Mišán@ komentáře u knih

Kam mě čtenářská výzva ještě nezavede! Představuju si sebe, jak v patnácti čtu romány S. Rudolfa a za každou druhou větou se ušklíbám a říkám si, jak trapné čtení to je a nakonec knížku nedočtenou odkládám.
Takže díky, že jsem si tuhle záležitost mohla ve třiceti dopřát!

1 30.10.2023

Uf, stále jsem v šoku. Těžké čtení, těžký příběh. Mám jen jedinou otázku:
Maminko Lundáková, ještě stále řešíte, co tomu řeknou lidé?

Už se těším, až naše mládě povyroste a vyzkoušíme některé strategie v praxi.
Z pozice rodiče i pedagoga užitečná kniha, která není nijak zvlášť odborně napsaná. Je protkaná řadou praktických příběhů i komiksových obrázků, které pomohou čtenáři si lépe uvědomit výchovné situace a osvojit jednotlivé strategie.
Skvělý je i závěrečný ,,plakát ", shrnutí, ke kterému se můžete stále vracet a připomínat si, že být rodičem je neskutečná dřina :D

Tušila jsem, jak se Jaroslav bude chtít zbavit všech těžkostí a jsem vděčná autorce za parádní zakončení. Jsem vděčná za doktora a přeju si, aby svět měl víc takových doktorů. A taky si přeju, aby bylo na světě hooooodně poztrácených růžových míčů.

Škoda, že táta žádný míč nezahlédl :(

17 17.09.2023

Přes náročnost a naléhavost děje jsem knihu přečetla jedním dechem.
Toto jsou přesně ty situace, které nám dávají možnost uvědomit si, jak ledabyle se chováme, když někoho soudíme.
Knihy Aleny Mornštajnové jsou krásné, znám je všechny. Tím spíš si snad mohu dovolit říct, že tato kniha byla něčím jiná. Jinak napsaná. Netvrdím, že špatně, nicméně forma, na kterou jsem od autorky zvyklá, se mi v této knize trochu vytrácela, proto o hvězdičku méně.

11 18.05.2023

Knížku jsem měla rozečtenou půl roku. Když jsem ji začínala číst, byla jsem těhotná a celý děj se mi zdál neskutečně nechutný a odpudivý a knihu jsem odložila. Teď tu vedle mě leží dvouměsíční miminko a nechutné mi to přijde stejně, jen mi najednou po boku Niny není nepříjemně. Není mi jí líto, jen se snažím neztratit společně s ní, snažím se, aby mi aspoň v jednom z jejích vztahů bylo dobře, ale není. Aby taky jó... Vztah se starým profesorem je vykreslen tak dokonale, že se mi z toho zvedá žaludek. Poměr s Blankou už mi tolik nevadí, i tak mi tenhle typ vztahu nevoní. Co si však dovedu představit celkem přesně je sterilní vztah s jejím mužem a hele- najednou chápu všechny její útěky z domova i tu nechuť plodit děti.

4 07.12.2022

Dlouho jsem měla potřebu si tuto knihu přečíst a ve výsledku ještě pořád nevím, jaké stanovisko k tomuto nepatřičnému příběhu zaujmout. Naturalistické, dekadentní, nechutné, drsné...
Cítím se, jakoby mě někdo zalil betonem.

1 02.10.2022

Tento typ knih mám moc ráda. Prolínání jednotlivých životních příběhů, náhodná setkání a lidé nic netušící o životech těch druhých. Jak je ten život křehký...

4 02.10.2022

K pobavení, k zamyšlení, k ustrnutí a k odhodlání nezůstat stát a začít jednat, když se cítíme nekomfortně. To všechno mi tenhle vztahový ,,minimanuál" poskytl.
Určitě nečekejte vznešenou češtinu, dlouhá souvětí atp. Kdo znáte šílené (v jakkoli dobrém slova smyslu) vystupování Honzy Vojtka, víte, že jeho vyjadřování rozhodně nic dlouze nepopisuje, zkrátka mluví, jak mu zobák narostl a tak podobně je tomu i v této knize.
Jak už je zde zmíněno, spoustu věcí každý z nás zná, ale jak moc často je (ne)používáme, si díky čtení téhle knihy uvědomíme.

4 18.01.2021

Kdo čeká cestopis, bude zřejmě zklamaný, kdo čeká Terezu, bude nadšený.

Díky za tu poslední větu příběhu. Přála jsem si pro Sisi lepší život. Tolik zklamání a křivdy a ta holka měla pořád vůli žít.
A největším paradoxem je, že mi z toho všeho vyšel jako největší sympaťák Ruda.

9 05.01.2021

Styl Petry Soukupové mě snad nikdy nepřestane bavit! Ten sled myšlenek, ty asociace... Zdá se mi, jakoby někdo tahal mé myšlenkové pochody rovnou z hlavy a přenášel je na papír.
Neskutečně mě bavilo, jak přirozeně se prolínaly roviny všech postav, jak nenásilně autorka čtenáře provede ,,bytím" jedné rodiny.
Nad dvojicí Alice a Richarda mi bylo smutno hned od začátku. Jejich seznámení a první společný víkend mi připadal trochu nepatřičný. Alice, přítelkyně, žena, máma, jakoby se přizpůsobila všemu a všem přesně tak, jak to znám ze své rodiny. Jediným způsobem, jak dokáže dát najevo, že se cítí nekomfortně, jsou zlé pohledy a nepatřičné poznámky na adresu Richarda, navíc před dětmi, takže se postupem času samozřejmě není čemu divit, že se k otci staví tak, jak se staví. Richard sice není ukázkový otec, ale kdybych se do něho měla vcítit, připadala bych si v této rodině jako někdo navíc.

10 03.01.2021

Mnohdy mi to spíš přišlo jako životopis samotného Václava Havla (proto o hvězdičku míň), nicméně nic to nemění na faktu, že jsem se dozvěděla spoustu informací o ženě, kterou obdivuji

6 29.11.2020

Četla jsem jen ze zvědavosti, vlastně jsem ji ani nedočetla a takový styl psaní není úplně pro mě.
Nechci knihu nijak dehonestovat, své čtenáře si jistě najde, mne však ani jako ,,dovolenková" kniha nebyla pochuti.
Také se na pomyslné ose od vtipnosti k trapnosti přikláním spíš k té druhé straně.

Škoda, že jsem něco takového nečetla, když mi bylo osm, možná bych byla ještě víc divná, možná bych si připadala méně nepatřičně.
Za mě moc pěkné čtení.

9 18.08.2020

Tuhle knížku jsem si koupila s velkým očekáváním, ale takové zklamání jsem nečekala. Hlavní postava mi byla nesympatická, nedokázala jsem pochopit to neustálé hnípání se v něčem, co stejně nikam nevede a ve výsledku s přihlédnutím ke konci knihy ani nevedlo. I mě zasáhla podobná tragédie, ovšem rýpat se takto v tom, co bylo a jak bylo, je pro mě nepředstavitelné. Litovat se navzdory tomu, k jaké budoucnosti i přes svůj osud Eliška došla (finanční situace, kariéra, nová rodina), je mi protivné.
Nemluvě o tom, že mi některé pasáže přišly příliš přes čáru...

1 08.08.2020

Na jedné straně velmi lákavý název, na straně druhé objemná kniha, která až děsí. Přes všechny počáteční nevole a šok z prvních stran knihy se mi román vryl pod kůži a zůstane tam navždy. Mladý Michel a lidé, kteří ho obklopují, mi na pár dní udělali společnost jak málokdo.
Tak dojemný konec byl překvapivý, vzhledem k tomu, jak drsné poměry v knize panují. Je smutné, o kolik věcí, vztahů, okamžiků atp. se vlastní zatvrzelostí a paličatostí v životě připravujeme.

11 20.07.2020

Čtyřicetiletí unfňukánci a jejich bilancování nad životem mě příliš neučarovalo. Drsný jazyk a autorův styl také ne. Čím víc jsem se blížila závěru, tím víc jsem měla pocit, že už by to stačilo. Pavlova kapitola mě znechutila asi nejvíc. Není to tak dávno, co mi bylo 17, a takto jsme s vrstevníky nemluvili ani jako ,,ze srandy".
Své nadšence si kniha určitě najde, mně bohužel na některých místech cosi scházelo, na jiných naopak přebývalo.
Možná s věkem přijde větší porozumění.

Chtělo se mi brečet asi každou druhou stránkou. Možná to bylo tou přítomností Vánoc (knížku jsem dostala pod stromeček), člověk je sentimentální, ale mnohem víc věřím tomu, že to bylo skvělým Backmanovým stylem, který mě opět dostal, i když tentokrát na mnohem menším počtu stran, než jsme u tak skvělého autora zvyklí.
Zachycení dětské upřímnosti a naivity dává dědečkově nemoci docela jiný rozměr a přestože je to veskrze smutné čtení, tak mi dávalo pořád pocit klidu a řádu. Něco mi pořád říkalo, že tak to má být.

15 25.04.2020

První přečtenou knihou od A. Mornštajnové pro mě byly Tiché roky, které mě přitahovaly svým názvem. Musím říct, že ač jsou formou podobné dílu Slepá mapa, tak se mi líbily mnohem víc. Je to možná i tím, že ji autorka vydala o rok později a zúročila v ní některé nedostatky, na které kritika nebo čtenáři upozorňovali.
Nicméně i přesto nutno dodat, že sledovat osudy tří po sobě jdoucích generací žen v době, která byla plná zvratů a nejistot, bylo zajímavé, i když v konečném důsledku nedokážu říct, že by mi některá z těch tří žen přirostla k srdci. Alžběta mě najednu stranu imponovala svou podnikavostí a vlastností nezoufat si a nestěžovat si, nadruhou stranu mi vadila její chladnost a odtažitost, kterou se navenek projevovala. Počas čtení jsem se vlastně ani nemohla rozhodnout, jaký osud bych přála Anežce...

5 25.04.2020