nangijala

Příspěvky

Jméno růžeJméno růžeUmberto Eco

Jméno růže jsem měla jako takovou svou povinnou četbu, které se celá léta ve své knihovně vyhýbám. Konečně jsem se "pochlapila" a už to chápu.. to všeobecné nadšení...
Tajemství, labyrint, knihovna a vědění jako střed všeho, to se mi moc líbilo. Detektivní linka byla velmi pěkná a napínavá. Kniha není ale pouze honba za odhalením zločinu, samozřejmě je to také odhalování středověké morálky, teologické a filozofické dílo. A jako takové se nečte úplně jednoduše. Musím přiznat, že některé disputace, popisy míst, vyobrazení a snů byly pro mě někdy trošku zdlouhavé a nudné, ale třeba popis milostné scény, wow, ten mě naprosto uchvátil!
Poutavě ukázáno, že za Boží vůli se dá opravdu schovat vše.. krádež, smilstvo i vraždu.
Můj osobní problém u podobných knih je metajazyk, odkazy na různá díla, poznámky, tedy všechno to, co dokazuje autorovu vzdělanost a sečtělost a stejně tak nevzdělanost a mizernou sečtělost mé osoby. Ale co naplat, kvůli tomu hvězdu strhnout opravdu nemůžu:)

01. května


KorunaKorunaKiera Cass

Stejně jako u série Selekce bych obě knihy spojila do jedné. Ale příběh v Dceři a Koruně byl pro mě mnohem zajímavější a romantičtější. Asi jsme si s hlavní hrdinkou hodně sedly, protože jsme se i "zamilovaly" do téhož muže. Eadlyn dospěla, vyzrála, zpracovala v sobě vzácné pouto dvojčat, vzala selekci trošku jinak než jen muchlovačky před kamerami i mimo ně a hlavně... kromě přátel našla svou spřízněnou duši.
SPOILER Bohužel jsem stále nepochopila, o jak vyspělou společnost jde (léčba po infarktu vs. takové problémy s adopcí?) Stejně jsem nechápala selekci rodičů jako tajemství... proč? Trošku překotné a nedovysvětlené mi připadalo sdělení výsledku selekce (asi proto že si nepamatuji nebo neznám přesná pravidla, čekala jsem problémy).
Celkově v rámci žánru hodnotím poměrně vysoko, hlavně pro cílovou skupinu. Vracet se k sérii určitě nebudu, ale jsem docela ráda, že jsem se nenechala prvními díly úplně odradit a trochu si u čtivé romantiky oddechla.

17. dubna


DceraDceraKiera Cass

Asi jsem jediná.. ale série Selekce pro mě byla nudná, rozvláčná a neromantická, hlavní hrdinka mi nebyla moc sympatická, zato Dcera mě teprve začala bavit! Eadlyn žila v bublině, kterou jí sami vytvořili, vychovávali ji jako budoucí královnu zajatou v paláci plném pravidel, svou vlastní selekci a její průběh i své zážitky jí z bůhvíjakých důvodů tajili. Strategické sňatky asi nejsou zrovna úžasné, ale mají aspoň nějaký smysl. Jenže mít za úkol během pár týdnů se zamilovat do někoho z vylosovaných! chlapů kvůli show v televizi? To by mě taky nasr...
Aspoň bylo jasné, že postava bude mít nějaký vývoj, prozře a dospěje, což mi v minulých dílech chybělo (to bylo jak v Slunce, seno... se vemete, se nevemete, pořád dokola).
Vytkla bych určitě průběh selekce, čekala jsem "státnické" úkoly pro budoucího prince, ne jen takové to poflakování a randění.
Čtyři hvězdy ne absolutně, ale v rámci žánru pro mě dobré.

17. dubna


PrvníPrvníKiera Cass

Po prvních dvou dílech jsem se nyní při četbě cítila trošku lépe... děj byl napínavější a zajímavější. Bohužel mi příběh nepřišel celkově nosný na tři knihy. Vytvořený svět bych chtěla na tolika stránkách poznat trošku víc, hlavně jeho fungování, časové ukotvení a vyspělost společnosti (reality show, kamery vs. počítač, okázalost a bohatství vs. chabá obrana královského paláce apod.) Přibylo napětí, také politika a sociální téma trošku více do hloubky, postavy byly realističtější, za což přidávám hvězdičku. Zklamala mě romantická linka, srdce se mi z ní nerozbušilo a konečné drama bylo na mě příliš hrrr.
Čte se dobře, rychle, hodně oddechové, pro mě ale už naposled. Přemýšlím, zda zkusit "selekci z druhé strany" v následujícím díle, třeba mě za srdce chytne víc.

15. dubna


ElitaElitaKiera Cass

Pokud mi Selekce připadala málo propracovaná a romantická, u Elity jsem se i trošku nudila. Přečetla jsem také velmi rychle, jazykově jednoduché, ale příběh trošku rozvláčný.

15. dubna


SelekceSelekceKiera Cass

Kniha mě bohužel příliš nenadchla. Vytvořený svět pro mě nebyl moc propracovaný, nedokázala jsem ho ukotvit v čase, nepoznala jsem úroveň vzdělanosti, vyspělosti. Ani princeznovský/popelkovský příběh mi nepřišel nijak zvlášť romantický. Možná je to tím, že nejsem cílová skupina...
Oddechové, čte se dobře, ale víckrát netřeba.

15. dubna


Norské dřevoNorské dřevoHaruki Murakami

Murakami mě zatím nikdy nezklamal. Vždy mě dokáže přitáhnout ke své knize tak, že se nemůžu odtrhnout. V Norském dřevu je to hodně o atmosféře a pocitech hrdinů, kteří jsou možná mezi spoustou lidí, ale ve skutečnosti vlastně sami. Proto občas až zoufale hledají lásku a přátelství, i když si s těmi pocity nakonec třeba nevědí rady. Mládí a svoboda jsou někdy svazující, být obyčejný je okouzlující a neschopnost bojovat s vlastními démony je k smrti vyčerpávající.
Pro mě velmi příjemné a čtivé lyrické vyprávění. I když mi někdy Murakamiho postavy nejsou sympatické nebo je nechápu, vždy mě baví o nich číst.

09. dubna


Hodná a zlobivá holkaHodná a zlobivá holkaMichael Robotham

Moje první seznámení s autorem a hned to mezi námi zajiskřilo. Líbilo se mi, jak děj pomalu plynul, žádné velké wow okamžiky, žádné hrůzostrašnosti, kvůli kterým bych nemohla usnout, prostě pěkně pomalé odkrývání zločinu a dalších tajemství. Navíc když je v hlavní roli psycholog, má to vždycky trošku jiný náboj, než je tomu u neohroženého vyšetřovatele.
Samozřejmě mě zajímá, co bude dál, ale kdyby žádné pokračování nebylo, asi by mi to nejspíš nevadilo. Vždyť ani v reálném životě se přece o každém vždycky nedozvíme vše...

02. dubna


Než jsem tě poznalaNež jsem tě poznalaJojo Moyes

Velmi těžké téma, vcelku zajímavé zpracování, tj. z pohledu několika vypravěčů, i když jeden převažuje, a čtivá forma. Bavilo mě jiskření hlavních postav a jejich slovní bitky. Přestože byl příběh emotivní a zapůsobil na mě (oceňuji nekýčovitý konec), nebylo to asi úplně to pravé pro mě. Knihu jsem zavřela a nijak už ve mně nedoznívala, škoda. Jde o moje první setkání s autorkou. Chtěla jsem poznat, proč čtenáře tak okouzluje.. vyzkouším tedy určitě ještě něco dalšího.

01. dubna


Na vrchol žádné zkratky nevedouNa vrchol žádné zkratky nevedouEd Viesturs

Mám ráda knihy horolezců, obvykle jsou velmi čtivé a působivé, takže jejich autory a himálajskou vášeň - i přes svoje permanentně zmrzlé prsty u nás v teplotách mírně pod nulou - plně chápu. Kdysi mě okouzlily messnerovky, pak přišel Krakauer, Simpson, Bukrejev, Bonington a nyní i Ed Viesturs. Všichni umí skvěle psát a jsou inspirující. Asi je to tím, že mají všechno dokonale promyšlené, tolik hodin sami se svými myšlenkami ve spacáku uvěznění sněhovými bouřemi... děsná nuda... ale také asi velká škola.
Viesturs je dobrodruh, který plní své cíle a plány v mezích pro sebe přijatelného rizika, s trpělivostí a vytrvalostí. Kniha je ale nejen jeho "cestopisným deníkem", je plná jeho životní filozofie, moudrosti, pokory a lásky k životu, přírodě, lidem, k sobě samému a svým snům.

26. března


Porodní bábou navždyPorodní bábou navždyPatricia Harman

Až po dočtení posledního dílu jsem si uvědomila, že je lépe vnímat příběhy jako celek. Mě totiž právě první díl bavil nejméně, chápu ho však jako seznámení s údělem porodní báby v americké divočině. O hlavní hrdince jsem se toho ale dověděla celkem málo, o jejích přátelích také. V druhém dílu jsem viděla i to ostatní kolem, nejen mateřství, porody a miminka, ale i těžký a zároveň krásný život v celé jeho šíři, přičemž hlavními průvodci byli Becky a Isaac. V posledním díle jsem se vrátila k Patience a konečně ji poznala!
Možná jsem jediná, ale já jsem ráda, že ubylo porodnictví a přibylo všedního života. Patience už totiž není jen porodní bábou... je sama také manželkou a matkou. A proto mi přijde posun v ději od její "práce" více do soukromí logický.
Mám pocit, že toho přátelství, sounáležitosti, respektu a vlastně i mateřství nakonec bylo mnohem víc zde než v úvodním dílu. Užila jsem si celou sérii.

22. března


Porodní bábou proti své vůliPorodní bábou proti své vůliPatricia Harman

Tento příběh se mi líbil více než první díl. I zde hraje velkou roli deník, ale trošku jinak než jen jako záznamy o porodech. Více se dovídáme o samotných hlavních postavách, stejně tak se vracíme i k postavám z prvního dílu. Děj je dynamičtější a zajímavější, reflektuje život v horách v době hospodářské krize, zároveň ukazuje důležitost zdravotní péče v nelehkých podmínkách, vyzdvihuje sousedskou sounáležitost, víru a respekt k druhému. Kniha velmi čtivá, užila jsem si ji.

22. března


Kmotr MrázekKmotr MrázekJaroslav Kmenta

Kniha byla nabitá fakty a jmény, člověk se v nich téměř ztrácel.. o to víc si ale uvědomí, jak prorostlé a prohnilé to tady bylo. A stále je. Zdá se až neuvěřitelné, čím dnes člověk musí projít, když potřebuje drobnou hypotéku, zatímco tehdy tu lítaly miliony a miliardy na účty různých společností bez nejmenších problémů a zajištění. Známosti, úplatky, tajné schůzky a obchody, lobby a nečistá politika... není to kniha jen o minulosti, snad až na ty nájemné vraždy se to všechno dnes a denně děje.
Zajímavá a poutavá kniha vycházející z výpovědí a záznamů odposlechů, doplněná fotodokumentací.

19. března


LvíčeLvíčeJosef Škvorecký

Nemůžu si pomoct, ale do Škvoreckého literatury se nedokážu bez dechu začíst. Baví mě jeho sarkasmus a sebeironie, zajímalo mě vyprávění z prostředí nakladatelství s množstvím figurek pracujících v umění pro dobro nás všech, detektivní zápletka prolínající se dějem tak trochu už od počátku byla skvělý nápad... ale... opět ten láskou mučený ufňukánek Danny nyní v podobě redaktora Karla. Ten mi prostě leze na nervy! Někdo tomu říká love story, milostná linie nebo zoufalství doby apod., pro mě je to spíš nudné, nesympatické a postavu degradující kňourání.

13. března


Porodní bába od řeky HopePorodní bába od řeky HopePatricia Harman

Knížka je čtivá, děj pomalu ubíhal, a to bez jakéhokoli "hluchého" místa, tj. nikde jsem se nenudila, ale ani jsem nikdy nepocítila zvlášť velké napětí nebo gradaci či překvapení. Deníkové záznamy o porodech i popis průběhu jednotlivých porodů byly zajímavé. Musím ovšem trošku přiznat, že mě občas mnohem víc zajímal život hlavní hrdinky jako ženy než jako porodní báby, spousta témat pro mě zůstala trochu nevytěžená (hlavně minulost).
Zasazením do 1. pol. 20. stol. příběh reflektuje hospodářskou krizi, nezaměstnanost, chudobu, rasovou nesnášenlivost. Je vlastně docela drsný, plný těžkých osudů, bolesti, ale také životní síly.
Zajímá mě pokračování, další díl si určitě přečtu.

07. března


My proti vámMy proti vámFredrik Backman

Přesně takhle si představuji druhý díl dokonalé knihy. Medvědín byl pro mě skvělá jízda... ptala jsem se sama sebe... může vůbec nějak pokračovat?
Může. V My proti vám se příběh rozvíjí nejprve v pomalém tempu, což mi velmi vyhovovalo. Děj postupně graduje, vynořují se staré známé postavy s prokreslenými charaktery, prožívající své minipříběhy, přicházejí ale i postavy nové, neméně zajímavé a živé. Hltala jsem každé slovo.
Pro mě kniha velmi emotivní, dojetím jsem pustila nejednu slzu, což se mi tedy zas až tak často u knih nestává. Zároveň je v ní spousta moudrosti a životní pravdy. Pět hvězd je prostě málo.

04. března


O mé rodině a jiné zvířeněO mé rodině a jiné zvířeněGerald Durrell

Autora jsem "objevila" díky seriálu Durrellovi, knihu už tedy vnímám trochu jinak a v mých očích jí to bohužel asi škodí. Postavy jsem z příběhů myslím příliš nepoznala, hodně jsem se tedy při čtení opírala o ty seriálové, které mi se svou předlohou někdy tak trochu neseděly.
Celkově se mi více líbily pasáže o rodině než o té jiné zvířeně. Nemohu ale upřít krásný jazyk plný metafor, líčení přírodních krás Korfu bylo zajímavé, občas ale také trochu zdlouhavé. I díky těmto popisům nebyla pro mě knížka úplně oddechovka, ale přečetla jsem si ji ráda a rozhodně se chystám na další pokračování.

24. února


MedvědínMedvědínFredrik Backman

Zamilovala jsem se. Backmanův styl psaní se mi moc líbí, spousta postav, spousta okamžiků, střihů do různých prostředí, spousta pohledů a názorů. Svět není černobílý.. ani v Medvědíně. Kniha podle mého názoru tak trochu o hokeji, ale hodně o životě, o lásce, o vztazích, o touze po úspěchu, o strachu mluvit i mlčet, bojovat, o politice a moci, o morálce, prostě o lidech.
Psychologie postav je úžasná, každou postavu si dokážu představit, někdy jsem potkala nebo ji znám a každou chápu. Neomlouvám, neobhajuji, ale chápu a rozumím proč... Asi i proto je mi ten příběh tak blízký, je to celé uvěřitelné.
Kniha se zařadila do mých srdcovek, připadá mi hodně moudrá, ale nemoralizuje zbytečně, je emotivní, ale bez patosu. Asi jsem jí naprosto propadla. A stejně tak autorovi, řadí se mezi ty, jejichž knihy nejen že musím všechny přečíst, ale musím je prostě mít!

19. února


Poslední přáníPoslední přáníAndrzej Sapkowski

Byla jsem Zaklínačem úplně nepolíbená.. a dost mě tato povídková kniha překvapila. Představovala jsem si původně velký příběh, boj dobra se zlem, záchranu světa apod. Zádumčivého mutanta, pro svoji obživu putujícího světem a bojujícího s kletbami a všelijakými "strašidly", jsem zkrátka nečekala. Na implicitnost a úspornost textu jsem si zpočátku musela trochu zvykat, Geralt si toho spoustu domyslí nebo přečte v myšlenkách druhých, ale já ne, spousta postav měla tak málo prostoru nebo zmizela, než jsem je vůbec stačila poznat. Zatím jsem se do Geralta ještě nezamilovala, ale pomalu se sžíváme. Úplně chápu ty, kterým těchto pár tak trochu pohádkových příběhů stačí a víc už nechtějí nic, na mě ale působily jako ochutnávka a pozvánka do tohoto magického světa. A já tu pozvánku přijala.

13. února


Divná JadieDivná JadieT. L. Hayden (pseudonym)

Torey L. Hayden mě nikdy nezklame, svou schopností zachytit atmosféru, vykreslit složité charaktery a vyprávět (ne)všední zážitky speciálního pedagoga v nečernobílé perspektivě. I v této knize chápu tu lásku k "jejím" dětem, velkou vůli pomoci, pochopit, ale také nezranit a neublížit, když pochybuji. Příběh Jadie je velmi emotivní. Jako člověk jsem zděšená, jako máma pobouřená a jako zájemce o psychologii a speciální pedagogiku fascinovaná.
Oceňuji setrvání v non-fiction rovině v závěru knihy, hltala jsem každé slovo až do úplného konce.

09. února


Bajky barda BeedlehoBajky barda BeedlehoJ. K. Rowling (pseudonym)

Příjemné pohádky. Být to samostatná kniha nenavázaná na příběh HP, asi bych dala jen 3*, nenadchne, ale ani neurazí. Jako doplnění k HP ale hodnotím výš, knížečka má pro mě náboj právě díky Brumbálově odkazu Hermioně. Jako každá správná pohádka má své poselství a může čtenáři něco říct. Brumbálovy poznámky beru jako plus, něco navíc pro zvídavé čtenáře, snaživé studenty a nadané čarodějky:-) Trochu zklamaná jsem byla z nenaplněného očekávání, že si přečtu něco o zmiňovaném Bručounovi...

06. února


Muž jménem OveMuž jménem OveFredrik Backman

Nijak zvlášť jsem se při čtení nesmála ani neplakala, ale bylo to tak mile úsměvné, hlavní hrdina mírně na zabití i k zulíbání. Kniha tak trochu o životě, o perspektivě, o tom, že i když pro nás možná život ztrácí smysl, my dáváme smysl života někomu jinému. Příběh o lásce až za hrob, velmi čtivý, s působivou retrospektivní kompozicí, pro někoho možná rozvláčný, ale pro mě spíš příjemně pomalu plující vyprávění o tom, jaké to bývalo, jaké to je teď a jak těžké to může být pro někoho, kdo ctí jiné hodnoty než druhý.

06. února


Dívka s pomerančiDívka s pomerančiJostein Gaarder

Po dočtení o této knize dost přemýšlím. A to je pro mě dobré znamení. Velmi na mě zapůsobila. I přes předvídatelnost vztahů a děje jsem byla napnutá až do konce, chápala jsem to křehké spojení táty se synem, které se ve vzpomínkách téměř nemá čeho chytit, i bolest z toho, že měli tak málo času se poznat. Motiv vesmíru byl úžasný... jako nit mezi nimi, společný zájem, vzpomínka, "dědictví", ale také nekonečno i konečnost a nepatrnost lidského života v něm. Kniha jako dopis ze záhrobí trochu děsivá, ale také poetická, dětsky romantická a zároveň s téměř filozofickým přesahem. Protože mi úplně nesedí moudří a naprosto "smíření" hrdinové, oceňuji to, že i při vědomí vlastní smrtelnosti a malosti ve vesmíru je zde umírající mladý člověk zoufalý.
S postavou nebo celkovou filozofií díla nemusíme vždy souhlasit, přesto se nám může příběh velmi líbit.

31. ledna


ŽertŽertMilan Kundera

Netuším, co se mnou tato kniha provedla. Nemám ráda dlouhá, rozvětvená souvětí, nemusím lyrické filozofování se spoustou řečnických otázek, nebaví mě protahování nevyhnutelných rozuzlení... ale... hltala jsem každé slovo, každou myšlenku, lámala si hlavu s každou otázkou a vstřebávala všechnu moudrost, kterou jsem tam našla. Střídání perspektiv se mi moc líbilo, zvlášť když se v závěru střídaly velmi rychle a téměř tajemně, přemýšlet nad tím, čí osud právě sleduju, mě moc bavilo.

28. ledna


Mrtvá v knihovněMrtvá v knihovněAgatha Christie

Pro mě klasická detektivka, která zpříjemní večer. Styl psaní mi velmi vyhovuje, bez zdlouhavých lyrických popisů nálad, bez naturalistických popisů prostředí apod., hodně "konverzační". Musíte sledovat, co kdo říká, a chytat se každé stopy. Slečna Marplová je úžasná postava... moudrá svým věkem i znalostí prostředí a lidských povah, nadaná pozorovatelským talentem a hlavně poučená životem o tom, že nikdy nesmí věřit všemu, co kdo říká, je potřeba dívat se hlouběji. Já to neumím, ale moc ráda čtu o někom, kdo to tak brilantně umí.

28. ledna


Vesnický románVesnický románK. Světlá (pseudonym)

Doslova jsem se nemohla odtrhnout. Je to působivý příběh lásky, nejen lásky milenecké, ale i rodičovské. Po celou dobu čtení na mě dýchala dobová atmosféra, ať už líčením tradičního fungování rodiny, života na statku, zmíněním zvyklostí a tradic, ale také ukázkou křesťanské morálky a dogmatu. Stejně tak i jazykově kniha odpovídá době, v níž vznikla. Přestože jsem možná "moderně" doufala v něco jiného (jednání hlavních hrdinů, konec), odehrával se příběh velmi uvěřitelně, charaktery mi připadaly propracované a reprezentující mentalitu tehdejší společnosti. Dnes se nám možná motivace některých postav jeví nelogická, zbabělá, nepochopitelná, dogmatická... ale možná kdyby bylo v dnešní době více cti, úcty a respektu k druhému, k rodiči, partnerovi, dítěti.. nebylo by to asi úplně špatné.

22. ledna


Hvězdy nám nepřályHvězdy nám nepřályJohn Green

Působivá kniha. Nepotkala jsem mnoho knih takovýmto způsobem pojednávajících o nemoci, o smrti, o umírání a vlastně hlavně i o životě. Autorův styl mi vyhovoval a oceňuji ústřední motiv nedokončené knihy a jejího poselství. Možná je to jen můj pocit, naštěstí nemám zkušenost osobní, ale postavy mi připadají až neskutečně moudré, smířené a silné. Možná s vědomím vlastní konečnosti opravdu člověk zmoudří, ale nepřipadalo mi to v některých chvílích uvěřitelné. Nebrání mi to ale v tom, abych ten příběh prožívala se zatajeným dechem, soucítila, doufala v zázrak nebo abych v dojemných chvílích setřela slzu.

15. ledna


Řvi potichu, bráchoŘvi potichu, bráchoIvona Březinová

Na knihu jsem narazila náhodou díky čtenářské výzvě a moc mě zaujala. Po zkušenosti s knihou Jodi Picoult "Nejsem jako vy" jsem věděla, do čeho jdu. Na tomto příběhu je myslím trochu patrné, že cílovou skupinou jsou děti/mládež, dějová linka, vykreslení postav i jazyk jsou jednoduché, čte se velmi dobře, vnímám tam polaritu dobra (správní kamarádi, co podpoří) a zla (posměváčci, zlí sousedi, co se neptají a odsuzují). Zarazilo mě trošku obecné nepochopení jedné z postav s lehčí formou PAS (škola, ale překvapivě zpočátku i hlavní hrdinka, která má celoživotní zkušenosti s bratrem). Jinak je v knize velmi hezky popsaný život s PAS, těžkosti všedních dní a také to, že síly člověka, byť je plný lásky, prostě někdy dochází... což vůbec není ostuda. Kniha přínosná pro všechny věkové kategorie.

15. ledna


VypravěčkaVypravěčkaJodi Picoult

Vypravěčka byla před lety mým prvním seznámením s Jodi Picoult... láska na první přečtení. Autorčin styl psaní, střídání perspektiv, nečernobílý pohled na jakoukoli problematiku, vina a trest, závažná témata, to vše si mě získalo. A spojení s tak silným tématem, jakým je tady konečné řešení židovské otázky, vzbuzuje emoce, nutí přemýšlet a hlavně nezapomenout. Retrospektivní kompozice a střídání úhlů pohledu je u podobných témat velmi funkční, všechny postavy jsou velmi dobře vykreslené a uvěřitelné. Autorka podle mého názoru umí skvěle pracovat s kontroverzí a díky tomu ve mně nejen Vypravěčka, ale i další její knihy dlouho zůstávají. Jazykově velmi čtivé a v napětí jsem byla prakticky po celou dobu, co jsem knihu držela v ruce. Maximálně doporučuji.

14. ledna


ChirurgChirurgPetra Dvořáková

Pro mě z pohledu laika vcelku čtivý román z atraktivního prostředí, reflektující kromě osobního života lékaře i závažnou problematiku lékařské etiky, korupce. Oceňuji mužský pohled z pera autora ženského pohlaví, psychologie postav byla uvěřitelná. Odbornost ani reálnost neumím posoudit, ale jestli něco není podle znalců z oboru lékařství správně, vůbec mi to nevadilo. Některé jazykové prostředky mi úplně neseděly, ale dokázala jsem si zvyknout a brát to jako nedílnou součást postavy. Beru jako příjemné oddechové čtení.

14. ledna


1