nefernefer
komentáře u knih
„... naše současná technologická exploze je vlastně součást duchovního vývoje [...] je to něco jako místo, kde si můžeme trénovat existenci, ke které nakonec dospějeme úplně všichni [...] vědomí odpoutané od hmotného světa, a přesto propojené úplně se vším.“
Pokud se člověk neupíná na fakt, že se kniha odehrává v Praze, a nemá v tomto směru přehnaná očekávání, resp. nemá žádná očekávání, pak se mu dostane brownovského thrilleru standardní kvality. Robert opět neohroženě čelí rozličným nástrahám, luští šifry a kódy, zachraňuje dámy v nesnázích a ústřední myšlenka, okolo které se to všechno točí, je rozhodně zajímavá. Autorova fantazie a umění fabulace tu opět jedou na plné obrátky. Nicméně celý příběh by se úplně klidně mohl odehrávat kdekoli jinde. Kdo čekal, že dostane příběh spjatý s městem a jeho historií, bude zklamán. Praha tu hraje podružnou roli romantických kulis a slouží jako záminka pro výplňovou vatu edukačních vsuvek, takže máte chvilkami dojem, že čtete turistického průvodce. Navíc znalost prostředí je v tomto případě čtenáři spíš na obtíž. Například při tvrzení, že na nádvoří hotelu Alchymista, které má odhadem 10 metrů čtverečních a uprostřed velkou kamennou kašnu, je každoročně vyhlášené kluziště, nebo že obyvatelé oplývají nezvyklou „vášní pro kostýmy a masky“, neboť „náboženství a okultní vědy tvoří nedílnou součást pražského koloritu a návštěvníci tu na ulicích každou chvíli potkávají anděly, světce, ďábly a různé prastaré mytologické postavy“, a proto se nad volně se pohybující osobou v masce Golema s hliněným obličejem vůbec nikdo nepozastavuje, jsem nevěřícně kroutila hlavou. Takže závěr – kdybych byla cizinka, která neví o Praze a Čechách zhola nic, tak bych si to možná užila víc. Nad ničím bych se nepozastavovala a informace prostě brala, jak jsou. Takhle jsem musela spoustu věcí odfiltrovávat, ale přesto knihu hodnotím poměrně vysoko a s názory, že se to tentokrát autorovi vymklo a napsal béčkový brak, nesouhlasím. Napsal knihu srovnatelnou s jeho ostatními knihami. A ty, co jsem četla, se mi líbily, i když možná obsahují podobné bláboly, akorát že jsem to nezjistila, protože o těch místech nic nevím. A tím pádem se mi vlastně líbila i tahle.
Vzhledem k mnoha nepříliš pochvalných komentářům jsem neměla přehnané očekávání. To je vždycky lepší, pak člověk není zklamaný. A to taky nejsem. Jako vášnivá fanynka knižní série pro děti H2O jsem si přišla na své. Tahle kniha totiž není nic jiného než její varianta pro dospělé, ve které přibyl sex a násilí, což mi v zásadě nevadí. Plný počet mi však brání udělit skutečnost, že tu oproti dětské knize citelně ubylo humoru. Škoda. Jinak by to nemělo chybu. Co si ale zaslouží samostatných pět hvězd je výraz "moblit se", ten mě pobavil z té přehršle úžasných slovních hříček a novotvarů nejvíc.
Z mého pohledu je tohle přesně ta výjimka, co potvrzuje pravidlo, že většinou je kniha lepší než film.
V tomto případě je lepší film. Nejspíš to bude i tím, že byl první a kniha vznikla jako jeho adaptace. Úplně mi nesedl způsob, jakým je napsaná. Doporučuji neztrácet čas četbou a raději se na příběh podívat ve filmovém zpracování. Vynikne tak mnohem lépe.
Tištěné průvodce už se bohužel dnes moc nevydávají a tenhle byl jediný, který se mi podařilo sehnat. Pro potřeby dnešní doby už příliš nevyhovuje. Kromě toho, že klasicky váží snad kilo, jsou navíc vzhledem k datu vydání v mnoha případech informace v něm obsažené celkem pochopitelně neaktuální. Neobsahuje ani pořádnou mapu. Poslouží spíš jen pro inspiraci, protože většina tipů na památky a zajímavá místa, které stojí za to navštívit, se nemění. Ovšem bližší informace k vybraným cílům doporučuji si vyhledat jinde, protože například i obecné informace týkající se historie jsou velmi skrovné.
„Naděje je vrtkavá, nebezpečná věc. Okrádá tě o soustředěnost a směřuje ji k tomu, co je možné, namísto aby ji udržela tam, kam patří – na tom, co je pravděpodobné.“
Největší předností téhle knihy je, že se opravdu hrozně dobře čte. Ale nic naplat, je to taková lehce naivní červená knihovna v drsném kabátku. Kdo čeká víc, bude zklamaný. Tomu, kdo si chce jen odpočinout a vyčistit hlavu četbou něčeho, co není úplná blbost a je to čtivé, mohu jen doporučit. Stejně jako milovníkům pohádek. Koneckonců draci do pohádek patří. Mě to bavilo a jdu do dalšího dílu. :o)
Pro mě jako nepedagoga chvílemi trochu zdlouhavá a vlastně nezáživná, protože je primárně určená ke kolektivnímu čtení a diskuzi. Sám si to člověk moc neužije. Pro pedagogy ale určitě přínosná publikace.
Roztomilý dárek pro ženy, u kterého se díky ilustracím nejde neusmívat. :o) Taková blbůstka darovaná z lásky. Potěšila mě. :o)
Zvláštní kniha. Většinu času jsem se v ní ztrácela jako v labyrintu. Když už jsem konečně začínala mít pocit, že jsem na správné cestě, zase mě to hodilo jinam a já se jen zmateně rozhlížela, kterým směrem dál. Ale odložit jsem ji nedokázala. Stále mě něco nutilo číst dál. Asi úplně nepatřím do cílové skupiny, toho, že se mi dostala do rukou, však nelituji. Rozhodně to bylo zajímavé čtení, které by se mohlo trefit do vkusu třeba milovníkům knížek Michala Ajvaze.
Láska je jaro
o nic neusiluje
jen prostě kvete
Kdysi jsem jako dárek dostala Dvanáct měsíců a naprosto mi ty verše učarovaly. Proto jsem moc toužila mít i druhou knihu haiku pana Petříčka, ale bohužel jsem ji už nikde nesehnala. Tak jsem si ji alespoň půjčila z knihovny a zjistila, že je úplně stejně dokonalá. Autor dokáže na velmi omezeném prostoru několika slov přesně vystihnout kouzlo okamžiku, náladu i myšlenku. Zatím jsem v českém prostředí nenarazila na nikoho, kdo by to uměl lépe.
Zdánlivě ztuhlá
pod zasněženým ledem
dál řeka teče
„Když procházíš peklem, nezastavuj.“
Krásně napsaný příběh. Běžel mi před očima jako film, plný barev. Kdyby to byla pozvánka na výstavu, rozhodně bych na ni šla. :o) Konec je sice až příliš pohádkový, ale kdo si občas rád nepřečte pohádku. Doporučuji.
„Potkat toho pravého je jako vstoupit do domu, kde už jsi byl – poznáváš nábytek, obrázky na zdi, knihy na policích, obsah zásuvek. Kdyby to bylo nutné, našel bys cestu i potmě.“
Troufám si tvrdit, že výběr autorů se v tomto případě vážně povedl. Nemyslím tím, že by všechny povídky byly tak skvělé. Samozřejmě, že jsou některé lepší a jiné horší. S tím se musí u povídkových sbírek počítat. Myslím tím, že výběr je natolik pestrý, že si mezi nimi tu svou vybere opravdu každý. O žádné nemůžu říct, že by byla vyloženě špatná, a minimálně tři jsou za mě špička. Kdybych měla vybrat tu jednu nej, tak na po myslném stupni vítězů by tentokrát stanul Petr Brožovský a jeho postapokalyptické Půjdem spolu do Betléma.
Chápu všechno, nad čím se autorka v knize zamýšlí. Myslím, že každý kdo už překročil určitý věk, alespoň něco z toho určitě někdy řešil také. A pokud ne, upřímně mu závidím. Ale tohle řešení, ačkoli mu v zásadě rozumím, je na mě přesto přehnaně a zbytečně radikální. Navíc nemůžu říct, že by to bylo napsané vyloženě čtivě. Zase tak moc se tam toho neděje, a kdyby byla kniha o polovinu kratší, možná by jí to prospělo.
„Vím, jak chci žít: svobodně. Jenže svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.“
„Děsí mě představa, že se jednou otočím a spatřím život plný planých slibů a platonických snů.“
Tohle je má oblíbená série. Vlastním všechny předchozí díly, takže ani tenhle v mé knihovně nemohl chybět. Jsem toho názoru, že spíš než pro děti je pro dospělé, kteří nepřestali dětmi být. :o) Ačkoli i skutečné děti si v ní najdou to své a dobrodružný příběh je určitě bude bavit, tak spoustu věcí pochopí a ocení jen dospělí. Já se opět bavila královsky.
„Nebyla to ale hesla k mobilu nebo k připojení na síť, protože síť tenkrát visela pouze na fotbalových brankách a telefon byl mobilní jen tak daleko, kam dosáhl šňůrou od zdi. Byla to hesla budovatelská, třeba:
VÍCE VAJEC OD SLEPICE, TO JE NÁŠ DAR REPUBLICE (DRŮBEŽÁRNA XANTIPOV)
Nebo:
NAŠE ZDRAVÉ KOMPOTY MAŘÍ IMPERIALISTŮ KOMPLOTY (ZAVAŘOVNA A MARMELÁDOVNA ŠIŠKOV)
Případně:
PLÁN SPLNÍME NA 110 % (KREMATORIUM DĚSNICE)“
„Byly časy, kdy mi vadilo, že nemám odpovědi. Teď už jsem byl smířený s tím, že nemám ani otázky.“
Druhý díl pokračuje v rozjetém tempu a rozhodně nenudí. Jako mentální výplach funguje naprosto skvěle. Pobavil mě i doslov. Dávám zasloužené čtyři hvězdy a autora zařazuji k oblíbeným. :o)
„Já si chtěl jen vychutnat ten pocit, když má někdo kladný vztah k vašemu genitálu. Ona chtěla víc. Bylo jasné, že to budu muset nějak vyřešit, ale tyhle konfrontační vztahové situace nebyly mojí parketou.“
První půlku jsem byla lehce zklamaná a rozmrzelá, protože to sice bylo nadupané akcí, ale všechno na jedno brdo a na můj vkus moc „navážno“. Takový téměř až klasický akční thriller. Prostě co si budeme, bylo to na mě málo ujeté. :o) Naštěstí jsem to nevzdala a vytrvala a odměnou mi bylo vyjetí druhé půlky ze seriózních kolejí a závěr, který mě navnadil i na druhý díl. A ani humor nechyběl. Což ostatně naznačuje i poslední věta anotace: „... přicházíme s tou největší opthalmo-stomatologickou lekcí všech dob – oko za oko, zub za zub.“ :o)
„Život nám musí občas připomenout, že ho nevlastníme, ale účastníme se ho. Dostali jsme ho a na nás samotnejch je, jak s ním naložíme. Jak odvážný budem, na co si troufnem a co oželíme. Svoboda je hlavně příležitost, která ale jde ruku v ruce se ztrátou. To my se rozhodujem, jakou životní variantu zvolíme.“
„Už v Bibli stojí psáno: Miluj svého bližního jako sebe samého! Bohužel se na druhou část věty často zapomíná.“
...a o tom to všechno je. Nezapomenout na sebe samého. Víc skutečně netřeba. :o)
Je osvobozující vědět, že se někomu honí hlavou ty samé otázky a myšlenky. Že je to vlastně úplně normální. A když ten někdo má ještě navíc dar vládnout slovem a ty otázky a myšlenky dokáže nejenom vyjádřit, ale také zabalit do poetického a krásného jazyka, je potěšení to číst. Jsem moc ráda, že se mi kniha dostala do rukou.
Abych dala plný počet, tak by tu nesmělo být tolik nelogičností a ta kniha by musela být o polovinu kratší. Sice to má být nejspíš romantická komedie, ale ty sáhodlouhé úplně zbytečné a nicneříkající věčně se opakující scénky s neuvěřitelně otravnou rodinou hlavní hrdinky jsem (upřímně se přiznávám) všechny přeskakovala, protože ačkoli to zjevně spousta čtenářů vnímá jako nadmíru vtipné, tak mě to příšerně nudilo. Ale ten nápad samotný je pecka. Ten se mi tak moc líbí, že nelogičnosti i nudné odstavce odpouštím, stejně jako předvídatelný konec. :o) Stojí za přečtení.