Micha-Él komentáře u knih

Příběh opuštěného děvčátka jménem Kya mě pohltil od prvních stránek. V knize je nádherně vylíčeno její nitro, hluboká láska k přírodě, strach z dalšího odmítnutí a zároveň touha po blízkosti jiných lidí. Ke Kyi zkrátka nelze nepřilnout, nechápat ji a nemilovat. Autorka popisuje přírodu tak dokonale, s citem a poeticky, že sami stojíte na laguně, proplouváte jednotlivá zákoutí bažiny nebo krmíte racky společně s hrdiny příběhu. Děj plyne pomalým, nikam nespěchajícím tempem, které mi k tomuto prostředí vyloženě sedělo. Tohle byla opravdová čtenářská lahůdka! Vidíme zde nenásilně zakomponovanou realitu Spojených států a amerického maloměsta 60. let - rasismus, předsudky, klevety atd. Kniha je především o jinakosti, jejích neblahých důsledcích a osamělosti, ale i o naději, lásce, obdivuhodných krásách přírody a touze někam patřit. Závěr jsem možná trošku čekala, ale abych se přiznala, nevadilo by mi daný "zvrat" oželet.

38 28.08.2022

"Babička" je poklad české literatury! Pro moderního čtenáře, obzvláště mladého, může být rozvláčná a nudná, když pomyslím na současné konzumní knížky. Je potřeba se ale do příběhu položit, vžít se do myšlení lidí v polovině 19. st. na Starém bělidle a pak člověk může pochopit to, co Němcová chtěla do "Babičky" vložit. Chtěla podat obraz jí tolik milované bytosti, popsat tehdejší život a zvyky, vrátit se zpátky do dětství. Po všem, co zažila, věřila stále v lidskost, dobrotivost a měla naději v člověka. Proto tuto knížku není možné číst jako současnou literaturu, ale s vědomím všeho výše zmíněného. :)

36 04.03.2020

Naprosto excelentní Erben! Jeho balady miluju už léta. Velmi na nich oceňuju, že poukazují na běžné lidské chyby - rouhání se (Svatební košile), hamižnost (Poklad), neuposlechnutí matky (Vodník) ad. Tyhle lyrickoepické příběhy zkrátka nikdy neomrzí. To, jak Erben dokáže vyvolat děsivou atmosféru s kombinací vhodných básnických prostředků, nikdy nikdo nenapodobí.

33 25.07.2019

Román, z něhož běhá mráz po zádech! Přestože Remarque popisuje šílenou realitu války, právě tím, jak je lidský, se dotkne snad úplně každého. Přiznám se, že pasáže ze zákopů mě nebavily, ale poselství díla není jen pobavit. Jak píše autor na začátku, cílem je podat svědectví o generaci, která byla válkou rozbita, ač někteří unikli jejím granátům. To se podle mého mínění povedlo na výbornou, knížka ve mně bude ještě dlouho rezonovat.

29 09.05.2020

Zpočátku mě kniha dvakrát nebavila, ale to se naprosto změnilo v druhé půli. Musím se přiznat, že jsem si chvíli zvykala na autorův styl. Jedná se o nádherný a neuvěřitelně smutný román! Všechny kapitoly jsou popsány tak citlivě, až mi naskakovala husí kůže. A hlavně ty geniální popisy vůní, zvuků, větru atd. Zkrátka jsem prožívala všechny chvíle, radostné, smutné i srdceryvné s Wernerem a Marie-Laure. Nechci spoilerovat, ale ten konec mi zlomil srdce. Už několik dní nad ním přemýšlím... Kolik existuje rozmanitých lidských osudů? Jak hroznou bolest musí lidé snášet! Co všechno člověk dokáže vydržet a čeho všeho je schopen... Zkrátka jsem té knížky plná! Název je velmi výstižný, mění se politické systémy, společnost i sami lidé, ale "jsou světla, která nevidíme." Klaním se před autorem, který ač fiktivní příběh dokázal popsat tak reálně a citlivě, že se cítíte jako jedna z postav. Myslím, že nenajdu slova, jak popsat tenhle úžasný příběh.

"Otevřete oči a dívejte se jimi, než se zavřou navždy."

"Válka je jako bazar, kde se obchoduje s životy jako s kterýmkoli jiným zbožím - čokoládou nebo kulkami nebo padákovým hedvábím."

(čas) "Ve skutečnosti je to troška vody, kterou si člověk nese v dlaních. Měl by dělat všechno pro to, aby ji ochránil. Bít se za ni. Snažit se, aby nevyplýtval ani jedinou kapku."

29 31.10.2019

Ke knize mě přivedlo filmové zpracování z roku 2006, které mě doslova uchvátilo. Román toto uchvácení však ještě znásobil! Zamilovala jsem se do příběhu, který Jana prožívala, její strasti i radosti jsem zažívala s ní. Nádherné dílo právem se řadící do klasiky, ukazující emancipaci ženy a zároveň obsahující emocemi nabitý milostný příběh Jany Eyrové a pana Rochestera. Nelze opomenout ani vynikající tajemnou atmosféru knížky, bez níž bych si knížku těžko tolik užívala. Charlotte mistrně popisuje krajiny, počasí a všechno ostatní. I když nemám v oblibě zdlouhavé popisy, Janu bych si bez nich nedokázala představit. Moc se mi líbí psychologická propracovanost hlavní hrdinky.... :)

28 17.04.2019

Světlo mezi oceány patří mezi ty nádherné příběhy, které v člověku zanechají nesmazatelnou stopu. I když je světlem bezpochyby míněn maják na ostrově Janus, jako by název odkazoval na poselství vidět světýlko naděje v nejčernějších temnotách. Příběh, který ukazuje, jak není svět černobílý, jak je těžké žít s vlastní minulostí, jaká je síla (nejen) mateřské lásky. Autorka si mě svým poeticky a citlivě napsaným dílem získala od první stránky. Trápení a radosti života postav mi pronikly do srdce stejně jako krásně popsané prostředí ostrova Janus - ta osamělost připodobňující život ke snu, vznešeně se tyčící maják, vlny narážející na útesy, zářící hvězdy na obloze, foukající vítr... a k tomu všemu dva oceány, mírumilovné a kruté zároveň. Je to vyprávění o naději i beznaději, o pravdě i lžích, o lásce i zradě... Těchto pár řádků ale nedokáže výstižně popsat celou knížku, tu si prostě musíte přečíst a prožít!

"Dobro a zlo můžou být jako dva hadi zapletení do sebe tak, že je od sebe nerozeznáš, dokud je oba nezastřelíš, a pak už je pozdě."

27 06.06.2022

Autorka dovede popisovat tak sugestivně a přesně, jako bychom na nehostinných planinách v Cornwallu či v ponurém hostinci Jamajka skutečně byli. Opět mě nezklamal její smysl pro dramatično, jakož i důsledně propracované postavy. Mary by představovala ve své době (začátek 19. století) jistě typ moderní, nezávislé a feministicky založené ženy. Ano, v jistém smyslu tam stereotypy stále přetrvávají, ale musíme myslet na to, že román byl napsán v roce 1936 a ještě popisuje historickou dobu. Pro mě je to vedle Mrtvé a živé a Mé sestřenky Rachel autorčin další skvost, který mi stylem připomíná tvorbu sester Brontëových!

26 28.04.2022

Knihu nemůžu popsat jinak než slovy DECHBEROUCÍ a SRDCERYVNÁ! Hosseini krásně ukazuje, jak všechny lidi navzdory národnosti, vyznání, pohlaví nebo věku spojuje lidství. Všichni k životu neuvěřitelně moc potřebujeme lásku a naději, bez nich bychom našim strastem, bolestem a ztrátám podlehli... a že v románu najdeme toho zlého. Navíc jsem si dala dohromady mnohé souvislosti z afghánských politických dějin, takže autor dokonale propojil dojemný, zajímavý děj s příběhem velmi poučným. Mohu jen doporučit!

26 18.08.2021

(SPOILER) Bolestně krásný příběh se vším příjemným, hořkým i zakázaným, co přináší život. První část mě roztříštila na tisíc kousků, proto jsem se bála, jak se začtu do druhé linky. U Jojo je ale záruka kvality čtiva naprosto jasná. Současná část se s minulou hezky doplňovala a to, co mě hrozně bolelo u jednoho páru, se aspoň částečně vynahradilo zase u jiného. Líbilo se mi, jak byly napsané nejrůznější typy postav - maloměšťácká smetánka, umělci i lidé, co prostě jen touží po lásce a domovu. Právě proto, jak všechno dopadlo, cítím jakousi zvláštní melancholii nad možnostmi, které se mohly uskutečnit a neuskutečnily, nad nesplněnými a splněnými sny...

25 31.03.2023

Úchvatné, strhující, děsivé, neobyčejně silné, smutné... Autorka spontánně nastiňuje morální otázky zarámované jednak příběhy z druhé světové války, jednak současnými linkami. Vážně oceňuji, že každá linka dávala smysl a nebyla takříkajíc nadbytečná. Úplný konec mě velmi překvapil, dá se říci, že vzbuzuje další dilema. Zkrátka, v souvislosti s Vypravěčkou mě napadají jen superlativa. A rozhodně nezůstanu jen u jedné knížky od Jodi!

25 09.02.2022

Nádherný příběh se stejně nádherným zpracováním! Remarque psal neskutečně procítěně, což na jeho dílech oceňuju nejvíc. Při četbě si člověk uvědomí, jak moc cenný je život, zdraví, čas, a že bychom si toho všeho měli užívat, dokud můžeme. Jedná se o hluboce lidský román doplněný o filozofické myšlenky, které budou vždy aktuální - otázky života a smrti, zdraví a nemoci, naděje a beznaděje, radosti a smutku...

"Člověk nedělá vždycky, co je správné. (...) Dokonce ani když to ví. V tom někdy bývá kouzlo života."

"Žárlivost přece nezačíná člověkem a taky jím nekončí. Začíná vzduchem, který milovaný člověk dýchá, a nikdy nekončí. Ani smrtí druhého."

"Naším neštěstím je, že věříme, že máme právo na život. Ale nemáme je. Když tohle člověk pochopí, opravdu pochopí, pak mnoho hořkého medu rázem zesládne."

24 22.10.2021

(SPOILER) Moje letošní první kniha a zrovna tak nádherná, poetická, přestože jde o beletrii! Už ze zkušenosti vím, že Kate Morton je úžasná vypravěčka, a v Návratu domů mi svoji genialitu pro psané slovo opět dokázala. Při četbě jejích románů mám pocit, jako bych všechny postavy osobně znala, prožívám s nimi každé trápení i radost. Nikoho nevykresluje černobíle, o každém se dozvídáme jak kladné, tak záporné věci. Miluju autorčin smysl pro detail při popisování, ne jen postav, ale i přírody, počasí, domů, pocitů, okamžiku... Prostě PÁNI! Pokud čtete tyhle romány, nečekejte rychlý spád, ale pomalé vyprávění, které nikam nespěchá a postupně se rozvíjí do košatého příběhu. Ano, některé situace se tu vyskytly vícekrát, pokaždé ovšem z jiného úhlu pohledu, což se mně osobně zdá sympatické. Na knize se mi moc líbily časté zmínky o spisovatelích, plus jsem ráda, jak přirozeně se současná linie doplňovala s minulostí. Hlavně, že se v současnosti autorka vyhnula běžnému nalézání partnerské lásky, ale vsadila na vztah mezi matkou a dcerou. Moc doporučuju, kouzelné to bylo!

23 13.01.2024

Dočetla jsem Slavíka a mám z něj trochu rozporuplné pocity. Na jedné straně to byla fantastická, emocemi nabitá kniha, na kterou určitě hned tak nezapomenu. Ukázala mi válku ve Francii zase z jiného úhlu pohledu - jednak z pohledu obyčejných lidí, kteří za neuvěřitelně krutých a beznadějných podmínek "přežívali", jednak z pohledu členů odboje. Isabelle mi jako hrdinka sedla na první dobrou. Její odvaha a odhodlání mi imponovaly, i když někdy to s tou svojí impulzivností opravdu přeháněla. K Vianne jsem si cestu hledala postupně, ale nakonec jsem si ji taky oblíbila. Rozhodně zajímavou postavou byl kapitán Beck, na němž autorka ukázala, že ani Němci nebyli všichni stejně špatní. Přiznávám, že téměř do konce jsem váhala, kdo je onou starou paní v roce 1995. Nicméně na druhou stranu pár kritických poznámek mám. Moc se mi líbilo, že hned na začátku knížka nabrala dynamický děj. Prostě jsem okamžitě věděla, že tohle bude silné čtení, psané lidsky a čtivě. V tom jsem se vůbec nezmýlila, to ne, ale navzdory dramatickému začátku se celá první půle hodně táhla. Většinu napětí, smutku, bezmoci, bolesti a všech možných pocitů autorka scvrkla do druhé poloviny. Tady se mi naopak zdálo, že je těch událostí až příliš. Zatřetí mi román v některých momentech (hlavně při zdůrazňování vzhledu žen a mužů) připomínal naivní románek pro ženy, které autorka také píše. Což je opravdu podivné vzhledem k množství popsaných krutostí... Musím však podotknout, že mě milostná linka a celkově důraz na lásku všeho druhu hluboce dojímaly. Souhrnně řečeno, román je to skvělý, krásně podaný, ale asi jsem čekala malinko víc. Možná kvůli tak vysokému hodnocení.

23 30.09.2023

Sága Sedm sester je pro mě taková knižní telenovela, ale díky famóznímu stylu psaní velmi zdařená a kvalitní. Lucinda byla jedna z mála autorek, která dokázala propojit současnost a minulost, aniž by se současná linka zdála nadbytečná. Už počtvrté hluboce chválím a klaním se autorce, protože i v případě Sestry s perlou mi dokázala svým příběhem doslova vzít dech. Jako vždy zde krásně pracuje s fakty a zakomponovává je do fiktivního děje. V první polovině se současnost malinko táhla, což ale v kontextu celé knihy nemůžu vnímat negativně. K Cece jsem přistupovala opatrně, protože mi ze sester padla do oka nejméně, ale díky jejímu příběhu jsem si ji skutečně oblíbila. Byť její volba vztahu nedopadla podle mých představ, chápu ji. Také jsem si, podobně jako další komentující, v minulé linii všimla určitých stejných prvků, ale líbí se mi, jak s nimi Lucinda vždy pracuje trochu jinak, takže žádná kniha není totožná. A co se tady týká zápletky? Ta byla prostě kouzelná, moje romantické já plesalo, nádhera! Se Cece a Kitty jsme se vydali do Austrálie, kde jsme se dozvěděli více o Aborigincích a jejich tradicích, o perlovém průmyslu či místní přírodě. Tentokrát plesalo moje dobrodružné já. Tuto divokou, nespoutanou zemi jsem si zamilovala a ráda bych se tam jednou podívala.

22 11.09.2023

U Lucindy se mi nestává, že bych se nemohla začíst, ale v příběhu Star jsem se úplně začetla až kolem třetiny. Nakonec musím opět uznat, že román je nádherný. Je sice obsáhlý, ale také mnohovrstevnatý a důmyslně propletený. Vyskytuje se tu poměrně dost postav, a čtenář proto musí pozorně sledovat vztahy mezi nimi. Já jsem s tím problém neměla, navzdory tomu mi všechno přišlo přehledné a přesně vysvětlené. Víc mě chytil děj s Florou, nicméně ani ten se Star nebyl vůbec k zahození. Spíš to možná bylo způsobeno tím, že Star mi v tomto díle nebyla úplně sympatická. Chvílemi mě rozčilovala tou svojí nerozhodností a málomluvností. Což se mi zdá zvláštní, protože právě díky jejím vlastnostem "sestry ve stínu" jsem na ni byla zvědavá. To je ovšem jen pocit, ve výsledku se mi oba příběhy velmi líbily. Zajímavé mi přišlo, jak název hezky vystihuje postavení Star a Flory v sourozeneckém vztahu. V neposlední řadě (jako vždy) chválím krásné popisy krajin, večírků i vzájemných vztahů a lahodící styl psaní, který je pro Lucindu tak typický. Pomyslnou třešničkou na jejích literárních "dortech" je, že se čtenář dozví různé zajímavosti o dané zemi a její historii, tentokrát tedy o edvardiánské Anglii. Román se silně dotknul mého srdce a jsem ráda, že jsem si jej přečetla. Série Sedm sester je zkrátka jedna velká, brilantně promyšlená a sepsaná, záhada. Právě pasáže o řecké mytologii a Plejádách mě vždycky zaujmou. Na závěr mě potěšil příjemný posun v životě Star. Těším se, jak se s osamostatněním popasuje Cece. :-)

22 05.05.2023

Nádhera! Jestli se mi první díl nezdál stoprocentní, Sestra bouře mi to rozhodně vynahradila. Obě linky byly fantastické a Ally i ostatní postavy mi v průběhu čtení přirostly k srdci. Upřímně jsem si v minulosti vychutnávala svět klasické hudby a jména jako Grieg, Čajkovskij či Rachmaninov mi lahodila. Díla z tohoto prostředí mám opravdu ráda. V obou příbězích bylo hodně smutku, ale naštěstí se nakonec našla i ta naděje. Už se těším na třetí díl o Star :)

22 30.11.2022

(SPOILER) Jak já jsem ráda, že tato knížka neklouzala po povrchu jako tematicky podobné Dětské zoubky! Zde byl děj detailně zpracovaný a líbilo se mi, jak se situace vyvíjela a gradovala. Teda ne, že by se mi líbilo, co se děje, ale způsob, jak to autorka napsala. Za to opravdu klobouk dolů. Je poznat, že sama pracovala v oboru. Podle některých chtěla co nejvíc šokovat, její záměr posoudit nemohu, ale bohužel vím, že vzdor vší uvěřitelnosti existují velmi, velmi narušené děti. Jejich chování a činy by normální lidi nenapadly ani ve snu. Stačí se třeba mrknout na dokument Děti úplňku, který ukazuje děti s těžkou formou autismu. Právě z toho, že mi podstata příběhu přišla reálná, mi nejvíc běhal mráz po zádech. Oblíbila jsem si postavu Hannah, mimochodem ona i všichni ostatní jsou výborně vykreslení. Christopher... no, to byl prostě Christopher! Částečně jsem ho i chápala, ale jeho zaslepenost byla hnána do extrému. Ani po všem, co Janie spáchala, by ji nepřestal milovat? Upřednostňoval by ji před vlastním dítětem a nebohou manželkou? Kniha je kvůli svému tématu hodně tísnivá, a to o to víc, jak je úžasně psychologicky propracovaná. Jen mě mrzí hodně otazníků, na něž autorka v závěru nepodává odpovědi...

21 10.04.2023

Poměrně dlouho jsem se do knihy nemohla pořádně začíst. Byla jsem z toho dost na rozpacích, protože romány ve viktoriánském stylu přímo zbožňuju. V určité chvíli se ale začal příběh tak zamotávat a nabral tak zajímavý směr, že jsem už nemohla přestat číst! Ve výsledku můžu říct, že jde o mimořádně poutavé dílo s nezaměnitelně ponurou atmosférou, která připomíná ony skvostné romány ze staré Anglie. Zdobný, kudrlinkový styl psaní mi přesně vyhovoval, také mi připomínal Kate Morton, a moc mi k příběhu samotnému seděl. Mohlo by se zdát, že je děj poněkud překombinovaný, ale při čtení to tak vůbec nepůsobí, aspoň na mě určitě ne. Kombinace tajemství, dvojčat, záhadného sídla, kde se dějí podivné věci, a knih úžasně sedla do mého vkusu. Postavy najednou ožily a já se mohla ponořit do příběhu, na něž hned tak nezapomenu. Krásné!

21 29.10.2022

Páni, tak tohle byla skvěle promyšlená detektivka! Autor krásně sugestivně čtenáři popisuje Öland, aby si dokázal přesně představit, co se kde a proč děje apod. Samotný děj, rozdělený do dvou časových rovin, je hodně ponurý a smutný stejně jako ölandská krajina. Obě části mě moc bavily a obzvlášť mě zaujalo, že Theorin ukazuje nejen, jak Kantovy zločiny vnímá okolí, ale dává nahlédnout i do duše samotného Nilse. Takto zajímavě si pohrál s psychologií všech hlavních postav. Mimo jiné se mi líbilo, že záhadu nerozplétají pouze policisté, ale především skupinka důchodců. Činilo to tuhle detektivku netradiční. Byla to moje první severská detektivka a rozhodně ne poslední! Vřele doporučuji. :)

SPOILER!!!
Zdálo se mi, že jsem asi divná, že soucítím s několikanásobným vrahem Nilsem Kantem, když se mu stýskalo po domově a po matce. Ale jak se ukázalo, nic nebylo takové, jak to vypadalo.

21 19.09.2019