Myš007 komentáře u knih

Mám ráda české knihy o životě a tahle byla moc povedená. Místy drsný příběh velmi statečné Anny, poutvé a napínavé čtení, které vás pohltí a nepustí, moc hezky napsané. Těžká poválečná doba, příběh lásky, opravdové přátelství, politická situace, Annina četná těhotenství, starost jak uživit rodinu, manželovy psychické problémy, je tam prostě všechno. Mám jediný problém, knížka mě chytla natolik, že jsem ji vyloženě vdechla a tak si ji někdy časem budu muset přečíst ještě jednou pomaleji a čtení si pořádně vychutnat.

Já prostě knihy Alen Morštajnové miluji a tato je snad má nejoblíbenější. Tady není co dodat, jednoduše úžasné čtení a vřelu doporučuji.

Moje druhá kniha od autorky, první byly "Kyselé třešně" a tato kniha na ně vlastně volně navazuje. Ráda jsem zase virtuálně potkala svou oblíbenou postavu Lotu Kiliánovou z Kyselých třešní. Příběhy ze života od českých autorů, to já ráda. Kniha je velmi čtivá a příběh poutavý. Autorka dokáže svěle popsat postavy a vystihnout jejich charaktery, takže se do děje lehce vžijete. Měla jsem moc ráda hodnou Andělu jejího manžela Fabiána, což byl sice bručoun, ale také moc hodný. Facinovalo mě, jak rozdílní mohou být dva bratři, co se narodili i vyrůstali ve stejných podmínkách, dostalo se jim stejné výchovy a přesto je v dospělosti každý úplně jiný i to, jak starší Teodor zcela propadne komunistické propagandě. Vůbec celý ten proces znárodňování, vymývání mozků, manipulace, praktiky tajné policie je šílený. Bylo mi líto Valjy, co měla v životě tak neuvěřitelnou smůlu a k srdci mi během čtení přirostla také Irena, kterou jsem ze začátku knihy moc v lásce neměla. Upřímně jsem nesnášela potvoru Betty a úplně ze všeho nejvíc protivnou kuchařku z fary. Kniha mě nadchla. Dávám do doporučených.

(SPOILER) Na tuhle knihu jsem se moc těšila. Jednak Alena Morštajnová je má oblíbená autorka a za druhé jsem byla velmi zvědavá na knihu, která se poslední dobou tolik řeší a autorka měla údajně "ukrást" životní příběh kreslířky Kláry Tellnerové. Nejsem v pozici, kdy bych si mohla dovolit toto soudit, ale pocitově jsem na straně autorky. Sama v jednom z rozhovorů řekla, že si při cestách vlakem ráda povídá s lidmi a také, že si před tím, než začala psát sehnala odbornou literaturu k danému tématu a na psaní se připravila. Tudíž je možné, že se v románu mohl někdo poznat, ale tyto smutné, tragické a bohužel pravdivé příběhy jsou dost často "jako přes kopírák", takže je možné, že jakousi podobnost mohlo cítit více lidí, co něco podobného prožili. Knihu jsem začala číst večer před spaním, pak už jsem ji musela odložit, protože jsem pro únavu pořádně neviděla. O to větší byla moje dnešní radost, že venku prší tak strašně, že se nedá dělat nic jiného a já si jí mohu bez výčitek dočíst. Venku celý den přívalové deště, silný vítr a já se nemohla od knihy odtrhnout a celou jsem ji přečetla. Hororové počasí venku jen umocňovalo už tak ponurý a tragický příběh. Strašně jsem hlavní hrdince fandila a přála jsem jí, jak se dokázala od její šílené rodiny odpoutat, dokončit si vzdělání a postavit se na vlastní nohy.V tu chvíli jsem i začala doufat ve šťastný konec. Jenže pak chtěla vědět, jak se má její matka a znovu do toho všeho spadla. Chtěla jen zachránit svou malou sestru, aby se jí nedělo to samé, čím si musela sama projít. Pardon za ta silná slova, ale dědek dostal, co si zasloužil... No vlastně ne, měl v tom domě uhořet... Alena Morštajnová píše pokaždé o jiném tématu, takže se pokračování asi nedočkáme. Takže si následné dění můžeme jen domýšlet. Skončila hlavní hrdinka ve vězení a Terezka v dětském domově, nebo tu celou šílenost začal konečně někdo řešit, pořádně vyšetřovat? V tom případě by jí přece... No tak ne asi osvobodili, ale minimálně by jí dali do nejmenší trest. Vždyť přece sama byla obětí a k tomu, co udělala jí dohnaly okolnosti.

Scarlett Wilkovou jsem objevila nedávno, jako první jsem četla Vekslačku a ta mě moc bavila, takže jsem hned začala shánět další knihy. Musím říct, že tato kniha mě totálně nadchla, vůbec jsem se nemohla od čtení odtrhnout a hned jsem ji musela přidat do doporučených. Autorka tak dokonale popisuje jednotlivé postavy, až má člověk pocit, že je osobně zná. Díky této knize jsem si také rozšířila obzory ohledně Řeků v ČR. Tak nějak jsem věděla, že se k nám po válce odsunulo hodně Řeků, ale nic víc jsem o tomto problému nevěděla. Autorka píše o vážných tématech, útěk obou dívek ze domova, kde zuří občanská válka do cizí země, ale píše tak nějak mile. Pobavilo mě, jak Sotiria nechápala, proč má chodit do školy, když lepší je pást ovce. I to, jak poprvé spala v posteli a popisovala ji, jako něco, co připomíná obláčky. Úsměv na rtech mi vykouzlila historka, jak Sotiria rozstříhala ruskou vlajku a ušila z ní šaty komunistickým paničkám. Mými velkými oblíbenkyněmi byly Elpida se Zacharulou. Třeba to, jak chodily do obchodu s ovocem a zeleninou a nadávaly tam prodavačce, proč nemá na prodej pomeranče mě upřímně pobavila, vzhledem k tomu, že se to odehrávalo v padesátých letech. Celkově ve mně tato kniha zanechala silný zážitek, je to to nejlepší, co jsem za poslední dobu četla. A ještě jsme dostala strašnou chuť jet do Řecka, už jsem tam nebyla velmi dlouho. A určitě se vrhnu na další knihy od autorky.

Já jsem tak spokojená, to bylo zase počteníčko. Knihy Aleny Morštajnové mám moc ráda a tato je jedna z nejlepších, co jsem od ní četla. Oblíbila jsem si oba hlavní hrdiny a bavilo mě sledovat, jak se mezi Bárou a Ptáčníkem pomalu rozvíjí krásné přátelství i to, jak se postupně odkrývá minulost. Vlastně mám po přečtení knihy jedinou námitku. Opravdu budeme teď zase dva roky muset čekat, než AM napíše další knihu? Nešlo by to rychleji?

(SPOILER) Krásná kniha. Přečteno za 3 dny, protože jsem pořád musela číst dál a dál a nemohla jsem přestat. Zuzana měla krásné dětství a její milující rodiče ji zahrnovali láskou i bohatstvím. Líbilo se mi, jak řádila venku v lesích a u rybníka se svými dvěma kamarády a psy, i když z ní maminka chtěla mít čisťoučkou slečnu. S dospíváním začaly přicházet rány osudu. Smrt matky, okupace a nakonec koncentrační tábor. Při scénách, kde se Zuzana svéká a nechá se sexuálně zneužívat, aby tak zajistila dostatek potravin pro ní a jejího nemocného otce mě mrazilo, ale pak přišly pasáže o týrání v koncentračním táboře, kde se stala součástí skupiny, na kterých nacisté prováděli pokusy na lidech a to už mi zůstaval rozum stát. Je to jedna z nejsilnějších knih, co jsem za poslední dobu četla, dávám do doporučených. Otevřený konec mi nevadí, ráda si příběhy domýšlím sama. Podle mého názoru se Zuzana s Janem již nikdy nesetkala, protože měl v Americe novou rodinu v Čechách pár let po válce nastoupil komunismus, takže by to ani nebylo možné. Určitě se jí povedlo Hanušovu smrt navléci jako nešťastnou náhodu a tudíž nešla do vězení.

Knihy od paní Körnerové mám moc ráda a tahle je za mě jedna z těch NEJ. Irma, Edita, Kristýna. Tři generace, tři dějové linky, přeskakování v čase,to všechno dělá knihu ještě více čtivou. Chudák Irma měla opravdu těžký osud. Konečné rozuzlení, kdo je kdo mě potěšilo, i když jsem něco podobného předpokládala. Prostě fajn počteníčko!

Od té doby, co jsem objevila Scarlett Wilkovou, hltám jednu její knihu za druhou a děsím se toho, co budu dělat, až od ní přečtu všechno. Tak samozřejmě, že mi nezbude nic jiného, než čekat, že zase brzy něco napíše, snad to bude brzy. I u této knihy dávám samozřejmě 5*,ale tentokrát nepřidám do doporučených, protože se mi líbila o fous méně, než ty ostatní,asi proto, že to byl opravdu ponurý příběh. Oblíbila jsem si Živu, Ludmilu, Karla i Ondráše. A úplně nejvíc ze všeho Ditu a Hunda. Autorka má dokonalou schopnost popsat charaktery jednotlivých postav tak dokonale, že ve čtenáři vyvolá silné emoce, minimálně i mě to tak funguje. Při čtení o Slávkovi jsem cítila strašlivou nenávist a odpor. No a samotný závěr mě v tom ještě víc utvrdil.

Hned, jakmile jsem zjistila, že vyšla další kniha od Lenky Chalupové, musela jsem ji mít. Její knihy jsou zárukou skvělého čtení. Tentokrát mi trvalo cca prvních 50 stránek, než jsem se pořádně začetla, ale potom už to se od knihy nešlo odtrhnout. Hugo mi byl ze začátku sympatický, ale ke konci už mi lezlo na nervy, jak svou umanutou touhou po synovi a svým velkým sobectvím ničí všechno kolem sebe a ubližuje úplně všem a nejvíc své manželce Juditě. Otu jsme nesnášela od začátku a to, jak se zachoval mě vůbec nepřekvapilo. Měla jsem ráda Kornelii, Išku, Emílii i Viléma. Bylo to velmi poutavé čtení se zajímavou zápletkou a myslím, že ani Hugo netušil, co sobě a svým blízkým ve výsledku způsobí. A epilog? Tak ten opravdu pohladil na duši a pozvedl knihu do ještě vyšších rozměrů.

Tak tohle mě hodně bavilo. Kniha má krásnou obálku, která zaujme na první pohled. Hlavní hrdinka Alma byla pořádné číslo a k srdci mi přirostly i další postavy, hlavně obě babičky Mary i Maruš, Dušánek, Eva... Líbil se mi i styl, jakým je kniha napsaná. Knihy z českého prostředí, to mám prostě ráda. Osmdesátky i devadesátky jsem sama zažila, jezdila jsem nakupovat do Teplic do Tuzexu, byla jsem na dovolené v Jugoslávii, sbírala jsem plechovky od coca coly i fanty a tricko s Mickeymousem byla ta největší vzácnost.

(SPOILER) Milé čtení, jen úplně nevím, jak to nazvat – něco jako romatická oddechovka s napínavým příběhem, sympatickými hlavními hrdiny, okořeněná zajímavými informacemi o druhé světové válce a leteckých bitvách. Prolínání dvou příběhů, které se nakonec spojí v jeden a vše do sebe krásně zapadne. Četlo se to samo, na pláži, v posteli před spaním, ve frontě v supermarketu, prostě všude, protože člověk musí číst dál a je zvědavý, jak to dopadne. Jen až na ten konec… „Popelka“ Jess přijde na svatbu do milionářské rodiny, svým zpěvem zachrání celou svatbu a všechny uchvátí. Následně pak ještě zdědí Danův dům. Tady mi to trochu připomíná červenou knihovnu. Celkově se mi kniha moc líbila.

Knihu jsem odložila... I když Alena Mornštajnová je jedna z mých nejoblíbenějších spisovatelek, tak tato kniha mi prostě nesedla. Trochu mi vadilo, že je to příběh, kde jsou události abolutně překroucené oproti skutečnosti a hlavně bylo čtení strašně, ale opravdu strašně moc depresivní. Když tu ta pročítám komentáře ostatních, vidím, že podobný názor má víc lidí, ale jsou tu i tací, kteří pak svůj názor přehodnotili. Uvidím, třeba se k této knize někdy v budoucnu vrátím....

Jedna z NEJ knih, co jsem poslední dobou četla, nemohla jsem se od ní odtrhnout, několikrát jsme přišla do práce s kruhy pod očima. Krásný a poutavý příběh, který Vás vyloženě "vcucne" a nepustí. Bohužel konec byl velmi smutný a při představě, že se jedná o knihu napsanou podle skutečných událostí mě až mrazí. Rozhodně doporučuji všem.

Knihy od Patrika Hartla mám prostě ráda, naposledy jsme četla 15 roků lásky, což to bylo oproti Gazelám trochu slabší, ale Gazely mě prostě nadchly. Milá oddechovka a čte se to samo. Vůbec by mi nevadilo, kdyby měla kniha třeba o 100 stránek více. Gazely jsou vlastně mé vrstevnice a také žiju v Praze, takže jsem se do děje mohla krásně vcítit. Byly mi sympatické všechny tři, i když Šárka asi nejvíc a Kája měla zase ty nejvtipnější příhody. Její hádky s Pizdou, ale hlavně domácí úkol – sloh co napsala malá Beáta?! Tak u toho jsem se upřímně řehtala jako kůň na celé kolo a ještě teďka mi cukají koutky, když si vzpomenu na králíka a kamaráda z vězení. Opravdu milé čtení a pohlazení na duši. Tak ananas!!!!!

Včera odpoledne jsem dočetla knihu a pátrala jsem ve své databázi, co číst dál... Tak jsem začala číst Hájovnu. Moc mě to chytlo a tak jsem si před spaním řekla, že si přečtu ještě pár stránek... Výsledek? Dočteno do konce a já šla ráno fungovat s kruhy pod očima po 3 hodinách spánku. Po dlouhé době kniha, která se mi opravdu moc líbila!

Jasně, že letní holčičí kniha, nic vážného... Ale prostě "božííííí" Přesně víte, jak to dopadne vlastně hned po přečtení anotace. Charismatický Cam, totální hňup Robert, přeměna ošklivého kačátka v sebevědomou ženu. Prostě lehké letní čtení na pláž pod slunečník, těžko bych tam četla třeba Remarqua... Trochu kýč, ale milý. Úplně nejvíc mě pobavilo, jak Laurii přejela průsmyk Stelvio, já ho totiž přejela taky jako mladá holka ve fiatu UNO, aniž bych to plánovala a opravdu si to pamatuji do dneška. Vřele doporučuji všem, co si chtějí vyčistit hlavu holčičí četbou..

Moje druhá kniha od této autorky. Jako první jsem četla Hodnou sestru, která mě úplně nadchla. Kniha Tchýně se mi možná líbila o úplně maličko méně, ale i tak velké nadšení. Lucy mi byla sympatická hned od začátku, ale Diana mi pořádně pila krev, už dlouho jsem se u čtení tak nerozčilovala. Ale ke konci, když se mi jí povedlo pochopit jsem jí všechno odpustila, vlastně to celé díky ní do sebe zapadlo a dostalo smysl. Škoda, že se toho nedožila. Tipů na vraha jsem měla několik, ale ani jeden nebyl správný. Už se těším na "Rodinu od vedle", tato autorka mě vyloženě baví.

Zase jedna kniha, co vás chytne a nepustí, několik uzívaných rán s kruhy pod očima, když se clověk v noci nemůže od čtení odtrhnout. Zajímavý pohled na život obyčejných Němců ve válce i mezi válkami. Až mě mrazilo, když se Anna musela dívat, jak její děti ovlivňuje a fanatizuje nacismus. Dcery ve škole s ostatními dětmi šikanují spolužačku, protože je ze židovské rodiny, syn by v uniformě Hitlerjugen nejraději i spal, i mažel se začal angažovat a Anna s tím všim v podstatě nemohla pořádně nic dělat. Hned se pustím do dalšího dílu, neboť mě zajímají další osudy Anny, Charlotte a jejich rodin.

Milý příběh o mezilidských vztazích, zivotě po rozvodu, lásce, prostě takový příjemný příběh ze života. Za začátku jsem měla trochu problém se začíst, ale pak mě to přece jen chytlo. Sympatická hlavní hrdinka Marie, její nesnesitelná protivná věčně naštvaná sestra Veronika, jejich staří nemocní rodiče a řada dalších postav mi tak zpříjemnili několik cest vlakem.