mone
komentáře u knih
Dětské zoubky
Zoje Stage
První dvě třetiny super, četlo se to samo, bylo to pro mě vlastně i dost strašidelné… závěr mě ale zklamal.
Dědeček v růžových kalhotách
Lucie Hášová Truhelková
Takovej Horáček v sukni, vlastně v růžových kalhotách. Přečetla jsem to hned v knihkupectví a musím říct, že mě to skoro dojalo. Moc pěkný! Ilustrace paní Tachezy, upřímně, moc ráda nemám, ale tohle je tak kompaktní celek, že se mi ty její, pro mě nehezký obrázky snad ještě začnou líbit. Takže pět hvězd, dědo, a běda, jak si tě někdo půjčí z mé knihovny a nevrátí!
Láska v bačkorách
Naďa Dubcová
Myslím si, že si to hooodně užijí maminky a babičky, nicméně za mě, z věkové kategorie 35+, taky moc super. Některá zamyšlení mě natolik zaujala, že jsem si je opsala.
Pohodové rodičovství
Milan Studnička
Na knihách, jako je tato, je zajímavá jedna věc. Nemáte totiž představu, co všechno byste mohli jejich přečtením získat. Řada dospělých je přesvědčená, že nic takového číst nepotřebuje. Když ji pak přečtete, dostaví se pocit jako: "Ty jo, tahle knížka mi možná v budoucnu zachrání rodinu, vztah s dětmi..." Název ani obálka by mě nenalákaly, to upřímně přiznávám, největším lákadlem byly střípky výchovných přístupů a postupů ve facebookové skupince Milana Studničky a touha vědět o všem víc. A pak vlastní pocit, že jako máma musím okamžitě začít makat na tom, abych byla trpělivější a laskavější. Jako vedlejší produkt čtení, něco navíc, jsem začala víc přemýšlet, co říkám, a jak to říkám a navíc jsem absolutně přehodnotila svůj pohled na školku, dárky, Ježíška... Některé pasáže jsem u skleničky vína předčítala i manželovi, na návštěvě pak tlumočila babičkám. Tuhle knížku by si měli přečíst všichni rodiče. Milane, díky, že jste ji pro nás napsal.
Tvůrčí restart: Lázně pro spisovatele v krizi
Martina Heš
Moje cesta k tomuto příběhu byla trošku komplikovaná - název, obálka i anotace jsou pro mě něco jako přibouchnuté dveře, do kterých musíte strčit nohu, pokud chcete opravdu vejít. A to jsem chtěla, protože: za á zvědavost, za bé Martina, za cé náš mnohaletý vztah přes net. Nakonec se mi "uvnitř" podařilo pobejt tři dny a ven se mi vlastně ani moc nechtělo. Tenhle styl psaní mám ráda, baví mě. Krásná čeština. Originální fabule. Žádná klišé. Žádná knižní chyba... Za mě je to hodně povedená prvotina!
Slíbila jsi, že budeš žít i za mě
Caréne Ponte
Vůbec nechápu, kde tato kniha vzala tak vysoké hodnocení - reálně to je tak 55 %. Oddechovka ano, ale dost podprůměrná. Váhám mezi jednou a dvěma hvězdičkami. Anotace zní jako variace na Než jsem tě poznala, ale je to jen taková dlouhá, nudná slohovka, místy divně přeložená... s výrazy, které do příběhu vůbec nesedí. Dialogy o ničem, rádoby humor a baletní klišé. Navíc mě hrozně, ale hrozně iritovalo, že se mezi postavami se jmény Molly, Viviane a John objevuje Maruška. Do pr*ele! Marušku měl překladatel jednou pro vždy nechat dvanácti měsíčkům. Sečteno podtrženo: nečíst, je to ztráta času.
Dlouhá trať
Viktorie Hanišová
Mám přečtené všechny její knihy a jsem docela zvědavá, jestli se někdy dočkáme něčeho pozitivního. Tohle se mi, přiznám se, nečetlo úplně dobře.
Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
Zuzanin dech je opravdu dech beroucí čtení. Pět hvězd. Bez debat.
Město světla
Andrés Barba
Chvíli jsem si musela zvykat na ten strohý, skoro až nebeletristický styl vyprávění... Ale téma super. Konečně něco "jiného"...
Skořápka
Ian McEwan
Hrozně moc se mi to líbilo! Mám přečtenou cca polovinu jeho tvorby a Skořápka se mi líbila snad nejvíc. Originální, syrový, ten jeho styl, jazyk, postřehy... Prostě fakt pěkná literatura.
Vlaštovka v bublině
Markéta Lukášková
Čtvrtá knížka autorky mě v kontextu toho, že jsem četla první tři, už prostě číst nebaví. Čtyři knihy ve třech letech... ono to vlastně mluví samo za sebe. Přijde mi to pořád to samé. Za každou postavou vidím autorku - její názory/pohled na život, všechno mi vlastně splývá do jednoho monologu. Chybí mi tam rozdíl v tom, jak uvažuje mladá holka a stará paní... ženská versus chlap... ze všech postav na mě prostě "křičí" jen Markéta, jak ji známe z Facebooku a Instagramu. Online ji čtu ráda, ale tisíc stran Markéty zastrkané do několika málo postav, je na mě v součtu trochu moc. Nicméně jsem zvědavá, kam se její tvorba, životní zkušenost a uvažování posune třeba za deset let. Nějaká nová perspektiva by mohla být zajímavá.
Umřel jsem v sobotu
Josef Formánek
Za mě bylo tohle čtení taková osvěžující jednohubka, kterou jsem přečetla za dva večery, a komu by se mohla také líbit?
1) Tomu, kdo se nebojí si čas od času přečíst něco, co není úplně mainstream. A taky tomu, kdo má rád takové to, ehm, pátrání po smyslu života...
2) Tomu, kdo si dokáže představit, že by se Betonová zahrada Iana McEwana mohla odehrávat na západě Moravy.
3) Tomu, pro koho je dostatečným lákadlem ke čtení fakt, že je Formánkova prvotina, Prsatý muž a zloděj příběhů, jedním z nejlépe prodávaných českých debutů posledního desetiletí. Prodalo se ho přes 70 tisíc výtisků!
4) Tomu, kdo je zvědavý na tvorbu spisovatele, který podle novinářky Hany Jakubcové platí „tak trochu za zlobivé dítě současného literárního trhu“.
5) Tomu, koho zajímá, v jaké podobě nakonec vyšel román, kvůli němuž se (prý) autor pohádal s nakladatelem…
Soběstačný
Zuzana Dostálová
Vůbec se od toho nešlo odtrhnout... Fakt moc pěkná smuténka.
Foukneš do pěny
Radka Třeštíková
Vůbec jsem nebyla schopná pobrat to střídání časů a postav, kdo je kdo, a kdo je kde, takže jsem si to čtení moc neužila. V půlce jsem se dokonce chtěla vrátit na začátek, že musím být prostě pozornější čtenář... nakonec jsem to neudělala. Celkově zklamání, i když stále platí, že mám RT moc ráda jako autorku i jako člověka. A další její knížku budu opět číst mezi prvními...
Možnosti milostného románu
Jan Němec
Četla jsem rozhovor s Janem Němcem pro časopis Heroine a přišlo mi to jako tak zajímavé čtení... způsob vyjadřování, názory... že jsem si prostě chtěla přečíst víc. Je zajímavé číst, jak různorodé reakce román vzbuzuje. Mně se líbil moc. Mám ráda, když něco čtu s pocitem, že ten, kdo to napsal, je chytrej člověk, a když mi navíc sedne i jeho autorský styl... Fakt jsem si čtení užila... i se vším tím pozérstvím hlavního hrdiny. Je zajímavé, že na papíře - ve fiktivním světě - mi to nevadilo ani trochu, v reálu, třeba u piva, bych tyhle řeči asi moc dlouho poslouchat nevydržela.
Pět ročních období
Jiří Klečka
Nadšení z nové knihy mi vydrželo přesně 15 minut – tak dlouho trvalo, než jsem přečetla první dvě kapitoly, a uvědomila si, že mi nakladatelství prodalo román ve stavu nečtené první verze rukopisu. Držela jsem v ruce text plný překlepů a pravopisných i stylistických chyb. Kde mělo být mě, bylo mně, místo „ze zásuvky“ se telefon vyndával „se zásuvky“, do toho překlepy jako prskaskance barvy a podobně. Chybějící čárky byly v porovnání s dalšími prohřešky proti českému jazyku i zásadám redakční práce vlastně jen zanedbatelná maličkost.
Ve čtení odfláknuté knihy se mi z pochopitelných důvodů nechtělo pokračovat. Vlastně mi vadilo, že si někdo dovolil nám, čtenářům, takovou nekvalitu prodat. Nechat v románu spoustu chyb není o tom, že se někdo jednou špatně vyspal nebo zrovna neměl svůj den. Znamená to, že se během několika měsíců, kdy kniha vznikala, na svou práci vykašlalo hned několik osob/subjektů – zastupující literární agentura, korektor, redaktor a možná i sám autor, který měl prostě text číst tolikrát, kolikrát bylo potřeba. I když… primárně to není autorův úkol. Je tu totiž předpoklad, že máte za zády silný tým, na který je spolehnutí.
Také nevím, co říká o stavu české kultury informace v tiráži, že kniha vyšla s přispěním Ministerstva kultury ČR. Za nás, čtenáře, bych možná příště možná doporučila angažovat Ústav pro jazyk český Akademie věd. Nebo jen požádat kohokoliv, kdo umí číst, klidně i žáka ZŠ, ať podtrhá překlepy, než taková kniha odjede do tiskárny.
Autora, kterému takto zpackali debut, je mi líto. Hodně líto. Do budoucna bych možná zvážila, komu nabídnout další rukopis… :(
Dívka na kusy
Kathleen Glasgow
Nechala jsem se nachytat špatným zařazením do kategorie, tohle určitě nebyl román pro ženy, spíš pro dívky, dospívající... I když jsem nebyla cílová skupina, nakonec to nebylo špatné. Dočetla jsem to! :)