Včelař
Maxence Fermine
Baladicky laděný příběh odehrávající se v poslední čtvrtině 19. století vypráví o posedlosti provensálského mladíka, který svůj život zasvětil včelám. Hlavní hrdina příběhu žije se svým dědečkem v provensálské vesnici a sní o tom, jak se v životě uplatní a jednoho dne se rozhodne stát včelařem. Miluje včely a obdivuje jejich život, proto se mu daří a tvrdou prací se pomalu blíží svému cíli. Požár však po čase včelstva zničí a on na chvíli podlehne zoufalství. Sen o krásné ženě s medovou pletí ho ale nakonec vyžene do Afriky, kde po vysilující pouti nalézá legendární Včelí skálu a u ní i tajemnou ženu ze sna. Po dobrodružném návratu domů chce společně s přítelem vybudovat ohromující včelí město Apipolis a po počátečním úspěchu se i tento jeho plán zhroutí.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2006 , MetaforaOriginální název:
L'Apiculteur , 2000
více info...
Přidat komentář
Nenadchne, neurazí.
Ale celkově to na mě působilo spíš jako náčrt. Postavy neprokreslené, občas utrousí nějaké moudro, příběh také jen mozaikovitě naznačen, konec očekávatelný.
Srovnání s Alchymistou mi přijde trochu mimo. Ne že by tam jistá podoba nebyla, ale Coelho je přeci jen minimálně o jednu ligu výš. A spíš o víc.
Škoda, ta kniha není špatná, ale přišla mi dost uspěchaná. Jako kdyby autor teprve týden před odevzdáním rukopisu zjistil, o čem chce psát, ale už neměl čas knihu pořádně vymazlit.
Hodnotím průměrem, nějak mi nesedl styl vyprávění. Jednu knížku o včelách už mám letos za sebou a to byla úplně jiná liga. Tady jsem měla pořád dojem, že je vše na efekt, vylhané, neupřímné, vykalkulované. A i když ty efekty jsou samy o sobě hezké, dohromady to nefunguje.
Naivní prvoplánová moralitka na téma "všude dobře, doma nejlíp". Oduševnělé nápady jsou občas prokládány ekonomickými kalkulacemi, což působí hrozně uměle, nenáležitě až směšně. Provozní překážky na své cestě kontinenty nemá hrdina téměř žádné, a ty, které se objeví, vždy někdo za něj vyřeší. Jediné, co mě zaujalo, jsou pasáže, naznačující setkání s malířem Vincentem van Goghem. Chuť levandulového medu z kraje Provance již zřejmě nikdy neochutnám, a přitom to je to jediné, co ve mě čtení této knihy vzbudilo.
Pohádka o tom, jak francouzský Honza šel do světa, aby našel smysl života doma v Provence. Na jeho cestě nechybí mamon, kterému podlehne, ale jak to v pohádkách chodí, nakonec všechno dobře dopadne.
Při kouknutí na obálku knihy jsem si představovala úplně něco jiného. Toto není můj šálek kávy. Prostě průměrná kniha, kde vás to chvíli baví, chvíli máte chuť ji odložit a nevracet se k ní. Zklamala mě, čekala jsem víc.
Znáte Alchymistu Paula Coelha? Že jste neměli to štěstí najít jej v našich policích? Pravda, vypůjčit si Coelha se blíží výhře v Lotynce. Přesto toužíte strávit chvíle prostého lidského štěstí, touhy a splněných snů? Sáhněte tedy po Včelaři. Neboť i pro Fermineho díla platí: …“všechny knihy vzešly ze snů a všechny sny pocházejí z knih.“
Štítky knihy
Afrika 19. století Provence včely
Autorovy další knížky
| 2006 |  Černé housle |
| 2006 | Včelař |
| 2006 | Tango Masaj |
| 2004 |  Konfuciova moudrost |
| 2007 | Sneh |
Knižka v štýle romantizmu 19. storočia, plná fetišizácie osobných snov, cesty za sebou samým a hľadania toho pravého a jediného šťastia.
Znamená to, že nemáme mať sny? Nie, neznamená. Ale sny nie sú nutne dobrým radcom. Dná morí a oceánov, hory, púšte a pralesy sú plné kostí neznámych ľudí, ktorých hnala vidina vlastných snov.
"Kto si a odkiaľ prichádzaš?", spýtala sa dievčina.
Aurélien zašepkal: "Som sen. A prichádzam zo sna. Zo sna, ku ktorému už nemám kľúč."
Tak hovorí človek, ktorý stratil kontakt s vlastným rozumom.