Mayaku komentáře u knih

King je jednou z výjimek potvrzujících mé pravidlo, že se obecně spíše vyhýbám mainstreamovým autorům bestsellerů. On je prostě zatraceně dobrej a tady to zas a znovu potvrzuje. Nevím, jak to dělá, že jeho civilněji laděné příběhy tak skvěle fungují - ať už je to Zelená míle, nebo třeba sbírka Čtyři roční doby - ale jeho vypravěčský um zde dostává úplně nový rozměr. Takový dojemnější, často překrytý nenápadným nostalgickým hávem, který se vám snadno dostane pod kůži, a s ním i jednotliví hrdinové. Příběh Zelené míle a Johna Coffeyho jsem samozřejmě znala již dříve z fantastického filmového zpracování od Franka Darabonta, ale to můj čtenářský zážitek nijak neumenšilo. Je to zkrátka vynikající kniha, která ve čtenáři zanechá hlubokou stopu. Jo a bulela jsem! Několikrát!

20 23.07.2021

V minulosti jsem knihy od Jane Austenové v regálu vždy míjela s opovržlivým úsměškem a myšlenkou, že tuhle červenou knihovnu pro báby přeci číst nebudu (podotýkám, že jsem neznala ani žádná filmová zpracování, protože to přece je "červená knihovna pro báby", že ano). Až pak jednoho letního dne loňského roku jsem si všimla, že jedno vydání Pýchy a předsudku máme i v domácí knihovničce. Zrovna jsem nevěděla co číst a knížka měla ideální rozsah kolem 300 stran, tak jsem si řekla: "co už, aspoň si budu moci po dlouhé době odškrtnout zas nějakou tu klasiku." Už po pár stránkách mi ale bylo jasné, že má čtenářská pýcha bude zostuzena a všechny mé předsudky vůči této knize zadupány do země. Brada mi padla až někam ke kolenům a já hltala ten nádherně napsaný příběh, jak kdyby neměl nastat zítřek. Pro někoho možná může příběh působit příliš jednoduše, ale jak se říká, v jednoduchosti je krása, a Elizabeth Bennetová má v sobě víc charismatu, nezávislosti a emancipace, než všechny současné prefabrikované knižní hrdinky dohromady. Skvělé.

19 30.05.2017

Absolutní kult. Tuhle knihu jsem si v dětství strašně přála mít a pořád loudila po rodičích, aby mi ji koupili. Leč nebylo mi přáno, a tak jsem si ji aspoň do zblbnutí pořád dokola půjčovala v knihovně. Po letech jsem si knihu o pravěku znovu pročetla a je to pořád stejná pecka. Burianovy ilustrace jsou legendou.

17 02.01.2020

Velmi čtivě a poutavě napsaná dystopie, která mně osobně nejen svým tématem, ale i svým stylem hodně připomněla 1984. Nemyslím, že by se Tevisem načrtnutá budoucnost měla do puntíku splnit, avšak rozhodně předkládá mnoho idejí, které stojí za zamyšlení a některé z nich jsou tak vizionářsky přesné, až z toho mrazí. Jako třeba tento úryvek, který si hlavní hrdina čte z jedné prastaré publikace, ten je aktuální až běda:

"Současná demografie vykládá snížení počtu obyvatel planety mnoha různými, často zcela protichůdnými teoriemi. Nejpřesvědčivější obvykle uvádějí jeden nebo více z těchto faktorů:
1. obava z přelidnění;
2. zdokonalování sterilizačních procedur;
3. vymizení rodiny;
4. stoupající zájem o "vnitřní" prožitky;
5. ztráta zájmu o děti;
6. všeobecná nechuť k převzetí jakékoli zodpovědnosti." (s. 169)

17 03.01.2017

Přes nesporné obsahové kvality je Fénixův řád asi můj nejméně oblíbený díl série. Notnou měrou za to může chování hlavní postavy Harryho, jehož ublíženecký postoj je nebetyčně přehnaný a otravný, a který svou sebestředností, zabedněností a neochotou poslouchat své okolí ve výsledku notně přispěje k tragickému skonu jedné z mých nejoblíbenějších postav. Jinak po dějové stránce je knížka super. Dá nám nahlédnout do dalších sfér a oblastí kouzelnického působení (konečně pořádně navštívíme Ministerstvo kouzel i Nemocnici svatého Munga a podíváme se jak vypadají zkoušky NKÚ i odboj proti Voldemortovi) a i do minulosti některých postav. Boj s vrchnostenským ministerským šimlem mě také hodně bavil a hlavně přinesl nového antagonistu par excellence v podobě Umbridgeové. To je fakt pekelná ženská, nelze jinak než nenávidět :D Inu, s ohledem na děj jako celek tedy nechávám plné hodnocení, ale podotýkám, že Harry byl značnou část času opravdu nesnesitelný spratek.

15 02.01.2019

Filmové a seriálové zpracování jsem zbožňovala už jako dítě, ovšem s knihou to bylo trochu komplikovanější, úplně jak u květinky Marty. Saturnina jsem poprvé četla když mi bylo nějakých třináct let a tehdá jsem ještě očividně nebyla dostatečně vyzrálým čtenářem pro toto božské čtivo, neb si pamatuji, jak jsem se do čtení musela docela nutit, a ve finále knihu odkládala do knihovny s názorem "jako dobrý no, ale znovu to asi číst nemusím". Tento prvotní dojem ve mně přetrvával bohužel poměrně dlouho, takže druhou šanci ode mě Saturnin dostal až teď, když je mi dvakrát tolik, co při našem prvním literárním setkání...a tentokrát mě Saturnin svou dokonalostí vystřelil na měsíc. Geniální, skvěle pointovaný, humor v britském stylu a idealizovaná noblesní léta první republiky, toť exkluzivní kombinace, která v jednom momentu rozechvěje smíchy vaši bránici a zároveň pohladí na duši. Saturnin je věru jedinečný román a už je mi jasné, že se k němu budu v budoucnu vracet...a to rozhodně dříve než za dalších třináct let :).

Holdstock byl mistrem pohlcujícího čtenářského prožitku a jeho Lavondyss mě emocionálně naprosto rozsekalo. Ryhopský les mě do sebe vtáhl stejně jako u předchozího dílu, ale tentokrát cesta byla podstatně trnitější a bolestivější, byť neméně působivá. První část příběhu se mi líbila více, snad proto, že měla lehce bezstarostnější nádech byla opět opředena tím tajemným hávem spojeným s objevováním lesa a jeho působení na vybrané jedince. Druhá část už byla nemilosrdnější a temnější, hodně se zde skákalo v čase, což z mého pohledu bylo místy na škodu - docela ráda bych se blíže dozvěděla, co se s některými osobami v mezidobí dělo. Občasná brutalita a nevyhnutelnost a provázanost osudů postav pro mě byla v závěru absolutně zdrcující. Asi jsem pořád doufala, že to dopadne jinak. Byl to opravdu silný zážitek, který ve mně bude ještě dlouho rezonovat, ale velmi dobře si rozmyslím, jestli jej někdy budu chtít absolvovat znovu, protože postavy Lavondyssu mi hodně přirostly k srdci a jejich osud byl pro mě velmi bolestný.

14 31.10.2021

Naprosto geniální a nadčasové dílo. Tak skvělý a brilantně napsaný příběh, že mě to odpálilo až někam k Jupiteru a absolutně pohltilo. I kdyby Clarke za celý život napsal jen tuto jednu knihu, i tak by si zasloužil místo v síni slávy SF. A musím říci, že po přečtení se mnohem smířlivěji a uznaleji dívám i na filmové zpracování od Kubricka - toto jsem viděla již před lety a úplně nechápala, proč je všichni tak adorují. Nicméně poté, co mi knižní předloha doplnila bílá místa a nejasnosti v ději filmu, musím uznat, že Kubrick to také zvládl obdivuhodně.

14 23.07.2021

Absolutní must-read, už kdyby jen z toho důvodu, že s odkazy na tuto knihu se lze setkat v obrovském množství literárních děl, jak beletristických, tak z oboru společenských věd. Tuhle knížku jsem měla v seznamu "někdy přečíst" už opravdu hodně dlouho, ale teprve teď jsem se k ní konečně dostala. Musím říci, že byla velká chyba ji takhle dlouho odkládat, tahle kniha totiž po právu patří mezi literární klasiky.

Vzhledem k tomu, kolikrát už jsem na odkazy na pána much narazila, jsem věděla, jak celý příběh dopadne, ale to vůbec neubralo na jeho poutavosti. Sledovat, jak se řádní britští chlapci postupně mění v necivilizované bestie a na povrch vyplouvají jejich pravé podstaty, je ohromující, strhující a děsivé. Číst pána much je rozhodně velmi silný zážitek, který byste si neměli nechat ujít.

14 02.02.2017

Tohle je King ve vrcholné formě. Přiznám se, že jeho novější věci mě moc neoslovují, ale pokaždé, když sáhnu po některém z knižních restů z dob minulých, zas a znovu si uvědomím, jak skvělý je to spisovatel. Příběh Johna Smithe není nijak zvlášť strašidelný, ale zato nesmírně napínavý, čtivý a místy i hodně mrazivý i smutný. Lépe pro mě fungovala první část knihy, v níž se pátrá po sériovém vrahovi (tu jsem doslova hltala), než část o Smějícím se tygrovi, ale i tak byla kniha jako celek skvělá.

13 03.11.2023

Nechápu to, ale z jakýchsi záhadných důvodů mi tento titul vždy tak nějak zmizí ze zřetele a já na něj zase pozapomenu - i teď, vždyť i k napsání komentáře se dostávám skoro rok po re-readingu! A přitom mohu s klidným srdcem říci, že se tento díl s přehledem se řadí do mé TOP 3 ze série HP. Že by za to snad mohlo poněkud nevýrazné filmové zpracování, které neosvěžuje tak, jako ostatní části série? Fakt nevím. Každopádně, Princ dvojí krve mě oslovil mnohem více, než předchozí díl - bavila mě ta přehršel flashbacků, které dotvářely obraz některých charakterů (Voldy zejména), jejich historický vývoj a souvislosti. Charaktery dětských hrdinů se nám zajímavě vyvinuly (Malfoy mě hodně bavil), odhalení Prince bylo tehdy při prvním čtení příjemně nečekané a při kulervoucím finále na trase "jeskyně - první bitva o Bradavice - střetnutí na Věži" nezůstalo jedno oko suché (nejste-li absolutní cynik). Takže 5 hvězd - než se mi tenhle díl zase ztratí někde v překladu.

13 02.01.2021

Z dua Pratchett-Gaiman preferuji spíše Pratchetta před Gaimanem, který mi i přes své geniální příběhové nápady nějakým záhadným způsobem ne vždy úplně sedí. A i když k oběma autorům mívám zpravidla nějaké výtky, tak zde se hoši spojili v naprosto dokonalé symbióze obsahující to nejlepší z obou autorů a vytvořili věru fenomenální dílko. Všimla jsem si, že tu často bývá kritizována roztříštěnost příběhu a nevyváženost jednotlivých příběhových linií, ale mně tohle vůbec nevadilo a bavila mě každá jedna dějová linka (ok, Crowley a Azirafal byli nejlepší, ale to z mého pohledu nijak neubralo na zajímavosti ostatních linií). Úžasně zábavné počtení, které rozhodně zařadím mezi své oblíbené tituly a budu doporučovat, kudy chodím.

13 17.01.2018

O loňských vánocích mě přepadla nostalgická nálada a já se rozhodla po dlouhých patnácti letech od posledního přečtení znovu otevřít svůj ohmataný očtený první díl Harryho Pottera. Jasně, je to knížka pro děti, takže člověk to vnímá trochu jinak, než když mu bylo deset let, jazyk je jednoduchý, dialogy často trochu plytké, ale to kouzlo, kterým knížka oplývá nemůže ani po takové době vyvanout. Stačilo pár stránek a vrátila jsem se v čase zpět do dob páté třídy základní školy, kdy jsem poprvé trochu nedůvěřivě otevřela dveře do světa Harryho Pottera, který mě následně totálně pohltil (to zklamání, když k jedenáctým narozeninám nedorazil dopis z Bradavic!).

Po tomto opětovném přečtení jsem prozřela a rozhodla se, že musím upravit své hodnocení této knihy. Původně jsem dala méně hvězdiček, neb je podle mého názoru první díl ze série nejslabší, což je dáno i tím, že jeho hlavním těžištěm je představení kouzelnického světa a hlavních postav na úkor akce a napětí. Když jsem ale na věc znovu nahlédla optikou mého desetiletého já, nemohu jít níže než na plný počet. Tahle kniha otevírá bránu do dokonale imaginativního kouzelného světa, který obohacuje vnitřní prožitek a fantasii dětí již takřka dvacet let, a to prostě nemohu nechat bez povšimnutí. Harry Potter je fenomén, a to po právu. Geniální série.

13 07.02.2017

Musím říci, že Předčítač mě nesmírně příjemně překvapil. Bude to už více než deset let, co jsem viděla filmové zpracování, které ve mně žádný větší dojem nezanechalo. O to větším překvapením pro mě byla knižní předloha. Přes strohost a jistou odtažitost vypravěče na mě z příběhu sálal a z každého okamžiku doslova prosakoval hluboký, byť úmyslně potlačovaný cit. Že mě kniha takto zasáhne, to jsem opravdu nečekala. A na okraj musím ještě podotknout, že mě až překvapilo, jak se filmové zpracování drželo knižní předlohy. Bohužel vnitřní pochody rozpolceného hlavního hrdiny, v knize tak krásně popsané, do filmu asi prostě úplně přenést nešlo.

12 11.01.2021

Musím se přiznat, že se mi původně do Žítkovských bohyň úplně nechtělo. Mám jakousi nedůvěru ke knihám, které jsou propagovány jako bestsellery, a anotace mě rovněž příliš nezaujala. Ale není nad to být příjemně překvapen. Tato kniha je absolutně fantastická a naprosto si zaslouží všechny superlativy, kterými je častována. Skvěle a čtivě zpracované neotřelé téma. Příběh udržuje čtenáře v lehkém napětí až do samého konce a střídání stylů dodává vyprávění háv realističnosti. Opravdu skvělé!

12 06.05.2019

Naprosto fantastická kniha, k níž jsem se dostala čirou náhodou při knižním výprodeji MKP, vůbec nic jsem od ní nečekala a při jejím čtení jsem zůstala absolutně paf. Simon Mawer je skutečně fenomenální vypravěč, který dokáže poutavě skloubit klasické vyprávění s (pro někoho možná) poněkud nezáživným výkladem o genetice. Mě osobně genetika vždycky fascinovala a byla to má oblíbená část středoškolské biologie, takže mě tyto pasáže v knize vůbec nerušily, ba právě naopak. Pohnutý příběh Benedicta prolínající se s flashbacky do dob Gregora Mendela pro mě byl zkrátka a dobře uchvacující a zařadil se na čelní místa mé knihovny. Jo a jestli to někdo hodlá zfilmovat, pak musí hlavní roli hrát Peter Dinklage, prostě musí :D

12 02.05.2018

Solidní scifárna o generační lodi, o stupeň lepší než Heinleinovi Sirotci oblohy, s ohledem na komplexnost a propracovanost příběhu. Svého druhu klaustrofobická atmosféra spojená s bezvýchodností a finálností je výborně vykreslena a příběh po počátečním pomalém rozjezdu skvěle graduje a nepoleví až do posledních řádek. Další klasika, která by žádnému příznivci sci-fi neměla uniknout.

12 23.04.2017

Veskrze unikátní publikace zkoumající znepokojující premisu, že se (ač si to nechceme přiznat) prakticky v každém z nás ukrývá potenciální netvor, kterému stačí jen vhodná kombinace sociálních impulsů k tomu, aby vyhřezl na světlo boží.

Myšlenku knihy podle mě pěkně vystihuje tento úryvek z ní (s.318):

"(...) většina lidí věří, že jsou méně náchylní k těmto zkreslením než ostatní lidé, a to i poté, co o nich byli poučeni. To znamená, že když si přečtete o Stanfordském vězeňském experimentu, nebo o mnoha studiích v následujícím textu, můžete učinit závěr, že vy byste nedělali to, co udělala většina lidí, a že právě vy byste samozřejmě byli výjimkou potvrzující pravidlo. Pokud sdílíte tento statisticky neodůvodněný názor (sdílí jej většina z nás), jste vůči situačním silám ještě zranitelnější právě proto, že podceňujete jejich moc a zároveň přeceňujete tu svoji. Jste přesvědčeni, že byste se stali dobrým dozorcem, vzorným vězněm, odpůrcem, disidentem, nonkonformistou a ze všeho nejvíce hrdinou. Kéž by to tak bylo, ale hrdinové jsou vzácné plemeno (...)"

12 14.06.2016

Nevěřila bych, že to o nějaké knize někdy napíšu, ale tohle byl veskrze takřka mystický zážitek. Když se nad tím člověk zamyslí, tak po obsahové stránce se tam toho zas tolik neděje, ale ta atmosféra...pane bože, ta atmosféra! Ryhopský les vás úplně vtáhne a pohltí. Tato kniha se nečte, ta se žije!

11 21.03.2021

Velmi atraktivní premisa v pro mě dost nezáživném podání. Asi nejsem ta pravá cílovka, protože i přes kalkulovanou oduševnělost, hlubokomyslnost a osudovost mě kniha absolutně neoslovila a vlastně mě ani moc nezajímalo, jak to s hlavní hrdinkou nakonec dopadne (pozn. dopadlo to tak, jak jsem víceméně od počátku očekávala). Nenáročné čtení pro masy, které je typickým příkladem toho, proč se knihám s označením "bestseller" obvykle vyhýbám jak čert kříži.

10 27.06.2023