Terapie sdílením přehled

Pokus o intelektuální terapii skončil spíš jako sledování dvou lidí, co si navzájem opakují, jak jsou hluboké, ale zapomněly, že posluchač čeká trochu víc než jen prázdné fráze a opakující se mantry. Atmosféra připomíná nekonečný workshop osobního růstu, kde se mluví hodiny o tom samém, ale změna nálady nepřijde ani po třech šálcích espressa. Styl je tak přetažený, že by si z něj mohl vzít příklad i největší mistr nudných monologů, a místo inspirace tu zůstává jen frustrace z marné snahy o hloubku. Humor je tu jako chybějící kafe ráno, prostě nikde a bez špetky vtipu, který by mohl zachránit aspoň pár momentů. Čtenářka si pak připadá jako na terapii, kde místo úlevy přichází otázka, proč vůbec ztrácet čas s něčím, co se snaží být důležité, ale je vyprázdněné jak vysušená poušť. Všechno dohromady působí jako snaha předstírat originalitu, která ale působí spíš jako unavená kopie něčeho, co už dávno ztratilo šťávu. Když už toužíte po sdílení, doporučuji spíš kávu s kamarádkou, ta vám aspoň nezabere celý večer a nezanechá pocit zbytečnosti.