Kus temnoty

Největší žijící kanadská spisovatelka s živelností sobě vlastní přetváří zápletku Shakespearovy tvůrčí závěti BOUŘE (1611) tak, aby v duchu alžbětinského barda poukázala nejen na křivdy a mříže, které nás uvnitř vězní, ale i na svátost odpuštění. Věhlasný divadelník Felix byl intrikány vyštípán ze svého postu, což pro něj znamená další katastrofu. Přesto nezahálí a podobně jako mág Prospero spřádá pomstu. V kuriózním divadelním kroužku, kde se mu coby nástroj zúčtování nabídne směska zločinců bažících po vzruchu, zinscenuje představení, jímž soky zasáhne na nejcitlivějším místě. V mistrovském provedení Margaret Atwoodové se ambiciózní námět divadla v kriminále hladce mění v grotesku, v níž místy mrazí a místy tajeme úlevou nad tím, že svět nepřestal být jevištěm a my na něm pouhými herci....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/33_/335184/kus-temnoty-X7D-335184.jpg 3.913
Originální název:

Hag-seed (2016)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Historie
Vydáno:, Práh
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (5)

Přidat komentář
charlizee
16. dubna

Manžel se rozhodl na Vánoce improvizovat a nakoupit mi pod stromeček knihy, které nejsou na mém "Wish listu"... V první chvíli mi blesklo hlavou: "No to si dovolil hodně!" :D Ale pak jsem zjistila, že si s vybíráním knih dal opravdu práci, pečlivě hledal a rešeršoval a mě strašně baví poslouchat příběh každé jednotlivé knihy - jak na ni přišel, proč vybral právě tu... KUS TEMNOTY vybral pro mé nadšení Příběhem služebnice a také proto, že Bouře je jeho oblíbený Shakespeare (já jsem si musela doplnit vzdělání :) ). Kniha je jedním slovem úžasná. Autorce se podařilo shrnout děj Shakespearovy Bouře a k tomu vystavět příběh vlastní, který je vlastně Bouří moderního charakteru. Nic podobného jsem nikdy nečetla a neskutečně mě to bavilo.

Ventimiglia
17.11.2017

Po zážitku s Příběhem služebnice jsem ráda znovu sáhla po M. Atwoodové. To, že knihu napsala v rámci projektu "Shakespeare 400" mě nejdříve poněkud odrazovalo, obávala jsem se, že příběh bude příliš "chtěný", násilně na Shakespeara napasovaný. Brzy jsem ale zjistila, že tomu tak není. Velice mě zajímal způsob, jakým hlavní postava pracuje s vězni, jak poznávají dramatický text. Pobavil mě nápad vypsat z Bouře všechny nadávky a vyhlásit zákaz vulgarismů: nikdo nesmí nadávat jinak než "po shakespearovsku". Nebo zadání: co bylo s postavami Bouře po skončení hry? (Zábavné a přitom mrazivé.) Působivé je, jak realizace hry proměňuje nejen vězně, ale i režiséra. Samotné provedení Bouře ve věznici je sice přitažené za vlasy, ale koneckonců - proč ne? A zůstává spousta otázek, třeba: "Je však dobrota ve své nejčistší podobě nutně bezmocná? Může být člověk dobrý pouze tehdy, nemá-li žádnou moc? I tyto otázky nám Bouře klade. Existuje pochopitelně ještě jedna jiná síla, síla dobra spočívající ve schopnosti vzdorovat zlu - síly, které by Shakespearovi diváci dobře rozuměli. Takový typ síly se ovšem v Bouři příliš netematizuje. Gonzalo zkrátka není vystaven pokušení. Nemusí odolávat lákavým zákuskům, protože mu je nikdo nenabízí." (s. 236)
Zařazuji do své čtenářské výzvy 2017; Bouře se odehrává na ostrově - a věznice je vlastně svým způsobem také ostrovem. A koneckonců každý z nás je ostrovem...

kní
17.11.2017

brilantní metatext (na druhou) aneb hra ve hře na hru o hře (z poznámky překladatelky Kateřiny Klabanové)
http://hogarthshakespeare.com/
a také shakespearovská studnice nadávek:
http://www.pangloss.com/seidel/Shaker/

iška
06.07.2017

Snažím se projekt "Shakespeare 400" sledovat a toto zpracování se mi velmi líbilo. Líbil se mi nápad propojení klasické "Bouře" s osobní bouří hlavní postavy knihy a bavila jsem se.

Jossie
28.06.2017

Shakespearova bouře převedená do vězeňského prostředí a použita jako nástroj pomsty. Nebylo to vůbec špatné, jen konec mi přišel poněkud naivní, že ve skutečnosti by to vše tak lehce neproběhlo. Ale představa je to hezká.