Mosula komentáře u knih
Knížka plná diagramů, líbivých hesel a klišé. Jako blog nebo instagramový deníček by to mohlo fungovat, na tištěnou knihu je to málo. Některé myšlenky jsou ale zajímavé a stojí za to je opakovat. Jako self-help book pro puberťáky bych to asi doporučila.
Krátká jednohubka tak za tři a půl hvězdičky. Začátek mi přišel skvělý, užívala jsem si každou větu, nadšení se ale postupně vytrácelo a nedotažený konec tomu nepřidal.
Z prvního dílu jsem byla nadšená, druhý jsem poslouchala po kouscích několik měsíců - nudil mě příběh, nebavil mě jazyk, štvalo mě chování vlastně všech postav. Knížka mě znovu začala zajímat, až když Lenu začala studovat v Pizze. Možná se u třetího dílu zkusím soustředit na historické události v pozadí než na tu telenovelu v popředí.
Velmi důstojné zakončení celé série, ale asi ho nedokážu hodnotit odděleně od zbytku.
První díl Geniální přítelkyně mě nadchnul, druhý jsem protrpěla a četla ho několik měsíců, třetí díl mi zase přišel zajímavý a pátý díl bych kvalitou přirovnala k tomu prvnímu.
Líbilo se mi sledovat spíš ty historické linky v pozadí než samotné vztahové zvraty hlavních hrdinek. K Itálii mám podobný vztah jako Eleniny dcery, je to fascinující země, ideální místo, kam jet na prázdniny, ale žít bych tam rozhodně nechtěla.
V Neapoli jsem byla a byla jsem jí znechucena podobně jako chováním většiny postav - všichni jsou na sebe hnusní, lžou si, podvádí. To všudy přítomné násilí bylo místy k nesnesení. V celé tetralogii mi byl sympatický akorát Pietro.
Dost mi vadilo, jak Elena neustále opakovala, že Lina je a vždycky byla zlá. Mně naopak Lina přišla jako velmi milující a podporující. Byla jen hluboce nešťastná a frustrovaná - jako orel, který měl létat ve výškách a místo toho byl okolnostmi donucen žít život slepice. Raffaella Cerullo, geniální přítelkyně Eleny Greco, bych na rozdíl od autorky napsala já.
Z prvních pár stran knížky jsem byla nadšená, pak nadšení postupně upadalo. Nesedělo mi propojení jednotlivých příběhů a už vůbec jsem nemohla věřit tomu, že vypravěčem je nevzdělaný vrátný. Ten by takové slovní obraty nikdy nepoužil. U některých příběhů mi bylo líto, že dostaly prostor jen na pár stránkách, zasloužily by si samostatnou knihu.
Mé první setkání s moderní anglickou poezií dopadlo na výbornou. Kniha mi svým tématem neskutečně sedla, je dobré, že autorka měla odvahu psát o svých (holčičích) bolestech a běsech. Překladatelka odvedla skvělou práci.
"Až ti někdo nabídne, že tě zachrání, postarej se o to, aby ses zachránila sama. - já ti věřím."
Autor mě na začátku hrozně štval a myslela jsem, že knížku ani nedočtu (to hanění vědců a vědeckého jazyka; přehnaná nezastupitelnost matky ve vývoji dítěte atd.), ale nakonec jsem tam pár užitečných rad našla a mám chuť přečíst si k tématu něco víc, takže to asi nebyl promarněný čas.
Knihu jsem četla po několika letech znovu a znovu jsem v ní našla spoustu užitečných návodů, jak zatočit se svým největším neduhem.
Kvalita básní velmi kolísá - některé jsou výborné, větší část by bylo lepší vůbec nepublikovat. Velmi mi vadily vulgarismy a ač je mi mariánský kult cizí, tak ty kundy a píči si ve spojení s bohorodičkou mohl autor odpustit.
Severskou mytologií jsem byla dosud nepolíbená. Gaimanovo vtipné převyprávění mě nadchlo a po doposlouchání audioknížky (načtené samotným autorem) mě přepadla chuť dozvědět se o severských bozích víc. Za Lokiho vychytralost a Thorův mdlý rozum nemůžu jít pod pět hvězdiček. Knihu je dobré dávkovat po jednotlivých příbězích, za mě ideální večerníček pro dospělé.
Hodnotit knihu po literární stránce samozřejmě nemá smysl. Projekt terapie sdílením znám z instagramu a je mi velmi sympatický. U mnoha hlášek jsem se zasmála, občas prožívala déjà vu, občas jen nevěřícně koukala. Hoď kamenem, kdos nikdy neřekl "Je to mnou."
Mám pocit, že pokud by temný příběh Túrina Turambara ze Silmarillionu nebyl rozveden v samostatné knize, nic tak hrozného by se nestalo. Kniha Tolkienovskému světu nedává nic nového, příběh je naopak místy zbytečně rozvleklý (a to je Silmarillion moje srdeční záležitost). Navíc hlavní hrdina má tak nepříjemnou povahu, že mu člověk tu Morgothovu kletbu skoro přeje.
Moc se mi stejně jako v Myšutovi líbily ilustrace Galiny Miklíkové. Začátek mě moc nebavil, ale pak se příběh rozeběhl a nedokázala jsem se od knížky odtrhnout. Místy je to sice dost klišoidní, ale zase je to vtipné a dětem bych určitě tuto knížku doporučila k usínání.
Svěží a zábavné básničky pro děti korunované živými ilustracemi Galiny Miklíkové mě nadchly.
Králíku,
pročpak chroupeš jenom zelí
bez masa a knedlíků?
Co to máš ve zvyku,
ty hloupý králíku?!
U Váchy vím, že dám pět hvězdiček, ještě než knihu začnu číst. Autor je výborný jako vždycky a ač už dávno nejsem čerstvý biřmovanec, srdce mi překypuje láskou, zoufale toužím vyrazit do světa a začít žít znovu, jinak a lépe, ale hlavně ŽÍT.
Knížka psaná pro dětského čtenáře, která je ale pro děti příliš temná a smutná. Royovy ilustrace jsou ale nádherné a pohádka stojí za přečtení (prolistování) hlavně kvůli nim.
Knížka mě zaujala svojí kouzelnou obálkou. Ilustrace jsou opravdu nádherné, ale samotné básničky mě moc nebavily, kochala jsem se jen obrázky.
Na knížku jsem narazila náhodou, když jsem čekala, až na Jatkách78 otevřou divákům brány divadla. Přečetla jsem prvních pár stránek a věděla, že knížku musím mít doma. Naštěstí ji v knihkupectví ještě měli, ačkoli na webu psali, že je rozebraná. Kouzelná kniha s dojemným příběhem ideální na melancholické zimní odpoledne. Dojem z knížky umocní krásné ilustrace Evy Chupíkové.
Velmi milá knížka, spousta drobných vtipků, které pohladí po duši.
Kniha je zajímavá, bohužel ale nevyužila svůj potenciál. Tím, jak se snaží být přístupná všem čtenářům, tak se spousta místa vyčerpá popisem faktů, které každý trochu vzdělaný člověk zná, a na to opravdu zajímavé, co by daný vědec mohl sdělit, už místo nezbude. Přesto byly některé rozhovory hodně podnětné.