mosem komentáře u knih

Jestli je tahle kniha prezentována jako "sžíravá kritika dnešní japonské konzumní společnosti....", asi nejsem dostatečně vnímavý. Sympatické je snad to, že sex a násilí zde nepůsobí jako jádro, obalené balastem děje, ale naopak jako slupka, přes kterou je třeba proniknout, aby se čtenář dostal k jádru. Nicméně, vulgarita některých výroků a popis některých scén na mne působil docela odpudivě....což je moje hodnocení, které si nedělá nárok na objektivní posouzení kvality díla. Stejně dopadl de Sade...

1 04.11.2018

Jako odchovanec předrevoluční školy jsem měl docela odpor ke klasické ruské (a nejen ruské) literatuře. Nebyl k tomu racionální důvod - stačil jen fakt, že se po nás chtělo, abychom ji četli. Takže až po desítkách let jsem se rozhodl vrátit "ke kořenům", překonat fobii z klasiky. A tak jsem se dostal i k Čechovovi. Rozhodl jsem se začít povídkami - když mne to nezaujme, neztratím mnoho času a další povídku už číst nemusím. Pravý opak byl pravdou, hned první povídka mne zaujala natolik, že jsem strávil čtením zbývajících povídek převážnou část noci a další den pelášil pořídit další kousky od téhož autora. Nevím, jestli mne i další (dříve zatracovaní) autoři kteří patřili k povinné školní četbě zaujmou. Nevím také, jestli by mne ty knížky zaujaly, kdybych je vzal do ruky ve svých postpubertálních letech - jestli bych si je dokázal vychutnat a pochopit. Nicméně, v tomto případě konstatuji, že nikdy není pozdě.

1 04.11.2018

Když jsem dostal doporučení na tuhle knihu, nejdřív jsem si myslel, že to bude ženský, romantický příběh, který chlap ani nebude číst.
Ano, láska tvoří kostru tohoto příběhu, ale na ní je připojena další, mnohem hlubší rovina příběhu. Holocaust, podaný jinak, než bývá zvykem. Bez zbytečné brutality...ale věty, popisující odevzdanost - naději až za selekci v Osvětimi, věty popisující rezignaci "v Terezíně se nepopravovalo, jen občas někoho oběsili..." jsou mnohem silnější než by bylo možno popsat barvitým líčením krutosti a násilí.
Jediným negativem pro mne byl závěr - sladký, růžový, románový. Vynechat jej a ponechat konec (a vlastně i začátek) knihy otevřený by bylo ku prospěchu příběhu.
Kniha, kterou ale přes tuto drobnost doporučím k přečtení.

6 03.11.2018

Nejsem pravidelným čtenářem sci-fi, možná proto se mi tahle knížka četla poměrně obtížně, a začínal jsem s ní několikrát. Viděl jsem ale její divadelní zpracování, které mně přišlo mnohem srozumitelnější, snad i dramatičtější. Není to však žádné objektivní hodnocení knížky, jen osobní pocit...a možná poznání, že tento typ literatury není pro mne tím pravým. Moje škoda....a přeju potěšení každému, koho tahle knížka nadchla.

1 03.11.2018

Popravdě řečeno, název knihy mne docela odrazoval. Přece jen na mne působil dojmem literatury na pomezí mezi thrillerem a hororem, někde mezi sci-fi a fantazy. A tohle nejsou žánry, které bych vyhledával...ostatně v mé věkové kategorii to ani není úplně běžné. Postupem času jsem narážel na recenze, hodnocení a komentáře, které nebyly příliš jednoznačné. Někteří hodnotitelé se rozplývali nadšením (z různých důvodů), jiní zaujímali postoj spíš rezervovaný (přece jen kritizovat knihu, která dostala hodnocení Magnesia Litera zavání obviněním z nekulturnosti), a poslední skupina zastávala postoj jednoznačně odmítavý.
Co v takovém případě? Nejlepší je knihu vzít, přečíst a udělat si vlastní názor. Podotýkám, vlastní - ne nutně objektivní, ne nutně jediný správný. Takže jsem knihu vzal a přečetl. A přiznávám, že jsem na rozpacích, jak ji hodnotit - stejně jako rozporuplně ji hodnotí jiní čtenáři.
Na jedné straně hodnotím kladně respektování základních historických skutečností, hodnotím kladně i humor a nadsázku. Nicméně, oproti tomu stojí otázka, zda fantazie není popuštěna až příliš - pak humor působí až křečovitě. Vadilo mně i popisování sexuálních scén, které nebylo podle mého názoru nezbytné, ale spíše jsem měl pocit nějaké účelovosti - ale ta mně osobně zůstala utajena. Dějová stránka se dostává do pozadí, v podstatě o ni už ani moc nejde. Tato stránka knihy mne příliš nenadchla a jen z tohoto důvodu bych knihu ani nedočetl, a zcela jistě ji zařadil mezi knihy "na jedno použití".
Druhou oblastí, která mne (a jistě nejen mne) upoutala, je jazyk autora. Je to ještě próza? Nebo je to už poezie? Nevím, tohle si netroufám hodnotit. Nicméně jazyk, který autor používá je úžasně barvitý. Dokonce si troufám tvrdit že natolik, že otázku obsahovou úplně opouštím a přestávám vnímat, pohlcen poetičností, krásnými obraty, novými výrazy. Žádné obraty na úrovni vyjadřování žáka druhého stupně základní školy. Holé věty a jednoduché výrazy. Naopak, krásná, barvitá řeč. A přiznávám, že ta u mne natolik převážila, že jsem dal 4 hvězdy - popravdě 3 za jazyk, 1 za děj. A jen kvůli té krásné češtině stojí za to po ní po čase opět sáhnout.

6 03.11.2018

Do série o Sanovi jsem se pouštěl s přesvědčením ji zdolat. První, druhý, třetí...a chuť se vytratila. Atmosféra Japonska 17. století, barvitě a přesvědčivě vykreslená se dostává do pozadí, když v každém svazku narazíte na stejné problémy. Všichni jsou proti Sanovi, který je jediný spravedlivý, který bojuje proti přetvářce, útokům na svoji rodinu a na sebe, proti intrikám. A to vše za dodržování principů bušidó. Děj, který je zde popisován připomíná skvělý obraz v krásném rámu, bohužel další provedení připomínají už jen kopie. Pro hodnocení volím kompromis 3 hvězd. S vědomím, že kdybych tuhle knihu četl jako první dal bych asi čtyři...nicméně pachuť "kopie" by mně vedla spíše ke dvěma. Takže proto kompromis.

3 03.11.2018

Pokud jde o mne, četl jsem kdysi dávno a nijak knížka mně nijak neupoutala. Dnes, s odstupem řady let/desetiletí jsem se na knížku díval trošku jinak.Vnímal jsem ji jako psychologickou studii, kterou píše nedospělá ale inteligentní dívka.Zachycuje mezní situaci, do které se ona, její rodina a další lidé dostali. Zachycuje atmosféru a její vývoj v průběhu izolace kterou prožívá. A nejen ona, ale i lidé, kteří jim pomáhali. Zachycuje změnu chování lidí, kteří jsou vystavení extrémním podmínkám a nebezpečí, životu v atmosféře "ponorkové nemoci". Kdy každý překáží každému a každý každému leze na nervy. Ukazuje vývoj od relativně pohodlných podmínek a příjemné atmosféry až po situace kdy jen nebezpečí života dokáže udržet tyto lidi pohromadě. Neidealizuje a zřejmě ani nedramatizuje - což je právě výsledek věku autorky. Ve věku který je ideální pro to aby byla dostatečně vnímavá, je dostatečně vyspělá k tomu, aby dokázala vnímat realitu kolem sebe a popsat ji, a je ve věku kdy dokáže být dostatečně rebelská k tomu, aby popsala vše tak jak vnímá. Což vede po válce k tomu, že její otec některé části "odfiltrovává" jako nevhodné. A při tomhle vnímání má kniha pro mne mnohem silnější vypovídací hodnotu, než by se zdálo. Není to román, je to studie.

9 03.11.2018

Kniha, která se přečte jedním dechem. Bohatý, v několika prolínajících se rovinách odehrávající se příběh je vskutku strhující a má značné tempo, jaké si pro bohatost děje rozsah románu vyžaduje. I když kniha v mnoha momentech balancuje na hranici románu a trilleru, není jejím smyslem napětí udržovat popisem násilí a brutality, i když je jich v knize hodně. Román v mnoha ohledech evokuje pocit scénáře, kdy zkrácený popis ponechává dostatek prostoru pro fantazii.

26.10.2018

dyž jsem četl Stoletého staříka, dobře jsem se bavil. Kniha, i když její část byla absurdní, měla děj, měla vtip, byla příjemný, oddechovým čtením. Druhá kniha Analfabetka si tuhle úroveň držela ve své první polovině, ve druhé se už humor stával stále víc křečovitým, vtip se stával trapným zesměšňováním, nicméně ještě stále jsem ji dokázal přečíst bez pocitu ztráty času. S určitým napětím jsem čekal na třetí knihu, Zabijáka Anderse. Nejstručnější hodnocení, kterého jsem schopen je "zklamání". Mám-li být poněkud obšírnější, "kniha které věnujte čas pouze tenkrát, jestli skutečně nevíte co s ním". Ne, není to zklamání z toho, že tahle kniha na mne nepůsobí jako umění - tohle očekávání jsem ani neměl. Ale není to ani dobrá zábava, není to ani dobře odvedená řemeslná práce. Opravdu nenacházím nic, co bych na ní mohl doporučit. Nevím, jestli Jonasson svůj potenciál humoru a inspirace vyčerpal, nebo se dostal do fáze, že je to "pro ně dobré", do pocitu "pana superspisovatele". Nebo jen já jsem ten kdo jeho humor a talent nechápe. Každopádně, jedna z velmi, velmi mála knih, které ode mne dostaly palec dolů s pocitem, vyjádřeným frází "kniha nemá ani cenu papíru na kterém je vytištěna". Ale mohu se plést, uznávám.

Kdybych měl charakterizovat tuhle knihu jedním slovem, použil bych "rozpor". Rozporuplný je postoj hlavního hrdiny, který i ve chvílích největšího ran a neštěstí nachází něco, co mu dává smysl života a naději na lepší zítřek. Rozporuplný je jeho postoj k blízkým, které neuvěřitelně miluje ale stejně neuvěřitelně jim dokáže ubližovat. Těchto rozporů dokázal autor nabídnout celou řadu. Kniha však není jen vyprávěním příběhu, osudu jednoho muže a jeho rodiny - je i pohledem na filozofický přístup k životu v jiném kulturním prostředí, v jiném regionu. Věci mají jinou hodnotu. Vztahy mezi lidmi jsou postaveny na jiné úrovni, než je známe a zažíváme my, dnes a tady. A i když je děj sám o sobě strhující a má spád, který nedovolí knihu odložit, nabídne současně mezi řádky otázku - co já, moje trápení, moje problémy, můj život...jak k nim přistupuji já? A jak bych přistupoval k ranám, jaké postihly Fu-Fueje já? Se stejnou stoickou vyrovnaností?

2 26.10.2018

Silný příběh. Nemám příliš v lásce "psycho", ale tohle jsem díky příběhu zvládl. Psycho zde není samoúčelné. Nevím ale, jestli bych jej chtěl vidět jako film. Tedy, pokud by to bylo natočeno vskutku syrově, jak se dnes většinou děje. Kdybych měl zvolil klíčové slovo, které vyjádří můj pocit, bylo by to slovo "ROZPOR". Rozporuplný pocit, jestli je mně víc odporná ONA nebo ON. U ní je to rozpor mezi "nenávidět ji protože je mrcha" nebo "litovat ji, protože je nemocná - touhou po moci", zatímco u něj je to rozpor mezi "závislostí na NÍ - fyzickou i psychickou" a "slabošstvím, kompenzovaným činy". A moc na tom nezmění ani epilog, který spíš vyznívá jako neutralizační činidlo proti předchozímu ději, podle mne spíš zbytečný, znějící jako pohádka.

26.10.2018

Kniha, která začíná jako příběh spíše detektivní. Postupem času se však mění na dílo spíše psychologické a filozofické. Hlavní postava objevuje svoji minulost, a čtenář sám se stává hlavním hrdinou. Řada situací, řada scén je zde jen náznakových, a čtenář sám si musí vkládat vlastní představy. Téměř jako by sám ztratil paměť. Tomu nasvědčuje i samotná útlost knihy, kdy čtenář není pouze pasivním příjemcem ale skoro spoluautorem. Děj je vystavěn dokonale, neboť to, co nám v aktuálním okamžiku chápání děje spíše komplikuje, nám dává možnost porozumět tomu, s čím jsme se seznámili před časem. Nicméně, trošku slabou stránku spatřuji v poměrně předvídatelném závěru, který není nijak překvapivý. Ale otázkou je, zda chtěl autor vlastně překvapovat.

1 26.10.2018

Geniálně strukturovaný román. Začíná pozvolna, jemně až lyricky, postupně se dějová linie větví, jednotlivé větve se dotýkají, kříží a dále rozrůstají. Z poklidného vyprávění se stává napínavý příběh, který se postupně dramatizuje. Závěr románu pak přinese čtenáři šok, který bude ještě dlouho doznívat. A v tom okamžiku najde odpověď také na otázku, pokud si ji položil, proč "šedé duše". Dlouho jsem nečetl knížku, která by ve mně takhle zarezonovala.

3 26.10.2018

Další Ishigurova kniha, kterou jsem přečetl. Jiné prostředí, jiný děj, jiný styl vyprávění. A přesto je to stále stejně fascinující Ishiguro. Kniha nemá žádný dramatický děj, ale všednost popisu je naprosto strhující. Hlavního hrdinu jsem si překřtil na "Anglického Saturnina". Ano, není tak zábavný, vtipný ani vynalézavý jako ten "náš", ale anglický humor je přece taky jiný. Majordomus nemusí být vtipný ve svých reakcích, aktivitách ani výrocích, humorná je již jeho upjatost, pedantství a sucharství. V dalším momentě si uvědomíte že na stejné okamžiky se můžete dívat z hlediska vtipnosti, ale stejně tak hledat i filozofickou rovinu, vypovídající o člověku, který je ve své pozici osamocený, neustále konfrontující své výkony s vlastními požadavky a i ve své dokonalosti stále nespokojený. A aby toho nebylo ještě dost, může čtenář přemýšlet, zda je loajalita něčím co vypravěč považuje za nutnou součást svého povolání a tudíž něco všedního, nebo naopak něco co ho z běžné společnosti vyděluje a dodává mu punc výjimečnosti a snobství, ve kterých si vlastně libuje.

12 26.10.2018

Eca miluji. A přesto, nebo právě proto jsem si po přečtení téhle knížky povzdechl "v nejlepším se má přestat", což bohužel Eco neudělal. Nemohu říci, že by knížka byla nezajímavá, ale za díly, která Eco vydal dřív, zůstává o několik délek. Myšlenka samotná je vcelku zajímavá, nicméně....musím se přiznat, že po přečtení jsem přemýšlel, čím bych měl být překvapen - tím, že media s námi manipulují? Nic objevného, všední skutečnost. Že jistí, významní politikové nebo podnikatelé s námi manipulují, často i prostřednictvím medií? Opět nic objevného, nebo je to pro někoho ze čtenářů novinka? Pochybuji. Že se objevují spekulace o osudech válečných zločinců, jejich spolupráci s tajnými službami, jejich nových identitách a podílech různých složek na jejich využívání - ať už je to Vatikán, STB, KGB, CIA, MI5, Mosad....? Zase nic nového - stačí vzpomenout Mengeleho, Eichmana, řada německých druhoválečných vynálezců - opět nic objevného. Dokonce ani hypotéza zavraždění papeže není originální. Takže za mne - oddechová kniha, od které jsem měl větší očekávání. Ale ani nejlepší kuchařce se každý den nepodaří prvotřídní menu - v tomto případě to bylo z mého pohledu rutinní meníčko.

3 26.10.2018

I když se v knize neodehrává na první pohled nic dramatického, je možné jednotlivé roviny vnímat. Nejen otázka vyrovnání se s minulostí - souboj svědomí a vnímání minulosti okolí včetně blízkého, ale neméně zajímavá je rovina, kterou bych nazval etnografická - pohled na fungování tradiční japonské rodiny, vztahů v ní a vztahů s rodinami okolními. Vnímání společenské prestiže. Otázka komunikace, kterou bych označil jako ukázka superkorektnosti až pokrytectví. Kniha, kterou bych charakterizoval slovem "sendvič" - řada vrstev, každá je jiná, ale ve své různosti se propojují a vytváří velmi příjemný celek, nad kterým je třeba se zamyslet a jednotlivé vrstvy identifikovat, aby nevznikla jen zmatená, bezchutná hmota.

4 26.10.2018

Román, koncipovaný jako vyprávění benátského zajatce v Turecku je zvláštní. Už samo pojetí s minimem dialogů je zvláštní. Pro každého z nás, kteří jsme prošli klasickým školstvím, kde jsme byli učeni o krutosti tureckých vojsk vůči "nevěřícím" připadá soužití zajatce a jeho pána zcela neuvěřitelně, harmonicky, snad až idylicky. Stejně tak vztah mocných k zajatci, který nepřijal víru (a ani to netají) zní nepravdivě. Na straně druhé právě to, spolu s dalšími detaily v knize, může být motivací pokusit se proniknout více do hloubky do historie tohoto jistě zajímavého národa, stejně jako do jeho kultury, umění a vědy. I to může být jeden z výsledků tohoto románu, který přes zdánlivou poklidnost s odstupem času odkrývá rovinu neklidu, dramatičnosti a záhadna.

26.10.2018

pro mne osobně zklamání - děj, zápletka, jazyk....Možná jsem díky hodnocení a názorům na diskusních fórech měl velké očekávání, které nebylo naplněno. Prostě - tenhle autor mně nesedí.

25.10.2018

Máte rádi Francii? Máte rádi Bretaň? Pozor - Francie není Bretaň a Bretaň není Francie! Pokud máte rádi obojí, ale především Bretaň je tahle kniha tou pravou, která stojí za přečtení. Kniha, která může zaujmout věkově široké spektrum čtenářů. Už samotný úvod, poskytující stručný, i laikovi srozumitelný vhled do historie, jazyka a kultury Bretaně je zajímavý - a pro tu nejmladší generaci, která jej ještě nedokáže vnímat, postradatelný, bez dopadu na půvab jednotlivých příběhů. Podobně poznámkový aparát v samotné antologii. Pro čtenáře, který hledá jen oddech a zabavení, ať už jen pro sebe nebo i své děti, není jeho obsah nepostradatelný, naopak - pro toho, kdo hodlá jít hlouběji, pod povrch příběhu, může vytvářet podnět k dalšímu studiu. K tomu pak nepochybně využije informace ze stručných životopisných medailonků autorů příběhů, nebo přehledu literatury, která k tomu může vést.

25.10.2018

Mayleho knihy mám rád, ale v tomto případě jsem byl trošku zklamaný. Popis jednotlivých akcí, kterých se Mayle účastní je sice svěží, ale na straně druhé některé popisy připomínají spíše "zprávu ze služební cesty", než upoutavku, která by mně měla do některých oblastí přivést. Nejsou totiž mnohdy popisem toho, co může očekávat běžný návštěvník, ale pohledem VIP hosta. A to mi připadá právě v rozporu s tím, co autor deklaruje - francouzskou neformálnost, šarm, svobodomyslnost, netradičnost.....

25.10.2018