MichelleS komentáře u knih

Stejně dobré čtení jako Ostrov. Toto jsou knížky, kterým jednoduše věřím. Věřím tomu, co je napsáno, jak je to napsáno, věřím postavám.

8 23.12.2018

Neuvěřitelné, kolik emocí, osudů, barev a vůní se vejde do tak tenké knížky. Úžasný svět, kde nic není nemožné, mě vtáhne a zapomínám na ten reálný okolo.

7 19.12.2018

Hodnotím průměrem, nějak mi nesedl styl vyprávění. Jednu knížku o včelách už mám letos za sebou a to byla úplně jiná liga. Tady jsem měla pořád dojem, že je vše na efekt, vylhané, neupřímné, vykalkulované. A i když ty efekty jsou samy o sobě hezké, dohromady to nefunguje.

4 16.12.2018

Tak vzdálené prostředí (geograficky, časově, kulturně, nábožensky) a přece jsem byla v knize jako doma. Tak dokonale dokáže autor vtáhnout čtenáře do příběhu. Tolik vypravěčů, tolik úhlů pohledu. Navíc někdo sem tam naznačí, že neříká úplnou pravdu. Rozluštění zašmodrchané hádanky je trochu hořké, přece jen to není pohádka, i když jako v pohádce jsem se cítila na mnohých stránkách.

6 14.12.2018

Trochu jsem váhala mezi 3 a 4 hvězdami, ale volba tématu (a soucit čtenáře s utrpením obětí holocaustu) ještě neznamená zaručený úspěch. Kontrast horkého, barevného, veselého Martiniku překypujícího chutěmi a vůněmi a šedého, studeného, pachem smrti zahaleného tábora. Solidarita i soupeření uvězněných v extrémních podmínkách a to, jak se ženy upnuly k něčemu, občas i z pohledu jiných nesmyslnému, co jim pomohlo přežít. Některé scény a prožitky působily velmi opravdově, ale některé byly zbytečné (rozsypaný vozík při odjezdu do Ravensbrücku), tj. vykonstruované na efekt bez odpovídající Sidoniiny reflexe. A těch náhod a setkání.

2 03.12.2018

I když pro mne divadelní šatna není zdaleka tak fascinující jako třeba malířský ateliér, i když nejsem milovníkem pantomimy a postavy Harlekýna, Kolombíny nebo Pierota znám jen z obrázků, přesto si Kašpar Deburau získal moje srdce. Tedy spíš si zaslouží obdiv pan Kožík za postavu Kašpara, jak ji napsal. Krásný příběh zasazený do Paříže plné umělců, revolucionářů a hlavně obyčejných lidí toužících po celodenní honbě za obživou po úsměvu.

9 29.11.2018

Vesnička středisková, ale na Islandu. Jen důvodů k smíchu je nějak míň a důvodů k otevření láhve víc. Z pohledu na vztahy cítím chlapskou filozofii, občas mi vyrazí dech nečekaná poetika nebo sarkastické ohodnocení lidských slabostí.

10 24.11.2018

Některé knížky v sobě mají zvláštní kouzlo a tohle je jedna z nich. Dýchne na Vás vůně medu a letní horko a třeba v sobě stejně jako Lily najdete sílu a lásku.

8 16.11.2018

Tam, kde autor vychází z faktů, je kniha úžasné, zajímavé, napínavé čtení. Tam, kde tvoří postavy, příběh, prožívání, to drhne. Postavy většinou černobílé, bez vývoje, hlavní hrdinka samozřejmě neuvěřitelně krásná, chyby žádné, schází jen svatozář. Možná se neměl pouštět do románu, ale zůstat u populárně naučné literatury. Za seznámení s počátky očkování a zámořskou expedicí jsem ráda, tu milostně vztahovou omáčku nemusím.

4 11.11.2018

Nádherná obálka, která mi připomíná vyšívací techniku, již používala moje babička, určitě naláká nejednoho čtenáře. Magické prvky byly většinou do vyprávění včleněny přirozeně, vytvářely tajemno a stupňovaly napětí. Jsou použity přesně ty rekvizity, které čtenář u příběhu z Jižní Ameriky očekává. Pro mne byla kniha příliš rychlá a povrchní, slibovaného "mystického líčení přírodních scenérií" jsem si moc neužila, stejně jako prožívání a vývoje postav. Ale film by z toho byl pěkný.

1 01.11.2018

Zajímavá vzpomínková kniha, která díky drobným postřehům skvěle vystihuje staré noblesní časy a jejich změnu směrem k "lepším zítřkům". I když nejsem rodák, občas se ve Zlíně vyskytnu (například se tam narodily naše děti) a popisovaná místa jsou mi blízká. Nejvíc se mi líbila část, která dala jméno celé knize, o bruslení na Dřevnici a malém dětském spiknutí. A velmi mě zasáhla scéna školní "výuky" u obchodního domu s výlohou pranýřující přepych buržoazních živlů.
V závěru zabloudíme i do nedávné doby (2009): "... a na střeše domu podřimují tašky bobrovky z prvotřídní (first-class) hodonínské hlíny ze třicátých let minulého století, kdy vrcholila hospodářská krize a děda Knapek se rozhodl stavět domy. I teď je krize, ale zatím nikde nevidím hladové zástupy, všichni jsou spíš naštvaní, že nemohou mít všecko, a šrotují se auta, aby se mohla vyrábět další, další, další."

4 30.10.2018

I když je tento příběh z Yrsiných knih nejvíc plný duchů, přesto jsem se moc nebála. Možná proto, že jsem kvůli vnějším okolnostem četla dost útržkovitě a tajemno starého domu v opuštěné vesnici mne nedokázalo pohltit. Řešení všech záhad se nekoná, ale to mi vůbec nevadí, protože i po zavření knihy zůstává nádech strachu, nejistoty, co bude dál. Občas mi neseděly kostrbaté dialogy a některé detaily dění v Hesteyri - kdo, kam a proč jde nebo nejde.

5 18.10.2018

Po roce od audioverze jsem přečetla papírovou, tak doplňuji hodnocení. Jsem ráda, že i díky této výborné biografii se na paní baronku nezapomene. Nejpůsobivější kapitoly byly ty válečné a poválečné. To, jak devastovali její dílo, jí muselo rvát srdce. Teď už jen navštívit zámek a park a zkusit najít ozvěnu krásy a umění.

7 08.10.2018

Nějak jsem se s tohle knížkou minula. Pár stran a táhlo se to týden. Úvahy a postřehy o konci života nebyly nijak objevné, nic, o čem by člověk už někdy sám nepřemýšlel. Jen jsem tedy toto téma nezkoumala z hlediska více či méně známých osobností. Zajímavá byla středověká představa ptáka, který prolétá osvětlenou hodovní síní. Mnohem víc jsem se dočetla o autorově rodině, se kterou si tak lehce vyřizuje účty a působí na mne jako ukňouraný nepochopený benjamínek. Navíc asi zcela nechápu jeho styl humoru, který jsem možná několikrát zahlédla a buď se pletu nebo ho tam naopak bylo mnohem víc a já ho nevidím (?).
Nějakou knihu ještě zkusím, třeba jsem jeho dílo vzala za špatný konec.

1 05.10.2018

Zase jedna dlouho odkládaná knížka, která dle četných ohlasů měla být jistotou dobrého čtenářského zážitku. Tak to ani náhodou. Začátek, slepá paní vnímající prostor, který býval jejím domovem, byl tak slibný. A dál už jen klišé na klišé, vztahy ala Ordinace v růžové zahradě, moderní architektura si říká o moderní literární postupy, takže sex na sto chutí a způsobů a hlavně každý s každým. Postavy mi připomínaly spíš marionety, ani ta šokující Hana (efekt nade vše) mě nepřesvědčila. Navíc ty neuvěřitelné náhody, kde sám autor cítí, že to přehnal, tak to přizná a jedním odstavečkem okecá. Duch doby nikde, první republika, nacistické nebezpečí, válka, socialismus, nic z toho nefungovalo. Když si jen vzpomenu na to, jak zachytil stejnou dobu Lustig v nedávno čtené Marii Navarové nebo jak popsal Paříž Benni v Časoskokanovi. Někdo asi bude oponovat, že to autor nezažil na vlastní kůži, to je polehčující okolnost. Bohužel celkově mám pocit, že zdrojem informací mu byla převážně Wikipedie. Jedině dojem z úžasné stavby je zachycen barvitě a láká k návštěvě.

13 27.09.2018

Tak to je pro mě zatím překvapení roku. Doufám, že už někdo překládá další autorovy knihy, protože tohle je to, co chci číst. Fantazie, úžasný jazyk, barevné a přitom jednoznačné postavy, ironie a nadsázka, smích a slzy v jednom. Docela mě zaujalo zobrazení ženských postav, autor se nesnaží pronikat do tajů ženské duše, ponechává je v té tajemně obdivné rovině.
Přála bych si jet do Paříže, potkat Veselého Boha, cestovat pomocí hodibinek…

3 25.09.2018

Postarší Poirot, ale stále v kondici, stále elegán. Obvyklé anglické reálie a zápletky (falšování závěti). Na to, že obětí je dítě, překvapivě bez sentimentu. Převážná část příběhu je v dialozích, ale ty se občas trochu točí v kruhu, hlavně v první cca polovině. Zarazilo mě, že závěť podepsali dva svědci, ale při jejím zpochybnění je nikdo nehledal, ale zvali grafology.

6 20.09.2018

Příběh ženy, která byla v nevhodnou dobu na špatném místě, nejlépe asi vystihuje rčení - Každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán. Jak nesnadné je zachovat si čest a lidskost v soukolí zrůdné tyranie (tyranií). Výborně zachycená hlavně doba okupace, ta všudypřítomná tíseň. Otázky viny a neviny posuzované nejen přes paragrafy (leckdy zločinné), ale z pohledu morálky a spravedlnosti. Velmi deprimující byla část vyprávěná z pohledu Heydricha. "Válka je jako žena. Nepředvídatelná. Má rysy, které překvapí. Svět bez žen by byl nemožný."
Z množství zajímavých myšlenek aspoň jednu: "Svoboda a důstojnost a cit pro spravedlnost, nutkání chovat se a žít správně, člověka povyšuje mezi šlechtice existence."

5 19.09.2018

Nádherná kniha plná barev a vášně. Sálají z ní stejný neklid, tíseň a vytržení, které cítím z Munchových obrazů. V doslovu zajímavé informace o autorčině inspiraci. Jestli něco chybí, tak reprodukce, pořád jsem šmejdila po netu.

3 15.09.2018

I když většinu čtenářů asi naláká temný příběh vraha Holmese, světová výstava, její zrod, překážky, úspěch je ještě zajímavější. Po přečtení mám dojem, jako bych ji opravdu navštívila, nechala se pohltit fascinující krásou Bílého města na břehu Michiganského jezera z výše kabiny Ferrisova kola. To množství detailů, které autor vytáhl ze stovek pramenů, svědčí o precizní práci, jejímž výsledkem je seriózní text, i když téma láká k bulvární senzaci. (Předpokládám, že faktická chyba v první větě prologu - datum srážky Titanicu s ledovcem - je výjimka potvrzující pravidlo.)

6 10.09.2018