mosem komentáře u knih

Kniha, ve které se pohádková rovina protíná s rovinou snu a rovinou reality. Tyto roviny je nesnadné od sebe odlišit. Také láska zde má několik rovin. Ne jen té prosté, plné představivosti a jisté naivity, ale v pozadí je zde cítit ještě jinou rovinu. Rovinu, ve které přátelství a láska spolu na jedné straně soupeří, na druhé straně splývají. Kniha má laskavý jazyk a její děj v mnoha případech dává možnost fantazii propuknout v plné síle, což vynikne zejména v místech, kdy se text "odmlčí". Kniha, která potěší, pohladí a zaujme dějem, obsahem i formou.

4 27.11.2018

Zajímavě podaná kuchařka, některé recepty určitě stojí za vyzkoušení. Nabízí pohled na možnou změnu stravovacích návyků a do jisté míry i životního stylu. Přitom ale nic nevnucuje, arogantně nepřesvědčuje ani agresivně nevaruju....její podání je spíš úsměvnou nabídkou, laskavým doporučením a lákavým návrhem. Jistě, ne všechny recepty vyzkoušíme, ne se vším se ztotožníme (mně třeba osobně nechutna šampaňské)...ale tak to je v každé kuchařce.

2 27.11.2018

Kniha, u které bych řekl - uspokojí, ale nenadchne. V mnoha případech jsem měl dojem, že autor podceňuje hlubší analýzu svých postav. Jeho postavy mají předem daných dojem, který mají ve čtenáři vzbudit. Pisatel pak vše zjednodušuje, vynechává skutečnosti, které nezapadají do jeho konceptu. Jeho hlavní postava však toto zjednodušení, tuto plochost popisu nemá - možná je to dáno "ich-formou", která sama o sobě autora přivádí k popisu myšlenek z různých úhlů pohledu. Knihu bych neoznačil za dílo, ke kterému bych se ještě někdy vrátil, nicméně čas věnovaný přečtení zcela určitě nebyl ztracený.

1 23.11.2018

Nepříliš rozsáhlá kniha, je zdánlivě poklidným vyprávěním. Bez zvláštních dramat, bez akčních scén. I přes poměrnou stručnost ji lze rozdělit na dvě dvě části. První bych nazval psychosondou do duše -náctiletého mladíka a jeho pocity ze vztahu s ženou o generaci starší. Tuto část autor podává jazykem, odpovídajícím právě tomuto mladíkovi. Druhá část knihy pak má spíše charakter filozofický, navozuje myšlenku zločinu a trestu, respektive pohnutek které ke zločinu vedou. Klade otázky na pojmy spravedlnosti, hrdosti, cti. A nechává do značné míry na každém čtenáři, aby sám dospěl (nebo se alespoň přiblížil) k závěru, jak se k těmto otázkám postavit. Kniha mně osobně přišla zajímavější než filmová adaptace. Ale takhle to mám většinou.

Kniha určitě stojí za přečtení, ale přesto asi budu výjimkou, ale nemůžu téhle knize dát plný počet hvězd. Ano, je to nesporně velmi čtivá kniha. Ano, je to kniha která popisuje hrůzy (nejen) Osvětimského tábora tak plasticky, že vám běhá mráz po zádech. Zejména, pokud jste místa, kde se odehrává děj, někdy navštívili. Ano, je to kniha, která svědčí o zrůdnosti, které je člověk schopen. A pokud bych ji hodnotil pouze jako román, pět hvězdiček bych jí dal bez rozpaků a okamžitě. Nicméně, v okamžiku kdy se jedná o popis reálných událostí a to včetně jmen reálných, skutečně existujících postav s tím mám problém. Úplně stejný jsem měl při čtení Mawerova Skleněného pokoje. Pokud autor uvádí taková fakta, nebo se odvolává na reálné skutečnosti, je jeho autorská licence podle mého názoru hodně omezená. Je zde i riziko, že pokud knihu čte někdo, kdo nezná další souvislosti a začne ji brát jako základ svých historických znalostí, bude jeho cesta zavádějící. To spatřuji zejména na postavě Fredyho Hirsche - myslím, že informace o příčině jeho smrti je zde nakonec předestřena naprosto jednoznačně, ačkoliv tahle oblast navždy zůstane v oblasti dohadů.

3 23.11.2018

Již dlouho jsem neměl tak rozpačité pocity při hodnocení knihy. Textová a fotografická část jsou podobně rozsáhlé, a každou z nich vnímám poněkud jinak. Textová část v krátkosti líčí historii koncentračního tábora, představuje kategorizaci táborů, nastiňuje hierarchii táborové administrativy a přináší vzpomínky pamětníků. Tato část pro mne byla docela zklamáním. Popis je až příliš stručný a obecný, informace připomínají spíše článek v časopise, a (omlouvám se) přinejmenším každý kdo absolvoval středoškolský dějepis tohle již v mnoha podobách slyšel. Nicméně, alespoň závěr knihy obsahuje odkaz na literaturu, která může přinést něco objevného. Na straně druhé je mnohem působivější, poučnější a podle mého názoru propracovanější druhá část, obsahující několik stovek fotografií. Prostoru, obětí i jejich mučitelů. Ve srovnání s první částí působí na čtenáře daleko syrovějším dojmem, a z pohledu na jednotlivé fotografie mrazí. V této části si čtenář teprve uvědomuje hrůznost doby, hrůznost toho co se dělo, i toho čeho je člověk (lze-li jej tak označit) schopen. Takže za mne text za 2 hvězdy, fotodokumentace silných 5 hvězd.....

23.11.2018

Zvláštní styl psaní, příběh prokládaný citáty z novin....je hodně působivý, emotivní. Není to oddechové čtení, ale spíše gejzír vnitřních pocitů. Kniha mně připomíná svým stylem záznam freudovské psychoanalýzy. Myslím, že každý kdo si podobným traumatem prošel musí projít podobným procesem. Ne každý ale má sílu, ne každý má talent o tom podat svědectví a otevřít se všem. Ale v konečném důsledku jen tato forma dokáže očistit od tíhy tajemství.....

1 23.11.2018

Nejsem puritán, a erotické/pornografické scény by mně nevadily, pokud mají smysl. I násilí je přijatelné, pokud není samoúčelné. Ale jejich kombinace v tomto díle byla i na mne moc. Filozofie, morálka, hlubší smysl mně unikaly, a nejak jsem je ani náznakem neobjevil. V tomhle případě palec dolů...i když nevím, jestli označení "hrůza" není příliš eufemistické. A to říkám i s vědomím, že celkové hodnocení je zde poměrně vysoké.

První kniha od této autorky. Nevím, jestli se dá na její styl zvyknout. Podle mne ji buď od prvního okamžiku milujete a její podání vám vyhovuje. Nebo naopak, po několika stránkách ji odložíte jako nestravitelnou. Každopádně, pokud u ní vytrváte, zjistíte, že nad jejími texty bude nutno přemýšlet. Nelze je přečíst a mít jasno. Ale za přečtení každopádně stojí.

1 22.11.2018

Pokud se přenesete přes poněkud expresivní název téhle knihy, zjistíte že máte před sebou pohled na událostí z doby, které si na rozdíl od jiných válek ještě většina z nás pamatuje a z míst, kde mnozí z nás někdy byli. Pro mne byl dojem toho umocněn tím, že jsem v Sarajevu byl před několika měsíci. Při čtení se mně promítaly obrazy dnešního Sarajeva, jeho fotografie, a porovnával jsem je s tím, co jsem četl. Dva světy. Jeden tehdejší, plný zloby, zášti a násilí, druhý dnešní - život normálního města. A kladl jsem si otázku - je to dnešní Sarajevo skutečně normální, nebo je ta zloba, zášť a násilí jen umně skrýváno a stačí málo aby vše znovu propuklo.
Přemýšlel jsem i nad tím, kolik takových míst v naší Evropě máme. Kolik je míst, kde může potencionálně propuknout násilí, zloba a ozbrojený konflikt.
Je jiné číst reportáže o místech které jste nikdy nenavštívili - články z Afganistánu, ze Sýrie.......Ale téhle syrovosti, kterou mohu vnímat přímo fyzicky, se to nevyrovná.
Kniha, kterou bychom si měli přečíst všichni.

7 22.11.2018

Po přečtení Ostrova Sukkwan jsem si od knihy sliboval víc. Ostrov Sukkwan mi připadal "o stupínek výš". Měl větší napětí, spád, byl mnohem překvapivější a méně předvídatelnější. Odcizení manželé, dcera v ne právě ideálním manželství, nic co by šokovalo, co by se zvlášť vymykalo stovkám a tisícům příběhů které jsou kolem nás. Jakoby se autor snažil ukázat, že vlastně naše příběhy nejsou až tak odlišné od těch románových. Není to sice propadák, ale přesto - není to kniha, po které bych měl touhu sáhnout znovu.

3 22.11.2018

I když je tato kniha vzpomínkovým vyprávěním, dokáže dokáže čtenáře vtáhnout do svého děje více než mnohé beletristické dílo. Je zajímavým pohledem nejen na příběh jednoho z Wintonových dětí, ale také pohledem na život brněnské židovské komunity a další události z pohledu autorky.
Kniha je fascinující také svojí otevřeností, mnohé události líčí bez jakéhokoliv idealizování, přiznává rozporuplnosti vlastních pocitů, a také rozporuplnost postav které ve svém životě potkávala. Zcela objektivně charakterizuje jejich povahové rysy - kladné i záporné; zcela netendenčně se vyjadřuje také k životě v poválečném a poúnorovém Československu, kterému přes spoustu negativních vlastností přiznává i některé kladné, především v oblasti zdravotnictví, které je její vlastní profesní oblastí. Také její charakteristika vlastního rodinného života je zcela upřímná, a tato upřímnost dělá z knihy zcela mimořádné biografické dílo, které je zcela odlišné od tendenčně oslavných biografických knih, které v současné době zaplňují knihkupectví v množství více než hojném.

1 22.11.2018

této knihy jsem dlouho přemýšlel a váhal mezi 3 nebo 4 hvězdami. Na jedné straně kniha ukazuje ve fantasticky zhutněné podobě život jedné ze skupin židovské komunity - chasidů. Pohled který může někdo, kdo stojí mimo židovskou komunitu, kdo se jí hluboce nezabývá, získat jen s velkými obtížemi. A zde je podáván pohled na pravidla, rituály, zvyky, ale i běžný život v této komunitě, ale i mimo ni. Za tuto stánku knihy bych bez váhání dal hvězd pět. Na druhou stranu, ačkoliv nemám pocit puritánství, druhá složka knihy, tvořená pohledem na autorčino prožívání intimity, jejího pohledu na sexuální život, mně připadá až příliš otevřená. To již není pohled na dění za zavřenými dveřmi, osobně jsem některé momenty vnímal jako literaturu pro voyery. A hodnotit knihu z tohoto pohledu, dostala by nejvýš body dva. Nicméně, hodnocení může být jen jedno - a tak zatímco část, zachycující intimní stránku soužití nepřináší nic nového, s čím by se dospělý člověk nesetkal mnohokrát a tudíž jí nepřikládám zvláštní význam, druhá část - pohled do poněkud utajeného světa (nejen) chasidů byl alespoň pro mne objevný, a tudíž převážil. Proto i hodnocení nakonec vyjadřují spíše tuto stránku knihy.

2 20.11.2018

Ke knize jsem přistupoval se zvědavostí, co nového (nového s vědomím, že román byl napsán v roce 1967) je možné v příběhu Robinsona ještě napsat. Ale ihned od začátku bylo zřejmé, že otázka je to stejná, jak otázka, jaké nové jídlo je možno vytvořit ze surovin již dávno známých.
Knihá zaujme člověka, hledajícího filozofická témata, hledajícího otázky morální, akčnost i tajemnost. Najde zde částí, které mají ráz lehce mystický, najde zde části, která mají spíše charakter komický či satirický.
Pohled na Robinsona, pohled do jeho uvažování je výrazně jiný, než s jakým jsem se kdy doposud setkal. Pohled, který každého čtenáře musí vést k zamyšlení nad tím, kým bych byl a jaký bych byl, kdybych byl já Robinsonem, kdybych měl svého Pátka. A vede ke srovnání s literární postavou a její filozofií. Tento pohled mě vedl k tomuto vysokému hodnocení. Stejně tak závěr, který byl sice překvapivý, ale méně působivý než předchozí části knihy, mně vedl k tomu neudělit plný počet hvězdiček.

2 20.11.2018

Z Ishigurových děl mne tahle kniha upoutala nejméně, což ale nic nemění na tom, že je to kniha dobrá k přečtení. Kniha, kde hudba sehrává dvojí roli. Je okrajovou kulisou, která zní na pozadí děje. Pro jednotlivé příběhy je důležitá, je symbolem. Ale je současně symbolem, který by mohl být nahrazen jiným. Nicméně, právě hudbu se Ishiguro rozhodl zvolit jako stmelující prvek jednotlivých příběhů. Pro příběhy je příznačné, že nekončí sladkým závěrem že "hudba pomáhá překonat všechny překážky", ale naopak je spíše prvkem jitřícím. Ishiguro je nicméně autor, které v téhle knize dokáže hudbu nechat znít. Jednotlivé příběhy jsou části skladby, slova jsou akordy a písmena notami. On sám je dirigentem, který nám předkládá vlastní skladbu. A i když mně jiné jeho knihy upoutaly víc, stejně ji doporučuji k přečtení.

2 20.11.2018

Knížka se čte dobře, je tam celá řada milých míst, vtipných a zajímavých momentů. Ale současně jsou tam věci, které bych tam nečekal, především pro jejich lehce erotický podtón. Samozřejmě, tenhle pocit je nesmysl, proč by právě v izraelské literatuře takto zabarvená místa neměla existovat. A není to nic o puritánství. Stejně jako bych takové okamžiky nehledal v literatuře z hory Athos, tak na mne i tady tohle vyjuklo, a nepustilo. Obecně pak mně připadá styl psaní poněkud jiný, než styl psaní francouzský, německý, anglický, americký,......

20.11.2018

Knížka, která se čte jedním dechem. A nemusí jí číst nikdo, kdo má židovské kořeny, kdo má blízko k judaismu. I když je pravdou, že znalost židovských reálií je výhodou. Je možné zvolit dvojí přístup - buď jednotlivé termíny dešifrovat, nebo se od této skutečnosti oprostit, přijmout ji jako kolorit, něco jako hudební doprovod ve filmu. Oba přístupy mají svoji přednost.
Postava hlavního hrdiny je podáne nesmírně barvitě, s vyjádřením vnitřních pocitů. Zajímavý je i pohled na jeho rodiče, na jejich boj lásky a víry, boj respektu k představenému obce a pozicí představeného ve vlastní rodině.

6 20.11.2018

na knize mne upoutala především první část. Druhá polovina je rozvláčná. A především jsem postrádal jasné vyhranění - je kniha beletrií nebo filozofií. Na beletrii v ní bylo příliš filozofie, na filozofii byla příliš dějová. A měla-li jedním nebo druhým, bylo vždy příliš toho druhého. Mám raději vyhraněný žánr. Ale uznávám, že je to otázka osobní preference.

3 19.11.2018

Anglický humor? Oddechová četba? Studie čtenáře gurmána? Inspirace? Od každého něco, a vše současně. Může se stát příjemným společníkem na krátkou cestu, ale může se stát i zdrojem, který nás povede k dalším knihám, které stojí si zato přečíst. Ale i kdyby to náměty nebyly, lehkost a úsměvnost textu stojí za přečtení i sama o sobě.

7 19.11.2018

Hodnotit poezii, která je původně v jiném jazyce, který neovládám natolik, abych si verše vychutnal v originále si netroufnu. Jen těžko pak lze dovozovat, jestli čtenář hodnotí autora nebo překladatele, v tomto případě jsou role obou natolik propojeny, vyváženy, že pozitivní či negativní hodnocení by mohlo být nespravedlivé k některému z nich. Spokojím se tedy s tím, že verše mohou být skvělé z hlediska odborníků, ale na mne působily smutně, nenacházel jsem v nich optimismus a entuziasmus, navíc náboženskost veršů mně vyznívala poněkud protikladně k básníkovu životu. Ale může to být výběr básní, na znalce jeho díla si nehodlám hrát. Může to být již zmíněný vliv překladu. Nebo také moje osobní preference.

19.11.2018