MilaSliacka
komentáře u částí děl
Já se na Kafkovy povídky dívám skrz filtr autobiografie. Moje interpretace je tedy následovná; pokud se na umělce díváme jako na Kafku, vidíme člověka, který umí něco výjimečného, něco záhadného a obdivuhodného. Vzbuzuje tím pozornost lidí, kterou si svým způsobem užívá, ale je to velký introvert a vlastně nemá na lidi ani sílu. Proto mu nakonec vyhovuje, že ho jeho dílo před lidmi uzamyká. Impresário/nakladatel je šašek, kterého potřebuje a je nutné ho blahosklonně přetrpět. SPOILER: na konci se dozvíme umělcovo tajemství; nebyl výjimečný. Jeho talent byla ve skutečnosti jeho nemoc a svůj neduh vydával za svoje dílo (umělec z povídky byl anorektik, Kafkův purismus pramenil z chátrajícího fyzického stavu a neurotismu, při čemž když se mu dařilo dobře, strádalo jeho psaní, proto se záměrně vracel do nepohody). Na konci povídky mrtvého umělce pohřbí i se shnilými zbytky sena. Takto asi Kafka uvažoval o sobě a o své tvorbě. Pocit méněcennosti mu od malička vštěpovali rodiče, proto se není čemu divit.
