MilaSliacka komentáře u knih

(SPOILER) Zajímavá knížka o putování studenta medicíny v dobách raného novověku z holandského Leidenu do nehostinného městečka Tart v Estonsku, kde kromě toho, že je hladomor, obyvatelé ještě věří v čarodějnictví. Náš hrdina už dávno ví, že čarodějnictví má vědecké vysvětlení - je to blud způsobený přebytkem černé žluči v těle. Užívá své pokrokové metody k léčení sebe sama i náhodných lidí, díky čemuž se nejednou dostává do křížku s místními obyvateli. Přes svoji pokrokovost se obává (SPOILER ALERT!), že on sám je uřknutý a má v sobě sílu zlého oka (lidé, se kterými se dostane do bližšího kontaktu, umírají), což před ostatními pečlivě tají. Horečnaté bludy se mísí s neveselými reáliemi tehdejšího Estonska a je pozoruhodné, že autorovi se povedlo příběh dotáhnout ke konci, aniž by se utopil v patosu a konec v sobě nese v podstatě pozitivní rozuzlení a poselství. Na konci knihy je fascinující uvedení příběhu do historického kontextu a dozvíme se dokonce, které události jsou pravdivé a které postavy opravu existovaly.

1 29.03.2020

(SPOILER) Tahle kniha mě nepřestává bavit. Psychologie/ vývoj postav jsou zde dle mého dotažené k dokonalosti. SPOILER ALERT - nečíst dál, pokud se knihu teprve chystáte číst.
Vypravěčem je čtrnáctiletý kluk, který, jak už to v tomto věku bývá, má svůj hlavní focus na sebe; je fascinován svým vzhledem, svými myšlenkami a v neposlední řadě také svými incestními choutkami vůči starší sestře. Ostatní motivy knihy (smrt obou rodičů a pohřbení matky ve sklepě, aby mohli sourozenci zůstat spolu) probíhají jaksi mimochodem a i když je vypravěč do detailu popisuje, zdá se, že je tolik neprožívá. Dalo by se říct, že tu máme psychologii Pána much přenesenou do rodinného kruhu. Nebo jsou všechny události tak hrůzné, že je ještě napůl dětský mozek není schopen pobrat, jako když v šoku po nehodě necítíme bolest a se zlomenou nohou dokážeme dojít na nejbližší pumpu? Bude se náš hrdina z událostí jednoho léta léčit do konce života na psychiatrii stejně jako jeho sourozenci? To ví snad jen sám autor.

6 29.03.2020

Tohle asi nebude čtení pro každého, ale mně kniha neskutečně inspirovala. Fragmenty z deníků a fotografie Lubuše Jarcovjákové jsou poskládané do působivé mozaiky. Za prvé se jedná o jedinečnou sondu do života nekonformního člověka v dobách komunismu a za druhé je kniha důkazem toho, jak je hranice umění i naší lidské hodnoty relativní.
Libuše žila v době, kdy byla její tvorba spoutána režimem a určitou estetickou konvencí, která jí diktovala, že její práce nestojí za nic. Do toho Libuše bloudila dokola ve svých vlastních traumatech a stínech, které se snažila překročit. Přesto neustále tvořila, protože nemohla jinak. Ve svých denících sama sobě nepřímo vyčítá neschopnost a promarněný čas, ale když se na její život podíváme (skrze její fotografie) jako na celek, vidíme, že přes všechnu tu marnost vzniklo komplexní umělecké dílo.
Ta, která byla kdysi psancem, nyní sbírá ocenění a učí fotografii. To, co byly kdysi černé roky plné beznaděje, našlo svoji hodnotu a dává naději nám všem, kteří si nejsme jisti svoji cestou.

1 07.03.2020

Ač nejsem příznivec detektivek, knihy Ira Levina mám moc ráda. A kiss before dying mě zaujal svoji hlavní postavou - chladnokrevným sociopatem Budem, který se snaží zahladit stopy po svém někdejším dětství v chudobě, díky kterému si připadá tak trochu špinavý. Podobně jako Moraviův Konformista Marcello, do detailu buduje svoji novou personu a pomocí sňatku s dívkou z vyšších kruhů, se snaží přeskočit na vyšší společenský level. Na druhé straně tu mám naivní Dorothy, která prožívá svoji první lásku a netuší, s jakým člověkem má co do činění. Dál nebudu nic prozrazovat, snad jen dodám - kdo s čím zachází, tím také schází.

1 07.03.2020

Mnozí z čtenářů (včetně ze začátku mě) si neuvědomují, jakou máme výhodu v čtení této knihy před anglicky mluvícími kolegy. Originál je prakticky nečitelný pro všechny kromě skotů- je napsán fonetickou skotštinou (‘ah jist likes, dinnae ken how ye do it’).
Takže tímto oceňuju překladatele, kterému se podařilo přelít text to českého slangu a zachovat různé výrazové prostředky u každého vypravěče.
Teď ke knize. Vycházíme-li z toho, že autor (nebo snad Renton?) považuje Skotsko za žumpu Evropy, nemůžeme čekat od hlavních postav nic jiného, než že to je banda nesympatických zmrdů, feťáků a kriminálníků, kteří podrážejí své okolí i sebe navzájem.
První půlka knihy je nechutná a zároveň vtipná, asi tak v polovině mě humor přešel. Začínáme se dozvídat background některých postav a vidíme jejich konce. Je to smutné. Nedokážu se vžít do činů našich antihrdinů, ale dokážu se vžít do jejich emocí, i když je těžké si to přiznat. Skvělá kniha.

6 19.02.2020

Přála bych si nevědět o čem kniha je, když jsem jí začínala číst, abych se od začátku mohla dívat na události druhé světové války očima malého Bruna, kterému (relativně) nic nechybí. Bruno prožívá stěhování se svou rodinou, sžívá se s novým domovem a nakonec si nachází kamaráda. Kamarád žije ve světě za za železným plotem a nosí pořád pruhované pyžamo (stejně jako kuchař, který vaří Brunově rodině). Kontrast nevinných dětských postřehů s událostmi v Auschwitzu je mrazivý.
PS: knihu doporučuji těm, kteří si chtějí procvičit angličtinu. Je napsaná v ‘dětském’ jazyce a dá se snadno číst.

3 09.02.2020

První dojem byl zvláštní, ale brzy jsem si na heslovitý styl vyprávění zvykla a zkratkovitost mi pomohla pochopit myšlenkové pochody hlavního hrdiny. Ten si myslí, že má všechno srovnané, nalinkované, bordel je potřeba uklidit a v hlavě mít jen ty pravé chlapské hodnoty. Ale ve skutečnosti se náš hrdina ztratil v lese jako jeho rodiče. Na dokazování si, že jsem dospělý, silný a čistý, ne jako tamti čmoudi, se asi shodne víc českých nacionalistů. Toto zachytit byl nejspíš Rudišův účel. Pak také nastínit prapůvod tohoto přístupu ke světu skrývající se v traumatu.

1 07.02.2020

I když mě kniha nebavila, oceňuji vytříbený styl a zajímavou psychologii postav. Byla bych si bývala přála, aby to bylo stejně syrové čtení jako Betonová zahrada, ale je vidět, že se autor posunul jinam.

2 07.02.2020

Mám rozporuplné pocity. Kniha se tváří, že má čtyři hlavní postavy, které se s něčím vyrovnávají. Ve skutečnosti je ale hlavní postava jedna a ostatní jsou kompars. Ze začátku je vyprávění vyvážené a příběh je viděn očima Pavly, Nikoly i Štefana. Někdy v první třetině se na scéně objeví Jakub a z příběhu se stává Štefanova one man show. Pohledu Jakuba se nedočkáme vůbec. Zároveň Pavla bez předchozího varování zmizí ze scény.
Postavy jsou (nebo by mohly být) dobře napsané, ale nejsilnější stránkou F. Jirousové je dle mého názoru vykreslení atmosféry skrz popis reálií. Za slabší považuju rozvleklé vyprávění. 90% knihy je o tom, že Štefan je rozervaný a 10% samotný příběh.

03.02.2020

Byla to dřina dočíst Zámek a trvalo mi to čtyři roky. Vždycky jsem začala číst a po nějaké době jsem Zámek odložila (abych si odpočinula), vrátila jsem se k němu, ale už jsem nevěděla, jak to začínalo. Začala jsem tedy od začátku, odložila, zapomněla a tak pořád dokola. Naposledy jsem si ale koupila komiksovou verzi pro efektivnější rekapitulaci zapomenutého textu. Docela to pomohlo.
Podle mě je Zámek geniálni v tom, že čtenář trpí a zažívá stejné frustrace jako zažíval hlavní hrdina, ztrácí se v množství zdánlivě banálních informací a iracionálně se chovajicích postav a ke konci čtenáři i K ze všecho už pěkně hrabe.

6 23.12.2019

Tuhle knihu jsem našla vedle popelnice a čekala jsem od ní hodnotu podobného rázu (nesnáším tlusté bestsellery a nenapadlo by mě číst thriller). Kupodivu mě ale kniha okamžitě vtáhla. Při čtení beletrie pro mě není nejdůležitější děj, ale atmosféra, díky které si dokážu představit, že se příběh děje mně. Tady se to povedlo, především při čtení nechutných pasáží. Asi se k této knížce nebudu vracet a hledat v ní na první přečtení nenalezené perly, ale v rámci možností to bylo fajn čtení.

2 23.12.2019

Trpím nespavostí, takže oceňuju atmosféru a autorčinu sebeironii na toto téma. Přes komičnost knihy se na konci dočkáme i trochy zoufalství, které probublávalo pod vtipným popisem situací. I přes to (nebo proto?) mám z knihy hřejivý pocit (asi, že v tom nejsem sama). Nakonec musím ocenit i překlad z vlámštiny, který na ozdíl od jiných překladů z tohoto jazyka není kostrbatý.

2 21.12.2019

Tento dívčí román od Rudiše je moje guilty pleasure, protože mi některé postavy připomínají lidi, které jsem znala, a protože se odehrává ze 3/4 na místech, které také důvěrně znám. Když si knihu ještě k tomu přečtu na konci léta, mám pocit, že časovou trhlinou nahlížím do svého života před patnácti lety.

PS:
když se chci vrátit v čase
čtu Potichu a pouštím Samotáře
mám k oběma výhrady
ale jsou to dobovky
a to jim nikdo neodpáře

3 21.12.2019

Moje (zatím) nejoblíbenější kniha od J. Topola, kterou čtu témeř každý rok na Vánoce. Od druhé kapitoly se nořím do skvěle vystižené atmosféry lidského smradu a hnusu, kde se Víra, Naděje a Láska snaží prodrat na povrch. Drsný poetický styl, který nemaluje nic na růžovo a zároveň je tak květnatý, že v knize při každém dalším přečtení objevím něco nového.

3 21.12.2019

Nebylo to špatné, plánuju číst pokračování. Oceňuji přímočarý styl. Ale. Velká část příběhu se odehrává v zasněženém lese. Ve stanu žije muž s losím mládětem a občas se svým čtyřletým synem. Jednou na ně ve vánici v noci spadne stan a je potřeba jít ven ho opravit. Ok, může být, ale chybí mi tam jakákoli zmínka o nepohodlí a zimě. Zároveň se hrdina vnitřně hrabe ve všem ostatním od úplných prkotin (často třeba řeší, kam chodí na malou) až po hluboká filosofická témata (jeho myšlenky o tom, co je spokojený život, mě bavily nejvíc), tak jak to, že nepadne ani zmínka o přírodních živlech a šoku z tak radikální změny prostředí? Tohle mi tam nesedělo.

1 10.12.2019

Jsem nadšena! Už dlouho jsem nenarazila na knihu, která by ve mě vyvolala tak kafkovské pocity. Hrdinova realita je pokřivena, ale on to nevnímá a poisuje dění kolem sebe s autistickou naivitou.

2 07.12.2019

Mám ráda příběhy, ve kterých je odhalen patos skrývající se za ´dokonalostí´. Napsáno s lehkostí vlastní skandinávským autorům.

1 04.07.2019

Metafyzické čtení, ve kterém je mnoho odkazů na učení antických filozofů, spisovatele, hudební skladatele, mytologii... Pokud se ve zmíněných odkazech člověk neorientuje, tak jen klouže po povrchu, což byl můj případ. Knihu jsem přečetla za jeden den na dovolené, ale nic moc si z ní nepamatuji a nedokážu říct, o čem byla.

04.07.2019

Kniha vypadala slibně a moc jsem se těšila, že dostanu možnost nahlédnout do mysli alkoholika v léčení. Bohužel tento aspekt v knize není příliš zastoupen, důraz je kladen na vztahy hlavního hrdiny s ženami. Autor se protagonistu snaží vykreslit jako přímočarého šarmantního 'týpka', který přes všechno své buranství dokáže okouzlit a získat si lidi okolo sebe. Ženy ho chtějí, je skvělý milenec a v pouličních rvačkách všechny přebere. Nějak to nepůsobí věrohodně. Jako by si v té době + - šedesátiletý autor snažil skrze čtyřicetiletého protagonistu splnit sny, které už si v reálném životě splnit nestihne. Co se dá dělat, k tomuto patosu ve stáří sklouznávají daleko silnější autoři jako je G.G.Márquez, C. Bukowski i W. Allen. Ti ale mají za sebou předtím více než pár kvalitních literárních / filmových děl.

18.01.2019

Mam smisene pocity. Nektere kapitoly me naprosto pohltily (pocatecni, dve posledni a ty o mimosmyslovych zazitcich), jine se mi slily do jednoho nezazivneho celku (popis spolupacientu). Dobromady to vytvorilo dost neuceleny dojem. Autorce nelze nic vycitat, psani knihy ji poslouzilo jako terapie. Editor by ale podle meho nazoru mel v pripade stylistickych chyb a v ruznych odstavich opakujicich se stejnych vet, do textu zasahnout. Zaver knihy byl pozvbudivy, drzim autorce palce.

30.12.2018