mosem komentáře u knih

Kniha která nemá velký rozsah, ale která zaujme na dlouho. Už samotné téma provokuje, otvírá Pandořinu skříňku tajemství, o kterých se raději ani nehovoří. Kniha, od které se čtenář neodtrhne. Kniha která události nepopisuje nijak drasticky, ale přesto není dobré ji číst před spaním. Velkou část knihy zabírá psychologická sebeanalýza účastníků. Od poklidného děje události gradují až k závěru knihy. Ten je k samotným "pachatelům" relativně milosrdný, stejně jako je naprosto nelítostný ke strůjcům vojenské mašinérie. Autor dokáže pochopit, a do jisté míry snad i omluvit pohnutky jedněch, ale stejně tak je nesmlouvavý k cynismu a bezohlednosti druhých.

4 19.11.2018

V případě této knihy musím konstatovat zklamání. Možná do jisté míry způsobené pozitivními recenzemi, možná jen můj osobní pohled na knihu. Když jsem si přečetl srovnání knihy se Jménem růže, čekal jsem hodně. A přiznávám, že jen málo scházelo, abych dal palec dolů.

1 19.11.2018

Jedna z knih, které mne zaujaly natolik, že jsem je četl opakovaně. Zaujal mne osud hlavního hrdiny, zaujal mně příběh Troje. Natolik, že jsem toužil navštívit místa, kde se příběh odehrával, Tróju. Po mnoha letech se mně to podařilo. Toužil jsem také navštívit místa, kde žil a podnikal Schliemann - především Petrohrad. I to se mně podařilo. A tak se i dnes vracím ke knize, beru občas do ruky Homéra, prohlížím si fotografie. Možná nostalgie. Nestydím se za ni. Každý máme svoji Knihu s velkým K. A nemusí to být žádné veledílo, které dostává ceny nebo které rotačky chrlí v mnohasettisícových nákladech. Prostě jen proto, že vás její příběh ovlivnil, nebo (jako u mne) proto, že i v něčem inspiroval.

5 18.11.2018

Hodně autorů své knihy zařazuje do určitého období, děj se odehrává v totožné lokalitě, jejich hrdinové jsou si podobní, některé prvky děje se v různých knihách propojují. Tohle všechno však neplatí pro Ishigura. Co kniha, to originál - časově, prostorově, dějově..... Jediné, co je jeho románům společné je poklidně plynoucí děj. Poklidný, ale přesto vyvolávající emoce, neklid, etické otázky. V tomto případě jde autor zřejmě nejdál - otázku, která je dnes aktuální, tj. má člověk právě provádět eutanazii otáčí opačným způsobem ...kde je hranice, kterou by neměla věda překročit při záchraně lidského života? Kde jsou hranice klonování, pěstování kmenových buněk, transplantací? Tyto otázky je možno si po přečtení knihy klást, nebo ji brát jako mistrovskou práci s jazykem a tématem. V obou případech stojí za přečtení.

6 18.11.2018

Pro současného čtenáře, který je zvyklý v knihách, ve filmech, v televizi i v životě hledat "akci", může tahle kniha připadat rozvláčná, nudná, nečitelná. Je třeba si však uvědomit úžasnou proměnu, kterou autor - kdysi rozmazlený synek z relativně bohatého prostředí, později úspěšný vysokoškolský učitel a nakonec trapistický mnich prodělal, a také ocenit otevřenost, se kterou svoji cestu, svoji proměnu popisuje. Není to snadné čtení, není to ani kniha pro odpočinek. Ale je to rozhodně kniha, kterou stojí zato si přečíst.

2 18.11.2018

Už samotné jméno Solženicyna předznamenávalo, že tahle knížka nebude lehkým, oddechovým čtením. Takové texty on totiž nepíše. Každý jeho text se zaryje do kůže, zanechá tam stopu a vytrvá. A stejně tak tomu je i v téhle knížce. Už první povídka mně přinesla překvapení a svým způsobem šokovala....ale v čem, ponechám bez odpovědi, protože jinak by to nefungovalo. Jiná pasáž knihy mně evokovala srovnání s Mňačkovým "Jak chutná moc", další evokují otázky morálky, spravedlnosti, zodpovědnosti...ale odpověď Solženicyn nedává. Jen klade otázky. A i proto, že kniha přinutí k zamyšlení, nepředkládá hotové odpovědi, si ji stojí zato přečíst.

2 18.11.2018

Kdybych měl shrnout motto této knihy, znělo by "válka je vůl". A nejen válka. Příběh, který mi zaváněl kombinací Příběhů dobrého vojáka Švejka a Pana Kaplana. S humorem líčené zcela vážné věci. Pohled na nelehký život "idiota" má i v době extrémní korektnosti své opodstatnění. Snaha dělat dobré věci a dělat je správně, která zpravidla vyústí ve zmatek a trapas. A když k tomu připočítám podle mne elegantně a vtipně provedený překlad Šimona Pellara. Mám jasno. Oprostím se od srovnání s filmem - tohle srovnání předlohy mně vždy připadá jako srovnání hlavního chodu a moučníku, a dávám pět hvězd. Kniha, ke které se budu vracet.

9 18.11.2018

Nemám ve zvyku dávat detektivkám pět hvězd. I tady jsem dlouho váhal. K Mayovi jsem se dlouho a složitě prokousával, stále ještě na něj nemám úplně jednoznačný názor. I v této knížce se najde pár (víc než pár) slabých míst. Nicméně, napětí dokáže autor udržovat po celou dobu čtení. Dokáže překvapovat. A současně si nehraje na intelektuála, který čtenáři servíruje náročné filozofické dílo. Uvědomuje si, že prvním a možná jediným záměrem téhle knížky je vyplnit čas čtenáře, a to pokud možno literaturou, která neurazí. A tohle kniha v mém případě splnila vrchovatě, přečtena na jeden zátah....jen čtenářská noc byla poněkud krátká :-)

4 17.11.2018

V případě této knihy pro mne možná bylo problémem, že jsem dříve než tuto knížku četl další příběhy z čínské série. Takže vím, jak se vztahy mezi Margaret a Liem dále vyvíjejí, jak pokračuje i jeho profesní vývoj. Snad i proto mně konec knihy připadal poněkud neuzavřený, byť má konec. Nicméně je to nejen zajímavá detektivka, ale i zajímavý pohled do čínských reálií. Chcete vědět jaký je rozdíl mezi Zakázaným městem a Novým zakázaným městem? Co je to ztráta mien-c´? Kdo je to Jang-kuej-c´? Jak funguje kuan-si? Co se skrývá za zkratkou, že život v Číně vyžaduje TTT? Pak si musíte přečíst tuto detektivku.

6 17.11.2018

Uznávám, že do určité míry se mohlo do hodnocení promítnout i to, že miluji Francii, miluji víno, miluji dobré jídlo. A stejně jako v jiných knihách, i tady autor přináší mimo napínavého děje a zajímavé detektivky i přidanou hodnotu ve formě reálií. V tomto případě reálií, týkajících se vína - dozvěděl jsem se nové informace, některé zapadlé do zapomnění se opět vynořily. Takže za mne, plná spokojenost.

5 17.11.2018

Počátek knihy má spád i napětí, do děje vtahuje i několik časových rovin - období nástupu nacistů k moci a období KdF, období konce druhé světové války, období neonacismu. Tyto časové roviny se prolínají, překrývají a první a druhá tvoří základnu pro rovinu třetí. Nicméně ve druhé části knihy se tento spád poněkud vytrácí a knihu jsem sice dočetl, nicméně poutavost první části a motivace k dočtení se vytrácela. Nesporně kniha obsahuje čtivé zpracování historické reality, dává možnost se s ní seznámit i těm, kdo o samotnou historickou faktografii by zájem neměli. Dává různé úhly pohledu, předkládá argumenty, nedává však odpověď na otázky, které každého čtenáře v průběhu čtení napadnou. Odpověď nedává přesto, že sám autor svými výroky a díly někdy vyvolává kontroverzní postoje ke svému dílu i osobě. V roce 2006 byla zveřejněna jeho příslušnost k jednotkám Waffen-SS, na jaře 2012 mu byl za jeho postoje zakázán vstup do Izraele.

17.11.2018

Pravdu povědíc, kdybych měl vycházet jen z této útlé knížečky, asi by mne Kafka nijak nezaujal a po dalších knížkách od něj bych nesáhl. Ale to není možná problém jeho, ale můj.

16.11.2018

Z téhle knihy jsem měl pocit přinejmenším rozpačitý. Řada pasáží mi přišla samoúčelně brutální. A celkově kniha nesplnila mé očekávání - ale to nemusí být chyba knihy, ale mých očekávání. Očekával jsem psychosondu, možná s ohledem na autora kritickou sondu do padesátých let....našel jsem karikaturu s pořádnou dávkou sadismu. Účel a já jsme se nějak míjeli.

7 11.11.2018

Poutavý příběh, v některých momentech hodně drsný. Příběh, který se odehrává v anonymní krajině, která je však poměrně přesně identifikovaná. Příběh, který se neodehrává v konkrétním čase, a právě proto se mohl odehrát kdekoliv. Příběh,který sice má konec ale přesto ponechává otázku, jestli ten konec není vlastně jiný. Kniha, která upoutá a přinutí zamyslet se nad tím, jaký je vlastně náš prostor, náš příběh ve srovnání s tímhle - neuvěřitelným, ale přesto realistickým. Tuhle knihu jsem si skutečně užil.

6 11.11.2018

Velmi zjednodušeně se domníváme, že válečné zločiny se v Evropě odehrávaly naposled za druhé světové války, válku v bývalé Jugoslávii vnímáme jen jako válečný konflikt. Tahle kniha ukazuje, že jen nedávno se válečné zločiny srovnatelné s nacistickými objevily se stejnou intenzitou a brutalitou jako holokaust, jen zde nebyli cílem Židé. Válka v bývalé Jugoslávii s sebou přinášela nejen vojenské akce, ale i události, u kterých je označení "zvěrstvo" ještě poměrně eufemistické. Tahle útlá kniha je vskutku silným dílem, které nám ukazuje že o válce na Balkáně máme v mnoha případech značně zkreslené představy, zpravidla idealistické. Zločiny které se zde odehrávaly jsou děsivé - a člověk, který do této oblasti jezdí si jen klade otázku, jak ti lidé mohou vedle sebe žít. Se svojí bolestí, se svojí nenávistí, se vzpomínkami. Nevím, nedokážu na to odpovědět. Jen vím, že tuhle knihu by si měl přečíst každý, aby si uvědomil, kam se mohou dostat i ti, kteří žili léta spokojeně vedle sebe, spolupracovali, navštěvovali se, přátelili se. Jak tohle všechno může najednou překrýt nenávist a zloba, kam mohou nacionalistické tendence vést.

5 11.11.2018

Příběh hrdiny, který se kdysi nebál o svůj život, ale postupem času se začal bát o svoji moc. Příběh člověka, který dokázal být oporou všem, aby pak všechny odvrhl, všech se bál. Příběh člověka očima jeho přítele, spolubojovníka, fotografa mně připadal jako protipól Orwellova románu 1984 - v něm autor ukazuje ovládání bezmocných mocnými, zde ukazuje autor ovládání mocných sebou samými, svým strachem, svým okolím. Působivý román, který i přes časový odstup neztrácí svoji aktuálnost, mění se jen kulisy, posouvá se časová rovina. Chuť moci však zůstává.

13 11.11.2018

Kdyby se Gogol narodil o necelá dvě století později a napsal svoji novelu dnes, neměl by zřejmě šanci ji vydat. A pokud ano, čelil by nejspíš nejrůznějším útokům. Vztah Tarase k manželce by napadly feministky, vztah k Tatarům, Polákům, katolíkům, islamistům i židům by napadli multi-kulti, na své by si jistě přišli i pacifisté, propagátoři zdravého životního stylu, a v neposlední řadě i psychologové. Kniha ukazuje úsek ukrajinských dějin, který oni sami vnímají podobně rozpolceně jako my období husitství. To ne dobré se pokrývá patinou hrdinství, hrdosti a vlastenectví....Závěrečná část, kdy Ostap před smrtí hledá v davu otce připomíná výkřik Krista na kříži a samotná smrt Tarase by dnes neobstála ani v béčkovém filmu. Ale doba a společenská atmosféra byly v době vydání novely jiné. Ale přes tyto drobnosti se novela četla dobře a přečíst si ji jistě není ztrátou času.

4 10.11.2018

Kde končí realita a kde začíná fikce? Věčná, a vděčná otázka, díky které je mnoho knih tak přítažlivých. Tato kniha, díky které si čtenář, pro kterého je jméno Alberta Einsteina spojeno jen s vědou a několika málo dalšími informacemi, uvědomí existenci ještě další "člověčí" roviny jeho života. A dokáže se možná na něj dívat i z jiného úhlu. Možná jej to dokonce bude inspirovat k hlubšímu zájmu o osobnost AE. Kniha však není jen informaci o něm, ale současně v ní nacházíme i pohled na počátek "vědeckého rasového výzkumu" v Německu 30. let, na období nástupu Hitlera k moci. I kdyby tomu tak nebylo, je kniha nesporně zajímavým čtením, které svoji dramatičnost graduje, byť některé pasáže z teorie fyzicky jsem doslova protrpěl. Já však knihu jako čistou fikci vnímat nedokázal, a tak samotný závěr mi přišel až příliš účelový. Stejně jako některé okamžiky, které se odehrávají v čase a místech, kdy a kde se skutečně odehrát nemohly. Za tyto dvě drobnosti jsem autorovi umazal jednu hvězdičku.

09.11.2018

Kdo Modianiho knihy nezná, pustí se do čtení s očekáváním "nobelovky".Kdo zná Modianiho, pouští se jistě do čtení s velkým očekáváním. Oba mohou podle mne útlou knížečku dočíst s rozpačitými pocity. Je Dora Bruderová reálnou postavou nebo autorovou fikcí? Jsou reálné informace o jejím životě a příběhu? Existuje skutečně již samotný inzerát, který příběh uvozuje? I když Modiani neopouští svůj typický úsporný styl psaní, v tomto případě podle mne povýšil formu nad obsah až příliš. Osobně jsem očekával poněkud víc, i když za přečtení nesporně stojí. Nejsem si ale jistý stojí za to, se ke knize znovu vracet.

09.11.2018

Kniha, která formou deníku zachycuje běžné dny stárnoucího japonského muže. Atraktivní prostředí, postavy s jiným typem mentality než je naše. A najednou si uvědomíte, že to co se před vašima očima odehrává v Japonsku, se může odehrávat kdekoliv. Starý muž, který se snaží mobilizovat zbytky svých mužských sil, skrýt svoji slabost a okouzlit svoji mladou a hezkou snachu. Žena, která dokáže starého pána nejen okouzlit, ale doslova vydírat. A tak se ze zdánlivě humorných scén příběhu stává vyprávění, které nutí přemýšlet nad tím, jak vše může být jinak než se nám jeví. Jistě, tohle všechno známe v jiných příbězích, v jiných formách, v jiných kulisách. Ale přesto má tahle kniha svůj půvab.