládne všudypřítomná krutost. Ne zlá a pomstychtivá, ale smutná, odevzdaná, nevyhnutelná a naprosto samozřejmá krutost, která nikomu nepřijde divná. Tak to prostě je. Do takového světa ses narodil, a jestli v něm chceš přežít, nemáš jinou volbu. Je to zvláštní směs středověku s moderní společností. Dějí se věci, o kterých netušíte, proč se dějí. Setkáváte se s lidmi, kterým nerozumíte. Odkud přišli? Proč jsou takoví, jací jsou? (A pikantní je, že z autorova doslovu vyplývá, že ani on to netuší a že spoléhá na to, že se mu to časem s ubíhajícím příběhem vyjeví.) Jen tušíte, že se muselo stát něco strašného, co všechno změnilo. Ale nevíte, co. Co se stalo, že se Pistolník vydal na cestu za Věží? Co se stalo, že je poslední? Co se stalo, že je všude poušť? CO SE STALO??!! Nedozvíte se to, ale je to všechno tak sugestivně napsané, že vám to nedá a pustíte se do příštího dílu, abyste tomu přišli na kloub. Jako já :o)

25 21.06.2017

Není to úplně typická kingovka. Žádné tajemno, žádná husí kůže a chlupy po těle naježené hrůzou. Je to o mladém muži, jenž dostal „dar od Boha“. Ačkoli o tom „daru“ se dá s úspěchem polemizovat, záleží to na úhlu pohledu. Ve skutečnosti je to možná spíš boží trest, přestože si ho za nic nezasloužil. Měl úspěšně našlápnuto do pěkného příjemného života a během okamžiku přišel o všechno, co pro něj bylo do té doby důležité, a získal něco, o co vůbec nestál. Přestože hlavní hrdina dostal něco navíc, co je jiným upřeno, je tahle kniha vlastně o ztrátách. O ztracené lásce, rodině, o ztracených mezilidských vazbách. O tom, že lidé, kteří vás dřív měli rádi, z vás najednou mají strach. O osamocení, o tíze jinakosti. Vlastně to nebylo moc veselé čtení, ale to neznamená, že se mi kniha nelíbila. Naopak. Líbila se mi moc. I když jsem hrdinovi přála lepší konec.

33 14.06.2017

Odpočinkové čtení o tom, že každý si v sobě nese nějaké tajemství, trápení, které se snaží před světem schovat a poprat se s ním sám. A o tom, že když dovolíme lidem okolo sebe, aby nám pomohli, tak často zjistíme, že jsme našli skutečné přátele. Není to náročná kniha a erotiky je v ní pomálu :o), ale na dovolenou pod slunečník ideální.

15 14.06.2017

Je znát, že jsou to prvotiny a Mistr ještě nebyl tak vypsaný, nicméně i tak jsou to výborné povídky a už dávají tušit směr a kvalitu dalších knížek, které napsal později.

10 08.06.2017