Terapie sdílením

Pokus o intelektuální terapii skončil spíš jako sledování dvou lidí, co si navzájem opakují, jak jsou hluboké, ale zapomněly, že posluchač čeká trochu víc než jen prázdné fráze a opakující se mantry. Atmosféra připomíná nekonečný workshop osobního růstu, kde se mluví hodiny o tom samém, ale změna nálady nepřijde ani po třech šálcích espressa. Styl je tak přetažený, že by si z něj mohl vzít příklad i největší mistr nudných monologů, a místo inspirace tu zůstává jen frustrace z marné snahy o hloubku. Humor je tu jako chybějící kafe ráno, prostě nikde a bez špetky vtipu, který by mohl zachránit aspoň pár momentů. Čtenářka si pak připadá jako na terapii, kde místo úlevy přichází otázka, proč vůbec ztrácet čas s něčím, co se snaží být důležité, ale je vyprázdněné jak vysušená poušť. Všechno dohromady působí jako snaha předstírat originalitu, která ale působí spíš jako unavená kopie něčeho, co už dávno ztratilo šťávu. Když už toužíte po sdílení, doporučuji spíš kávu s kamarádkou, ta vám aspoň nezabere celý večer a nezanechá pocit zbytečnosti.

Tahle kniha není mým šálkem kávy. Trochu humoru zde je, bohužel není to ten, který mám ráda.

Tak bohužel tohle za mě ne... Chápu, že se jedná o úspěšný IG kanál a tak to asi i mělo zůstat. Knižní vydání je zcela nadbytečné. Pár slov nebo vět na stránce, celé jsem to "přečetla" půl hodiny. Ani doprovodné obrázky a fotografie mě nijak nebraly. Celkově úplně nechápu trend vydávání instagramových příspěvků v knižní formě, tady je to ještě umocněno tím, že jsou to jen sebrané printy, nulová invence "autorek". Našla jsem ji dnes večer v knihobudce a zítra půjde zpátky...

Není to tak vtipné. Přečtěte to do hodiny a nic extra vám to nedá. Škoda papíru.

Sem tam nějaká vtipná hláška, ale většinou nic moc, takové suché. Někdy mi přišlo, že je to vytržené z kontextu, takže to nejde pochopit. Párkrát jsem se pousmála, ale jinak nic moc, očekávala jsem víc. Škoda, potencionál to mělo dobrý.

Instagramový profil "Ester a Josefína", který se později přejmenoval na "Terapie sdílením" začínal na sdílení autentických rozchodových zpráv z různých elektronických chatů. To, že se s vámi někdo rozchází, je vždy trochu zvláštní situace, a ve chvíli, kdy to řešíte přes chat, tak většinou jenom přidáte na bizarnosti a často i vtipnosti, protože se do zpráv promítne různý váš autentický přístup k věci. Pro mě jsou tyhle krátké úryvky chatů celkem zajímavý vhled do toho, jak dnes lidé žijí. Každopádně kromě vtipnosti, je Terapie sdílení postavená hlavně na tom, že prostě sdílíte s ostatními vaše prožitky z těchto náročných situací, čímž se vám často může ulevit, ostatní se z toho mohou poučit a hlavně taky získáte pocit, že v tom nejste sami. Tahle kniha je naprosto minimalistická, kromě pár krátkých článku, je to prostě výběr těchto rozchodových zpráv z chatů. Takže je otázka, jak moc to dává smysl, když si to samé můžete přečíst na Instagramovém účtu.

Nepovedený dárek od Ježíška. Nejsem cílová skupina,ale zkrátka za mě ne...

Velice zvláštní kniha, jak nápadem, tak i zpracováním. A opravdu si myslím, že může působit terapeutický a může zlehčit to porozchodové období, protože zjistíte, že v tom rozhodně nejste sami. Chvílemi jsem nechápala a přemýšlela, jestli je kolem nás opravdu tolik cynických lidí. No rozhodně jsem se pobavila, minimálně hloupostí lidí. Jediné - možná se opravdu vše dalo sfouknout na menší formát a pošetřit papírem, ale smysl kniha podle mě má. 3,5*
(5/24)

Kniha je rozhodně ojedinělá tím, jak je koncipována. Zaujal mě příběh jedné z autorek na začátku knihy i závěrečný text Tomáše Dvořáka a nad některými zprávami jsem se fakt pobavil. Nicméně v knize je jedna věta, která je podle mě velmi nebezpečná, a ta je hned v úvodu: ...smích, na rozdíl od pláče, léčí. S tím opravdu nemohu souhlasit. Působí to, jako by autorky nabádaly čtenáře, že pláč je něco špatného, zbytečného, přežitého, pojďme se radši smát a na pláč zapomeňme. Ale i pláč je důležitý projev emocí, našeho prožívání. Za mě 75 %.

Originální nápad. Kniha se mi hodně líbila.
Byť je to smutné, tak jsem se i zasmála.
Rozhodně si přečtu 2.díl.

Škoda papíru. Nepřišlo mi to ani úsměvné. Bez kontextu, nezasáhlo mě to, nepoznala jsem se v tom, nepobavilo. NIC.

Musím říct, že druhý díl se mi líbí mnohem víc, je propracovanější, vychytanější...

Ale i tak - stejně jsem se bavila :-)

Tohle prostě píše život
(a lidi okolo nás)

Tak tohle byl omyl ve výběru, byla jsem zvědavá, jak píše sestra známé herečky. Možná si to své fanoušky najde spíše u mladé generace.

Knihu jsem vzala do ruky jen kvůli tomu, že jsem se nechala zviklat doporučeními na sociálních sítích, což zpětně nevidím jako moudré rozhodnutí. Jediné, co mohu na knížce zhodnotit kladně, je její grafické provedení.

Není lehké tuhle knihu úplně ohodnotit. Není to asi úplná ztráta vašeho času při čtení, zároven ale nemáte ten pocit, že by se vás to nějak dotýkalo. Jediného koho se to může více dotýkat jsou lidi, pro které je kniha primárně určená a to jsou čerstvě a nakrkle rozešlé páry. V jejich případě to třeba může pomoct nebrat tu situaci tak drasticky a říct, si že v tom nejsem sama. Tudíž kniha si svou existenci asi obhájit dokáže, jen to zpracování je opravdu hodně jednoduché a mnohdy neuchopitelné, třeba ty básničky nebo ty ultimátně divné obrázky, které by minimálně potřebovaly aspon nějakou vysvětlivku nebo komentář, proč byly použity. Takže trošku pel mel.... asi ok, i když nechápu proč se kolem toho dělal v jednu dobu takový boom... ale asi jsem čekala, že to bude úplně o ničem, a aspon nějakou tragikomickou pointu to mělo....takže jak říkám, asi ok...zas jiný čtivo, ale stačilo a už víc nepotřebuju a ani nedoporučuju.

ZTRÁTA ČASU...

Kolegyně se zmínila, že tuto knihu má doma a já velký knihomol jsem hned poprosila o půjčení.
Souhlasím s Unicron06, že je to i škoda papíru. Na každé straně je věšinou jedna věta, někdy i jen dvě slova.
Zasmála jsem se asi u deseti sms a to nad hloupostí pisatelů, s konstatováním - NO TAK TO FAKT NE.
No dobře jedna ukázka, která mě zrovna rozesmála :-) ať můžu dát alespoň jednu hvězdu.

- tak hlavně že to víš
- takže kdy se chceš rozejít?
- mám čas skoro každej den

Knihu bych nedoporučila.

Jako co to bylo?možná by to stačilo na nějakou podprůměrnou povídku,ale jako kniha?no strašný.ztrata času a škoda papíru.vladtne si říkám:,,jak může někdo něco takového pustit do světa?,,

Uvědomila jsem ji, že muži, kluci, ženy a holky se k sobě občas nedokážou chovat a slovo "Miluju tě" řikají úplně zbytečně. Ale kdo to nikdy nezažil ‍️

Zkusme di představit, že jsou lidé co neznají profil těchto dam na IG, dokonce i tací co vůbec IG nemají anebo ti, co si museli najít, co to znamená...ne to není fantasy to je realita. Kniha pro mne byla příjemnou oddychovkou, hodně jsem se zasmála, sem tam dojala, děkuji