MilaSliacka diskuze u knih

gladya: Oceňuji Váš smířlivý pohled. Mrzí mě, kolik je v této kauze na obou stranách nenávisti, jako by příběh sám o sobě nestačil.
Ale zkuste se na to podívat takhle: projdete si nějakou osobní tragédií, třeba žijete několik let s blízkým trpícím závažnou nemocí. V rámci procesu vypořádání se s traumatem se z této zkušenosti vypíšete. Najednou po pár letech na Vás Váš vlastní příběh vykoukne v podobě komerční knihy i s detaily a je zároveň obalen fikcí - například Váš blízký trpící chorobou je v knize vykreslen jako někdo, koho choroba změnila ve zlého člověka. Přeci byste si neřekla: ,,No co, hlavně že se o tom veřejně mluví. Troufám si říct, že by Vás to zasáhlo.

4 25.05.2023

Už jsem neměla v plánu číst další knihu od Aleny Mornštajnové, ale zaujala mě kauza, která knihu obestírá a rozhodla jsem se, že si na ni udělám vlastní názor. V kauze jde o nařčení z plagiátorství - okopírování osobní výpovědi výtvarnice Toy Box zveřejněné v roce 2019 na stránkách Alarmu.

Nejdřív shrnutí:
-Na kauzu poprvé upozornila literární kritička Eva Klíčová z Alarmu.

-Toybox si přečetla knihu a konstatovala, že podobnost je opravdu nepřehlédnutelná. Vyzvala Alenu Mornštajnovou k dialogu.

-Alena Mornštajnová reagovala jednou větou na svém Facebooku, kde uvedla, že se nenechala inspirovat žádným příběhem. Výzvu k dialogu tedy lidově řečeno zazdila. Podobně skoupě reagoval i nakladatel, který poněkud mimo mísu doplňuje, že není potřeba vinit umění.

-Kritici upozorňují, že v rozhovoru pro Český rozhlas Vltava AM mluví o tom, že se nechala inspirovat konkrétním příběhem, oproti tomu, co tvrdí na svých sociálních sítích.

-Eva Klíčová v podcastu pro Alarm nazývá použití příběhu Toy Box exploatací.

-Smířlivější je Jonáš Zbořil v podcastu 5:59 pro Seznam. Mluví o tom, že nemáme nastavené paradigma toho, jak použít příběh někoho jiného a kde je hranice, kam až není vhodné zajít.

Podobnost knihy Les v domě a příběhu Toy Box je nepopiratelná. V obou případech tu máme dysfunkční rodinu v žijící v dvougeneračním domku na okraji lesa (zlá babička a pedantský dědeček dole a mladá duchem i tělem nepřítomná matka s dcerou nahoře), v obou příbězích jsou zásadní čichové vjemy vypravěčky a panenka svědkyně. Příběh Toy Box v Alarmu je doporvozen několika komiksy; v jedno z nich soví děd přivazuje děti v lese ke stromu - v příběhu dědeček také hrozí přivázáním ke stromu, v druhém komiksu vypravěčka hledá v lese své zakopané mrtvé tělo - v příběhu je linie ztracené holčičky, jejíž zakopané tělo se najde v poslední kapitole. Těch podobností je více, ale myslím, že takto to už stačí.

Ať už Alena Mornštajnová příběh okopírovala nebo ne, dokážete si představit, že by vaše kniha takhle dopodrobna kopírovala něčí opravdový příběh, který byl navíc zveřejněn v době, kdy jste dělali rešerše na svoji knihu. Já ano. Podobnost by mě fascinovala a jako někdo, kdo předtím hlásal, že se chce dát prostřednictvím svojí knihy hlas obětem zneužívání, bych jedno bývalé zneužité dítě asi neposlala do háje. Toto ovšem Alenu Morštajnovou neusvědčuje z plagiátorství, jen z nedostatku empatie, který ji vlastně nelze vyčítat.

Osobně mě mrzí, že tento začarovaný příběh z lesa způsobuje zranění i po tolika letech. Obě účastnice kauzy jsou odsouzené, pranýřované (Toy Box prý dostává nenávistné dopisy of fanoušků AM) a nařčené z lhaní, přitom stačilo podle mě málo a mohlo to být jinak. Idealisticky si představuji, že mohlo dojít dokonce k něčemu velmi pozitivnímu, třeba společnými silami šířené osvětě. Co by se stalo, kdyby AM přijala výzvu k dialogu místo odmítnutí? To už se nedozvíme.

Co se týká knihy jako takové, tak ta opět opakuje stejnou kostru, jakou najdeme i v předchozích knihách AM, ale atmosférou je o level výš.

7 24.05.2023