Na krásné modré Dřevnici

1 14. února

Tato kniha mi připomněla vynikající film Unaveni sluncem. Podobně jako film, tak poklidně plynule a jen čas od času vylezlo na povrch něco ošklivého. Kniha plná nostalgických vzpomínek na dobu která se už nikdy nevrátí. Jednu hvězdičku ubírá zbytečná rozsáhlost díla. K tomuto autorovi se ale ještě vrátím. Píše hezky.

3 20.05.2020

nádhera. úplne v praveku ma oslovilo Mluviti stříbro. pred rokmi som čítal Bajajove Duely a úplne ma to zobralo. potom sa mi do ruky dostalo Zvlčení a to tak, že až veľmi:)
Na krásné modré Dřevnici... snová prechádzka druhou polovicou 20. storočia, od chvíľ, keď Zlín prišiel o svoje meno, až po chvíle, keď mu meno s poctou vrátili. len letmo a nepravidelne sa v tých miestach vyskytujem, ale kniha ma tam vtiahla.
Bajaja je výnimočný autor!

1 21.04.2020

„Vsadím se, že nepodepíšeš,“ rýpnul Zubík.
Utřel jsem si pěnu u huby: „O co?“
„O flašu slivovice.“
„Tož platí.“ :)))

Ze Zlína pocházím a ta kniha mi přišla krásná. Popisování míst, tradic, mluvy. Jsem hrdá na to, že jsem odtud :)

5 13.06.2019

Směs obrazů, hrst vspominek, jež - jako Hrabalový zlaté včely: každá je trochu o něčem jiným - připominají autorovo dětství ve Zlíne, které připadlo právě na první leta po válce a pak po komunistickém pučí (Vítězný únor). Autor diva se na svou minulost trochu tak, jako to děla vzpominkový film Felliniho "Amarcord" ('vzpomenu si'). Všecko v dopisech sestře. S nostalgií, která patří vzpominání na dětství, ale která přece nepřikriva hnus a odpornost komunizmu. A Bajaja umí taky skrz tohle své odlehlé dětství nakouknout i do dneška, aby se hořko zamyšlet, proč v osvobozené od komunizmu zemí soudy vypadají, jak vypadají a nadále funguje princip komunistické "sociální spravedlnosti", což znamenalo jen úkrast tím, co něco vypracovalí, aby to vzít sobě anebo předát jiným papalašům. Hodně zájimavých informací o Zlínu a okolí, ale taky o lidech a věcech, o kterých stojí za to si vzpomnět. Neobvyklé bohatý zážitek.

3 30.10.2018

Zajímavá vzpomínková kniha, která díky drobným postřehům skvěle vystihuje staré noblesní časy a jejich změnu směrem k "lepším zítřkům". I když nejsem rodák, občas se ve Zlíně vyskytnu (například se tam narodily naše děti) a popisovaná místa jsou mi blízká. Nejvíc se mi líbila část, která dala jméno celé knize, o bruslení na Dřevnici a malém dětském spiknutí. A velmi mě zasáhla scéna školní "výuky" u obchodního domu s výlohou pranýřující přepych buržoazních živlů.
V závěru zabloudíme i do nedávné doby (2009): "... a na střeše domu podřimují tašky bobrovky z prvotřídní (first-class) hodonínské hlíny ze třicátých let minulého století, kdy vrcholila hospodářská krize a děda Knapek se rozhodl stavět domy. I teď je krize, ale zatím nikde nevidím hladové zástupy, všichni jsou spíš naštvaní, že nemohou mít všecko, a šrotují se auta, aby se mohla vyrábět další, další, další."

03.08.2014

Uzasna kniha o zmene Zlina na Gottwaldov (viz Luc.ka).

24.06.2013

rodinná kronika ze Zlína a okolí, mírně nostagické vyprávění je jemně okořeněno experimentálními postupy psaní, asi ještě jednu hvězdičku si může připsat ten, kdo pochází ze Zlína a určitě se kniha čte těm, kdo zažili druhou okupaci (68-89)