Mirka2778 komentáře u knih

Dvanáctiletý zaostalý Lemek se ze všech nejvíc bojí své matky, která se provdala do staré šlechtické rodiny. V chátrajícím zámku sebou všichni opovrhují, nebo se nenávidí. Velkou bouři vyvolá učitel, který nejdříve odmítá Lemka učit, ale po zásahu jeho matky přece jen souhlasí.
Z textu úplně čišel Lemkův strach i jeho opuštěnost. Dost depresivní čtení, ale zajímavé.

5 23.06.2019

Dva okouzlující, bohatí šlechtici a dvě nezkušené mladé dámy. Jak to asi může, přes všechny peripetie, dopadnout?
Příjemná oddychovka na dovolenou, ideální pro letní zasnění se.

1 23.06.2019

Protože v "mojí" knize je věnování: Za Tvůj úspěch v soutěži uhelných brigád, předpokládám, že ji můj táta dostal v období, kdy byl donucen si svůj kádrový profil vylepšit prací horníka.

Historické mapy nestárnou. Dokonce si troufám tvrdit, kam se hrabou mnohá novější, modernější vydání!

2 22.06.2019

Věřím, že touto knihou chtěli dva lidé pouze vzkázat: "Žijeme spolu čtyřicet let, jsme spokojení. Proč? je stále tolik lidí, kteří to nechápou, nebo jim to dokonce vadí!"

4 16.06.2019

Právě jsem obrátila na stranu 236 a tím s touto knihou končím. Na postavách mi ani drobet nezáleží, co s nimi bude, nebo bylo, mi je úplně jedno. Pořád mi v hlavě zní: "Proč dobrý spisovatel sepisuje takovou neskutečnou nudu?"
Zřejmě nejlépe to popisuje sám Irving. Možná se k tomu dokonce přiznává?

Když byl zdroj jeho literární tvorby autobiografický, uměl Eddie psát s autoritou a autenticitou. Ale když se snažil si něco představit, vymýšlet, tvořit, prostě se mu to nedařilo tak dobře, jako když vzpomínal. To je u autora beletrie vážné omezení!

5 15.06.2019

Kdybych byla mladým nadšencem polárních dobrodružství, zřejmě bych příští zimu trénovala se psem na běžkách, nocovala na zahradě ve sněhovém záhrabu a další rok bych kupovala letenku na Ural.
Kdybych se zajímala o kmeny žijící v souladu s přírodou, začala bych pátrat po tom, jak je to dnes s těmi Něnci, jejichž postupné rozmělnění v ostatní populaci Petr Hanzlík naznačuje.
Taky bych mohla zapátrat, kolik vědců, dobrodruhů a objevitelů naše země zrodila a za pár let na ně zapomněla,. Tak jako na Václava Vojtěcha, (seznámíme se s ním v doslovu), který zřejmě jako první zatoužil vyšlechtit psa pro české hory. To se povedlo až o mnoho let později partě nadšenců. Ti, na začátku roku 1989 sebrali psy, saně, zásoby, odvahu a vydali se na testovací trail a kam jinam v té době? Na Ural. O tom, že největší překážkou může být chamtivý byrokrat a největším pomocníkem člověk kterého ani neznáte se ve svém životě přesvědčil téměř každý.
Nejsem dobrodruh, ale vlastním českého horského psa, proto jsou a budou dvounozí i čtyřnozí aktéři této knížky mými hrdiny.

11 10.06.2019

To, co mohlo být silnou stránkou této knihy bylo podle mě použito nevhodně. Autorka se pokusila bořit stereotypy knih z prostředí polosvěta. Bohužel charaktery postav jsou tak moc odlišné, že prostě padá kosa na kámen. Mohla bych vypsat řádky protimluvů v textu použitých, ale je to kniha pro zábavu, tak proč si ještě víc kazit dojem, který z ní mám. Do dalších autorčiných románů se pouštět nebudu, ale úplná ztráta času to taky nebyla.

6 05.06.2019

Divadelní hry nejsou od toho, aby se četly, ale aby se hrály. Tato byla inspirací k mnoha představením i k několika filmům a to vypovídá o její kvalitě víc než dostatečně. Mě ze všeho nejvíc zaujal Shawův doslov. Ten je úžasný. V něm nám teprve popsal pohnutky jednotlivých postav, jejich charakter a vysvětlil tak trochu otevřený závěr.

11 02.06.2019

S medikem Janem prožíváme jeho soudnou noc, po tom co nešťastně zabil svou sestru.
V době kdy bylo nemyslitelné, ponižující a všeobecně vylučující být svobodnou matkou a zároveň trestné podstoupit, nebo vykonat kyretáž, paní Stýblová nám předkládá potrat ze všech úhlů. Nesoudí, neodsuzuje, neobhajuje, jen nás nutí se zamyslet. Doporučuji!

Kdybych tak mohl prožít jeden život jako naivní chlapec s úzkostlivě čistou morálkou, v přesvědčení, že se do puntíku držím kladných zásad . Klid, žádné pochyby. A druhý, rvavý a bez výčitek, život utržený za syrova, strhující. Ničit při tom, brát všechno, i to nejsvětější a strhávat z toho surově krásu. Nakonec sečíst oba životy jako početní úkol, a pak se znovu rozhodnout a začít žít plně a rozvážně.

18 02.06.2019

Barbara netradičně zasadila děj své romance do poloviny dvacátého století. Přesto se setkáváme s osvědčenými postavami. Okouzlující muž, krásná dívka, nějaké intriky a happy end.

2 30.05.2019

Přečteno za dvě hodiny. Námět byl zřejmě už náležitě vytěžen v minulých dílech. Děj se nijak zvlášť neposunul a asi tři zajímavé strany mohly být klidně přilepeny k předchozímu, nebo následnému dílu.

16 26.05.2019

Tematicky jsem se k Dášeňce vrátila, když mi fena porodila deset štěňat. Jako děti jsme měli Dášeňku na kazetě namluvenou panem Högrem. To byla nádhera. Ještě dneska jsem v duchu přesně slyšela jeho intonace, "hlas přírody", atd...
Příběh je to jednoduchý, notoricky známý, ale nebudu nic předstírat, je to moje nejoblíbenější Čapkovo dílo. Čapek mohl být intelektuál jaký chtěl, ale asi jen Dášeňku známe všichni.

40 21.05.2019

Když chci číst Halinu, tak vím do čeho jdu a proč právě teď potřebuju strávit čas s jejími bonmoty, hláškami a postřehy. Vůbec mi nevadí, že je to trapné, na jedno brdo, prvoplánové. Až zas pojedu na intelektuální vlně, sáhnu po Čapkovi nebo Tolstém.

Nejlepší sport, je kafe a dort!

10 06.04.2019

Tak tuhle knížku jsem si koupila, protože je na obálce čechohorák.
A od teď budu zlá i když nechci. Už nějaký čas vím, že víc mě baví Urbanovy náměty, než jejich zpracování. "Ich forma" textu vyznívá samolibě, nadutě, sebestředně. Chvilkama kroutíte hlavou a říkáte si:"Ten chlap si hraje na všespasitele." a vzápětí se dožaduje téměř politování, jak mu okolí nerozumí a ubližuje.
Naivita některých kapitol by mohla být nabídnuta i dětskému čtenáři, ale jejich drsná forma vyprávění to znemožňuje. Končím, jak jsem začala, obsah knihy vzít a dát přepsat někomu zručnějšímu.
Ilustrace Marko Čermáka jsou skvělé, vlastně ihned ve mě vyvolaly nostalgii.
Hvězdy dávám panu Čermákovi, Buckovi na titulu a námětu.

6 19.03.2019

Už když jsem si "Mistra" půjčovala v knihovně, byla jsem spokojená a plná očekávání. Jenže s přibývajícími stránkami přibývaly i rozpaky a mě napadla myšlenka: "Tak jestli je tohle ruské vrcholné dílo dvacátého století, tak já raději zůstanu v tom devatenáctém." Asi se ještě někdy ke knize vrátím, abych zkusila pochopit...Co,že to na ní "všichni" mají? Ale v brzké době to určitě nebude.

Vyprávění pana Zamarovského je určené pro děti od dvanácti let. To však vůbec nesráží jeho kvalitu. Řekla bych, že autor naprosto vystihl podstatu příběhu i jeho myšlenek a zachoval i poetiku původní epické básně. Je to ideální zpracování jak pro dětského čtenáře, tak pro toho kdo chce pouze nasát atmosféru nejstarší literární památky.

13 14.03.2019

Mám štěstí, že jsem četla vydání s obsáhlými vysvětlivkami i s mnoho vysvětlujícím úvodem a komentářem. A skvělým překladem, který se opravdu snažil představit a hlavně přiblížit toto starodávné dílo.

Gilgameš je sice ideálem babylónského hrdiny, ale pro mě je to prchlivý, sebejistý do sebe zahleděný tyran a náfuka, kterého změní až přítel Enkidu který se mu vyrovná silou i statečností. Ale opravdovým setkáním s realitou je pro Gilgameše až Enkiduova smrt, kterou nemohou změnit ani prosby vysílané k bohům.

Dávat hvězdičky něčemu co přežilo několik tisíciletí a civilizací je víc než troufalé.
Možná tolik, jako mávat kýtou nebeského býka a vysmívat se bohyni.

22 13.03.2019

Kronika o paní Zdislavě...., spíše óda.
Zdislava paní Vrbové na mě působí poddajně až unyle. Žena, která se ve třináctém století prosadí natolik, aby o ní psaly kroniky asi nemohla být pokorná puťka. Nějak si musela získat pozornost a hlavně podporu tak činorodého a především významného manžela.
Nesčíslné popisy a zmínky o počasí či denní době jsou až rušivé. Bohužel nejsou psány tak poutavě, abych si je užila a tak jen knize přidávají na objemu a ne na obsahu.
Chybí tu opravdový děj, jako bych poslouchala divadelní hru, repliky deklamovaná s přílišnou dávkou patosu. Mnoho nadnesených a zároveň nic nesdělujících slov, samý opis, náznak a náznak náznaku.
Zdislava má být hlavní postavou, ale příliš často ustupuje do pozadí celkové situaci v království. Více než 300 stran a přesto jsme se o Zdislavě nedozvěděli víc, než co by vydalo na stran deset.
Trochu mě mrzí, že můj komentář vyznívá tak negativně, knížka je už staršího data a navíc psaná spíše básnířkou, než spisovatelkou. A protože od té doby nám nikdo jiný nepředstavil život Zdislavy z Lemberka formou vstřícnější k širšímu okruhu čtenářů, jsem ráda že mě tato knížka aspoň trochu přiblížila tuto obdivuhodnou ženu.

5 07.03.2019

Osudy Kafky Tamury a pana Nakaty, jsou pro mě milým překvapením. Od prvních řádků se kniha čte velmi lehce.Autor nám velmi usnadňuje orientaci v příběhu. Postavám dal zapamatovatelná jména, nezatěžuje nás záplavou místopisných jmen a popisů. Zmiňuje jen to, co je pro děj důležité.
Kluk, který četl Zámek a Proces, kavárník který si užívá Beethovena a Haydna.... Je to záměr, jak získat pro své knihy západního čtenáře, nebo jen zdůraznění jejich rozhledu? Mě to zaujalo a nalákalo: Poslechnu si pár kousků z vážné hudby, přečtu něco od Kafky, něco dalšího od Murakami a za čas se vrátím i ke Kafkovi na pobřeží.
Skvělé!

22 07.03.2019