Metla komentáře u knih

Jak hodnotit? Z hlediska zábavnosti pro mě nebyla až taková hitparáda číst o každém šroubku, o každém červotoči v palubě smutně proslulé lodi Erebus (Terror pluje ve vedlejší brázdě, jak napovídá už název knihy). Pokud však hltáte fakta, bude pro vás mravenčí práce Michaela Palina zcela fascinující. Shromáždil snad veškeré dostupné informace od stavby lodi, přes její plavby, všemožné úpravy pro arktické podmínky, záznamy z dopisů námořníků i důstojnických deníků. Po zmizení výpravy následují popisy záchranných expedic, spekulace, jaké se vynořily současně s nalezením nemnoha stop, nedávný objev vraku a také autorovy postřehy z cest, které podnikl, aby lépe pochopil prostředí i podmínky, s nimiž se posádky lodí musely vypořádat.

"Taťána mylně nabyla dojmu, že jsem slavná filmová hvězda, čemuž tak docela neodpovídá moje mrňavá kajuta ani rozcuchané vlasy. Neodvažuju se jí, Marii, kapitánu Běluhovi ani komukoliv z Rusů přiznat, že mou poslední rolí je Vjačeslav Molotov ve filmu Ztratili jsme Stalina."

Z hlediska čtivosti + atmosféry u mě vede Simmonsův fiktivní román "Terror", ovšem Palin dal dohromady spoustu zajímavých detailů a jeho pečlivosti nelze než zatleskat. Hodnotím tedy stejným počtem hvězd, ačkoliv připouštím, že jsem od člena slavných Monty Pythonů čekala trochu více humoru. Ale to je můj problém - tragické téma zřídka nabízelo prostor k satiře.

41 06.01.2023

Na "Stíny v létě" jsem se těšila, ale jak už mám ve zvyku (po tuzemských zkušenostech), s koupí a četbou jsem čekala, až u nás série vyjde kompletní. Čekala jsem a čekala... a čekala... Co se dá dělat, "Kvartet vysoké ceny" postihl osud mnoha jiných cyklů, které se v češtině nedočkaly zakončení. Takže jsem se po dlouhých třinácti letech vyčkávání vyprdla na nákup, četbě jsem však neodolala. A pochopila neúspěch.
Začátek byl nadějný, po prologu ovšem následuje nevýrazná zápletka, děj založený prakticky pouze na pletichaření a více či méně drobných posunech rovnováhy ve vztazích mezi jednotlivými postavami. Postavami, k nimž jsem si úplně nedokázala najít cestu. Oslovila mě cílevědomá babka Amat Kyaan, u ostatních mé sympatie kolísaly, nebo vůbec nevznikly (např. kdyby Liat spadlo na hlavu piano, uvítala bych to s ulehčením). Dobrodružství ani akce se nekonají, byť na nějaké násilí i vraždy přece jen dojde. Většina stránek se odehrává na ploše jednoho města, magie v podání andat a básníků je poměrně nenápadná, přestože má na fungování světa zásadní vliv. Různé formální postoje a hierarchie společnosti odkazují kamsi ke středověké Asii, nicméně už jsem se s těmito exotickými ingrediencemi setkala v lepším, intenzivnějším zpracování u knih jiných autorů.
Ačkoliv mám styl Daniela Abrahama ráda, ještě nikdy ode mě nezískal pět hvězd. Tentokrát jej bohužel musím ponechat těsně pod hranicí 70%. Nevím, zda se budu pouštět do "Zrady v zimě", snad jen kvůli "drsné děvce" Amat.

36 29.12.2022

Nesnášíte psy a britskou královskou rodinu? Ruce pryč, tato knížka je pro vás toxická!
Milujete psy a zbožňujete britskou královskou rodinu? Tato knížka je pro vás dar z nebes, budete slintat blahem.
Máte rádi psy, ovšem nepolidšťujete si je, a britskou královskou rodinu máte na salámu? Pak pravděpodobně stejně jako já zjistíte, že nejste připraveni přijímat životní moudra od chlupaté továrničky na lejna, schopné tyto produkty konzumovat. A nejspíš nebudete žrát ani předloženou ideu laskavých anglických aristokratů, trávících veškerý čas filozofickými debatami s podobně osvícenými lidmi (a dalšími bytostmi).
Taková eko - nábožensko - psychoenergo agitka, s pozvednutým nosem trousící své pravdy a znechuceně jej ohrnující nad obyčejnými omezenými smrtelníky. Ono v tom je kus přijatelného (nic objevného, ba i těžce obehrané "následuj své srdce" zaznělo), ovšem dalajlámovi se naslouchá jaksi přirozeněji, ochotněji než bulvárem ostře sledované šlechtě. V zemích Commonwealthu má výtvor Davida Michieho lepší podmínky k úspěchu, u nás asi málokdo vnímá členy britské monarchie coby nezpochybnitelné morální autority a duchovní vůdce.
Audiokniha v podání hlasového pitvoření Borka Kapitančika vyzněla parodicky - nevím, zda šlo o záměr.
50-55%

36 25.12.2022

Neznámá planeta, vyhrocené vztahy, cosi cizího a boj o život; osvědčené ingredience, jaké má Metla v oblibě již od dětství. Přesto trpí "Planeta mezi dvěma slunci" několika neduhy, které mi brání v nadšeném komentáři, nešetřícím superlativy. Tempo. Přesněji jeho absence. Román je dle mého názoru zbytečně dlouhý na to, jak málo se v něm vlastně odehrává. Kdyby pečlivé budování atmosféry bylo podpořeno perfektní prací s charaktery postav, budiž. Jenže já jsem žádného z těch chlapů nepoznala natolik, abych měla potřebu nějak urputně držet palce. Tohle je správňák, tohle hajzl, tohle drsňák, tohle jsou komparzisti v šedé zóně. Osm malých černoušků v Bermudském trojúhelníku, předem odsouzených ke zkáze... a já neviděla důvod, proč se o ně bát, mé slzné kanálky odmítaly dojatě zvlhnout.
Takže: ubrat přinejmenším stovku stran a máknout na tom, aby trosečníci nebyli této čtenářce více či méně ukradení. A třeba i trošku detailněji zapracovat na vysvětlení havárie + doprovodných jevů, ovšem na tom bych netrvala, mně by pro větší úspěch stačilo splnit první dva body. Současné dojmy z audioknihy odpovídají těm pradávným z prvního čtení: 75%.

Obecní pidiknihovna vypůjčila několik novějších titulů, které neunikly mé pozornosti a následně hlubinám mého batohu. Ne, nenosím kabelku. Dokonce ani žádnou nemám. A nikdy jsem neměla - nač taky, vždyť se do toho nevejde pořádná kniha + veškerý letitý bordel a samozřejmě natřískaná šrajtofle :-). Tohle by hlavní hrdinka "Volajícího" asi nechápala, jelikož je to úspěšná moderní žena, populární moderátorka, oslovující z rádia masy lidí. Sebevědomá, s pravidly si hlavu moc neláme, jezdí bourákem, chodí na jehlových podpatcích, obléká se značkově a jistě má i nepřebernou zásobu kabelek světových jmen. A také jednoho posluchače, který se od ostatních liší: je všemocný, vševědoucí, všehoschopný a Jordan mu zjevně přišlápla kuří oko, proto ji zapojil do svých úchylných hrátek. Hrátek s množstvím výbuchů, obětí a postupným odhalováním, kdo, co, proč a jak.
Tohle je zkrátka akční jízda ve stylu "Smrtonosné pasti" křížené s "Telefonní budkou", svižně plynoucí, hladce čtivá, s morálním přesahem... ale mozek doporučuji před otevřením románu přepnout do stand by režimu. Nebo úplně vypnout, jelikož schopnosti arcipadoucha jsou jednoduše nadpřirozené. Naštěstí přesně takové knihy momentálně potřebuji, napínavé a oddechové, tudíž jsem ochotná nad blbostmi přivřít oči (ačkoliv zcela ignorovat je nelze).
70-75%

44 21.12.2022

Touto knihou si mohu Čtenářskou výzvu 2022 odškrtnout jako splněnou a jakkoliv mě Margaret Atwood přiměla vykročit z mé komfortní zóny, "Kus temnoty" mi rozhodně cosi dal. Pravděpodobně se mi z hlavy hned tak nevypaří, což není zásluhou divadelního prostředí, které mohu stěží nazvat blízké mojí letoře. Navíc mi zápletka svým průběhem i vyústěním přišla poněkud málo věrohodná, téměř pohádková. Zajímavější pro mě byla komornější psychologická linie o ztrátě a (ne)vyrovnávání se s ní. Paní spisovatelka umí čtenáře přilepit ke stránkám, vzbudit jeho zájem o další dění, přimět k zamyšlení. Nebýt takový kulturní barbar, jistě bych si knihu užila víc, ovšem i tak zvedám oba palce. 75-80%
P.S.: Moc se mi líbily shakespearovské nadávky :-)

38 18.12.2022

Když se hororová klasika přistříkne současností (přesněji nedávnou minulostí, krásnou dobou předmobilovou) a spisovatel není vyloženě marný, může z tohoto spojení vzniknout velmi zajímavé dílo. Robert R. McCammon vsadil na důkladné budování atmosféry a dobře udělal. Čtenář se snadno přenese ze svého útulného obydlí na odlehlé, ponuré panství zdegenerované šlechty a pomalu odhaluje tajemství, která doslova otřásají zdejším krajem. Potud vše šlapalo skvěle, akorát finále bylo takové... sice nepřekvapivě, přesto béčkově laciné. I tak je "Prokletí rodu Usherů" solidním zástupcem žánru a měl by kápnout do vkusu každému, kdo preferuje pozvolné pojetí, soustředící se na prostředí, historii a psychiku postav, ačkoliv v závěru nechybí také nějaká ta akce se záplavou krve + dalších tekutin. Mistr Poe nemusí v hrobě rotovat. 75%

41 17.12.2022

Další z thrillerů ve škále hodnocení "neurazí, nenadchne", na půjčku z knihovny dobrý. Začátek byl ucházející, bohužel se hlavní postava brzy začne chovat jako naprosto zabržděný trouba a to se potom těžko hledají sympatie. Značnou část zápletky zde obstarává šmírování v mobilech a surfování na internetu. Jsem stará konzerva, preferuji romány, kde se chodí pro informace do knihoven, případně vyptávat se lidí, ajfouny a mekbůky mě moc nebaví.
Docela mě zaujalo, jak v případě zdravotních problémů (kolabující dítě, zraněný člověk) asi na Západě není první volbou volat záchranku. Vlastně ta možnost vůbec nebyla nadnesena, jako by v zemích historicky nepostižených komunismem museli vše řešit sami, vlastními silami. Ale co já vím, jak to funguje v USA či Velké Británii...
S odstupem zhruba dvou měsíců si podstatu románu kupodivu stále pamatuji, takže se přikláním k mírnému nadprůměru.

40 13.12.2022

Po desetiletích od puberty jsem se k této knize vrátila formou poslechu a výsledek je poněkud rozpačitý. Na jednu stranu nespoutaná fantazie, na druhou pochybná logika Aldissem stvořeného světa, která ne vždy hledí na realitu - jak věci či organismy skutečně fungují. To mi vlastně nevadilo: nad ulítlé jevy jsem byla schopná se povznést, dokonce si je užívat. Postavy, ty mě štvaly až k nepříčetnosti. Břuňobřichové k tomu byli pro svou prostoduchou pasivitu přímo napsáni, měli čtenáře vytáčet, jenže já brzy začala z duše nenávidět hlavního (anti)hrdinu Grena (Smrž pro jeho chování nemohl být omluvou) a ty přihlouplé pipiny, co se na něj z nepochopitelných důvodů oddaně lepily. Každý krok jejich dlouhého putování skrz různá nesourodá prostředí se tak stával důvodem k postupně sílícímu skřípení mých zubů. Tři hvězdy z nostalgie a jako poklona autorově divoké imaginaci; k jiným dílům tohoto spisovatele se možná ještě vrátím, do Skleníku už rozhodně ne.

42 11.12.2022

Peter May má ohromný dar vytrhnout čtenáře z místa, kde si právě čte (nebo poslouchá) a již po několika větách jej přenést na ostrovy Lewis, Harris a další vzdálené lokality. Je úplně jedno, že jste tam nikdy nebyli - autor vám prostředí popíše dokonale, aniž by byl přehnaně popisný; představivost se rozjede na plné obrátky a jste tam. Když se k tomu přidají živoucí postavy a zajímavá zápletka, je zaděláno na výborný román. Hvězda dolů za fakt, že určité drobečky prozradí mnoho podstatného z příběhu zbytečně dlouho dopředu a něco bylo kapku přitažené za pačesy. Každopádně je těch zdejších +/- 85% zcela zasloužených. Čtvrtá kniha, kterou jsem od pana Maye četla a zase téměř nadšení, nejspíš bych si tohoto spisovatele měla konečně přidat mezi oblíbené.

50 09.12.2022

Kolem téhle sbírky jsem loni kroužila a přemýšlela, zda ji manželovi nadělit pod oběť vánoc (ano, je mi líto vánočních stromků), obálka mě však nakonec přiměla sáhnout po jiném titulu. Bohužel. Příliš odpudivý motiv pro takovou sváteční příležitost, přestože téma k většině povídek docela sedí: jsou téměř bez výjimky temné a drsné, smrt v nich hraje hlavní roli. Nakonec se mi knížka dostala do rukou jinými cestami a přestože jsem se s tvorbou Pavla Fritze nesetkala poprvé, tentokrát mě od prosté spokojenosti vykopnul bezmála k nadšení. S odstupem času už se nemohu rozplývat nad jednotlivými povídkami a vyzvedávat detaily; všechny byly nadprůměrné, některé mírně, jiné silně (těch bylo víc). Připomněly mi, proč odmalička čtu ráda sci-fi, ten pocit při prozkoumávání neznáma, objevování cizího prostředí či forem života, zvědavost, napětí, příjemné mrazení. Pravda, většinu motivů jsem četla / viděla / hrála už dříve, překvapení bylo málo, ale stejně se jedná o velmi osvědčený, intenzivní mix s nemnoha vadami na prožitku. Být o něco mladší (méně zkušená) čtenářka žánru, "Studené světlo hvězd" by pro mne zazářilo plnou silou. Takto se značným váháním dávám palec pod hranu 85% a jedním dechem upozorňuji příznivce sci-fi z dobrodružnějšího (krvavějšího a temnějšího) ranku, aby neminuli tuhle českou perlu, jaká by se kvalitou neztratila ani na přesyceném zahraničním trhu.

46 08.12.2022

Když máte pocit, že se ve vaší vlasti leccos obrací pos*aným navrch, neuškodí si přečíst / poslechnout něco o tom, jak se žije jinde. Pravděpodobně si uvědomíte, jak dobře se pořád máme. Nina Špitálníková shromáždila výpovědi několika šťastlivců, kterým se podařilo zdejchnout z KLDR, kupodivu nejde pouze o protirežimní živly. Pro nás, co jezdili do školy na dinosaurech, jsou mnohá vyprávění nepříjemně povědomá. Naštěstí se v ČSSR, snad i díky švejkovské povaze, nepodařilo utáhnout šrouby až tak pevně. Co je v Severní Koreji považováno za normální, to je v civilizovaném, svobodném světě nepřijatelné. A neměli bychom si svou volnost nechat brát jménem žádné ideologie, ať se tváří sebeušlechtileji - obvykle se to vyšší dobro nějak zvrhne.
Velmi civilní a věrný náhled do všední reality v nejtvrdší diktatuře světa, všechny palce nahoru.

56 06.12.2022

Přečteno s krajním sebezapřením; mnohokrát jsem zvažovala, že se na tu nekonečnou spirálu fyzického i psychického týrání, ponižování a mučení prostě vykašlu. Co stránka, to řádění sadistické psychopatky s neuvěřitelnou schopností manipulovat s lidmi a dělat ze života peklo každému, kdo se k ní dostane příliš blízko. Ale vůbec nejhorší, nejvíce iritující pro mě byla pasivita obětí, jejich neschopnost, ba přímo neochota zachránit sebe i ostatní, zastavit teror či přinejmenším uniknout. Rozumím nečinnosti dětí, ty v tom bizáru vyrůstaly a leccos nepochopitelného braly jako samozřejmost, šílená bestie nad nimi měla odjakživa moc. Ovšem dospělí, co se sebou nechali takovým obludným způsobem orat, zabíjet pro ni nebo se nechat zabíjet, nemohli mít všech pět pohromadě. Kéž by tu mrchu někdo vzal zavčasu kramlí mezi oči. Letos byla podmínečně propuštěna a může řádit dál... Jak se teď asi žije jejím dcerám?
"Jestli to řekneš" klade naléhavé otázky především o nevšímavosti okolí, také o vlivu prostředí, výchovy a genů na lidskou osobnost. Kniha vznikla na základě výpovědí, kombinuje dokument s beletrií a nečetla se mi zrovna dobře. Téma velmi nepříjemné a styl psaní nic extra, dle mého názoru v různých obměnách stále totéž dokola.
Jak mám hodnotit otřesný skutečný příběh? Nevím, házím na hvězdičky bobek a pokusím se ten hnus vypudit z hlavy. Hned tak se mi to nepovede, tím jsem si jistá už teď.

Příjemná fantasy záležitost, psaná formou chronologicky řazených povídek, ve kterých se moderní postupy solidně doplňují s pocitem staré dobré klasiky. První příběh mě až tak neoslovil - ač pěkně napsaný, byl jaksi naivní, nedotažený, zkrátka z toho zavánělo: talentovaný amatér oprašuje svůj šuplík a jde s kůží na trh. Postupně jsem si však zvykla na poněkud jednoduchého hrdinu bez bázně a hany, sloužícího coby múza záletnému bardovi. Hodně dialogů, málo popisů, nechybí dobrodružství, romantika, kouzla, ke slovu se dostávají meče i bystrý rozum... snad jen to vtipkování bylo (na můj vkus) často z infantilního soudku.
Nemít v žánru tolik najeto, jistě bych hodnotila lépe, přesto je mých 75% velkou poklonou autorce, jejíž tvorbu hodlám se zájmem sledovat.

36 26.11.2022

Celé hodiny jsem poslouchala, přesto jsem Hodiny nedoposlouchala celé. Krásně zpracovaná audiokniha, moc hezky načtená, kapitoly jsou oddělené příjemnou hudbou. Což je prd platné, protože mě popisy duševních pochodů rozháraných žen (ani popisy lidí, předmětů či prostředí) a jejich starosti vůbec nebavily. Ale vůbec. Samé poetické přemítání a děj nikde. Melancholický tón se jistě hodí do současné podzimní krajiny, také k psychickému rozpoložení, jaké mě převálcuje vždy v listopadu, přesto nejsem vhodná osoba pro tohle oceňované dílo. Jsem prostě mělká, potřebuji chytlavou zápletku, živé dialogy a pokud možno sympatické postavy (přinejmenším jednu). Úvahy na téma nespokojenosti s vlastním životem a co by kdyby... nuda, na to si vystačím s vlastní hlavou. Pokud se v ní tedy nespustí Macarena, následovaná nutkáním skočit s rozběhem šipku do zdi.
Zapíchla jsem to zhruba ve třetině knihy, hodnotit tedy s čistým svědomím nemůžu. Třeba jednou do "Hodin" dorostu, zatím mě jejich tikání nezajímá.

Jmenuji se Ed James, jsem britský autor mnoha kriminálních příběhů a zabrousil jsem tentokrát i do oboru psychologie. Veškeré znalosti jsem nasbíral sledováním televizních seriálů a čtením detektivek jiných tvůrců. Jsem totiž původně ajťák, praktické zkušenosti nemám žádné - o práci psychologů či policajtů vím velké kulové, získal jsem však jasné představy z třetí ruky. A nejsem ani dobrý spisovatel, solidní dějový základ zasypu hromadou nejapných dialogů, které podkopávají sebemenší iluzi o profesionalitě hlavních hrdinů. Zkušenou psycholožku stále mrazí a vůbec je imrvére z něčeho vyplesknutá, detektiv má rovněž daleko do vyrovnané osoby a jeho schopnost účinného zásahu proti padouchům se limitně blíží nule. Zločin samotný je ošklivý, přičemž se chvályhodně obejde bez krve. Jeho odhalování (stejně jako odkrývání soukromí vyšetřovatelů) trpí mdlou neohrabaností, vedlejší postavy (např. všichni policajti s výjimkou Corcorana) jsou absolutně zbytečné a závěr je vytažený ze šuplíku špatných vtipů, bez špetky logiky.
Kdyby nápad zpracoval někdo jiný, třeba Michael Robotham, pravděpodobně by vznikl dobrý (ne-li výborný) psychologický thriller, takhle je to bohužel mělký podprůměr s pramálo sympatickým obsazením. 40-45%

46 24.10.2022

Dobrá, po ne zcela dobrovolné pauze zkusím vytáhnout vidle ze zadřených mozkových závitů a ve stručnosti dohnat alespoň pár restů, které se mi za poslední 3-4 měsíce nakupily.
Rozhodla jsem se začít obhajobou „nízkého“ hodnocení mafiánské bible. Proč jsem adorovaného „Kmotra“ nepozvedla k metě nejvyšší? Důvodů je víc a znalost děje k nim nepatří (film je natočen velmi věrně, skvěle obsazený a dělá své literární předloze čest). Pravděpodobně bych se dokázala přenést i přes fakt, že mi úplně nevoní vyzdvihování alternativního systému, nerespektujícího zákony určené státním aparátem. Příliš mnoho násilí a zastrašování. A také určitá schizofrenie: já jsem mafián, kdo je víc, ale moje děti ať raději žijí v opovrhované normální společnosti.
Hlavním důvodem pro popravu páté hvězdy je roztahanost především v závěrečné třetině. Méně je někdy více a dle mého názoru by kniha fungovala lépe s výraznou redukcí linií zpěváka a milenky, obě mě ve finále nudily až prudily. Proto se holt mistr Puzo musí spokojit s cifrou 80%, snad mě za tu neúctu neztrestá Luca Brasi.

57 23.10.2022

Půvabná knížka, které dominuje výtvarné provedení. Ilustrace nejsou pouhým zbytným doplňkem, nýbrž téměř komiksovým způsobem dokreslují příběh - mnohé (ne-li většina) je řečeno obrázkem. Zápletka o kočce s kriminálními sklony sice není kdovíjak třeskutě úchvatná, ale nepostrádá vtip a také okouzlující atmosféru podivna. Vždyť kolik dívek žije bez rodičů (věčně cestujících) pouze ve společnosti chlupatého tvorečka z norských močálů? Pan Moura fascinoval také dcerku, ovšem z Otolíniny téměř samoty byla smutná (což uvedla jako důvod pro stržení hvězdy)
Četba nám vydržela na několik večerů, protože texty v ilustracích jsem přidělila k přednesu cácorce - má totiž zdravé oči, nepotřebovala na (občas velmi mrňavá) písmenka lupu. O něco větší formát by knížce opravdu prospěl. Dostala jsem za úkol sehnat další díl, to je zřejmě jako hodnocení mojí skoro druhačky dostatečně výmluvné. 80%

41 21.08.2022

Poměrně přesný pohled na povahu miniaturních psů - co jim chybí na vzrůstu, to obvykle dohánějí nedůtklivostí, agresivitou a uječeností. Max, kříženec čivavy a jorkšíra, je poněkud obtížné štěně, které ví dvě věci: 1) je za všech okolností šéf, i když to některá hloupá zvířata a lidé odmítají chápat, 2) nemůže patřit jen tak někomu, potřebuje najít toho správného člověka.
Cácorka nebyla s Maxovým zuřivým naturelem příliš spokojená, tudíž si malý velký bojovník vysloužil "pouhé" čtyři hvězdičky. Já s tímto hodnocením souhlasím, patálie mrňavého cholerického egomaniaka jely ve stály stejných kolejích a ještě se točily v kruhu, podobné situace stále dokola. Přesto se knížka předčítala příjemně a dokázala nás přenést až do New Yorku (do rušného velkoměsta, kam se jsem ochotná podívat jedině prostřednictvím knih, filmů, případně her). 75-80%

42 16.08.2022

Už je to pěkných pár let, co jsem zaznamenala existenci této série (a její solidní hodnocení), když jsem tedy náhodou zakopla o audioknihu, řekla jsem si: "Proč ne?" No, třeba proto, že jsem správný věk pro eskapády Percyho Jacksona minula před více než čtvrt stoletím. Štvala mě natvrdlost nezletilého hlavního hrdiny, všechno bylo poměrně černobílé a snadno předvídatelné, humor příliš infantilní na vkus staré škatule. Dojmy by pravděpodobně byly lepší, kdybych četla a neposlouchala. Příběh popisuje z první osoby dvanáctiletý klučina a hlas postaršího chlapa, navíc s nevhodnou dikcí, k tomu zkrátka seděl asi jako tanga z ostnatého drátu mezi půlkami.
Pokud jste školou povinní (zhruba 10 až 15 roků) a konzumujete věty prostřednictvím zraku, potom si k mému hodnocení přičtěte hvězdu. Jestli ujíždíte na mytologii starověkého Řecka, můžete přihodit i druhou. Já sérii o Percy Jacksonovi přenechám mladším, raději vykutám z knihovny "Příhody Řeka Melikla" nebo Petiškovy "Staré řecké báje a pověsti". Jo, přesně to udělám - padla na mě totiž těžká nostalgie, vrátím s těmito pozapomenutými tituly do dětství. 65%

45 14.08.2022