Nasko komentáře u knih

Marie Lu mne zaujala už svou Legendou, která byla moc fajn. I Mladí vyvolení se jí nakonec povedli.

Postava Adeliny mi byla opravdu sympatická. Autorka si ovšem mohla dát více záležet i na vedlejších postavách. Většina z nich má tak nepodstatnou úlohu, že tam vlastně ani nemusela být.

Charaktery, kterým se věnovala aspoň nějaká pozornost, byly zase černobílé, dokonalé a všemohoucí. Rafaell a Enzo byli tak přemrštěně perfektní a boží, že se skoro dá pochybovat o jejich lidském původu. Ale jako... Na young adult dobrý.

Kromě toho jsem s knihou spokojená, našla bych sice pár chybiček, ale není to tak závažné. Těším se na další díl, snad se Rose Society brzo dočká překladu.

4 27.01.2016

Já nějak nevím, co si o knize myslet. Přečetla jsem si první povídku, byla jsem z ní nadšená a prohlásila jsem, že Nestvůry nutně musím mít...

A pak jsem četla dál, a ten zbytek mi (až na výjimku s horolezcem) přišel úplně divný, nezáživný, nezajímavý... Jako kdyby tam byla pointa napsaná mezi řádky neviditelným inkoustem v nějaké cizí řeči, které nerozumím... A prostě mi uniká a nevidím ji. Z dobré povídky si podle mě člověk musí odnést i jiné pocity, než "What, co to jako mělo bejt?"

Zatímco mořská obluda byla aspoň zajímavá, třeba Liddy s křídly, Červnovky a V téhle fantazii jsem buď nepochopila, nebo jsou fakt špatný, těžko říct.

Ta první byla na 5 hvězd a ty ostatní tak na jednu, což se strašně blbě průměruje. :/

3 14.07.2023

Já jsem se do toho nejdřív teda vůbec nemohla začíst a skoro jsem Pokojskou odložila, zhruba ve třetině se ale rozjela a nakonec to bylo fajn. Ten začátek byl ale teda nepovedenej.

Hlavní postava je strašně zvláštní, autistické spektrum má vychýlené maličko jinam a ze začátku jsem nesnášela její promluvy, jelikož se mi zdálo, že se vyjadřuje jako robot... Alespoň než mi došlo, že to není nedostatek, ale záměr autora. Počítejte ale případně s atypickým vypravěčem, ne každému to sedne. (Mně teda moc ne)

Trochu mi lezla na nervy postava přemoudřelé babičky, která chrlí jedno strojené moudro za druhým. Přijde mi, jako že si autorka vymyslela tyhle rádoby deep průpovídky při meditaci ve sprše, a potom se rozhodla napsat pro ně scénu na míru, což ale za mě ve výsledku vyzní maličko neautenticky.

Detektivní zápletka není úplně nejhlubší, hádanky a vyšetřování jsou spíš na pozadí. Většina děje se motá okolo fungování hotelu a "neviditelnosti" jeho personálu. Protože jsem sama ještě na škole jedno léto v hotelu pracovala, musím ocenit, jak strašně přesné to celé bylo. (V mém případě se to teda obešlo bez vraždy, ale i tak)

Poněkud rušivě působilo několik logických kiksů (Když kolem vás někdo proběhne, tak většinou nestihnete přečíst text na papíru, co mu kouká z kapsy.)

Po dočtení knihy mohu říci, že se mi to teda celkem líbilo, ale kdybyste se mě zeptali tak po prvních třech kapitolách, doporučila bych vám, ať to v žádném případě nečtěte. Pokud jste zhruba ve stejné pozici a váháte, zda to neodložit... Dejte knížce ještě šanci.

3 23.03.2023

Trošku tísnivé a nelehké čtení, ale naprosto skvěle napsané. Doufám, že autorka bude publikovat dál.

Knížka je rozdělená do dvou částí. V té první vypravěčka popisuje svoje dětství, ve druhé se řeší současnost. Ta první se mi možná líbila o maličko více, Símčino dětství bylo napsané naprosto dokonale a úplně jsem cítila koláčky v troubě a slyšela slepičky kvokat na dvoře. Druhá část ovšem také nezklame.

Jenom se teda nedokážu rozhodnout, jestli víc nesnáším Simoninu matku, nebo otce.

3 18.03.2023

Od Kateřiny P. jsem zatím ještě nic nečetla, ale asi budu muset pořídit do své knihovny i zbytek její tvorby.

Tahle knížka je jazykově vybroušená úžasnost, které se dá vytknout akorát to, že není delší. Skvělé postavy, komplexní a nečernobílá souhra dialogů, myšlenek a vzpomínek.

Zároveň jde o velmi neobvyklý styl, který má trochu tendenci vás nasát a nepustit. Jakmile jsem v knihkupectví přečetla první stranu, okamžitě jsem věděla, že tohle musím mít. Pokud autorka tyhle recenze opravdu bude číst, jak avizovala, přeji jí krásný den. :)

PS. Nesnáším koprovku.

3 16.03.2023

Už dlouho jsem nečetla nic tak příjemného, citlivě napsaného a poutavého. Skvělý jazyk, hrdinka, fakta z Japonska a zajímavé asijské zvyky tvoří dokonalé kombo.

Za mě skvělá kniha.

3 18.09.2022

Nemám moc ráda, když muži píšou ženské postavy. V 95 % případů pak ty ženy v knihách nejednají a nepřemýšlí jako skutečné ženy, nýbrž tak, jak si muži myslí, že přemýšlí a jednají. A když to potom nějaká žena po nich musí číst, bolí ji oči z toho obrácení v sloup.

Tohle je těch 5 %, kdy mě oči nebolí. Sice je smutné, že to je tak vzácné, že na to musím obzvláště upozorňovat, ale muž napsal normální ženskou postavu a za to dávám 5 hvězd. (Taky je to fakt napínavý a skvěle napsaný, samozřejmě. Kdyby šlo dát šest hvězd, přidám ještě jednu za popkulturní narážky a své oblíbené kapely, a taky za song o motorkáři, ale už jsme na maximu)

Dále v komentářích hodně vidím, že čtenáři a čtenářky nadávají na anglicismy a nespisovnou češtinu. Přesně tímto jazykem já mluvím v každodenním životě životě, takže mi to přišlo dokonale přirozené, když jsme s protagonistkou Lenny cca stejný ročník. Naopak by mi přišlo divný, kdyby říkala "jestliže, poněvadž a bychom". Tohle si nechme pro Jiráska, za mě je čeština v knize autentická a odpovídající jazyku mladých lidí, výjimky možné, of course…

Tuhle knížku jsem si úplně zamilovala a hned se vrhám na Projekt Kronos, snad bude stejně dobrý.

3 22.03.2022

Čistě z takového toho odměřeného hlediska bez emocí je to dobré.

Kdyby měl tuhle knihu podle nějaké šablony hodnotit stroj, asi by dal hodně bodů. Řemeslně je to kvalitní, zvraty na správných místech, děj tak akorát komplikovaný, nenudí, propracované...

A teď k tomu přidáme ty lidské emoce čtenáře. Všechny postavy v knize jsou otravní zmetci. Nenašla jsem nikoho, ke komu bych cítila závan sympatií. Že se někomu stalo něco zlého není důvodem pro ztrpčování života všem v okolí, vytváření nových traumat svým blízkým a spouštění nového kolotoče zla.

Já v těch knížkách prostě potřebuju někoho, kdo je aspoň kapku fajn, komu můžu fandit. Tady jsem ke všem charakterům cítila akorát odpor a bránilo mi to si tu knihu užít jako čtenář. Pokud vám ale nevadí číst o partě zmetků s pohnutými osudy, kteří vás budou akorát štvát, tak směle do toho.

Ty tři hvězdy tomu dám, ale Dívka ve vlaku byla teda kapku lepší.

3 08.02.2022

Kázání ohně je opravdu velmi příjemným překvapením. Podle anotace jsem sice očekávala spíše tuctovou Young Adult na ukrácení času. Místo toho se mi dostal do rukou zajímavý a prudký příběh, na jehož pokračování si ráda počkám.

Krom toho zde navíc najdeme i dívčí hrdinku, které člověk nemá chuť nafackovat. Zajímavý úkaz. Na jednu věc bych si ale postěžovat mohla...

Je sice fajn pojmenovat takové sympatické děvče Cassandra, jenže by bylo třeba uvést to v knize častěji, než ob 200 stran. Sama pro sebe jsem ji označovala pouze jako „vypravěčku“ a když už se v knize někdo obrátil na onu „Cassandru“ nebo „Cass“, čekalo mne nepříjemné zaváhání ve stylu: „Hm… Kdo to vlastně je? … Jo aha!“

3 17.02.2016

První čarodějovo pravidlo je jednou z nejlepších knih, které jsem kdy měla tu čest číst. Disponuje obrovskou rozmanitostí ze stran postav, prostředí, zápletek... Málokdy mé "odhadování děje dopředu" dopadá tak málo na úrodnou půdu, jako právě v tomto případě.

Richard, Zed a Kahlan jsou ta k sobě se nejméně hodící trojice dobrodruhů, jakou si lze představit. A přesto společně dokázali utvořit tak dokonalý příběh.

Před autorem smekám za obrovskou fantazii a co nevidět si koupím další díl. Snad budu opět tak nadšená.

3 10.01.2016

Nebylo to špatné, nebyl to žádný zázrak. Mohla bych napsat desítky řádků, ale tohle to shrnuje asi nejlíp.

Kotleta už několikrát předvedl, že psát umí i lépe. Drobná exkurze nazpátek do světa Bratrstva krve, u mne byla vítaná a středověké prostředí pořádně zamávalo s atmosférou. Beru-li to jako novelku/povídku, pak byla velmi dobrá. Samostatně by to ale nefungovalo a bez znalosti základní trilogie to asi nezaujme.

3 06.01.2016

Úžasné grafické zpracování bohužel neznamená dobrý obsah.

Bolestně postrádám retrospektivní kapitoly, které minulému dílu zajistily to minimum sympatií, které jsem mu byla ochotna přidělit.

3 22.11.2015

Kolem této knihy je podle mě strašný "humbuk" a podlě mě trošku trpí na příšerně přemrštěnou propagaci. Reklamy na vás blikají ze všech stran, influenceři ji masivně propagují... a měla jsem kvůli tomu všemu vysoká očekávání, která nebyla naplněna.

Skleněný trůn není špatná kniha, ale zázrak rovněž ne.

3 24.10.2015

Zápletka možná nebyla nejoriginálnější a nikdy neviděná. Ale ten humor, styl psaní a jazyk... To stálo za to. Milovník detektivek možná neocení to samé, co milovník humoru, ale já tomu nedokážu sebrat žádnou hvězdu.

2 30.01.2024

Užito. Milé, zábavné a na prvotinu překvapivě promakané. Začínajícím autorům mám tendenci leccos odpouštět, ale tady ani není co.

NEDÁVEJTE NA KNIHY TY HNUSNÝ RÁDOBYSAMOLEPKY.

2 12.11.2023

Nechce se mi opakovat donekonečna chválu, kterou tady do komentářů přidali všichni přede mnou, takže spíš zkusím vypíchnout nějaké svoje myšlenky, které jsem tady v diskuzi nezahlédla.

Prohnilé město důstojně zakončuje dvojdílný příběh ze světa Griši, do kterého jsem teď nahlédla poprvé. Oceňuji, že i bez znalosti předchozích sérií jsem všechno byla schopná rychle pochopit. :) Určitě si musím přečíst i zbytek.

Občas už mi ale lezlo na nervy, jak jsou všechny postavy dokonalé, nepřekonatelné, úžasné, nejlepší ve svém oboru a naprosto skvělé. Opravdu se šest nejtalentovanějších lidí na světě sešlo zrovna v ketterdamských kanálech? Občas bych ocenila postavu, která není mistr světa v pěti disciplínách naráz.

Velmi zbytečná mi přišla dějová linka s Dunjašou, která byla celá taková neladící se zbytkem a obecně mi přijde, že byla celá tahle postava uměle vytvořena, aby měla Inej s kým bojovat na střechách a bylo to "akčnější". Bohužel to ale ve výsledku spíš vypadalo neautenticky a taky to budilo dojem, že je v Grishaverse průměrně deset provazochodců na sto lidí. Kdyby tam nebyla, asi by se mi kniha líbila víc.

Po dlouhé době jsem si taky pořídila knihu, která je graficky vzato ozdobou celé knihovny a ta barevná ořízka je boží. Snažně prosím všechna nakladatelství - zkuste vyrobit víc takovýchhle pokladů. :) Některé aktuální novinky jsou obálkově fakt děs, že by to člověk nejradši zabalil do novin. Vraní série je vkusná a hezká, chválím grafika.

Všechno, co se mi nelíbilo, jsou ve své podstatě drobnosti. Rozhodně doporučuju dál.

2 18.03.2023

Začátky knih, ve kterých se někomu něco zdá, má halucinace, případně si něco představuje - tak ty opravdu nesnáším a přijdou mi strašně laciné.

Kdykoliv nějaká kniha začíná něčím takovým, mám okamžitě chuť ji odložit. Bohužel ani Hanišová jako jedna z nejlepších českých autorek současnosti mě nedokázala přesvědčit, že sen či pozměněná realita je dobrý začátek příběhu. Kéž by to někdo zakázal. :D

Příběh se mi četl strašně těžko, jedná se o náročný příběh o nepříjemných věcech. Moc se mi líbí jazyk, styl psaní i výstavba příběhu, ale sáhla jsem po knize ve strašně špatném naladění. Hledala jsem nějaké feel good drama na odpoledne a omylem jsem sáhla po teroristickém útoku na váš mozek.

Uznávám, že by to možná bylo i na pět hvězd, kdybych na tuhle knihu zrovna měla náladu... ale já ji prostě neměla, čekala jsem něco méně smutného a méně drásavého a úplně jsem se netrefila. Proto dávám čtyři, protože čtyři a půl nejde. Nemůžu ale dát 100% hodnocení knize, kterou jsem šestkrát odložila a vůbec se mi ji nechtělo dočítat.

Na závěr bych ještě vytkla nějaké chybky, např. na začátku příběhu se otec chlapce jmenuje Luboš a na konci Jindřich. Asi se autorka v půlce rozhodla, že jméno Luboš k němu moc nejde, ale už to zapomněla opravit v prvních kapitolách. :)

Hanišovou miluju, nicméně tohle bylo kapku jiné než její předchozí tvorba a asi z toho nejsem tak odvařená, nicméně pořád patří mezi moje srdcové záležitosti. Všechny její další knihy si určitě pořídím taky, jen doufám, že budou kapku jiné než tato.

2 24.01.2023

Musím říct, že tato sbírka povídek mne opravdu nenadchla, možná až zklamala.

Dobrá byla povídka od P. Soukupové, kterou jsem však už znala, protože ji několik let po vydání této sbírky rozšířila do celé knihy - Věci, na které nastal čas. Takže nic nového. Zajímavá byla poslední povídka Markéty Pilátové o dvou stařenkách v domově pro seniory. Nejbáječnější dovolená ušla.

Zbytek byl naprosto strašný. Nevím, kdy přesně autorka Hrdého Budžese tak strašně změnila styl, ale její povídka teda kvalitu Budžese nemá ani z jedné setiny, opravdu jsem se nedokázala začíst.

Nesnáším, když se starší lidé snaží slovníkem nějak autenticky přizpůsobit mladé generaci a vyleze z toho paskvil. Ačkoliv jsem z generace vypravěčky povídky Noblesní pán, žádné z těch prapodivných slov typu svagouš, mateř nebo výgeb teda fakt nepoužívala. Nebo sokolík. Čím víc se starší lidé snaží mluvit jako mladí, tím víc pak vypadají jako úplní dinosauři.

V povídce Sestry jsem zase nemohla vystát, jak si postavy mezi sebou neustále vykládají věci, které jsou jim dobře známé, aby se to jakože nenápadně dozvěděl čtenář. Strojeně, neobratně a uměle. Příklad: "Já bych zase nedokázala založit firmu, tak jako ty před dvaceti lety. Od té doby se jí tak dobře daří a ty jsi díky tomu bohatá." Nebo "Můj muž, právník s praxí v makléřské firmě, dělá to a to..." Bože, je to tvá sestra, tak přece ví, co dělá tvůj muž, kterého osobně zná. :-/ Pls, takto nee. Vypadá to tak strašně neautenticky.

Pokud hledáte dobrou povídkovou knihu... Vezměte si do ruky doslova jakoukoliv jinou.

2 24.11.2022

Jako pozitivum musím jednoznačně uvést, že žádná povídka nebyla taková "nanicovatá", nemastná neslaná. Buď se mi moc líbily, nebo naopak nelíbily, ale žádná nebyla takový ten průměrný výplňový kus.

Moc mi nesedly povídky od Markéty P. A Dory Č., nějak se míjí s mým vkusem. Dvořáková a Klevisová naopak naprosto úžasné.

Zkritizovat ale musím autora anotace. Deset hrdinek (...) které se tváří v tvář všednodennosti nehodlají vzdát? A kde prosím vás?

V knize sledujeme v přímém přenosu hned několik kapitulací. Anotace podle mě sbírku nevystihuje a vůbec se k ní nehodí. Aspoň si ty knihy před vytvářením anotace zběžně prolistujte.

2 20.11.2022

Dávám nakonec pět hvězd, i když se mi předchozí série Nikdynoc líbila maličko víc. Je to tak na 4,5 hvězdy a dolů zaokrouhlovat nechci.

Kristoff je jako vždy explicitní, vulgární, hrubý a nevybíravý. Malé varování, v knize je dost scén poněkud ošklivějších a krvavějších, takže třináctiletému bratránkovi zažranému do fantasy bych to k narozeninám asi nekoupila, i když to v knihkupectví nevím proč strčili do young adult. Kristoff ale píše skvěle, originálně a svěže. Ačkoliv je to úplně šíleně tlustá bichle, tak mě fakt nenudil ani na moment.

Jednu věc bych mu ale vytkla. Na samém začátku, v takové té úvodní vysvětlovací fázi, na vás J. K. vychrlí milion různých termínů pro tento svět. Ledokrevný, bledokrevný, úctykrevný a spoustu dalších něcokrevných. Potom se tam to slovo 400 stran neobjeví a po těch 400 stranách autor čeká, že si význam pořád pamatujete. Občas jsem v těch označeních a pravidlech měla kapku bordel a neškodilo by to připomenout, když se v příběhu po delší době objeví.

Opřu se také do korektora/překladatele, protože mě strašně štvala přípona OVÁ úplně všude. I u tak šíleně exotických jmen, např. očividně severem inspirovaných, na kterých to OVÁ vypadalo jako karnevalová maska na pohřbu. Sorry, úplně blbě. (Saoirse á Ríganová? WTF?)

Upírské rody v knize mají taky své názvy (např. Voss) a dala bych určitě přednost, kdyby se k tomu třeba přistupovalo po šlechticku, třeba Laure de Voss - namísto Laure Vossová. Zní to jak "Nováková" a úplně to pohřbívá tu noblesní auru jména starého upírského rodu. Taky říkáme třeba Regina von Habsburg a ne Regina Habsburková. Když to nemá OVÁ, tak je to asi málo žena, že? Ale z toho neviním Jaye, ten za to nemůže, takže hvězdu nesundám.

2 25.07.2022