Nulté číslo

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

V Nultém čísle se vrací Ecovo oblíbené prostředí redakce. Ztroskotaný nájemný spisovatel připravuje nulté číslo bulvárního plátku Zítřek, jehož cílem je spíš vydírat než informovat. Zaplete se přitom do šíleného příběhu, v němž hraje roli mrtvola lži-Mussoliniho, vražda papeže Jana Pavla I., Rudé brigády, CIA, mafie a houfy spiklenců. Eco vykresluje temná zákoutí jiného Milána, než jaký znají turisté; zde se v temných uličkách vraždí a neopravené pozůstatky bombardování mezi ruinami římských památek navozují obskurní představy. Příběh z roku 1992, v němž splývá historie s paranoiou, má kořeny v druhé světové válce a jeho výhonky zasahují až do naší doby, jejíž manipulace a falzifikace veřejného mínění předjímá....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/254438/big_nulte-cislo-QE2-254438.jpg 3.2379
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Argo
Originální název:

Numero zero, 2015


více info...
Nahrávám...

Komentáře (76)

Kniha Nulté číslo

Sisssi
23. července

Eco je jeden z mála autorů, u jehož knih se musím smát nahlas.

str. 22: ...získal přehled, který Paolo Villaggio nazval obludnou kulturou. Ztroskotanci mívají stejně jako samoukovémnohem větší znalosti než vítězové - pokud chceš prorazit, musíš dobře umět jen jednu věc a nesmíš ztrácet čas snahou umět všechno, radost z erudice je vyhrazena ztroskotancům. Čím víc toho člověk ví, tím méňe se mu daří.
str. 67: Debík nedělají zprávy, je to naopak, zprávy dělá deník.
str. 72: Ale souhlasím, že než tvrdit něco, co by si mohl někdo ověřit, je vždycky lepší jenom naznačovat. Naznačovat, to znamená neprohlašovat, neříkst nic jasného, jen potížistu nějak pošpinit.
str. 78: ...ostatně copak někdo čte knihy recenzované v novinách? Většinou je nečte ani recenzent, a kdoví, jestli sám autor. Když se tak dívám na některé knihy, vážně o tom pochybuju.
str. 81: "Všichni novorozenci mají velikánská varlata," prohlásil Simei, "a všichni otcové jsou na ně takhle hrdí. Ale vždyť víte, že v porodnicích občas spletou náramky, třeba ten kluk ani nebyl váš, aniž bych se chtěl dotknout vaší paní."
str. 112: Noviny lidem ukazují, jak mají myslet.
str. 113: A hlavně se teď všichni omlouvají. Anglikánská církev se omlouvá Darwinovi, americký stát Virginia se omlouvá za otroctví, energetická společnost se omlouvá za nefungující elektřinu, vodárny za netekoucí vodu...
str. 242: ...korupce má posvěcení autorit, mafiána si volíme do parlamentu, daňový defraudant sedí ve vládě, ve vězení hnijou jenom albánští zloději slepic.

Urabu
02. července

Asi nejslabší Eco bych řekl.


MikulášV
04. června

Tohle se četlo samo. Autor poodhaluje cynické zákulisí médií a novinářské praxe. Hlavní postava během celé knihy popisuje redakční práci s úžasným pragmatismem. Části knihy, které se odehrávaly na redakčních poradách byly skvělé. Člověk se potom dvakrát zamyslí když něco čte v novinách. Eco popisuje svět očima postaršího kmeta a stěžoval si na svět do něhož vcházíme nebo jsme již už možná vešli.

000nugatovej
30. ledna

Vlastně humor, ale při kterém mrazí. Jak pracují média, jak jejich zprávy vnímáme my, jejich konzumenti... Jakoby investigativa je v Nultém čísle vlastně vytvářením konspiračních příběhů propojováním věcných (často nepravdivých) střípků do vyfabulovaných příběhů. Pravda dostává na frak, není již potřebná. Zprávy vymýšlíme tak, jak je potřebujeme, někdy stačí náznak - oni už si čtenáři vytvoří to, co chceme. Čím více paralelních příběhů, tím více nejistoty, resp. jistoty, že žádný není pravdivý.
Smutné...

Lupeš
18.11.2021

V dnešním světě plném pocitů, že kdosi „tahá za nitky“, by se inteligentní vypravěč hodil. Právě takovou roli hraje v knize Colonna, protože, jak praví Eco, „ztroskotanci mívají stejně jako samoukové mnohem větší znalosti než vítězové“. A „čím víc člověk ví, tím méně se mu daří“. (Z recenze M.Spáčilové)

Útlý román velmi přesně vystihl svou recenzí Jan M.Heller, Umbertovo pohrávání s jazykem je v češtině zachováno neuvěřitelným umem překladatelky Anežky Charvátové. Román samotný je vlastně nudný a pramálo uvěřitelná zápletka o žurnalistice "na oko" slouží jako pouhé pozadí vyprávění o přeživším Mussolinim. Ano, slyšíte dobře, duce není mrtvý! Light motivem Ecových knih je vedle historické fabulace také linka konspiračních teorií a v Nultém číslu tomu není jinak. Tentokrát však nejde o strhující rovinu díla, což je zřejmě dáno i formou vyprávění; sám autor jakoby v roli pouhého prostředníka zaujímal ke sdělovaným konspiračně "převratným" informacím jistý střízlivý odstup a do přediva poválečných politických souvislostí nás přenáší možná až příliš lehce a nezaujatě. Po sérii Bragadocciových monologů je tak sice čtenář obohacen o mnoho italských postav a intrik druhé poloviny 20. století, jenže ve jménu pouhého autorova glosování se jej ani ty největší odhalené špinavosti příliš netýkají a rychle na ně zase zapomíná. Slovy hlavního hrdiny: "Už žádné šerosvity, jako v baroku, to patří do doby protireformace. Teď se kšefty provádějí pěkně na světle, en plein air, jak by to namalovali impresionisti....Slušní lidé budou dál volit darebáky...ve vězení hnijou jenom albánští zloději slepic."

Stárnoucí Umberto rezignovaně charakterizuje nastupující dobu, kdy už nikomu o nic nejde, zápas o pravdu odvál vítr postmoderny a život se smrskl na jakési povrchní přežívání. Smutný postřeh. Jenže autorova rezignace jakoby postihla i jeho tvorbu. Srší nadále inteligencí, množstvím citací a odkazů, jen... kde chybí zápal a odhodlání, přichází nuda a odtažitost. Colonnovo vyprávění se tak dá vyslechnout, nikoli prožívat. V jistém slova smyslu tak román sám naplňuje své závěrečné poselství. "Život se dá snést, stačí se s ním spokojit."

Emily82
20.08.2020

Eca mám ráda, novinářské prostředí slibovalo zajímavý příběh, ale přiznám se, že mě pak už ty konspirace tolik nebavily a čekala jsem lepší rozuzlení či větší zamotání příběhu.

freejazz
08.01.2020

asi najslabšie, čo som od autora čítal, nejako mi to neladilo, nevedel som sa sústrediť, stále mi to nedávalo komplexný obraz, boli to len sklíčka z mozaiky. alebo nedokončené puzzle.
ako sa tak obzerám späť, je to tuším problém kníh, ktoré dostávam (alebo si želám) pod stromček...

včelařka
05.01.2020

Ač je Eco můj oblíbený autor (starší knihy - Jméno růže, Foucaultovo kyvadlo, Baudolino, Ostrov včerejšího dne), tak tohle bylo už moc. ... Moc konspirací, které snad může pochopit jen Ital. No, dobře se to četlo, ale vlastně jsem to vůbec nepochopila.

1