moore.allonsy komentáře u knih

Až příliš jednoduché a pro mě nic objeveného, hodnotím tedy aspoň grafickou úpravu a snahu tomuto světu něco dát. Titulek knihy zněl mnohem lákavěji, než byl celý knižní obsah.

28.02.2018

Tahle knížka si nezaslouží ani Váš pohled.

Chvílemi tuctová knížka připomínající červenou knihovnu, ale hodí se jako oddechovka na jedno odpoledne. Něco jako Padesát odstínů ve slabším měřítku.

19.02.2018

Vztahy jsou to, oč tu běží. Ať už zrovna řešíte nějakou vztahovou problematiku nebo chcete jen strávit příjemné odpoledne nad knížkou, tohle bude určitě správná volba. :)

05.02.2018

Knižní delikatesa. Donutilo mě to vyhledat si o atentátu spoustu faktů a načíst k tomu další literaturu, kterou King v Dallasu 63 i sám zmiňuje. Díky Kingovo bravurnému ztvárnění zde najdeme klíčové postavy, jejichž životy nás emočně zasáhnou, zoufalství nad životem, ale i nastínění, že vše zlé je pro něco dobré. Že když něco je, tak to tak má být.
Tleskala jsem Jakeovu ukončení, jak zvládl kolísání mezi časem, když na každé straně něco ze sebe zanechával. Tleskala jsem i jeho odvaze prát se s minulostí.
Autor skvěle podchytil i zdánlivě naivní a absurdní situace, jako třeba výslech s agentem či Johnnyho sebevraždu. Výborně.

10 04.01.2018

Přečteno za jeden den. Knihu jsem zvolila do Čtenářské výzvy 2017 a nelituji, pět hvězdiček si zaslouží právem. Už první příběh mě absolutně dostal a další k tomu neměly daleko, protože každý vyžaduje zamyšlení se na psychické úrovni a vcítění se do jednotlivých osob. Každá z povídek dokáže v člověku rozehrát struny. Doporučuji!

04.01.2018

Kam až může vyústit sebedestruktivní touha přestat být člověkem? Jonghje, která jde proti zajetým rutinám své rodiny a prostředí, v němž žije, si získala mé sympatie. Autorka píše podobným stylem jako Murakami - čtivá, šokující a přinášející převrat v našich myšlenkách.

3 09.12.2017

Zdlouhavé a namáhavé čtení, které má sice hezký nápad, ale po dějové lince to trochu vázne. Od Irvinga jsou určitě lepší knížky.

2 03.12.2017

Fulghum je jeden z mých srdcových spisovatelů, z jeho knížek jsem zvyklá na jistou úroveň propracovanosti a to se zde nenacházelo. Myšlenka dobrá, ale autorovi jdou přece jenom lépe kratší útvary (než román).

4 03.12.2017

Nadčasové dílo (ostatně jako všechny kingovky), které se klidně může stát ve skutečnosti. Zaujal mě i dovětek ke knize o postupech vlády a o tajných organizacích, které mezi námi opravdu jsou.

2 17.11.2017

Až mi běhá mráz po zádech! Skvělá knížka na večer. :)

1 06.11.2017

Pořádné napětí, pořádná dávka adrenalinu a realistické pojetí. Velmi dobré počtení a těším se na další knihy od autora.

1 29.10.2017

Taková lehká knížka s sebou do kapsy, kterou můžete vytáhnout pro milé pobavení a připomenout si tak páteční večery s přáteli. Určitě bych to neviděla jako naučnou knihu pro alkoholiky. Je to zkrátka pro normální lidi, co si rádi občas dají nějakou tu skleničku nebo rovnou láhev.

29.10.2017

Nádhera. Jsem ráda, že nejsem sama, kdo když jde po ulici, tak nevidí jen "lidí", ale uvědomuje se si jejich příběhy, starosti. Přemýšlím občas, že tenhle muž se těší na domů na svojí ženu, protože se vrací ze služební cesty - ten kufřík v jeho ruce to tvrdí - tahle slečna si rychle pročítá poznámky do školy, protože jistě celou noc probděla nad skleničkou - ty kruhy pod očima mluví za vše. A támhle, támhle ta paní zapomněla dětem koupit svačinu do školy a vracejíc se znovu už s jednou nákupní taškou v ruce si v hlavě probírá, co jim koupí ještě dobrého. Díky, Fulghume!

5 18.10.2017

Krátká a inspirativní povídání z Fulghumova života, u kterých mi občas ani nedává smysl, jak se dostal například k holubům, když začátek byl o rozdělávání ohně v kamnech. To ale vůbec nevadí, protože lechtivá moudra na vás čiší z každé stránky. No prostě tohle patří ke skvělým počteníčkům. Úžasné postřehy, Fulghum má vlastní styl psaní a jede si po svém. Doporučuji :)

3 30.09.2017

Kdo by se nechtěl připojit do Mezinárodního klubu stromolezců? :)

Všichni jsme nekonečné, bohaté, velké, rozporné, živoucí, dýchající zázraky - svobodné lidské bytosti, děti Boží a věčného vesmíru. A Fulghum to dokazuje.

Nejvíce mě oslovila pasáž, kde autor píše o definici naší firemní vizitky, toho, čím se živíme a čím skutečně jsme, CO VLASTNĚ DĚLÁME? Jsme zpěváci ve sprchách, volnomyšlenkáři na výletě, sběrači vařeček nebo projektanti čističek odpadních vod? Co opravdu odpovídá realitě, nikoli požadavkům společnosti? Otázka Kým jsme se zdá mnohem lépe řešitelná. Díky, Fulghume.

6 28.09.2017

Socialistický státník - živý muž s přímým srdcem, moc ho ovlivnila na sobeckou a životní trosku. I takhle to může dopadnout a obvykle dopadá. Raději nízký plat, obyčejnou ženu a možnost umřít na urémii než stres, falešné taktiky a mít na svědomí spousty lidského neštěstí.
Líbilo se mi, že autor tuhle všední podívanou, kterou si je každý uvědomuje, zasadil zrovna do této doby, kterou si většina z nás dokáže živě vybavit.

3 26.09.2017

(SPOILER) Paradoxem, že umírá dříve hazardér se zdravím, než nemocná dáma, která pečovala o své zdraví po dlouhou dobu v sanatoriu. A takovým automobilovým závodníkům byl darován zázrak (cituji), jako jsou zdravé plíce a srdce, nepochopitelné chemické továrny jako játra a ledviny a bílá, měkká hmota v lebce, fantastičtější než všechny hvězdné systémy. ...

Lillian si života dole užila za krátkou dobu víc, než my za celý život, protože si uvědomovala, jak snadné je ztratit život. Strýček Gaston byl jasným varováním, jak daleko to až může zajít. Doporučuji ke čtení.

13 25.09.2017

Nijak extra čtení to není, spíše takové lehké pošimrání na duši. Hezké, moudré, ale nic přeborného. Jako první dílo od tohoto autora bych to nedoporučila, Coelho má navíc.

20.09.2017

Příjemná knížka se zvláštním dějem, který připomíná spíš výřez ze života pěti úplně obyčejných chlapíků, kteří se dobrovolně přestali účastnit svého vlastního života. Úplně nejlepší dojem knížka udělá, pokud si ji přečtěte v šerém a pochmurném počasí, dokážete se tak lépe vcítit do opuštěné vily, Štěpánovy samoty a podivného blázna za oknem.

1 18.09.2017