Krkavčí láska
Peter Wawerzinek
Kdyby v roce 1956 nebylo všímavých sousedů, kteří se podivovali nad nezvyklým tichem v sousedním bytě, asi by nevznikl tento román, protože ani Peter Wawerzinek by už nebyl na světě. Vyhladovělého dvouletého Petera a jeho roční sestřičku tehdy našla policie v prázdném bytě ve východoněmeckém Rostocku. Jejich matka prchla do západního Německa. Dlouho po znovusjednocení ji Peter poprvé a naposledy vyhledá a zjišťuje, že má ještě osm nevlastních sourozenců. To v něm probudí skutečnou posedlost psát. Prostřednictvím tvoření románu se tak Wawerzinek pokusil po padesáti letech zacelit mrazivou díru ve své duši, kterou způsobila osamělost, neláska, ztráta i zrada. „Stal jsem se spisovatelem proto, abych mohl napsat o své matce. A ta cesta pro mne byla jako putování do oblasti věčného ledu,“ říká. www.kosmas.cz... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2012 , JotaOriginální název:
Rabenliebe , 2010
více info...
Přidat komentář
Zvláštní styl psaní, příběh prokládaný citáty z novin....je hodně působivý, emotivní. Není to oddechové čtení, ale spíše gejzír vnitřních pocitů. Kniha mně připomíná svým stylem záznam freudovské psychoanalýzy. Myslím, že každý kdo si podobným traumatem prošel musí projít podobným procesem. Ne každý ale má sílu, ne každý má talent o tom podat svědectví a otevřít se všem. Ale v konečném důsledku jen tato forma dokáže očistit od tíhy tajemství.....
Nehodnotím, chybí mi cca poslední třetina. Knihu jsem měla rozečtenou několik měsíců, ale vždycky jsem přečetla pouze pár stránek a odložila, přišlo mi to strašlivě nudné.
Musím přiznat, že na čtení téhle knihy jsem musela mít náladu... nejde ani tak o téma, spíš o způsob, kterým je psaná, někdy mi šíleně lezl na nervy. Je mi hodně blízká strohá severská literatura, takže v tomhle případě, v určitých okamžicích, bych si raději nechala krkavcem vyklovat oči než číst dál.
Knihu jsem četla hodně dlouho. Některé pasáže jsem musela číst znovu a znovu. Emoce u čtení bublaly a pocity vřely, někdy jsem čtení odkládala, protože téma dítěte bez rodičů je velmi náročné Nicméně jsem se nakonec dostala ke konci a s úlevou jsem knihu odložila. Ne snad proto, že by mě nudila, jen jsem byla ráda, že veškeré utrpení (zachycené velmi poutavými obraty) už skončilo...
Tuhle knihu jsem musela přečíst na dvakrát. Je dost depresivni, nejdřív jsem chtěla dát jen 4 hvězdičky, ale nakonec 5, protože detailně popisuje pocity osamělého trpícího dítěte. Je psána dle vlastních zkušeností autora a je zřejmé, že se chtěl ze své bolesti vypsat.
Kniha Krkavčí láska si svou cenu určitě zasloužila. Škoda jen , že neměla k ruce zdatnějšího redaktora, mohla být ještě o poznání lepší. Téma dítěte, které je vrženo do světa bez rodičů a které paradoxně za jejich absenci lásky po celé své dětství nese úděl viny, je velice silné. Líbí se mi také propojení s publicistikou. Občas ale autor sklouzne k násilnému opakování nebo k místům, která příliš do celkové atmosféry a pohledu vypravěče nezapadají. I přesto má knížka rozhodně více kladů než záporů a stojí za přečtení.
Krkavčí láska
Chápu, co tím autor chtěl říct, ale jeho styl se mi moc nezamlouval. Příběhy jsou prokládány chaoticky seřazenými výjevy pocitů, které hraničí s "tripem". Autora je mi líto a jeho kruté dětství je smutné. Jako knihu to však pozitivně hodnotit zkrátka nemohu.