Bod tání

"Nápadité zápletky, překvapivé zvraty, při nichž mrazí v zádech, nezvyklá, nicméně pečlivě vybraná a promyšlená slovní spojení, jakož i mistrné popisy prostředí, dějů a situací ve vás často vyvolají dojem, že čtete obraz..." - to přesně jsem při čtení těchto povídek cítila, ale nedovedla to převést do slov - zato Petra Biache v anotaci k jiné autorově knize 'Vana s výhledem' to uměla a já jí tímto děkuju.

První povídky v sobě mají něco, co odrazuje od čtení. Odložit knihu předčasně by však byla chyba. Bodem zlomu je muž chodící pozpátku. Pak už přicházejí povídky prodchnuté láskou, zlobou, tajemnem, tísní, smutkem. Evokuji pocit temnoty s mihotavým světýlkem naděje. K nejzdařilejším patří Vypuštěný bazén.

Sbírka nápaditých miniatur na pomezí reality a snu (případně obojího), napsaná pěkným jazykem a pracující spíše s náznaky, než s popisy. To se mi asi líbí nejvíce, v povídkách toho hodně zůstává nevyřčeného. Paradoxně jim to ale také nejvíc ubližuje.
Povídka je útvar, kde se očekává pointa, poselství, závěrečný stimul, prostě ukončenost. Většina povídek v Bodu tání však skončí někde v polovině. Jsou zhruba v tomto stylu:
"Každé ráno chodím touto ulicí. Je šedá, uklidňující. Dnes je to ale jiné. Cítím to ve vzduchu. Když dojdu na křížení, slyším zleva křik a krátké duhové záblesky, hluboký dunivý zvuk. Tak zahnu doprava. Konec."
Chcete vědět víc - co se děje, proč se to děje, co se bude dít dál. Martin Němec naznačí, vybuduje narativ, rozehraje hru a... skončí. Celá sbírka tak působí spíš jako krátké upoutávky k jiným, větším knihám. Kdyby vyšly, tak si je klidně koupím, všechny. Samotné upoutávky ale nestačí...

Rád zkouším knížky mimo můj obvyklý žánr. Tady mě pár povídek oslovilo, ale většina spíš méně. Vracet se k autorovi nebudu.

20 zvláštních, snivých, básnických povídek, ze kterých je cítit trochu úzkosti, trochu tajemna, smutku. Povídky jsou psány krásným jazykem, jsou jakoby tiché, introvertní, procítěné, třepotavé jak motýlí křídla. Někdy těžko popsatelný děj. Trochu neuchopitelné. Spíš nějak vnitřně na člověka působí. Ač mnohdy smutné, přesto takové něžné, jemné. Nabádají k přemýšlení, k zastavení se, k myšlení.

Knihu jsem nedocetla.povidky se mi zdály takové nemastné , neslané .Povídky nejsou zřejmě nic pro mě

Z některých povídek by mohl být celkem obstojný román, jiné byly celkem nijaké. Za mě průměrná kniha - opět se mi potvrdilo, že povídky nejsou mým gustem.

Martina Němce mám moc ráda. Je pro mne úžasným a zajímavým člověkem. Podle mne na co sáhne,to se mu daří. Skvělý hudebník, výborný malíř a stejně tak dobrý spisovatel. Knihu fakt doporučuji. Je psaná s fantazií a nadhledem, možná malinko pro někoho neuchopitelná, ale člověk-snílek nebo fantasta, se v ní určitě neztratí. Za mne super.

Některé povídky mi připadaly naprosto skvělé, některé absolutně o ničem. Jsem ráda, že jsem se s autorem seznámila.

Povídky z jiného světa, plné obrazů a fantazie mísící se s realitou. Důležité je nejen vnímání textu, ale i to, co se skrývá za ním. Pokud máte trpělivost objevovat, zastavovat se a nechat to na sebe působit, je to kniha pro vás.