Nemiř na mě tou věcí

S odstupem poněkud ztěžka dávám dohromady, o co v knížce vlastně šlo. Jakési podvody s uměním asi a vůbec trochu zločinecké podhoubí. Mám pocit, že jsem možná ne úplně vždy byla v obraze. Ale určitě mi utkvěla hlavní postava, ta byla vskutku originální, včetně neotřelého sluhy. Prostě zajímavá dvojka. Akorát že co nejdřív vypadalo jako humoristický román (navzdory některým nehumorným scénám), se nakonec přehouplo na úplně opačnou stranu a já ten obrat docela obtížně trávila. Ovšem nejúchvatnější je na knížce jazyk. Občas jsem u některých vět sice tápala, co mají znamenat, ale tam pomohly citáty v úvodech kapitol a trocha googlování. Místy jsem se musela upřímně zasmát, a hodně jsem si užívala výběr slov - tady velká poklona překladatelce. Celkově však hodně zvláštní kniha a určitě ne každému sedne. Je to takový experiment. Konec moc není, a i když tuším, že kniha má pokračování, nějak mi nechybí, takže staré vydání shánět nebudu. Stejně by mi k tomu novému neladilo.

Zklamání, čekala jsem asi něco jiného. Styl psaní mi nevyhovoval a nesympatický mi byl i hlavní hrdina.

Na obálce mého vydání z roku 2015 je uveden komentář Stephena Fry: "To nejskandálnější a nejrozkošnější, s čím lze zalézt pod peřinu."
Já osobně si nejsem jista, jestli bych použila výraz "nejrozkošnější". Spíš bych napsala "nejzábavnější". Příběh Charlieho Mortdecaie je bláznivý, šílený, praštěný, zábavný, plný ironie a opravdu ideální na to, aby si s ním člověk zalezl pod peřinu. S tím příběhem, ne s Charliem. Jsem velice ráda, že mne letošní čtenářská výzva na tuto knihu přivedla, protože jinak bych ji jistě minula a to by byla škoda. Je to super čtení na dovolenou nebo prostě jen tak, pro zábavu. Nemusíte nijak hluboce přemýšlet, dumat kdo je vrah nebo se nějak moc soustředit na děj. I přesto se ale autor vyvaroval toho, abyste jako čtenář dopředu tušili co vás na dalších stránkách čeká.
Vytkla bych knize dvě věci. První se týká děje - od průchodu bažinami se konec už podle mého trošku moc táhl. Druhá se týká překladu - pokud jsou v knize francouzské citáty nebo rčení a překladatel se je rozhodne ponechat ve francouzštině, tak bych čekala, že pod čarou uvede překlad. To se nestalo a dost mi to vadilo.

pro mne osobně zklamání - děj, zápletka, jazyk....Možná jsem díky hodnocení a názorům na diskusních fórech měl velké očekávání, které nebylo naplněno. Prostě - tenhle autor mně nesedí.

Zajímavý zvláštní humor, pro mě první setkání s autorem, zaujalo mě formou i obsahem. Budu shánět další.

Nedolatelný spletitý příběh, nesmírně vtipně vyprávěný titulním hrdinou, který používá takové slovní obraty, ze kterých vám půjde zdravý rozum kolem a vaše bránice si nevydechne dlouho po přečtení poslední samohlásky. Film s Johnnym Deppem se příliš nepovedl a teď už vím proč - ta látka je jako stvořená pro bratry Coeny, kteří se k ní ale bohužel nedostali. P.S. Abych nezapomněl - překlad je fantastický.

Začátek knihy, kdy si víceméně jen Charlie povídal s policistou, byl pro mě těžce nudný. Ale když jsem se přes něj dostala tak už to mělo rychlý spád. Opravdu obdivuji překlad a to že si s tím opravdu pan překladatel vyhrál. Trošku mě zarazilo, že nijak nekončí a pokračování je až v dalším díle, ale ten jsem naštěstí pořídila taky a právě čtu.

Nádherný humot, obdivuhodný překlad. Není nutné se mlátit smíchy, ale usmíváte se celou četbu.

Kdyby to šlo, dám hvězdiček šest – tu šestou za naprosto dokonalý překlad! Bonfiglioli zkrátka patří do mého top ten humoristické literatury. Velká škoda, že zatím v čj nevyšel třetí díl :(!!!

Dávám čtyři hvězdy.
První za atypického hlavního hrdinu - Charlie Mortdecai je sice arogantní, nabubřelý a zhýralý, na druhou stranu má však jistý šarm, kterému jsem propadla.
Druhá je za břitký humor.
Třetí za nezvyklý děj, který pomalu hraničil se surrealismem.
Čtvrtá je za vykreslení vedlejších postav - Jocka, paní Sponovou, Martlanda a taky za toho taxikáře Buda.

Pátou hvězdu už dát nemůžu. Možná nemám dostatečně vysoké IQ na to, abych se ke konci neztrácela a dokázala si spojit souvislosti. A negativum taky je, že má kniha pokračování. Je trochu zklamání, že protagonista je očividně nesmrtelný.
Taky mě přestalo bavit držet knihu v jedné ruce, v té druhé svírat mobil s Google vyhledávačem a na kolenou nechat balancovat slovník.

(Avšak díky Bonfigliolimu jsem zjistila, že Kingova série Temná věž byla inspirována Browningovou Childe Roland to the Dark Tower Came. Za to kniha získává malé bezvýznamné plus.)

První půlka se mi líbila moc. Charlie je frajer a Jock snad ještě větší, ale jak se blížil konec, začínal jsem se v ději ztrácet a dost nudit. Na otevřený konec přímo navazuje kniha Pistole má přednost. Další kniha o Charliem Something Nasty In The Woodshed u nás zatím nevyšla.

Tak tahle kniha neurazí, ale ani nijak nenadchne. Jo byla to sranda, ale nějak jsem se moc nechytal v příběhu. Postavy se mi dost líbily zvlášť pak Jock. Bohužel mi přišel trošku nevyužitý potenciál... Myslím, že to mohla být knížka s vyšším hodnocením, kdyby ten děj tak nějak nepokulhával. Celkově shrnuto - taková zábavná knížka na odreagování a do nepohody…

Osobně jsem tedy tak nadšený nebyl. Ze začátku je to skutečně docela bžunda, dobře se ty vtípky čtou, pobaví, u některých člověk dokonce musí zapnout nějaký ten závit, aby se dohmátl, jak ten vtip autor myslel. Jenže mezitím je to protkáno spoustou zbytečných ozdob, aby dal autor najevo svou světaznalost a kulturní rozhled, a postupně se přidává i únava ze stále opakovaných situací, kde děj v podstatě neexistuje. Když zhruba první desetinu knihy zabere dějově povídání s poldou v salónu a povídání s poldou na policii, kde se stále jen naznačuje něco, co má vyplynout jako velké překvapení ke konci, je to zkrátka příběhová nuda. A ještě dále mi začal být velmi, ale skutečně velmi nesympatický i hlavní hrdina, a docela bych mu tu kulku přál, aby od něho byl klid a já si přečetl originál, tedy pravého Bertíka Woostera od P. G. Woodehousovic kluka.

Jsem ráda,že jsem překonala počáteční nudu a dostalo se mi odměny-sympatický hrdina,vtipný a krásný humor.