medialstar komentáře u knih
Já bych to zas neviděla tak černě. Když se odprostím od všech oprávněných výtek, co se týče chyb, opakovaného vydání a tím pádem nastavované kaše k účelu zcela jednoznačně neférovému, a podívám se na to čistě jen jako na zábavu pro zkrácení volné chvilky, proč ne. Něco je zbytečně vulgární, stále nahlížíme pod pokličku autorova života, ale na to si už asi budeme muset zvyknout. Nebo se z toho Viewegh časem vykecá a zase něčím překvapí. Nebo taky ne. Takže nečekat zázraky, přijmout to jako čtení na nudné odpoledne a nebudete mrzutí. Protože některé kusy docela udeřily na vztahovou hlavičku. Ovšem poslední vložená divadelní hra byla úplně mimo... Tři hvězdy, ale ta jedna teda hodně slabě poblikává.
Povídky z jiného světa, plné obrazů a fantazie mísící se s realitou. Důležité je nejen vnímání textu, ale i to, co se skrývá za ním. Pokud máte trpělivost objevovat, zastavovat se a nechat to na sebe působit, je to kniha pro vás.
Jeden z těch lepších thrillerů, který mě hned vtáhl a pustil až na konci. Spravedlnost, zločin, trest, svědomí - to je oč tu běží. A taky o to, když je váš nejbližší největším nepřítelem.
S klidem dávám plný počet, potože se nestává často, aby celek působil tak vyrovnaně. Povedená obálka, osvěžení v podobě krátkého úvodu od každého autora je příjemným zpestřením. Vyzdvihla bych Stančíka, Mornštajnovou a Notaro. Fajn jednohubka.
Po pár řádcích jsem byla vtažena do děje a slupla to na dva zátahy. I když jsem dle anotace čekala o něco dekadentnější děj, bylo to zajímavé, dobře napsané a i přes docela střelené finále s Bowiem, které mi tam najednou celé nějak nezapadalo, převládá velká spokojenost.
Krátké přiběhy pro inspiraci a potěchu ducha. Kočičí chování připodobňuje k tomu lidskému a pobádá nás tím k zamyšlení. Příjemné čtivo.
Další dárek lidem od Nešpora. Kniha krátkých příběhů pro zamyšlení a změnu přístupu k situacím, které nás potkávají. Četba, která zlepší váš den.
Kdo očekává humor, bude zklamán. Ale to vůbec nevadí. Těžko to popsat. Ale já knihu vnímám jako sondu do lidské povahy ve vší její složitostí a jednoduchostí zároveň. Snaha Igora mít nad vším striktní kontrolu versus Nikovo beru všechno na lehkou váhu a užívám si se protne v bodě, kdy poznají pomíjivost a blízkost konce. Nenápadná kniha, která může dát víc, než na první pohled vypadá.
Ne, tohle nebyl můj šálek. Zbytečně ukecané, kdy se dozvíte i to, co by jste raději ani vědět nechtěli. Snaží se to celé tvářit velmi oduševněle a naservírovat velké sdělení. Což se ovšem v mém případě minulo účinkem. Zcela.
Nechytla mě zdaleka jako Někdo tě vidí. Děj je promyšlený, o zvraty není nouze ale stejně si nemůžu pomoct, něco tomu chybělo. A ten konec? Jako zase znova? :-) To už mi přislo trochu moc. Vsuvky s kojením byly na můj vkus až příliš. Tohle v thrilleru fakt nepotřebuju. Suma sumárum nebylo to zlé ale ani výborné.
I když už lecos zaznělo v dřívějších knihách, stejně to nevadí. Přistupuju k této knize tak, že to může být pro někoho první autorův titul a proto je třeba vše znovu odvyprávět. Protože dělá osvětu a moc dobrou. Uvažuje logicky, rozumně a klidně přizná i vlastní chyby, z kterých se poučil. Pokud začnete číst Wohllebena, stejně jako já se asi pustíte do všech dalších. Neudělat to by byla chyba.
Tohle je prazvláštní kousek. Zpočátku jsem měla trochu problém, ale čím víc se zavrtáváte do vyprávění, stanete se divákem v hledišti a prožívate to vcelku intenzivně. Alespoň já ano. Silné věty, parádní střídaní témat, ty přechody jsou prostě lahůdka i na nějaký ten vtip dojde. Každý si asi knihu přebere po svém. Přemýšlím o ní ještě několik dní po přečtení a asi ji docením až časem.. Nečekejte srandy kopec, naopak. A jak že to bylo s tím koněm co přijde do baru? Není snad ten kůň sám Dovík, který do sebe háže panáky a rozehrává na scéne lidskou šachovou partii?
Lituji, tohle mě prostě neoslovilo, nebavilo. Po slibném začátku jsem se jen těžce prokousávala ke konci... Nebýt tak vysokého hodnocení, snad bych to i vzdala.
Taková nenormální rodinka, v které se mlží, manipuluje a rozehrává velká hra o osud celé rodiny. Nenašla jsem hluché místo, příběh postupně plíživě graduje do povedeného konce. Postavy jsou dobře vykreslené, vyvolávají ve vás směsici pocitů, kdy dokážete pochopit i ty jejich nejhorší pohnutky, ale přitom jim nefandíte. Zdařilý psychothriller, který zafungoval na výbornou.
Tohle si koupím. Nelze jinak. Občas jsem se musela až zastavit a nechat na sebe některé věty působit. Velký obsah na malém prostoru.
I když konec není úplně uvěřitelný, dotažený a skýtá pár otazníků, přesto se jedná o svižný kus, u kterého celou dobu nevíte, kdo v tom zmizení má prsty. Možná kdyby tam nebyl ten epilog, bylo by to lepší. Pak už by bylo na čtenáři, jak s tím naloží a mohl by mít několik možných závěrů. Já mám někdy raději, když se to prostě neřekne takhle stručně a jasně a nechá se prostor vaší fantazii. Ale stejně dávám plný počet, stálo to za to.
Díky knize se proběhnete po karpatském kopečku, nadýcháte se čerstvého vzduchu, poznáte strasti a slasti života na samotě a najednou máte chuť vyrazit minimálně na výlet nebo se tam rovnou taky přestěhovat. Protože přesně o tomto je podle mě život a tady je to všechno podané s velkou láskou a pokorou k přírodě. Velmi příjemné čtivo.
Delphine prostě umí. Hutná porce tíživého obsahu i atmosféry. Čtěte raději v lepším rozpoložení mysli, jinak vám ještě naloží další balvan za krk.
Příjemně strávený čas v dobré společnosti. Starší fejetony mě oslovily více, ty novější někdy ztrácely svou lehkost. Ale díky Výseku jsem si připomněla, že si chci od Hakla přečíst další kus.
Jakožto fanda všech knižních psychoušů jsem titul nemohla vynechat. Šokující konec se opravdu nekoná, možná pro ty, kteří podobné téma čtou poprvé. Čte se to ovšem výborně a díky ponechaným zadním vrátkům se třeba ještě s Paulem Stromem potkáme. Nebránila bych se.